Dichtung a Wahrheit o úřednících z Bruselu

Dvakrát za sebou se Vladimír Železný vyjadřoval v pořadu Volejte řediteli k otázkám evropské audiovizuální politiky. Jako obvykle, s velkou dávkou demagogie, zjednodušování a často nepravdivě, což lze prokázat jednoduchými odkazy ad fontes, k pramenům.

Před týdnem 11.1. sděloval Železný divákům Novy, že „Evropská komise v Bruselu se sešla a nařídila, že se má předělat ustanovení směrnice o Televizi překračující hranice...“ Pokud pomineme, že EK nemá co nařizovat, a že pouze navrhuje, pak tady není s čím polemizovat. Jenomže k této pravdě (Wahrheit) Železný okamžitě přidal svoje výmysly (Dichtung):

„A nařídila, že to oddělení nebo ten úsek té směrnice, který se zabývá regulací reklamy na komerčních televizích, má být zrušeno, změněno, zlikvidováno, vymazáno. Považuje to za nepřípustný zásah do vysílání komerčních televizí a za zbytečný.“

Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nenašel jsem nikde nic, co by potvrzovalo pravdivost tohoto tvrzení. Navíc směrnice neobsahuje jediné ustanovení, které by platilo jen a výhradně pro komerční televize. Železný si totiž jako obvykle vymýšlí a zneužívá médium televize k vytváření virtuální reality na základě osvědčeného receptu: zmocni se pravdivého faktu a použij ho jako základ, na němž vystavíš své fantazie.

Tím pravdivým faktem, ze kterého Železný vychází, je čtvrtá kontrolní zpráva (PDF) o aplikaci směrnice EU „Televize bez hranic“ (české znění, anglická verze). Tuto zprávu Komise EU předkládá Evropské radě, Evropskému parlamentu a příslušným výborům každé dva roky a letos byla zvláštní tím, že kromě obvyklých závěrů obsahuje také program pro revizi a novelizaci směrnice.

Ačkoli příloha „work programme“ má 17 stran, nic z toho, o čem Železný divákům vyprávěl, tam nenajdete. Pouze se zde říká, že „Komise bude zkoumat, zda ustanovení směrnice dosáhla naplnění svých cílů a zda není nezbytné přijmout nějaká další opatření na úrovni EU“.

Při svém vystoupení Železný pravděpodobně vycházel z tiskové zprávy ze 7.1., která byla konkrétnější a proto se k ní o týden později, ve Volejte řediteli 18.1. vrátil slovy:

„Minule jsem vás informoval o velmi pro komerční televize mimořádně zajímavém vývoji v Evropě, v Evropské unii, v Bruselu, u bruselských úředníků, kdy se Evropská komise rozhodla a nařídila, že letos ještě, ještě letos má být předělána část právního rámce, podle kterého jsou postaveny zákony o vysílání ve všech členských zemích (...) s tím, že omezení na reklamu pro komerční televize padnou.(...)
A vzápětí přišla ještě zajímavější zpráva. (...) Vyšla 7. ledna a Viviane Reding, což je dáma, která zastává funkci evropského komisaře pro kulturu (...) a ta nařídila podle rozhodnutí Evropské komise, že ještě letos, sláva, sláva, budou přezkoumány a změněny, změněna ustanovení o evropských kvótách.“

Znovu doporučuji porovnat text tiskové zprávy a její interpretace Vladimírem Železným. To, co Železný předkládá divákům Novy jako hotovou věc, se v tiskové zprávě uvádí pouze jako výchozí bod diskuse s otazníkem v tom smyslu, že příslušné náměty budou brány v úvahu (taken into account). Doslova:

"Odpovídají pravidla reklamy podle Směrnice TVBH zásadám proporcionality? Možná, že nemá smysl dodržovat současná přesná kvantitativní omezení reklamy v prostředí, v němž mají diváci zvýšenou možnost volby... atd." (originál v pozn.1 pod čarou).

U programových kvót je formulace tiskové zprávy ještě obecnější:

"Neměla by být ustanovení směrnice Televize bez hranic o podpoře evropských děl dotvořena, zpřesněna (fleshed out)?" (originál v pozn.2 pod čarou).

O tom, jak se bude podpora evropských děl dále utvářet, však nikde ani vidu ani slechu. Nevím, co Vladimír Železný sledoval svými posledními výlety do končin evropské mediální legislativy a audiovizuální politiky EU. Ačkoliv ve svých výrocích Evropskou unii v podstatě chválí, mně na nich vadí jeho primitivní „kotelnický“ přístup k problematice evropské integrace a zkreslování pravého stavu věcí, ať už tak činí záměrně nebo z neinformovanosti.

