Jak velký bude účet?
Rozhodnutí arbitráže o Nově se opět odkládá (Ekonom 17.září 2002)

Poslední ze tří mezinárodních arbitráží ve sporech o televizi Nova (viz tabulka) stále není uzavřena. Tříčlenný rozhodčí tribunál UNCITRAL, který zasedal od 2. do 13. září v Londýně, se rozhodl, že vzhledem ke složitosti problému se sejde ještě jednou v listopadu, než vydá konečné rozhodnutí. Už před rokem arbitři rozhodli o vině České republiky za porušení nizozemsko-české dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic. Nyní, v druhé fázi jednání, mají stanovit částku, kterou bude muset zaplatit český stát za to, že údajně nedostatečně chránil investice zahraničního investora CME v televizi Nova. Žalující strana svůj požadavek vyčíslila na 526,9 milionů dolarů, což představuje zhruba 20 miliard korun.

O tom, jak veliká tato suma skutečně bude, rozhodne výklad pojmu "tržní hodnota investice". V textu částečného rozsudku se doslova praví: "Odpůrce je povinen odškodnit Navrhovatele (...) vyplacením přiměřené tržní ceny (fair market value) investice Navrhovatele, jaká byla před naplněním porušení Dohody ze strany Odpůrce v roce 1999, ve výši, kterou stanoví druhá fáze této arbitráže."

Anglické přídavné jméno "fair" se do češtiny dá překládat různě. Jako "poctivý, slušný, regulérní, solidní", ale také jako "spravedlivý". Názory na to, jaká by měla být "spravedlivá tržní hodnota", se obvykle liší podle toho, zda ji posuzuje prodávající nebo kupující. Nejinak tomu je i v případě investice do televize Nova a ocenění hodnoty společnosti CME (Central European Media Enterprises) v roce 1999.

K posouzení toho, jak velkou ztrátu utrpěla CME tím, že jí Vladimír Železný vzdálil od provozu a zisků televize Nova, je třeba znát také historii a rozsah podnikání CME.

Počátek a vzestup CME

CME vznikla jako jedna z firem investičního konsorcia CEDC (Central Europe Development Corporation), založeného v roce 1990 s cílem využívat možnosti nově se otevírajících východních trhů. Ronald Lauder, majitel CEDC, své rozmanité investiční aktivity ve východní Evropě a v Německu postupem doby omezil jen na média. CME se stala v létě 1994 akciovou společností kótovanou na americkém kapitálovém trhu.

V té době se CME podílela na televizním vysílání v České republice (Nova) a v Německu (IA Berlin). Ovšem rok 1994 byl jenom začátkem další expanze. V roce 1995 začala CME ve spolupráci s místními partnery vysílat ve Slovinsku a Rumunsku. V tomtéž roce CME vstoupila do smluvních vztahů s držiteli licencí na Ukrajině, v Polsku, Maďarsku a Slovensku. V roce 1996 se CME již podílela na vysílání celostátních programů na Ukrajině (Studio 1+1) a na Slovensku (Markíza). V Polsku a Maďarsku měla CME napojení zatím jen na lokální stanice (Wisla TV, 2002 Kft), ale chystala se tady zopakovat úspěch Novy, pokud by se dostala k celostátním licencím.

Polské zklamání

V Polsku vypadala situace slibně. Regulační orgán neměl nic proti tomu, aby se v rámci projektu TVN zřetězily lokální vysílače a vytvořily vedle Polsatu další celostátní komerční televizi. Polský zákon však omezoval podíl zahraničního vlastníka na 33 procent, proto CME byla v projektu TVN menšinovým partnerem, který se podílel na vysílání jen prostřednictvím servisní organizace Federacja.

TVN zahájila 3. října 1997, ale její podíl na trhu byl zpočátku nízký, něco kolem pěti procent. Navíc dvě důležité licence na vysílače ve Varšavě a Lodži soud zpochybnil a dostala je konkurence. Když CME v roce 1998 viděla, že podíl TVN na trhu stagnuje a že polský partner rád od CME přijímá peníze, ale není ochoten se dělit o rozhodování, tak se z Polska stáhla. Své investice si naštěstí pojistila dluhopisy v hodnotě 50 milionů US dolarů, které ji polský investor ITI postupně vracel. To však nic nemění na tom, že nejbohatší východní trh byl pro CME ztracen, stejně jako nejméně 20 milionů dolarů startovního kapitálu, který se do CME již nevrátil.

