zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
2.6.2003 | RUBRIKA: Česká televize |
Je klamání veřejnosti veřejnou službou?
Český sen a Česká televize
O fiktivním supermarketu Český sen, který si vymysleli filmaři pro svůj dokument, jsem věděl už od pondělka, kdy mě na tuto akci upozornil Aleš Borovan z Hospodářských novin a moji okamžitou reakci publikoval. Od té chvíle jsem zbystřil svoji pozornost a pečlivěji sledoval, v jakých souvislostech jsou vysílány reklamní spoty na tuto akci v České televizi.
Zjistil jsem, že nebyly vysílány ve zvukově a obrazově oddělených blocích reklam, jak vyžaduje zákon, ale bez vyznačení reklamního bloku samostatně, podobně jako selfpromotion vlastního programu, jako upoutávky na programy Českého rozhlasu, případně jako některá oznámení ve veřejném zájmu (nadace, sbírky, bezpečnost silničního provozu atd.).
Z toho vyvozuji, že nešlo o placenou reklamu, ale že se Česká televize - ať už bezplatně nebo za úplatu - zapojila do mystifikační kampaně dokumentárních tvůrců, přestože tato akce může silně poškodit důvěryhodnost veřejnoprávního média.
Kdyby šlo o reklamu, kterou si někdo zaplatil, byla by uvedena v reklamním bloku a vztahovaly by se na ní všeobecné smluvní podmínky, podle nichž dodavatel reklamy se zavazuje, že "obsah a způsob provedení reklamního spotu je v souladu s platnými právními předpisy." To znamená, že v případě nějakých nesrovnalostí by ČT mohla říci "já nic, já muzikant," a vinu přesunout na zadavatele reklamy.
Jestliže se však reklama na Český sen vysílala, aniž byla vázána těmito podmínkami, pak odpovědnost za všechny komplikace plně padá na vedení ČT a příslušné odpovědné pracovníky.
Tuším, čím se asi bude ČT hájit: pomohli jsem tím natočení zajímavého dokumentu, vznikne sociologická sonda do chování českého spotřebitele a svědectví o jeho slepém podléhání reklamním kampaním.
Já však pochybuji o tom, zda spolupráce na mystifikačním projektu dokumentaristů byla ve veřejném zájmu, a kdoví zda obstojí před soudem veřejnosti, a to nemluvím o soudech obecných. Nechci se plést právníkům do řemesla, takže možné právní spory na základě platných zákonů (zákon o vysílání, o reklamě, obchodní zákoník, kodex reklamy) ponechávám stranou.
Souhlasím s Filipem Rožánkem, který se na svém blogu pohrdavě vyjadřuje k úrovni českých novinářů, jejichž povinností bylo veřejnost včas informovat o skutečném stavu věcí.
Tiše doufám, že na financování dalších reklamních akcí (plakáty v metru, reklamní letáky) se nepodílela Česká televize, lépe řečeno: že rozpočet na výrobu celého dokumentu nenese jen ČT.
Podle mého názoru mají média právo na organizování fiktivních situací jenom tehdy, když je třeba odhalit něco, na co běžné metody novinářské práce nestačí, a když toto odhalení lze obhájit veřejným zájmem.
Mystifikace se supermarketem Český sen nám možná také cosi neobvyklého odhalí, možná, že se divák i pobaví a dokumentaristům zatleská. Bohužel, celá akce má jeden nepříznivý vedlejší efekt: tisíce lidí byly záměrně uváděny více než týden v omyl a kdoví, zda některým z nich nevznikla nějaká újma.
Žijeme ve svobodném světě. Když se dokumentaristé rozhodnou prověřit důvěřivost našich občanů, nic proti tomu, pokud si to hradí ze svých kapes, pokud najdou reklamní agentury, které se do projektu zapojí, a pokud budou ochotni nést rizika svého podnikání. Tím, že se Česká televize do projektu aktivně zapojila, ponese nyní spoluodpovědnost a podle mého názoru na její hlavu budou zcela oprávněně dopadat výčitky oklamaných občanů. ČT má veřejnosti sloužit pravdivými informacemi a ne ji uvádět v omyl.
Před dvěma lety jsem komentoval inscenovanou akci ČT, která prověřovala nestrannost britských imigračních úřadů. Tehdy mělo klamání smysl i legitimitu, neboť sloužilo k informování veřejnosti. Byla to veřejná služba, i když způsob provedení jsem tehdy kritizoval. Ale tentokrát?
V závěru tehdejší glosy jsem citoval případ RTL, která použila topícího se figuranta k prověřování reakce zachránců. Pro RTL to tehdy dopadlo špatně. Musela platit všechny náklady záchranné akce, navíc se proti ní obrátil hněv veřejného mínění.
Obávám se, že také naše Česká televize si tentokráte koleduje o malér.
Detaily akce Český sen viz Baldachýn a tisíc rozzuřených.