Jestliže Železný o kvótách prohlásí že „To je to zvláštní ustanovení, které si bruselští úředníci vymysleli na základě tlaku (...) filmového lobby, které je i u nás mimořádně silné a které strašně touží po tom, aby mělo (...) garance příjmů atd.“), pak mate veřejnost. Klišé "bruselští úředníci si vymysleli" zkresluje skutečný obraz rozhodovacích procesů ve věci evropské legislativy a zveličuje výkonnou pravomoc administrativy Komise EU.

Směrnice EU není žádným „výmyslem bruselských úředníků“, ale logickým důsledkem integračních snah v Evropě, která usiluje o volný oběh zboží, služeb, osob, kapitálu na základě společně přijatých základních standardů. Směrnice Televize bez hranic je právě takovou „standardizační“ právní normou, která stanovuje základní pravidla (ochrana lidských práv, mladistvých, férová reklama), jež musí televizní program splňovat, aby mohl být svobodně nabízen kdekoli v Evropě. Směrnice Televize bez hranic je tedy právní normou, která na prvním místě podporuje a garantuje svobodnou distribuci televizních programů v Evropě a teprve v druhém plánu jsou na ni naroubována opatření v duchu evropské audiovizuální politiky, mezi něž patří tzv. programové kvóty nebo limity reklamního vysílání. Tato "evropská" ustanovení se do směrnice dostala v 80. letech, tedy v době, kdy televize v Evropě vypadal trochu jinak než dnes, a zcela určitě si je nevymysleli úředníci, ale evropští politici.

Kdyby Železný sledoval peripetie evropské audiovizuální politiky, pak by zjistil, že snahy o změnu ustanovení o programových kvótách nejsou ničím novým ani překvapujícím. Byli to právě „bruselští úředníci“, tedy Komise EU, která se snažila programové kvóty jako byrokratický a ne příliš šťastný nástroj podpory evropské tvorby změnit už při novelizaci směrnice v roce 1997. Bohužel, návrh neprošel v Evropském parlamentu, který od přijetí Maastrichtské smlouvy směrnice nejen připomínkuje, ale i schvaluje. (dodatečná poznámka z 28.1.) Proč? Podle mého názoru evropští poslanci jednali stejně jako ti naši, kteří také často montují do zákonů opatření, jež na první pohled před veřejností hezky vypadají, ale která se jen obtížně uvádějí do života.

Kdyby Železný sledoval projevy Viviane Reding, možná by našel i tento projev z června roku 2001, ve kterém evropská komisařka pro kulturu a vzdělání již tenkrát mluvila o nezbytnosti přizpůsobit Směrnici EU Televize bez hranic měnícímu se technologickému a tržnímu prostředí.

Pokud vím, původně se očekávalo, že ke změnám dojde už v roce 2002. Věci se zdržely a nyní se novelizace směrnice Televize bez hranic dostává do širších souvislostí vyhodnocování a rekoncepce dalších dokumentů. Jak novelizace směrnice dopadne, se zatím neví.

Je pravděpodobné, že normativní pravidla pro vkládání reklam do pořadů budou skutečně opuštěna. Dá se předpokládat, že také programové kvóty jako nástroj evropské audiovizuální politiky skončí v propadlišti dějin. V době, kdy počet evropských televizních programů se šplhá k číslu 800, je asi skutečně zpozdilé vyrábět pro každý z nich podrobné statistické výkazy, zvláště když není zcela jasno, které žánry se ještě dají a které se už nedají do sledování zahrnout.

Ovšem to neznamená, že podpora evropského audiovizuálního průmyslu bude uložena k ledu. Ona totiž nestojí a nepadá s programovými kvótami směrnice EU Televize bez hranic. Je to komplexní program opatření (například program MEDIA), o kterých se však v pořadu Volejte řediteli nikdy nedozvíme. Ono je snadnější rozšiřovat mýty o eurobyrokratech a úřednících z Bruselu, kteří jsou náchylní podléhat nejrůznějším lobby a kteří vymýšlejí ve svých kancelářích šikanózní nesmysly.

DODATEK z 28.1.: Uvedená věta o schvalování směrnice Evropským parlamentem příliš zjednodušuje, není zcela přesná a proto dodávám: Po přijetí Maastrichtské /1992/ a zvláště Amsterodamské smlouvy /1997/ se spolurozhodovací pravomoce EP zvýšily. I když konečné slovo při schvalování směrnice má vrcholný orgán Evropská rada, Evropský parlament nyní může navrhovanou směrnici zablokovat. Proces přijímání evropské legislativy je však mnohem složitější, než uvádím. zpět k textu