Copyright © Milan Šmíd
| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 3.10.2002 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Podvečer na Lávce
Média a povodně v centru (pro média) pozornosti
Na diskusní večer "Média a povodně" do klubu Lávka na nábřeží Vltavy jsem se ve středu podvečer dostavil se zpožděním, když diskuse už byla v plném proudu. Místnost, jejíž okna byla ještě před sedmi týdny pod vodou, měla stěny na první pohled suché, ale vzduch byl tady syrově vlhký.
Původně jsem chtěl jenom poslouchat, ale pak mě diskuse zaujala natolik, že jsem si začal dělat poznámky. Zde jsou, přičemž jejich výběr byl podmíněn jednak tím, co mne zaujalo, a také tím, co jsem si stačil zapsat. Zda tato selektivita bude uznána Petrem Žantovským za racionální či neracionální (viz ještě dále), nechť posoudí ti, kteří byli v sále klubu Lávka přítomni.
Nejdříve obsazení panelu - zleva doprava: Veselin Vačkov (šéfredaktor Lidových novin), Petr Fejk (ředitel pražské ZOO), Karel Novák (šéfredaktor zpravodajství ČT), Jan Martinek (Centrum pro média, moderátor debaty), Miloš Čermák (Reflex, Centrum pro média), Igor Němec (pražský primátor), Pavel Zuna (šéfredaktor TN Nova), Jan Spousta (agentura SC&C), Kamil Čermák (Český Telecom).
Zmeškal jsem vystoupení Karla Nováka, kterého jsem vyzpovídal po skončení debaty, neboť jsem chtěl vědět, kdy a jak došlo k rozhodnutí vysílat kontinuální povodňové zpravodajství od úterý rána až do soboty poledne. Novák mi sdělil, že první úvahy se vyskytly v pondělí odpoledne na poradě vedení zpravodajství, ovšem k rozhodování došlo v noci z pondělka na úterý a definitivně pak v průběhu vysílání úterního Dobrého rána. Jak jsem pochopil, rozhodovali kapitáni, ne generálové. Tedy nikoli Honys a Koliha, ale Novák a Luhanová.
Pavel Zuna vysvětlil strategii povodňového zpravodajství Novy, která byla kromě jiného dána kapacitními možnostmi. Konkrétně: Nova nemá takové možnosti jako ČT, kdyby vysílala více, bylo by to pro ni hůře, protože v rozsahu disponibilních kapacit nemohla soutěžit. Později Zuna upřesnil: povodně nebyl pro nás žurnalistický problém, ale logistický problém, jak s omezenějšími prostředky pokrýt dané území. Limitujícím faktorem byl počet štábů.
Šéfredaktor LN Vačkov nejdříve obecně hovořil o tom, že při událostech často záleží na prvním správném rozhodnutí. Když se povede, všechno ostatní je v pořádku, když se nepovede, pak všechna další správná rozhodnutí neodstraní špatný dojem prvního špatného rozhodnutí (což později vztáhl i na případ primátora Igora Němce).
Pak se Vačkov sám pochválil za správné rozhodnutí Lidových novin, které se již v neděli připravily na evakuaci z Karlína. To rozhodnutí bylo přijato prý díky zdravé žurnalistické nedůvěře k oficiálním zprávám, které byly optimistické. Cílem LN v době povodní nebylo jen udržet vydávání listu po evakuaci z Karlína, LN chtěly i v nouzových podmínkách soutěžit s dalšími deníky. Redakce odmítla zveřejňovat v listě zprávy o havarijní situaci redakce, čtenáře zajímá produkt, nikoli to, jak vzniká.
Moderátor Jan Martinek se zeptal primátora Němce, proč se nestal českým Giulianim. Igor Němec opáčil, že v Česku to není možné a položil na stůl argumenty na svoji obhajobu: Udělal jsem 150 registrovaných rozhodnutí, žádné z nich nebylo zpochybněno. V zahraniční nás obdivují, jak jsme povodňovou situaci zvládli, u nás se ozývá jen kritika. Nebyl jsem zván na následné debaty o povodních, kde bych mohl věci vysvětlit. Přesně jsem opakoval informace odborníků z Povodí Vltavy. Během médií se svět médií rozdělil na dvě skupiny. Jedna žila s povodňovým štábem i v noci, absolvovala všechny tiskovky a podávala přesné informace (např. MF DNES). Novináři z druhé skupiny chodili na tiskovky jen občas, nikdy ne v noci, ale zato hojně a často komentovali.