Maďarská katastrofa

Ještě hůře dopadla CME v Maďarsku, kde se v roce 1996 stát rozhodl uvolnit pro soukromé televize dvě celostátní sítě. Licenční řízení probíhalo v roce 1997 a CME si byla téměř jistá, že projekt Irisz TV, na kterém participovala se svými maďarskými partnery, alespoň jednu z licencí získá. Tím spíše, když za desetiletou licenci Irisz nabídla více než konkurent RTL-Klub s lucemburskou podporou.

CME nakoupila již předem velké množství špičkových pořadů a zahájila jejich dabing ve vlastním studiu Videovox. K licenci se však nedostala. Nakoupené programové zásoby přišly vniveč, i když se je později CME snažila zhodnotit tím, že je vysílala v místní budapešťské stanici TV3. Jenom v roce 1998 CME odepsala ve svém maďarském účetnictví 20 milionů US dolarů, další odpisy následovaly později.

Rok 1998 zastihl CME v nepříznivé finanční situaci a další pohroma v podobě krize východních trhů měla teprve přijít.

Kapitál, který generoval ztrátu

U vzniku CEDC a CME stály peníze Ronalda Laudera, dědice kosmetického impéria Estée Lauder. Když se CME stala v roce 1994 akciovou společností, získala investiční kapitál třemi emisemi akcií v hodnotě přibližně 300 miliónů US dolarů. V roce 1997, kdy připravované projekty v Maďarsku a Polsku potřebovaly další peníze, přišla CME na peněžní trh s dluhopisy, které jí vynesly asi 170 miliónů US dolarů, a byly rozdělené z poloviny na dolary a německé marky.

Ovšem tyto peníze, které měly přinášet zisk, nakonec generovaly ztrátu, protože investice v Polsku a Maďarsku skončily neúspěchem a dluhopisy úročené sazbami 9,375 a 8,125 procent se staly zátěží každoročního účetnictví CME.

V roce 1998 stála CME před otázkou, jak dál. V březnu 1998 odchází ředitel CME Leonard Fertig a nahrazuje ho Michel Delloye se zkušenostmi z mediálního koncernu CLT.

V srpnu 1998 přišla krize ruského a východních trhů a akcie CME se zřítily na čtvrtinovou hodnotu. V listopadu 1998 poskytl Ronald Lauder CME finanční injekci 22 milionů US dolarů ze svého majetku v telekomunikační společnosti RSL Capital LLC.

Delloy se snažil CME konsolidovat. V londýnské centrále provedl rasantní úsporná opatření, nicméně na pobočky ve východní Evropě nedosáhl. Tam náklady stále stoupaly a jedinou televizí, která produkovala nejen obrat v účetních knihách, ale také dividendy a hotové peníze, byla televize Nova.

V březnu 1999 to Delloy v CME vzdává, nastupuje Fred Klinkhammer a ve stejném měsíci CME uzavírá dohodu o spojení s SBS Broadcasting SA, která znamená prakticky pohlcení a zánik CME. Právě tato fúze odstartovala známý spor o televizi Nova, který vyústil až do mezinárodních arbitráží.

Otazníky nad výší škody

Česká média a dokonce i někteří čeští politici (například Vladimír Mlynář na své webové stránce) s pozoruhodnou snadností akceptují částku 20 miliard korun jako pravděpodobné a možné odškodnění, přestože existuje řada dobrých důvodů pro to, aby se tato částka nebrala vážně, případně aby se chápala jen jako výchozí vyjednávací pozice CME.

CME na veřejnosti argumentuje jednoduchou matematikou - porovnává hodnotu celé společnosti CME před konfliktem v Nově s oceněním, které se celé firmě dostalo poté, když se zjistilo, že CME Novu nekontroluje. K tomu si CME připočítává úroky, takže výsledná částka činí 526,9 miliónů US dolarů.

Když Scandinavian Broadcasting, firma s mezinárodním kapitálem, která je skandinávská jen podle jména, chtěla v březnu 1999 CME koupit, byla ochotna za ni zaplatit 615 milionů dolarů. SBS by se tím stala největším celoevropským vysílatelem co do počtu potenciálních diváků. V září 1999, po roztržce Laudera se Železným, SBS od smlouvy odstupuje i za tu cenu, že musí platit smluvní pokutu.

