Jak jsou na tom televize veřejné služby v EU?
Letmý pohled do statistik

8. listopadu 2002 zveřejnila Evropská komise již pátou kontrolní zprávu (pdf) o plnění článků a 4 a 5 Směrnice EU Televize bez hranic. Pokud je mi známo, kontrola plnění kvót evropských pořadů a nezávislé produkce začala už také v České republice a RRTV soustřeďuje od vysílatelů první statistické podklady tak, jak jí to ukládá paragraf 47 nového vysílacího zákona č.231/01.

Přiznám se, že po prostudování předešlých kontrolních zpráv Komise EU jsem k nim pojal určitou nedůvěru. Alespoň u některých zemí a v některých pasážích mi připomínají přesný součet nepřesných čísel. Na druhé straně však musím přiznat, že srovnáním těchto zpráv EU lze vysledovat určité objektivní trendy v evropském televizním vysílání, a že řada údajů, zvláště těch, které poskytla Evropská audiovizuální observatoř, zde má slušnou vypovídací hodnotu.

Jeden za všechny: zatímco na začátku 90. let v tzv. Evropském ekonomickém prostoru (EU+EFTA) vysílalo kolem 150 televizních programů, v lednu 1999 to bylo 550 televizních programů, o rok později, v lednu 2000 670 programů a před rokem kolem 820 programů. Zpráva naznačuje, že podrobné a kompletní vyhodnocení kabelových a satelitních programů dnes už není prakticky proveditelné.

Já jsem si z evropských statistik "vytahal" některá data o sledovanosti televizí veřejné služby a dal jsem je do grafu.

Celoroční průměry podílů sledovanosti televizí veřejné služby vyjádřené v procentech za léta 1999 a 2000 mají v textové podobě tuto podobu:
Rakousko 57,5%/55,6% (rok 1999/2000), Belgie 20,2/21,1, Německo 40,0/40,3, Dánsko 28,1/28,9, Řecko 9,5/10,6, Španělsko 33,0/32,4, Francie 38,6/38,9, Irsko 31,9/29,6, Itálie 47,5/47,3, Nizozemsko 34,5/35,4, Portugalsko 32,6/29,9, Finsko 43,0/42,3, Švédsko 47,2/43,9, VB 39,2/38,0. V grafu tento podíl (share) vypadá takto:

Jak je vidět, s výjimkou Rakouska, neexistovala v západní Evropě veřejnoprávní televize, která by měla většinový podíl na trhu. Česká televize, oscilující mezi 25-30 procenty podílu sledovanosti se dá srovnat s Irskem, Dánskem, Španělskem, Portugalskem. Hůře na tom je veřejná televize v Belgii a Řecku.

Z údajů, které jsem shromažďoval z částečných statistik, jsem sestavil také graf podílu sledovanosti našich televizních vysílatelů od roku 1994, ve kterém začalo nezávislé měření v rámci tzv. Media projektu, a v němž vstoupila na scénu televize Nova.

Z grafu vyplývá, že zavedení peoplemetrů v roce 1997 srazilo celkový share Novy, který však i nadále, až do rozchodu se CME, byl většinový, nad 50 procent. Teprve od léta 1999 klesá Nova pod 50 procent, z jejího poklesu sledovanosti profitovala nikoli ČT, ale televize Prima, která se vypracovala až k dvacetiprocentním podílům v loňském roce.

Metodické upozornění: Jisté odchylky od oficiálních údajů ATO mohou vzniknou tím, že v roce 1997 jsem zkombinoval a zprůměroval výsledky interních výzkumů ČT a Novy (do června) a výsledky peoplemetrového měření, které začalo naostro až v červnu 1997. Rovněž další léta mohou vykazovat odchylky, které vznikly tím, že jsem sečítal a průměroval čtvrtletí tak, jak je uvádí ČT na své internetové stránce sledovanosti.

Zájemci o aktuální týdenní výstupy mohou získávat data na webové stránce www.ato.cz, kde lze nalézt i vysvětlení pojmu "share".