Kdo za to může?
Výňatek z rozhovoru o arbitráži ve studiu BBC Praha, pondělí 17. března 2003, 8:15 hod

Rozhovoru předcházel vlastní příspěvek BBC, složený z komentáře, záznamu z tiskové konference Freda Klinkhammera a ze záznamu rozhovoru s Petrem Štěpánkem z RRTV.

Václav Sochor:
Ve studiu teď vítám mediálního analytika Milana Šmída z pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobré ráno.

Milan Šmíd:
Dobré ráno.

Václav Sochor:
Pane Šmíde, že je Česká republika vinna, o tom bylo tedy právě rozhodnuto. Kdo je ale v České republice tím viníkem?

Milan Šmíd:
Já se domnívám, že ta vina je komplexní a český stát byl penalizován víceméně za to, že jeho orgány nefungovaly tak, jak měly. Jestli ta penalizace je spravedlivá, nespravedlivá nechci posuzovat, na to nám tady nestačí ten prostor, ale kdybych měl rozklíčovat některé prvky té viny, tak tvrdím, že na vině je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která nefungovala jako kvalitní orgán státní správy, byť některá její rozhodnutí byla dělána v dobré víře.

Václav Sochor:
Pan Štěpánek tvrdí, že neměla pravomoci, aby to mohla udělat.

Milan Šmíd:
Ona neměla pravomoci od určitého okamžiku, tím chci naznačit, že tady je na vině i legislativa, neboť novelou zákona zmiňovanou z roku 1995 rada přišla o četné kompetence, to znamená, že na vině jsou i poslanci. Podle mého názoru se přehlíží jeden fakt, že arbitr byl též ovlivněn nečinností českých soudů, které nebyly schopny rozhodnout o porušení obchodních dohod, které tady ty subjekty uzavřely. A potom do jisté míry myslím, že je vina i trošku na politicích, kteří vycházeli Železnému nadstandardně vstříc. A jestliže dojde k obchodnímu sporu a Železný odejde na Barrandov vysílat a je zde cosi problematického, nicméně přijde mu do jeho televize diskutovat předseda vlády a předseda sněmovny, tak to znamená, on tím získal jakousi politickou podporu.

Václav Sochor:
Je-li tedy ale toto pochybení nebo vina na straně České republiky natolik rozvrstvená, natolik komplexní, jak vy říkáte, dalo se tedy vůbec Vladimíru Železnému v jeho úmyslu tehdy zabránit, když přišel a usmyslel si, že to provede? Bylo možné tomu předejít?

Milan Šmíd:
Já si myslím, že za daných okolností nikoliv, ovšem, podle mého názoru, pokud někdo poruší dohody, tak by měl být za to penalizován, potrestán, což se dosud nestalo. Lépe řečeno, pokud někdo potrestal za porušení dohod Vladimíra Železného, tak to byl mezinárodní soud, nikoli český soud.

Václav Sochor:
On ten tlak teď na potrestání viníka nemíří proti Vladimíru Železnému tak jako proti té mediální radě. Myslíte si, že to je tlak správným směrem? Žádá se její odstoupení.

Milan Šmíd:
Já se domnívám, že odstoupení nic neřeší, podle mého názoru a domnívám se, že to jednosměrné nebo jednoznačné nebo jednozdrojové určení viny na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání není správné, i když hrálo v arbitráži velikou roli a chci říci, že bylo až často zneužíváno, zneužíváno právě Klinkhammerem a je zajímavé, že oni museli přitvrdit nyní při té druhé části arbitráže, že zatímco do té doby měli nepřímé důkazy o spolupráci rady se Železným, tak nyní přinesli přímý důkaz, což byl přepis magnetofonového záznamu z jeho jednání, které se konalo v dubnu, tedy přesně v okamžiku, kdy krize vznikla.

Václav Sochor:
A z toho tedy vyplývá to, že rada, lidově řečeno, šla na ruku Vladimíru Železnému.

Milan Šmíd:
Jak se k tomuto dokumentu ... Jo, aha. Dá se tak říci, i když znova opakuji, že byl až trošku populisticky nebo demagogicky panem Klinkhammerem tento zápis zneužit a využit, protože rada chtěla mít transparentní poměry v televizi a ona řekla: "Udělejte to transparentně a my vám na to kývneme." To bylo vše, co řekla tehdy rada.

Václav Sochor:
Je to tak, že tomu možná, až na Vladimíra Železného, tehdy v České republice nikdo nerozuměl natolik, aby dokázal domyslet možné důsledky odstavení CME od Novy?

Milan Šmíd:
To není. Podle mého názoru nechtěli někteří lidé slyšet některé argumenty a navíc skutečně přesvědčovací síla Vladimíra Železného je silná.

Václav Sochor:
On teď prohlašuje, že se ho spor netýká, že ho jenom se zájmem sleduje. Asi má pravdu, že teď už tady o něj konkrétně nejde v té arbitráži.

Milan Šmíd:
On nebyl účastníkem správního řízení, ale podle mého názoru jeho jednání tuto situaci zavinilo.

Václav Sochor:
Spaktoval se Železný s mediální radou, tak jak to tedy tvrdí Klinkhammer? Zopakujme, že on pro ta svá tvrzení předložil důkazy. Ale jaký zájem by mohla rada mít na odstavení CME?

Milan Šmíd:
Rada neměla takový zájem. A rád bych ještě připomněl jednu důležitou věc, že je paradoxem, že CME se odvolává na orgán státní správy, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou ona sama CME v roce 1996 obcházela a snažili se je ignorovat. Kupodivu bohužel, a to opět jde na vinu tedy českého státu a na vinu obhajoby při arbitráži, že tento argument byl v plné míře rozvinut až v té druhé části, kdy už vlastně o vině bylo rozhodnuto, zatímco v první části, si myslím, že ta arbitráž nebyla dobře vedena z české strany.

Václav Sochor:
Mediální analytik Milan Šmíd z Univerzity Karlovy. Já vám děkuji za návštěvu ve studiu.