Naskýtá se tedy otázka: proč SBS nechtěla rozšířit své evropské mediální impérium o další divácky atraktivní televize v Rumunsku, na Ukrajině, na Slovensku nebo Slovinsku? Vždyť z celé nabídky CME vypadla jenom Nova, zbytek CME byl stále na prodej. Cožpak hodnota CME se odvíjela pouze od hodnoty televize Nova?

Odpověď je nasnadě. Konflikt s Novou naznačil, že CME byla obr na hliněných nohou, jejíž investice v zemích východní Evropy s výjimkou Novy nepřinášely zisk a stály na vratkém právním základě.

Kolik CME do Novy investovala?

Z českého hlediska může mít počítání investic jinou logiku. I když ponecháme stranou tvrzení Vladimíra Železného o jakési krabici od bot plné faktur, kterými se údajně navyšovalo jmění v ČNTS, je možné vycházet ze zcela oficiálních zpráv, kterými CME informovala o své činnosti akcionáře a Securities Exchange Commission, instituci dohlížející na kapitálový trh v USA.

Například výroční zpráva za rok 1995 uvádí, že "CME vložila do prosince 1994 do televize Nova částku 264 000 000 Kč (9 265 000 USD) a v roce 1995 nebylo třeba dalších dodatečných fondů."

Zpráva CME za první čtvrtletí roku 1996 akcionářům oznamuje: "CME předpokládá, že další požadavky televize Nova na hotovost budou zajištěny příjmy z její činnosti a dostupnými úvěrovými zdroji."

Když CME informuje ve druhém čtvrtletí roku 1996 o rozdělování dividend ze zisku televize Nova za předchozí rok, objevuje se zde dokonce věta: "Po obdržení zbývajících dividend za rok 1995, které plynou ze 66tiprocentního obchodního podílu v Nově (ČNTS) a činí 4 213 000 dolarů, společnost získá 107 procent ze své dolarové investice do této televize."

Ronaldu Lauderovi a CME se v České republice splnil sen všech investorů. Počáteční relativně malá investice vygenerovala tak silný cash flow, že další investiční rozvoj se hradil výhradně ze stávajících nebo budoucích zisků.

Další investice CME v letech 1996-97 směřovaly už jen do nákupu obchodních podílů ČNTS, kterými si CME chtěla zajistit 99tiprocentní vlastnictví této servisní společnosti a tím i veškeré zisky pro zbytek trvání licence Novy.

CME odkoupila 22tiprocentní podíl České spořitelny v ČNTS za jednu miliardu korun a za 11tiprocentní podíl CET 21 v ČNTS zaplatila Vladimíru Železnému přibližně 900 milionů korun. Přičteme-li tyto investice k počáteční infuzi startovního kapitálu, objem reálně investovaných prostředků CME v České republice se pohybuje maximálně kolem 2,5 miliardy korun, z nichž tu Železného miliardu Lauder už vysoudil v Amsterodamu zpět.

Bylo by příliš optimistické a naivní domnívat se, že arbitráž bude uvažovat tímto způsobem. V rozsudku nežádá úhradu vložených prostředků, ale nahrazení tržní hodnoty ztracené investice.

Dvacet miliard je zbožné přání CME

O tom, jak proměnlivé může být ohodnocení tržní hodnoty CME, svědčí jednoduchá matematika vycházející z částek, za které CME nakupovala obchodní podíly v ČNTS od svých společníků.

Jestliže za 22 procent obchodních podílů ČNTS zaplatila České spořitelně v roce 1996 jednu miliardu korun, pak logicky se dá odvodit, že hodnota celé Novy byla 5 miliard korun. A jestliže od Železného a CET 21 kupovala CME o něco později 11 procent podílu za necelou miliardu, pak ohodnotila Novu na 9 miliard korun.

Úvahy, které povedou ke stanovení konečné výše úhrady způsobené škody arbitrážním tribunálem, budou nepochybně mnohem složitější. Ať už bude výsledné rozhodnutí jakékoli, věřme, že výše dvaceti miliard korun nedosáhnou, neboť tato částka je jen zbožným přáním managementu CME, který by vinu za neúspěch rozsáhlého investování v celé východní Evropě svalil nejraději jen na jednu zemi a jen na jeden podraz svého bývalého zaměstnance a obchodního partnera.