Článek Louče

zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií

9.10.2002

RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky/Česká televize

Princip bumerangu
aneb Ještě jednou k Pierotovi

Kdybych věděl, jaký poprask moje reakce na informaci deníku Právo o soudním sporu mezi ČT a Art Oko film vyvolá, možná bych si svoje glosování odpustil. Na druhé straně toho nelituji, neboť právě následná diskuse pomohla získat další informace a vyjasnit okolnosti zveřejnění článku Jany Perglerové.

Nejdříve mně ceskamedia.cz vložila do úst informaci, že „Jiří Balvín si jede do Německa sjednat zaměstnání u ART-OKO“. Potom si Radim Hreha vyžádal moje stanovisko k vyjádření Jany Perglerové, která v e-mailu napsala: „Jeho (Šmídův) závěr o tom, že jsem článek napsala, abych pomohla získat řediteli České televize pracovní místo v Mnichově poté až odejde, považuji za jakýsi bulvární pohled, jehož by se měl seriózní novinář vyvarovat." Jednoduchým porovnáním textů si každý může zjistit, že v původním článku Louče žádné závěry v uvedeném znění neexistují, což jsem sdělil českým médiím ve vyžádaném stanovisku těmito slovy: "Jiří Balvín, který si jede do Německa sjednat zaměstnání u ART-OKO, je výmyslem Vaší fantazie. Nic podobného se v mém textu neříká. Pouze se naznačuje možnost vzniku konfliktu zájmů u vedoucího pracovníka, který hospodaří se svěřenými veřejnými prostředky."

Pak jsem dostal několik e-mailů, které komentovaly zveřejněné informace a dnes jsem měl delší rozhovor s producentem Karlem Dirkou. Je pochopitelné, že se mě pan Dirka snažil získat na svoji stranu předkládanými argumenty. Nechci je zveřejňovat, protože každý z uvedených údajů by vyžadoval též uvedení komentáře a reakce protistrany. Již v původním textu jsem se nepostavil na žádnou stranu probíhajícího soudnímu sporu a nehodlám tak učinit ani teď. Ať se starají právníci.

Nicméně vůči svým čtenářům cítím povinnost zveřejnit některé další detaily, které mi Karel Dirka sdělil a které text „Jak to bylo s Pierotem“ rozšiřují a doplňují:

Alex Koenigsmark psal scénář seriálu jako spoluscénárista pod pseudonymem Wolfgang Limmer. Prý to psal v češtině, v Německu se to překládalo a posílalo zpět. (Takže kdyby nebylo listopadu 89, asi by se v titulcích jméno Koenigsmark neobjevilo.)

Karel Dirka uhradil nejen filmovou surovinu, ale ještě další devizové náklady, na které tehdy ČST neměla peníze. Byly mezi nimi honoráře německých hercům, dovoz cirkusových skupin z Paříže, nákup práv od dědiců Františka Kožíka přes agenturu Dillia. (Jak jsem byl z jiných zdrojů informován, ta platba Dillii nebyla v markách veliká, řádově tisíce, nikoli desetitisíce).

Fakt, že na internetu nejsou dokument Marlene a další filmy firmou Art Oko nabízeny, neznamená, že firma copyright nevlastní.

V záležitosti soudů ve věci Gagman jsme se neshodli. Já si živě vzpomínám na handrkování o platby v době, kdy jsem v ČST pracoval, Karel Dirka tvrdí, že žádný soudní spor o Gagmana neměl.

S firmou Sputnik Production, která zaměstnává především fotografy, nemají Karel Dirka a Art Oko nic společného. Karel Dirka tuto firmu předal synovi, aby Dylan Don Dirka ušetřil a nemusel zakládat firmu novou.

Také Karel Dirka se cítil být dotčen hypotetickou úvahou o tom, že by mohl jednat ve shodě s Jiřím Balvínem, o kterém se nevyjadřoval příliš lichotivě a poskytl listinný důkaz o tom, že Balvín o sporech ve věci Pierota dobře věděl již v roce 1993. Na druhé straně uznal moji obranu, že okolnosti zveřejnění a obsah článku v Právu byly zvláštní a vyvolávající otazníky.

