Volba prezidenta a slušnost v politice

Prezidentská volba a její dosavadní průběh inspirovaly k četným názorovým a intelektuálským exhibicím v českých médiích. Připomenu autory dvou z nich, na které by se možná hodil havlíčkovský epigram "Není nad originalitu, každý po ní touží...": Václav Bělohradský (MF Dnes 14.1.: Klausovská tradice: tři semínka) nebo Ludvík Vaculík (ČT2 18.1.: Cesta do království - ilustrovaný fejeton).

Paradoxem postmoderní doby je však to, že v záplavě nekonvenčních myšlenek dnes zaujme spíše takový názor, který je zcela konvenční, a který se nesnaží z principiálně jednoduchých a ověřitelných faktů vyvozovat dalekosáhlé závěry nebo k nim přidávat složité výklady. Nevšiml jsem si, že by myšlenky "velkého kombinátora" Václava Bělohradského (tak ho kdysi nazval publicista Jaroslav Veis) o semínkách klausismu vyvolaly nějaký větší zájem či veřejnou diskusi. Nehledě na to, že jeho apel "Klaus by neměl být prezidentem" zcela zapadl ve víru politického manévrování při volbě ve Španělském sále. Já se proto omezím jen na dvě glosy, ke kterým mě inspirovaly sobotní noviny.

x x x

Deník MF Dnes oznámil čtenářům v titulku na první straně: "Pátek rozhodne: Zeman nebo Klaus". Já si však myslím, že v pátek se nebude rozhodovat o tom, zda Zeman nebo Klaus, ale především o tom, zda poslanecká volba nebo přímá volba. I když na druhé straně právě toto rozhodnutí bude mít vliv na konečný výsledek volby "Zeman nebo Klaus". Přihodit se sice může cokoli, ale podle mého názoru při volbě v parlamentu má větší šance Miloš Zeman, zatímco v přímé volbě by mohl mít větší šanci Václav Klaus.

Nepatřím k těm, kteří potřebují mít na Hradě dokonalého "tatíčka bez bázně a hany", proto jsem schopen akceptovat obě volby, dokonce by mi nevadila ani volba nevýrazného, ale poctivého úředníka.

Navíc je možné, že rozhodovat se nebude v pátek, ale už v úterý, až se sejdou komunisté a dohodnou volební strategii svých poslanců, která by mohla - za určitých okolností - ve druhém či třetím kole vést ke zvolení prezidenta parlamentem.

x x x

"Já ještě pořád věřím na určitou slušnost, a to i v politice," prohlásil v rozhovoru s redaktorkou LN Renatou Kalenskou v sobotu 18.1. sociálně demokratický ministr Zdeněk Škromach. Z kontextu rozhovoru vyplynulo, že Škromach považuje chování předsedy ČSSD Vladimíra Špidly za neslušné, protože bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman přece navrhl Špidlu za svého nástupce a proto by Špidla měl Zemanovi tuto přízeň oplácet a pomáhat mu při jeho cestě do prezidentského úřadu.

Podle mého názoru však existuje ještě jiné pojetí slušnosti, které se netýká poskytování služeb a protislužeb, ale principů slušné politiky, která slouží lidem, veřejnosti, a ne jenom stranám a politikům.

Já sice chápu, že politika se neobejde bez politických handlů, a že Zeman si získal určitý respekt také tím, že nenechal ty, kteří jemu a ČSSD v těžkých chvílích pomohli, pod tlakem médií padnout (např. Šlouf). Ovšem tahle škromachovská a zemanovská "slušnost" má jednu nevýhodu. Jak je efektivní a výhodná pro jednotlivce nebo klan, tak je neefektivní a nevýhodná pro fungování společnosti jako celku, neboť udržuje při životě i to, co by mělo odumřít, a plodí takové pohrobky, jako je například smlouva o stavbě severomoravské dálnice D47.