Odpověď Ivanu Jemelkovi
aneb Že by se potrefená husa ozvala?

Ivana Jemelku v Českých médiích rozčílila moje úvaha o Klausových esemeskách natolik, že tomuto tématu věnoval dlouhou polemiku, kterou završil tvrzením:

„Úhrnem: Šmíd napsal, že zveřejnění Klausových SMS je problém, který dokáže posoudit pouze nedigitální člověk, jenž chápe všechny souvislosti života - jakýsi malý Bůh. Tím malým Bohem je ovšem sám Šmíd.“

Ponechám na čtenářích, aby sami rozhodli, zda můj text opravňuje k výše uvedenému tvrzení. Jak jsem pochopil, Jemelkovi nejvíce vadí moje kritika tzv. digitálních lidí, o nichž jsem napsal, že „by na všechno chtěli mít jednoduchý metr a domnívají se, že svět se dá převést na jedničky a nuly, což umožňuje přijímat jednoznačně kladná či záporná rozhodnutí“.

Proti této mojí „papírové libůstce“ staví Jemelka realitu praktického života, který od nás každý den vyžaduje rozhodování typu „ano/ne“. Připomíná realitu státu, který potřebuje mít pro svoje fungování stanovená pravidla – zákony.

Nic z toho nepopírám. Pokud kritizuji „lidi s digitálním uvažováním“, pak mezi ně nepočítám ty, kteří dnes a denně volí rozhodnutí typu „ano/ne“ (neboť tak rozhodujeme všichni), ale ty, kteří před svým rozhodováním nepřemýšlejí, nejsou schopni nahlédnout za hranici svých prefabrikovaných ideologických schémat a předsudků, a kteří už to hlavní základní vidění světa mají zjednodušené, digitální.

Právě takoví lidé milují silné vůdce, kteří jim ten svět zjednodušují, kteří je zbavují povinnosti myslet, právě takoví lidé se snaží do našeho právního systému implantovat nové a nové stále podrobnější předpisy, s jejichž pomocí se snaží zbavovat odpovědnosti za rozhodnutí, která před ně život staví.

Právě takové lidi rozčiluje, když zlo a dobro není v životě jednoznačně rozděleno a jeho hodnocení se musí podrobit bližšímu zkoumání. Není pravda, že toto zkoumání vyhrazuji jen „nedigitálnímu člověkovi, jenž chápe všechny souvislosti života - malému Bohu“. Například jsem nikde nepoužil singulár, který mi Jemelka vkládá do úst, neboť vždy a všude tvrdím, že demokracie je diskuse.

Právě z toho důvodu, že neexistuje jednotlivec, který „chápe všechny souvislosti života“, je dobré, když se do rozhodování zahrne co možná nejvíce relevantních názorů, včetně těch od „digitálních lidí“ (i když tito lidé většinou o diskusi nemají zájem, neboť většinou jen vyhledávají potvrzení svých vlastních názorů).

Nejsem si vědom toho, že bych „poučoval českou justici“. Vyslovil jsem jen svůj názor, podle něhož jednání Blesku bylo neetické, ne však trestné.

Jenom bych si někdy přál, kdyby všichni komentátoři pozdvíhali svůj hlas proti neetickému jednání médií nejen tehdy, když se takové jednání dotýká jejich oblíbenců (jednou Havel, jindy Klaus), ale také tehdy, když se jeho obětí stávají obyčejní občané.

Na závěr přidávám ohlas jednoho z čtenářů Louče:

Pokud jde o Klausovy SMS, mám za to, že v žádném případě nemohlo jít o trestný čin porušení listovního tajemství (zprávy jsou takto chráněny jen po dobu přepravy, tj. v době, kdy je nemá pod kontrolou adresát ani odesílatel, a kromě toho patrně nelze hodnověrně prokázat, že šlo skutečně o SMS a ne např. o poznámku, které lze u nových typů mobilů rovněž ukládat). Klaus může na druhé straně podat civilní žalobu (§ 12, odst. 1. občanského zákoníku: "Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.").

Jednalo se ovšem o hrubě neetické jednání, které nelze s případem teleobjektivem zachycených tajných dokumentů dost dobře srovnávat. Podle mého názoru měli fotoreportéři Blesku právo SMS vyfotografovat, ale zveřejnit fotografii mohli jen v případě, že by tím odhalili případ korupce nebo jiného trestného činu (např. kdyby z ní vyplývalo, že ministr někomu zařídil prominutí pokuty za dopravní přestupek). Soukromý názor jednoho politika na jiného je snad zajímavý, ale ne tak významný, aby veřejný zájem na jeho zveřejnění převážil ochranu politikova soukromí.

Tolik můj názor. Podepsán Tomáš Pecina
DODATEK 2.1.2003: Názor byl původně publikován anonymně, dnes jsem však dostal od Tomáše Peciny souhlas k tomu, abych jeho názor zbavil anonymity.