zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
17.9.2002 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Ještě jednou k pátku třináctého
Parlament, demagogie, nemocní soudci a celý ten politický tyátr
V sobotu večer mi unikla premiéra pořadu Síto na ČT2 s moderátorem Martinem Putnou, což je náhrada zrušené Katovny. Nu což, vyhledal jsem nejbližší noční reprízu Síta, do videa zadal VPS kód a těšil se na to, jak se v pondělí v klidu na pořad podívám. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na záznamu našel schůzi Poslanecké sněmovny z pátku 13. září a to ještě tu méně zajímavou odpolední část, kdy už vládní krize kvůli hlasování Hany Marvanové byla v plném běhu, a sněmovna probírala jen Škromachovy povodňové novely. Na rozdíl od Sobotkova návrhu daňových úprav, který dopoledne neprošel, Škromachovi Sněmovna všechno schválila (nemocenská, mzdové třídy, zmrazení platů ústavních činitelů, dotace apod.).
Prohlédl jsem si videozáznam a rozhodl se ho ze studijních důvodů nemazat, protože z hlediska televizní režie přenosu obsahoval všechno, co v západních parlamentech není dovoleno - tj. nájezdy na pochodující a bavící se poslance, detaily nesouvisející s vystoupením řečníka, telefonování mobilem, prohlížení obrázkových magazínů atd. atd. Monotónnost předepsaného legislativního procesu narušily jen drobné výpady opozice proti vládě.
Zaujal mě poslanec ODS Milan Cabrnoch, kterému se nelíbilo, že vláda hodlá zrušit privilegium, kterému se těšili "představitelé státní moci a některých státních orgánů, soudci a státní zástupci", když měli právo pobírat plný plat při pracovní neschopnosti způsobené nemocí až šest měsíců. Novela toto právo nyní zkrátila na jeden měsíc.
Cabrnoch tento návrh označil za "zde již dnes zmíněný červený hadr, kterým je máváno před očima voličů, aby si nevšimli, že podstatnou a v případě tohoto zákona 80násobnou dávku, zaplatí oni, a nikoli zde jmenovaní státní představitelé", přičemž spočítal, že výnos takového opatření bude jenom asi deset miliónů korun ročně, tedy nemá žádný praktický význam.
Nato místopředseda vlády Pavel Rychetský, se snažil zpochybnit pochyby Milana Cabrnocha o finanční úspoře vzniklé odstraněním privilegia státních úředníků a soudců, když prohlásil, že úspora bude větší, neboť: "průměrný plat soudce České republiky je 64 300 korun. Průměrný plat denní soudce je 2 955 korun. Počet soudců v České republice je 2 600. V roce 2001 měli 50 317 dnů omluvené nepřítomnosti v práci. Vynásobeno těmi 2 955 korunami denního příjmu to činí za loňský rok 148 686 735 korun.
Uvedení těch necelých 150 miliónů ušetřených korun byla ze strany Rychetského samozřejmě demagogie, na což bryskně poukázal poslanec Miroslav Ouzký, podle něhož by taková úspora vznikla jen "v případě, že by navrhovaná novela těch šest měsíců rušila na nulu. Ale ona tak nečiní, takže tato navrhovaná novela zkracuje tuto dobu plnění na jeden měsíc. A já pochybuji, že všechny ty doby nepřítomnosti byly doby nemoci trvající šest měsíců."
Údaje, které Rychetský citoval, vznikly jako vedlejší produkt rozboru Ministerstva spravedlnosti, jež zjišťovalo, kolik který soudce vyřizuje případů. Překvapil mě počet padesáti tisíc promaroděných soudcovských dnů a proto jsem si vzal na pomoc kalkulačku, abych zjistil, že na jednoho soudce připadá ročně zhruba dvacet dnů v pracovní neschopnosti, tedy plné čtyři týdny a skoro jeden měsíc v roce. To se mi zdálo poměrně dost.
Pro srovnání jsem se obrátil na Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde jsem našel zajímavý, byť trochu zastaralý rozbor pracovní neschopnosti. Tabulky zde uvedené mě přesvědčily, že jsem se nemýlil, když se mi zdálo, že nemocnost soudců je nadprůměrná. Podle Rychetského se pohybuje kolem 8 procent, zatímco celostátní průměr je zhruba 6 procent, navíc v příjmové skupině, ve které pohybují soudci, je ještě mnohem nižší.
Nechci se uchylovat k populistické demagogii, ale přesto si myslím, že marodit za sto procent platu několik měsíců je příliš svůdná nabídka, než aby jí někteří jedinci ponechali nevyužitou. Já souhlasím s poslancem Cabrnochem, že úspora na nemocenské u soudců a ústavních činitelů státní rozpočet nezachrání, ale co když se zrušení privilegia pobírání plného platu v době pracovní neschopnosti příznivě projeví ve zlepšené práci soudů?
Věci se často mají zcela jinak, než jak je politici a média veřejnosti představují. Zatímco vládní kocábka se již několik dní zmítá ve vlnobití způsobeném neschválením jednoho daňového zákona, život jde dál i bez "povodňového balíčku".
Myslím, že by neměl být přeslechnut hlas lidu, který zazněl v pořadu televize Prima Nedělní partie. Mezi přísedícími byl starosta Bystřice nad Pernštejnem Josef Novotný, který přítomným politikům Vojtěchu Filipovi (KSČM) a Miloslavu Výbornému (KDU/ČSL) řekl:
"Nezlobte se, ale já jsem z toho lehce v šoku, z toho, co tady slyším. Překvapuje mě, že jste velice pečlivě hledali, až jste sestavili ten balíček, který představuje deset miliard, tak já vám řeknu, že deset miliard jsou daňové úniky, které představují vámi schválené bezcelní zóny. A velice mě překvapuje, že se o nich mlčí
Při tom nejde jen o bezcelní zóny, řízené předpisy ministerstva financí, které ty zóny pak není schopno ukočírovat (slyšel jsem, že jedna z těch problematických je ve znojemském kraji). Vždyť výše povodňových škod bledne před náklady, které se musely vynaložit na sanaci českých bank. A kdo ví, zda by nestačilo pořádně dohlédnout na to, aby se i ty stávající daně poctivě platily a dobře vybíraly.