Mumbo jumbo restrukturalizace ČT
aneb Hora porodila myš (a kšeft pro KPMG)

Neměl jsem na Kavčí hory včera chodit. Až do včerejška mě zprávy o nějakém restrukturalizačním projektu, který je ve hře – se schválením Rady ČT – již od loňského roku, nechávaly klidným. Ale když jsem se seznámil s prezentací tohoto projektu, kterou uváděl finanční ředitel Petr Klimeš ve spolupráci s ing. Brabcem ze společnosti KPMG, začal jsem o svůj klid přicházet.

Možná, že bych byl lépe na prezentaci připraven, kdybych si přečetl záznam chatu, z loňského 12. listopadu, kde pánové Brabec, Klatovský a Klimeš odpovídali na otázky novinářů týkající se daného tématu restrukturalizace. Již tenkrát míra obecnosti a frází pana Brabce mě mohla varovat.

Také včera jsme byli zahrnováni pojmy „benchmarking, analýza SWOT, outsourcing, controlling“ ale když se novináři pokusili podívat pod sukýnky tohoto žargonu projektových manažerů, nacházeli tam trivia nebo prázdnotu.

Ačkoliv se pan Brabec zaštiťoval benchmarkingem (srovnáváním pomocí referenčních ukazatelů) evropských veřejnoprávních televizí, ukázalo se, že šlo o srovnání hlavně (a možná jenom pouze) s britskou BBC a italskou RAI, což jsou televize, které svými zdroji a velikostí nedopovídají ČT. Pro ČT by byl totiž vhodnější benchmarking s rakouskou, nizozemskou nebo skandinávskými televizemi.

Nevím, proč bylo třeba vynakládat milióny na to, abychom zjistili, že BBC vybírá poplatky lépe a RAI hůře, nebo že RAI si obstarává reklamu sama, zatímco ČT má na to agenturu. Nebo že při plánování programu a vysílacího schématu je třeba sladit vysílací plán s výrobním a finančním plánem, tedy zkoordinovat a sesouladit tři základní kritéria: obsah pořadu, kapacity, ve kterých bude vyroben, a finance, které na jeho výrobu budou vyčleněny. Nebo že by procesu řízení výroby posloužila kategorizace a typizace pořadů a kritérií jejich hodnocení. Nebo že by bylo dobré zastřešit obchodní aktivity jedním šéfem.

Když byl pan Brabec tázán, jak chce zlepšit výběr poplatků, což je vznešeně nazýváno „reengineering procesu výběru televizních poplatků“, dočkali jsme se návrhu obecných řešení, o kterých lidé v ČT dávno vědí, z nichž každý má své zádrhele (poplatky nevybírá ČT, ale pošta, není podpora legislativy, vytvořit agenturu na výběr není jednoduché, navíc by musel participovat ČRo). Úvahy o tom, že call centrum a zlepšená komunikace s veřejností povede k nárůstu platičů, jsou za současného stavu věcí dosti iluzorní.

Nechci snižovat hodnotu navržených 15 projektů v rámci restrukturalizace (jejich výčet je na konci článku). Jenom si myslím, že obsah a navrhované metody restrukturalizace by podle mého názoru měly být běžnou náplní práce managementu každé organizace, aniž by se na takovou činnost musela najímat agentura a zřizovat projektová kancelář, která zajistí agentuře pět let příjmů. Pokud management organizace není schopen zajistit efektivní fungování této organizace, pak nevím, za co je placen. K čemu jsou vlastní útvary – personální, právní, kontrolní? Pokud nefungují, proč se neposílí? Objednává si snad ředitel TV Nova nebo TV Prima služby externích poradenských agentur?

Celý projekt restrukturalizace se mi dnes jeví jako alibismus Jiří Balvína podporovaného Radou ČT, který neměl odvahu (a schopnosti?) přeorganizovat ČT a pracovní síly tak, aby ČT lépe sloužila a její výkonnost rostla. Proto se asi chtěl zaštítit externím projektem. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Odpovědnost nese i Rada ČT, která svým kývnutím k projektu restrukturalizace tiše přiznala, že zvolila co čela instituce člověka, který si nedokázal vytvořit kvalitní manažerský tým schopný řešit úkoly, před které byl postaven.

Inženýr Brabec sebevědomě prohlásil, že ať bude ředitelem kdokoli, bude se muset projektem řídit, neboť ho připravili odborníci na základě zkušeností západoevropských veřejnoprávních televizí a jiná řešení nejsou. Vzhledem k tomu, že ta řešení jsou navrhována ve velice obecné podobě, myslím, že kterýkoli ředitel ČT nebude mít problém naplnit je svým vlastním obsahem, aniž by se s projektem dostal do nějakého zásadního rozporu.

Charakteristická je v tomto ohledu formulace základní vize projektu ve včerejší prezentaci, která mně připomněla vyjádření typu „socialismus v naší zemi vybudujeme“. Posuďte sami:

„ČT se do roku 2007 stane finančně stabilním a významným subjektem v oblasti televizního vysílání poskytujícím na mediálním trhu v době rozvinuté digitalizace veřejnou službu občanům ČR pomocí vysílání vlastního datového toku s několika plnoformátovými i tematickými programy, hyperteletextem a dalšími multimediálními službami. Mezi českými diváky bude díky tomu hodnocena jako vysoce důvěryhodná a v oblasti sledovanosti či inovací bude její postavení srovnatelné s nejlepšími veřejnoprávními televizemi na evropském mediálním trhu.“

Jakákoli konkretizace cílových hodnot zde chybí, dvakrát se zmiňuje „mediální trh“, jakoby hlavním úkolem ČT bylo tržně soutěžit, náplň veřejné služby je definována neurčitým počtem programů a technologií služeb, aniž by byly zmíněny základní a žádané funkce veřejnoprávního subjektu vykonávajícího svoji činnost v duálním/smíšeném systému televizního vysílání.