Hodinky nebo holínky
(podle našich novinářů) to přijde na stejno

Nedávno jsem se dočetl v časopise Týden, že „soudní spory, které osm členů Červeňákovy rodiny vede s městem Ústí nad Labem ohledně vrácení původních bytů, rasové diskriminaci a porušování lidských práv ... koncem letošního května vygradovaly rozsudkem štrasburského soudu pro lidská práva: uznal většinu námitek, s nimiž se na něj obrátila advokátka Klára Samková-Veselá a uložil vládě vyplatit rodině do tří měsíců devět set tisíc korun za újmy, které jim český stát způsobil. Ústí nad Labem zároveň učinilo Červeňákovým mimosoudní nabídku, kterou však přijmout nechtějí.“

Protože si rád věci ověřuji, zabrousil jsem na stránky Evropského soudu pro lidská práva, abych si ten rozsudek přečetl. Jak jsem zjistil, žádný neexistuje. Nenašel jsem ho ani v tiskových zprávách, ani v seznamu rozsudků. Rozsudek zkrátka žádný není.

To, co jsem přes databázi dokumentů našel, bylo pouze rozhodnutí z loňského srpna o tom, že Evropský soud pro lidská práva stížnost rodiny Červeňáků „částečně přijal a částečně odložil.“ (Podobnou stížnost rodiny Červeňáků tentýž soud před sedmi lety odmítl, protože rodina nevyčerpala všechny možnosti dosažení svých práv u českých soudů.)

Shrnuto a podtrženo: štrasburský soud koncem letošního května nevynesl žádný rozsudek a také nic české vládě neuložil.

Počátek této dezinformace leží ve zprávě ČTK z 2. června 2003: „ÚSTÍ NAD LABEM - Vláda zaplatí ústecké romské rodině Červeňákových 900.000 korun za újmu, kterou jim mohla Česká republika způsobit zejména průtahy v soudních jednáních o jejich bydlení. ČTK o tom dnes informovala právní zástupkyně romské rodiny Klára Veselá Samková. Červeňákovi si na Českou republiku stěžovali u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.“

ČTK tuto zprávu zveřejnila, aniž jsem se dozvěděl, zda rozhodnutí vlády mimosoudně se s Červeňákovými vyrovnat je realitou skutečnou nebo jen realitou virtuální vytvořenou prohlášením Kláry Veselé Samkové.

V Nedělní partii televize Prima se případ dostal na přetřes v rámci duelu Ivana Langera a Stanislava Grosse, a vyplynulo z něj, že ochota české vlády vyplatit rodinu Červeňákových tady skutečně existuje. Alespoň tak soudím z výroku ministra vnitra: „No, ono je to hezký tady populisticky říkat ani korunu, ale pravda je, že tam hrozí, že to bude ne devět set tisíc korun, ale pět a půl miliónu korun...“

Redaktorka Týdne mi může namítnout: vidíte, vláda to Červeňákům zaplatí, takže moje reportáž je v podstatě správná, jenom v některých detailech kolem štrasburského soudu jsem se zmýlila.

V předvečer hlasování České republiky o vstupu do EU jsem si tak znovu uvědomil, kolik takových nepřesně podaných „detailů“ o Evropě a vůbec o všem, co se děje za hranicemi naší české provincie, naše média importovala do obecného povědomí v posledních letech. Nikoli ze zlé vůle, ale z jednoduché a prosté neprofesionality.

A jen tak na okraj: není mi jasné, proč se vláda nepostaví k pochybení úřadů a soudů v Ústí nad Labem čelem a nenechá doběhnout řízení ve Štrasburku až do konce, i za cenu, že náhrada vyplacená státem bude vyšší. To se nechá takhle vystrašit každou potenciální prohrou?