Jan Martinek připomněl Igoru Němcovi jeho televizní vystoupení o výtečné situaci a fungování metra a pak se zeptal přítomných šéfredaktorů, proč nezvali primátora do televizních besed. Zuna: speciální besedy o povodních jsme nedělali. Novák: odpovídám za zpravodajství, ne za publicistiku.
Igor Němec pak ještě chvíli pokračoval. "Novinář BBC Václav Moravec mi zachránil politický život," ( podrobnosti zde) když se mnou strávil kritickou noc a zdokumentoval moje chování a to, co říkalo Povodí Vltavy. Nikdy jsem si netroufl říci něco, co jsem neměl podloženo odborným stanoviskem. Situaci jsme zvládli, nevznikla panika, evakuovali jsme i automobily, což jest ve světě unikát.
Kamil Čermák z Telecomu si postěžoval, že mají na krku trestní oznámení svého klienta za inkaso vyúčtované u nefunkční stanice, a že taková věc může vrhnout stín na všechny mimořádné výkony, kterých Český Telecom při povodních dosáhl. Za hrdinu a za příklad úspěšné manažerské komunikace označil Čermák ředitele ZOO Petra Fejka, který byl stavěn před obtížná a nepopulární rozhodnutí, měl proti sobě nátlakové skupiny a přesto nakonec v očích veřejnosti obstál.
Petr Fejk popisoval svoji situaci. První dva dny neměl na média vůbec čas vzhledem k záchranným pracem v zahradě, komunikoval jen se svým mluvčím, který byl na mobilu k dispozici médiím. Média nesledoval a dostával o nich jen kusé informace. Například tehdy, když potřebovali člun na převoz goril. Ten člun po výzvě v médiích prý měli do pěti minut, ale média pokračovala ve výzvách až do večera.
Teprve ve čtvrtek na tiskovce magistrátu se Fejk podrobněji seznámil s tím, co média napsala, včetně kritického článku Marty Kubišové. Pochopil, že jeho místo už není v zoologické zahradě a dal se plně k dispozici médiím. Někdy to nebylo snadné, třeba když šel do Dobrého rána ČT a pět minut před vystoupením se dozvěděl, že lachtan Gaston nepřežil. Reakce médií se mu zdály být někdy extrémní buď kvůli charakteru média (bulvár) nebo vzhledem k osobní a profesní kvalitě daného novináře. Mediální obraz ZOO měl tři vývojové etapy: 1. jsou to vrahové, 2. jsou to lajdáci, 3. etapa se rozplynula v diskusích o smyslu zoologických zahrad. Na druhé straně extrémní názory vyvolaly vlnu solidarity.
Magistr Jan Spousta informoval o výzkumu veřejného mínění, který jeho agentura provedla ve dnech 29.-30. srpna u 350 respondentů v oblastech nezasažených povodněmi. Výzkum přinesl tři výsledky:
Nato začala diskuse z pléna, v níž vystoupil nejprve zástupce Českých drah, který tím, jak chválil média a jejich spolupráci s ČD v době povodní, se snažil o propagaci vlastního podniku. Zřejmě to měl v popisu práce.
Člen Rady pro R a TV vysílání a publicista Petr Žantovský se snažil využít téma povodní k obecnějším závěrům o chování médií, když hovořil o pěti ikonách charakterizujících výkony české žurnalistiky:
Všeználkovský syndrom českých novinářů má podle Žantovského tři důvody:
(To, že chybí číslo 3 ve výčtu ikon není náhoda, buď mi bod tři unikl, nebo ho Petr Žantovský přeskočil. Věřím však, že autentické znění tohoto příspěvku se objeví brzy na www.virtually.cz a zkoriguje tak tyto moje stručné poznámky).