To, že text zpřesňuji dodatečnými údaji, pokládám za přirozené. Právě tyto a ještě další ohlasy mě vedou k tomu, že musím zpřesnit i závěrečnou úvahu. Když jsem na otázku Cui bono?, „Komu prospívá článek Jany Perglerové?“, odpověděl: Jiří Balvín, vycházel jsem pouze ze samotného textu, z obsahu jeho výpovědí. Měl jsem se však spíše ptát: Komu neprospívá?

Neboť jak postupem času zjišťuji, ten článek byl napsán nejen „pro Balvína“, ale také „proti Mathému“. A Jana Perglerová udělala Balvínovi medvědí službu tím, že napsala věci tak, jak napsala, navíc některé údaje zkomolila (jak mě informoval Dirka, Balvín se do Mnichova nechystal, byl připraven k setkání v Praze). Jak jsem už napsal do českých médií:

„Je zcela možné, že účelem prosazení tématu a článku přes Janu Perglerovou do deníku Právo byl původně jiný - třeba chtěl její zdroj jen poškodit Iva Mathé, o jehož kandidatuře na místo ředitele ČT se opět mluví. Předpokládám, že i Vy v Českých médiích dobře víte, že některá témata a některé informace se v médiích neobjevují jen tak náhodou... Tak se mi nedivte, že způsob, jakým byl článek Jany Perglerové v Právu napsán, se všemi jeho nepřesnostmi a nelogičnostmi mě přivedl k úvahám, ke kterým jsem v závěru došel.“

Informace, které Balvín vypustil, se tak staly bumerangem. Jestli „antimathé“ zaměření článku nasměroval sám Balvín, nebo zda ho sem dodala redaktorka Perglerová, dnes už není tak důležité. V každém případě evidentní lži (o sporu s ART OKO jsem se dozvěděl až poté, kdy jsem byl zvolen generálním ředitelem) a logické nekonzistentnosti (ČT je v právu, ale jedu dohodnout mimosoudní vyrovnání) publikované na veřejnosti se nakonec obrátily proti němu.

Bumerangu jsem se dočkal i já sám. Napsal jsem glosu, aniž jsem zvážil, do jakých souvislostí se dostane. A ty souvislosti jsem v úvahu asi vzít měl. Mám zde na mysli zjitřenou atmosféru, kterou vyvolává kritika a nežádoucí politický tlak vládnoucí koalice směrem k tzv. „mediálním radám“, atmosféru, v níž média již několik týdnů diskutují o odvolání Jiřího Balvína z funkce a kdy se stále častěji objevují úvahy o návratu Iva Mathé do křesla generálního ředitele veřejnoprávní televize.

Z více zdrojů jsem se doslechl, že prý glosa Louče je součástí kampaně na podporu návratu Ivo Mathé do ČT. V této souvislosti zcela odpovědně prohlašuji: Článek Jak to bylo s Pierotem jsem napsal z jediného důvodu: korigovat nepravdivé informace v českých médiích, což je aktivita, kterou v Louči činím průběžně. Nejde mi o Mathého, ale o historickou pravdu, která je demagogicky a účelově zkreslována.

Přestože se k současným událostem v ČT nerad vyjadřuji, jsem takto nepřímo donucen ke stanovisku, které zní: Domnívám se, že by nebylo dobré, kdyby se Ivo Mathé do ČT vrátil. Druhé vkročení do stejné řeky neexistuje, ta řeka je dnes už jiná a ten vstup by – podle mého názoru - nemusel pro Mathého dobře dopadnout.

Kdyby bylo po mém, tak bych doporučil nějakého Mathého v mladším vydání. Tedy mladšího schopného technokrata, kterému půjde o věc a nikoli jen o místo, který bude mít čistý štít a autoritu u televizních profesionálů, a který bude schopen ubránit se nekvalifikovaným připomínkám od všech kibiců kolem.

Jenomže kde vzít a nekrást?

| nahoru |