Krumlovské imprese
(z workshopu Veřejná služba ve veřejnoprávních médiích 8.-9.11.2002)

Přiznám se, že se mi do Českého Krumlova příliš nechtělo. Spojení oficiálního organizátora workshopu Jaroslava Berky s PR agenturou CEPRA a se spolumajiteli televize Nova je dobře známo a koneckonců i v editorialu na stránce www.ceskamedia.cz se výslovně praví: „Česká média mají mentálně i personálně blízko ke komerčním televizním společnostem. To nás může v některých očích znevýhodňovat.“

Ale pak jsem si řekl: když mi organizátoři dávají šanci sdělit plénu názor na koncept veřejnoprávního vysílání, proč bych tu šanci nevyužil i s tou možností , že mohu být zneužit jako liberální fasáda podniku, který veřejnoprávnímu konceptu příliš nepřeje. Kromě toho mě do Krumlova lákal zajímavý střet současných i bývalých televizních ředitelů, jakož i možnost setkání s dalšími televizními profesionály. (Jejich galerii digitálně zvěčnil Štěpán Kotrba ve fotogalerii Britských listů.)

Výletu do Krumlova nelituji. O tom, jak všechno probíhalo, se každý může dozvědět ze zvukových záznamů na této adrese. Jak známo, Železný se z večerního pořadu omluvil, takže nakonec zůstalo opět u one-man-show, uvedeného v programu slovy: „Vladimír Železný - panelová diskuse na téma veřejná služba: 30 minut s moderátorem, 30 minut dotazy z pléna.“

Moderátorem se stal médius Miloš Čermák, který plénu sdělil, že se o své moderátorské roli dozvěděl před dvěma hodinami v autě. Když si prý začal v hlavě urovnávat koncept besedy, kamínek mu rozbil přední sklo, což ho natolik otrávilo, že už na nějaké další přemyšlení neměl moc dobrou náladu, proto bude improvizovat. Přesto se mu podařilo vnést do Železného monologu některé inspirující otázky.

Určitým zklamáním byla pro mne večerní diskuse ve složení Balvín/Fričová/Mathé. Možná to bylo způsobeno tím, že se zde opakovaly pro mne známé věci a postoje.

Když se Miloš Čermák snažil přitlačit panelisty ke zdi otázkou: „Jaké jsou tři zásadní věci, které by zlepšily fungování médií veřejné služby?“, Ivo Mathé se stručné a přímé odpovědi diplomaticky vyhnul s tím, že „nedá se to říci ve třech bodech, je to složitější diskuse“ a „v souvislosti s televizemi se trápím širšími problémy“.

Jiří Balvín uvedl jen dvě zásadní věci, které se týkaly věci jediné – financí. Pomohl by prý zákon, který by vyřešil dlouhodobé financování ČT (indexace poplatku?) nezbytné pro vytváření dlouhodobých plání. A dále by pomohla změna výběru koncesionářských poplatků, aby nebyl jen platbou za přijímač, ale skutečně solidární platbou, platili by všichni a zproštění povinnosti platit by se muselo dokazovat.

U Kateřiny Fričové jsem si poznamenal tyto výroky: „Souhlasím s Jiřím Balvínem. K tomu bych ještě dodala celospolečenskou diskusi, která by přesvědčila českou společnost, že tu televizi potřebuje. Zmatek mají v hlavě i zaměstnanci ČT. O ztrátě jejich identity svědčí i to, že závidí komerční televizi fakt, že nemusí plnit veřejnou službu a vyrábět méně sledované pořady. Lidé na Kavčích Horách jsou do sebe zvláštně zakuklení.“

Není účelem této poznámky vypočítávat, co kdo v Krumlově řekl a co neřekl. Krumlov nebyl jenom místem diskuse, ale také místem setkávání. A je třeba říci, že pořadatelé učinili všechno pro to, aby to setkávání bylo příjemné. Organizační servis se blížil perfektnosti..

Potkal jsem se tu s více lidmi, k jejichž činnosti jsem se v Louči dříve či později vyjadřoval kriticky. Kupodivu mne nekamenovali a naopak s některými jsem si i srdečně pohovořil. Těch dojmů bylo skutečně hodně, takže vybírám jenom jeden.

Při přesunu z hotelu do restaurace, kde měla probíhat večerní recepce, jsme s kolegyní Trunečkovou potkali Miloše Čermáka, kterak stoupal večerní krumlovskou uličkou s hlavou svěšenou a upřenou do země. Když jsme se ho zeptali, ve kterém hotelu bydlí, smutně odvětil: „Já nikde nebydlím, ještě dnes jedu domů, jenomže jsem ztratil klíče od auta. To mám tedy dneska den! Nejdříve přední sklo, teď klíče,“ a pokračoval v pochodu směrem k parkovišti. Asi po půlhodině se objevil Miloš Čermák v restauraci. Už dlouho jsem neviděl člověka, který by tak na dálku zářil štěstím a spokojeností. Přestože byla tma jako v pytli, Miloš Čermák ty klíče nakonec našel. Byly na parkovišti, nedaleko auta.

Při odjezdu jsem podepsal smlouvu o honoráři, který jsem dostal za své vystoupení. Činil 1140 korun českých, které jsem ovšem nedostal v hotovosti, protože to byla suma, ze které se hradilo mé ubytování (1000 Kč) a cestovné (autobus 140 Kč). To uvádím pro případ, aby bylo jasno ve vztahu mezi PR agenturou a nezávislým publicistou, za kterého se stále pokládám.

Ivo Mathé na závěr svého vystoupení v pátek večer položil otázku: jaký má smysl, když PR agentura inklinující ke komerčním televizím organizuje besídku o svém konkurentovi, televizi veřejnoprávní. Přiznám se, že mně tahle otázka také dodnes vrtá hlavou.

Dnes na ni v článku Jak dále po krumlovském workshopu Jaroslav Berka odpovídá takto:

„Iniciovat, pokud možno co nejširší debatu o veřejné službě českých médií byl záměr…. Na dotazy, proč právě Česká média takovou debatu iniciují, je odpověď skutečně prostá: Nikdo se k tomu neměl! Na případné další dotazy si čtenář bude muset odpovědět samostatně.“

Ponechávám bez komentáře. Myslím, že následné autorské komentáře zveřejněné na serveru ceskamedia.cz pozornému čtenáři snad dostatečně jasně odpoví na dotazy, k jejichž samostatnému zodpovězení Jaroslav Berka vyzývá.