Povolební přemítání
aneb Ad marginem "sympatického životopisu" senátora

Na okraj právě proběhlých senátních a komunálních voleb vybírám dnešní citát Jana Čulíka z Britských listů:

„V České republice neselhávají voliči, selhávají tam sdělovací prostředky, které nejsou schopny voličům vysvětlil názorně a jednoduše ani takovou prostou věc, že je Vladimír Železný člověkem bez integrity, kterou by nikdo v normálnější demokracii nemohl volit.“

K tomu dodávám: Aha! Nic nového pod sluncem. Za všechno mohou média a cyklisti. Proč cyklisti? Nechávám na čtenáři.

Já osobně vidím ten problém jinde. Trochu ho naťukl Martin Jan Stránský v Hospodářských novinách 31. října, když napsal: „Tam, kde je nedostatek, jsou lidé ochotni prodat demokracii a svůj volební hlas za sportovní dres.“

Trochu se však divím, že se Martin Jan Stránský tolik diví a nepřímo obviňuje znojemské z nevzdělanosti a nedostatku vlastního úsudku. Kdyby žil na českém venkově, tak by dobře věděl, že lidé tu pramálo dají na morality a raději dají hlas hříšníkovi, který má dobré styky a je schopen pro ně něco v Praze udělat a zařídit, než člověku mravně čistému, kterého v první tlačenici ušlapají, takže přijde s prázdnou. Navíc těch rozhodujících 350 hlasů si Železný tvrdě odpracoval při předvolební kampani v hospodách znojemského rajonu. Kdo ví, zda by v druhém kole nedopadl stejně jako Petr Weiss (kandidát ODS) v Praze proti Martinu Mejstříkovi.

Ptají se mě lidé, co si myslím o budoucnosti senátora Železného. Pro svou odpověď jsem se opět nechal inspirovat citátem. Tentokráte z úst Jaroslava Veise tak, jak je zachycen v časopise Týden 12. června 1995, tedy v době, kdy televize Nova triumfovala a Vladimír Železný byl ještě poměrně důvěryhodným člověkem. Veis zde říká:

„Vovka byl vždycky svým způsobem "nesnesitelný": na fakultě byl "nesnesitelně" vzdělaný a kulturně orientovaný, v televizi byl "nesnesitelně" pracovitý; když se pustil do popularizace vědy, především astronomie a fyziky, byl o problémech těchto disciplín "nesnesitelně" dobře informovaný. Ti, kteří si ho přibrali za spolubojovníka v zápase o televizní licenci, neprohloupili: vybrali si totiž "nesnesitelně" cílevědomého profesionála.„

Já s Jaroslavem Veisem souhlasím a proto se domnívám, že znojemští si vybrali člověka, který by mohl být „nesnesitelně dobrým senátorem“, kdyby… A tady je ten zádrhel. Vladimír Železný by mohl být velmi dobrým senátorem, kdyby nebylo jeho afér v minulosti, které ho dostaly do závislosti na podnikatelských kruzích, jejichž lobbyistické zájmy nyní musí prosazovat.

Tedy nikoli (nebo raději: nejen) znojemský volič bude profitovat z jeho senátorské činnosti, ale hlavně (nebo raději: také) podnikatelé, kteří se bojí vstupu do Evropské unie a nelíbí se jim pravidla transparentního a férového podnikání, podnikatelé, v jejichž zájmu je udržet znojemskou bezcelní zónu Excalibur umožňující miliardové daňové úniky v neregulovaném stavu co nejdéle při životě.

Senátor Železný před deseti lety byl relativně svobodným člověkem, ovládaným pouze svými slabostmi a vášněmi. Dnes je senátor Železný vazalem, dlužníkem, od kterého se očekává, že za podporu možnosti vycouvat se ctí z médií do politiky a za získání šance bránit se trestnímu stíhání senátorskou imunitou bude poskytovat protislužby. Jeho rozhodování už nikdy nebude nezávislé. Vždy se bude muset ohlížet na to, jak vyváznout ze svých problémů se zdravou kůží, a kde pro jejich řešení hledat spojence.

Trochu mě překvapila velkorysost politologa, jenž v posledních Literárních novinách napsal úvahu: „Senátor Železný: hrozba nebo naděje?“, ve které uvedl: „Za Železným stojí poměrně sympatický životopis“. Já ten životopis příliš sympaticky nevidím.

Lépe řečeno, to sympatické v jeho životopisu u mě končí někdy po volbách v roce 1990, v okamžiku, kdy se Železný spojil s mocí a stal se tiskovým mluvčím Petra Pitharta. Již jeho aktivita na Úřadu vlády ČR při rozdělování dotací do kapsy svých kamarádů a přátel, na kterou upozorňoval týdeník Respekt, by zasloužila bližší pozornost.

V televizi Nova ho pak zkazily peníze. Namísto aby svoji získanou mediální moc doplnil patřičnou dávkou odpovědnosti, která z převratových arivistů a zbohatlíků činí skutečnou elitu, byl schopen neuvěřitelných názorových kotrmelců, jejichž cíl byl jediný: přesvědčit ostatní o tom, že to, co činí, správně činí, že on jediný je ten nejlepší arbitr mediální politiky, na jejímž konci však bylo vždy jen bezohledné prosazování vlastních zájmů na úkor zájmu veřejného.

Kupodivu, jeho výřečnost mu umožnila přesvědčit širokou veřejnost nejen o správnosti a čestnosti svých úmyslů, ale podařilo se mu prosadit do veřejného povědomí i „poměrně sympatický životopis“.

Kdysi dávno Jan Čulík ve svých Britských listech zveřejnil sbírku sebeprezentačních materiálů, Vladimíra Železného, nad nimiž ti, kteří Vovku osobně znali, jenom udiveně kroutili hlavou. Historky, kterými Železný zásoboval anglosaský tisk o tom, jak byl odsouzen ruskými okupačními jednotkami k smrti a potom strávil dvacet let jako psanec, skutečně stojí za přečtení. Dokonce i jeho bývalý spolužák Ondřej Neff se veřejně podivoval nad tím, s jakou suverenitou se Vovka pasoval do role pronásledovaného disidenta.

Kdyby se mě někdo zeptal titulkem Literárních novin: „Senátor Železný: hrozba nebo naděje?“, odpověděl bych: ani hrozba, ani naděje.

Myslím si, že jeho mediální vliv je příliš démonizován. Železný může sloužit jako ilustrace toho, jak moc médií není dána objektivně, jak nevychází z jejich aktivit, ale spíše plyne z reakci veřejnosti, která má sklon tuto moc médiím přisuzovat a podléhat jí. Seberte Železnému monolog Volejte řediteli, ve kterém má plnou kontrolu nad komunikační situací, a posaďte ho do křesla zpravodajského studia, kde musí čelit názorovým protivníkům, a stane se z něj uzlíček nervů, který na jedné straně zlostně okřikuje moderátorku, aby posléze těkavým pohledem vyhledával kameru, do které může divákům ukázat svoji usměvavou tvář.

Železný jako všehoschopný demagog by byl hrozbou v totalitních poměrech, nikoli však v otevřené demokratické společnosti. Občas může škodit, tak jako škodil celá léta při snaze o devalvaci konceptu televize veřejné služby. Ale demokratická diskuse a kontakt s realitou obvykle takové krajní názory neutralizují.

A Železný jako naděje? Nevím pro koho, s výjimkou těch, kterým je zavázán. Věřme, že mezi ty, kteří budou profitovat z jeho senátorské činnosti, se vejdou i voliči znojemského kraje a nejen ti bohatí, kteří mu pomáhali do senátorského křesla.