zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
24.9.2002 | RUBRIKA: Česká televize - Zákony/Legislativa |
Na Kavkách se diskutovalo o zákonech
Zpráva z panelu FITES – 23. září
V pondělí odpoledne se v salonku známé restaurace „Rohlík“ na Kavčích horách konala pravidelná čtvrtletní panelová diskuse FITES, tentokráte na téma mediální legislativa. Dostavil se i ministr kultury Pavel Dostál se svoji náměstkyní Petrou Smolíkovou. Chyběl zde předseda FITESu Jan Kraus, takže panel moderoval producent ČT Jan Štern, po jehož boku se posadil generální ředitel ČT Jiří Balvín.
Pozornost se pochopitelně soustředila na Pavla Dostála, z jehož vystoupení vybírám některé teze:
Diskuse trvala dvě hodiny a kromě novelizace mediální legislativy byla vznesena ještě dvě zásadní témata – televizní poplatek a zákonem uložený Kodex ČT.
Jako bývá na panelech FITESu obvyklé, byli přítomni stenografové, takže záznam celé diskuse bude později zveřejněn ve zpravodaji FITESu, a tam si každý bude moci ověřit, jak autentické jsou tyto moje poznámky.
Diskuse o Radě ČT nakonec vyústila v požadavek, aby se nejdříve řešily její kompetence a pravomoci, zvláště k vedení ČT, a teprve z tohoto rozhodnutí by se pak měly odvíjet nominace do rady.
Byv vyzván, vystoupil jsem také a pokusil jsem se obhájit svoji myšlenku, že pokud se inspirujeme v Německu (rady složené ze společensky relevantních skupin), tak bychom ten model měli aplikovat nikoli jen částečně, ale kompletně. Tzv. Rundfunk- nebo Fernsehrat veřejnoprávních médií v Německu mají desítky členů, plní funkci jakéhosi dozorčí rady, jsou to funkce neplacené, a účastníci se na plénu scházejí jen občas (minimálně čtyřikát ročně). Nezbytnou součástí německého modelu jsou však také správní rady (Verwaltungsrat), bez nichž by celý systém jen obtížně fungoval. V těchto správních radách mohou být i politické nominace, které sem jmenuje zčásti i vláda nebo parlament (např. v Bavorsku, Bádensku-Wurtembersku). Tyto „vládní“ nominace jsou ve správních radách vždy v menšině, neboť větší počet správní rady pochází buď z nominací pocházejících z Rundfunkrat, tedy z onoho dozorčího orgánu, ve spolkových zemích se sociálnědemokratickou tradicí se do správní rady dostávají i zástupci zaměstnanců (Severní Porýní-Vestfálsko, Sasko). Základní myšlenkou německého modelu je to, že ředitele sice volí Rundfunkrat, ale smlouvu s ním uzavírá a v řídících záležitostech spolupracuje Verwaltungsrat, tedy správní rada, která neobsahuje „muže a ženy z lidu“, ale lidi, kteří s médii již v minulosti pracovali a také o nich něco vědí.
S vědomím toho, že dvouhodinovou diskusi nelze zpracovat do jednoho stručného článku, na závěr přidám jen to, co mne zaujalo:
Jak je vidět, diskuse měla mnohem více témat, než to jedno, o kterém dnes informovala média (zvýšení poplatku, reklama v ČT).