Autoři vytvořili eseróčko Hypermarket film, které nakládá s jedním miliónem korun od Ministerstva kultury, a v němž jsou ještě další partnerské vklady, většinou ve formě věcného plnění a zadržených honorářů.

Poté se rozvinula diskuse, do níž jsem zasáhl i svým příspěvkem v duchu již zveřejněného článku na Louči. Setkal se s polemickou odezvou, kterou kameramané hbitě natáčeli. Takže jsem teď zvědav, zda v tom filmu dopadnu jako blbec a šťoura, který se hrabe v nepodstatných detailech, nebo zda se uplatním pouze jako dramatizační prvek dokumentu.

Diskuse byla zajímavá. Paní Helena Třeštíková projekt obhajovala a připomněla jinou mystifikaci, které se kdysi dopustil televizní dokumentarista Jindřich Fairaizl. Dal si do novin inzerát, v němž nabízel obstarání auta těm, kdo poskytnou k adopci dítě (doufám, že cituji přesně, nejsem si jist). Dostal 300 odpovědí, které pak využil k natočení dokumentu „Inzerát“.

Trochu mne mrzela reakce pana Vachka, který uvedl, že můj názor mu připomíná argumenty, kterými dříve bolševici ničili jeho projekty. K tomu dodal, že když vlastní podstatou reklamy je vytváření iluzí a falešných očekávání, a že když nás politici průběžně klamali a klamou, proč by nemohli pro dobrý účel klamat také autoři zajímavého projektu. Takže jsem musel znovu opakovat:

Žijeme ve světě, který je svobodný, který nám dává svobodu našich činů s tím, že za ně musíme nést i odpovědnost. Respektuji právo tvůrců, mají-li na to peníze, prověřit reklamní kampaní na neexistující produkt reakce našich občanů, neodsuzuji projekt jako takový, nemám nic proti tomu, že ho podpořila Česká televize.

Jenom tvrdím, že etika masové komunikace si žádá, aby v procesu sdělování byla reklama oddělena od běžných sdělení média, tj. aby čtenář, posluchač, divák měl možnost rozeznat informaci, jež sleduje nějaký reklamní a propagační účel, od informací zájmově neutrálních. I když se tento princip v médiích často porušuje, Česká televize jako veřejnoprávní nositel vysokých standardů jej porušit neměl.

Reklamní spoty na Český sen uvedené v placeném reklamním bloku by mi nevadily, mimo tento blok se však stávají součástí sdělení média, které za ně nese odpovědnost. Navíc se domnívám, že ČT jako médium se neměla aktivně podílet na mystifikaci svého publika, neboť tím může ztratit cennou hodnotu, které každé médium má, tj. vlastní důvěryhodnost.

Takový je můj názor, který se nemusí krýt s názorem jiných lidí, a může být dokonce názorem menšinovým. Nikomu ho nenutím, jenom ho vyjadřuji a zatím mne nikdo nepřesvědčil, že bych ho měl změnit.

Jediný posun, ke kterému v mém postoji po konání tiskové konference a po diskusích s tvůrci a dramaturgy došlo, by se dal vyjádřit takto: Když bude ten dokument tak dobrý, že nebude jen klouzat na efektním povrchu jedné mystifikační akce a přinese veřejnosti nějaký významný prvek sebepoznání, pak jsem ochoten porušení masově komunikační etiky ze strany ČT vnitřně tolerovat.