Jan Martinek poznamenal, že novinář bude vždycky jen poučený laik.
Vladimír Bystrov ze Strategie se dotázal, zda komerční stanice až příliš "nešponovaly" emoce ve svém zpravodajství při líčení povodňových osudů. Zpravodajství ČT bylo zaměřené více na informace, emoce do něj pronikaly ze zobrazovaných situací, nikoli ze záměru redaktora jako na Nově. Jeho dotaz zněl: bylo nutné na Nově a Primě být tak emocionální?
Pavel Zuna odpověděl: Ano, bylo to nutné, právě proto, že ČT přinášela tolik informací. My jsme potřebovali, aby lidé v 19.30 přepínali na Novu, a proto jsme jim chtěli nabídnout něco jiného, jiný pohled, naplněný emocemi, z perspektivy lidských osudů. Emoce je nositelem informace, zůstává dlouho zafixovaná.
V následné diskusi o tom, zda reportáž redaktora Tuny o Dagmar Havlové a jejím opožděném návratu z Portugalska v tomto vypjatém období byla vhodná, Zuna odvětil: Nebyla to politické informace, nebylo to vypjaté období, protože už bylo po povodních, a bylo správné, že jsme uvedli na pravou míru tvrzení, která poskytla tisku Dagmar Havlová.
Igor Němec si postěžoval na Lidové noviny, které zveřejnily článek s titulkem "Pražský primátor se pletl, spal a zakazoval". S tím spaním to nebyla pravda.
Šéfredaktor LN Vačkov byl vyzván k reakci, on se však přímé reakci vyhnul a zopakoval svoji tezi: záleží na zlomu rozhodování. Něco podobného potkalo i prezidenta Havla díky nešikovnému úvodnímu prohlášení z Portugalska. Mediální obraz není spravedlivý, primátor si ho pokazil špatným začátkem. Možná by se mohl poučit u ministra obrany Tvrdíka, který má jinou mediální taktiku - vždy líčí věci ve špatných barvách a slibuje, že s tím něco udělá, a novináři ho mají rádi.
Nato Jan Martinek poznamenal, že zacházení s médii je magie a ministr Tvrdík tu magii ovládá a dále rozvíjí. Například tak, že prohlašuje: rád bych odstoupil, ale nemohu přece předat armádu svému nástupci v tak hrozném stavu.
Igor Němec řekl, že chápe situaci, v níž první dojem rozhoduje. Vadí mu však, že média nebrala v úvahu mimořádnost situace. Byla to katastrofa, situace částečně srovnatelná s válečnou situací, při níž obvykle kritičnost médií do vlastních řad se zmírňuje.
Jan Martinek: To znamená zavést válečnou cenzuru?
Kamil Čermák: Politik, který si stěžuje na média, se chová jako námořník, který si stěžuje na moře.
Dále se diskutovalo, zda chyba nenastala v tom, že primátor musel být současně ve dvou rolích - krizového manažera a krizového komunikátora. Kdyby krizovou komunikaci svěřil někomu jinému, mohlo mu to prospět.
V závěru byla vyzvána k diskusnímu příspěvku bývalá členka Rady ČT Jana Dědečková, která dnes provozuje server www.virtually.cz. Promluvila v duchu svých internetových komentářů. Z jejího vystoupení vybírám tyto myšlenky:
Karel Novák: šéf exekutivy měl právo vystoupit, jeho projev k národu byl informací o tom, jak se budou řešit následky povodní.
Kdosi z panelu (nezaznamenal jsem kdo) pak ještě paní Dědečkovou upozornil na to, že se na Špidlu nesmí dívat jen jako na předsedu ČSSD, je to také premiér, šéf exekutivy tohoto státu.
Nepočítám-li ještě jeden nepodstatný výstup zástupce podniku České dráhy, pak to bylo vše, co se v závěru debaty odehrálo a co jsem si stačil zapsat do svého notesu. Debatoval se skoro dvě hodiny, takže na mnohé myšlenky se nedostalo, ale věřím, že jsem si nedělal poznámky sám, a že ještě nějaká další svědectví se na internetu objeví.