Bilance referendového víkendu
EU ANO - 77,3 procent, EU NE - 22,7 procent, účast: 55,2 procent,

Matematicky vzato, pro vstup České republiky do EU se vyjádřila menšina oprávněných voličů, což nic nemění na tom, že podpora vstupu do EU v české společnosti je větší, než jak by mohl soudit čtenář názorových a komentářových stránek českého tisku v uplynulých letech, na nichž si to eurooptimisté a euroskeptici rozdávali v poměru půl na půl.

Aktivní část české populace neodradila od kladného postoje k EU ani vládní propagační kampaň s thymolinovými úsměvy úspěšných, ale nevěrohodných, Evropanů, ani nadměrná prezentace Evropy na obrazovkách programů ČT, která neměla daleko k agitacím z dob minulých, jež obvykle měly kontraproduktivní charakter. Nemám na mysli úroveň jednotlivých pořadů ČT, jako spíše jejich kvantitu a nekoordinovanost.

Potvrdila se tedy stará známá pravda, že lidé - alespoň ti se zájmem o věci veřejné - si dokážou udělat názor sami. Nenechali se vystrašit těžkým kalibrem argumentů o socializující Evropě, která nás připraví o suverenitu a vydá všanc svévoli bruselských úředníků. Stejně jako se kdysi nenechali přesvědčit frázemi o zahnívajícím kapitalismu a o pokrokovosti tzv. reálného socialismu. Stačil letmý pohled nebo krátká návštěva zemí na západ od našich hranic, a hned bylo jasné, kde se žije lépe a radostněji. Myslím, že tohle zafungovalo i při referendovém víkendu.

Předpokládám, že celý příští týden se budeme setkávat v denících s úvahami na téma, zda a jak média a reklamní kampaně ovlivnily výsledek referenda. Já se domnívám, že ne příliš. Jak známo, účinky masové komunikace jsou ve velké míře závislé na komunikačním kontextu, tj. na situaci, ve které tato masová komunikace probíhá, přičemž tato situace je podmíněna velkým množstvím závisle i nezávisle proměnných faktorů. Stejné sdělení masového média v různé době a za různých okolností může mít na společenské procesy zcela odlišný účinek. Kdysi jsem na toto téma napsal v Louči krátkou úvahu.

Připouštím, že intenzita mediálního bombardování tématem Evropské unie mohla mít vliv na to, že poměrně velké procento občanů se dostavilo k hlasovacím urnám. Nicméně pochybuji o tom, zda tyto občany byla média schopna významně ovlivnit při jejich rozhodování. Pro podporu své teze jsem si vybral názor, který byl v USA formulován už před desetiletími:

"Účinnost komunikací jako prostředku vlivu na veřejné mínění se různí podle povahy problému. Komunikační obsah je účinnější při ovlivňování veřejného mínění o nových nebo nestrukturovaných, neurčitých problémech, tj. o těch, které nejsou podrobně uvedeny do vztahů s existujícími postojovými formacemi. Čím více se blíží názorová situace podmínkám vyjádřeným výrazem tabula rasa, tím snadněji se zde komunikační média prosadí svým názorem."

Protože se domnívám, že téma Evropa nebylo a není pro společensky aktivní část české populace žádnou tabula rasa, neboť o Evropě každý z nás nějaký názor měl už dávno před spuštěním referendové kampaně, proto si troufám tvrdit, že marné byly snahy euroskeptiků pozitivní postoj k členství v EU zvrátit. A to i v případě, kdyby jejich strašení dostalo v médiích větší prostor.

I když na druhé straně - co si budeme namlouvat. Je možné a pravděpodobné, že ten masově kladný postoj ke vstupu do EU není žádným uvědomělým evropanstvím, jako spíše vyjádřením víry v to, že vstupem do klubu bohatších zemí také sami (automaticky) zbohatneme.