Ministerský pohled na českou justici (s mediálním dodatkem)
Z odpovědi Pavla Rychetského na interpelaci ve sněmovně 10.4.2003

(..) stav české justice netrápí jenom mě, ale neméně i paní poslankyni Němcovou. Jsem jí vděčný za interpelaci a byl bych rád, kdyby Poslanecká sněmovna skutečně odstartovala jakýsi proces vedoucí k hledání východisek ze současného stavu.

(..) Fungování soudnictví není specificky českým problémem. Mohu vás ubezpečit, že byť v různé intenzitě, je problémem všech moderních vyspělých sofistikovaných společností, délka soudního řízení není ani zdaleka pouze problémem České republiky,.

(..) Chtěl bych vám říci, že je dobré, abyste vydrželi alespoň krátkou statistiku, která ještě dokreslí stav české justice. V tuto chvíli je před českými soudy v běhu neukončených 443 tisíc sporů. Je samozřejmé, že toto číslo říkám velice hrubě, protože každý den jsou podávány nové žaloby a každý den jsou snad některé spory ukončeny. Vedle 443 tisíc řízení před soudem, které jsou v běhu, je dalších 455 tisíc otevřených exekučních řízení, to je podaných návrhů na výkon rozhodnutí, o kterých ještě nebylo rozhodnuto. To je dohromady jeden milión sporů v běhu.

(..) mám-li hodnotit soustavu českého soudnictví, že čím je soud vyššího stupně, tím je situace horší. Dokonce nejvíce oceňuji práci okresních soudců, soudců v první linii, kde je nejmenší počet nedodělků a kde je největší vůle rozhodovat.
Musíme si položit otázku, zda příčinou tohoto neutěšeného stavu je třeba nedostatečný počet soudců. Musím říci, že ne. Počet soudců se během deseti let ztrojnásobil a v tuto chvíli má Česká republika 2700 soudců. Plánovaný stav do plného stavu je 2950. Chybí tedy zhruba 250 soudců, ale máme už 390 justičních čekatelů, takže tady máme dokonce rezervu.
Kdybychom se snažili porovnat počet soudců v České republice s jinými zeměmi, tak naopak zjistíme, že máme nesrovnatelně více soudců než jakákoliv jiná evropská země. Na 100 tisíc obyvatel má totiž Česká republika dnes už 27 soudců a po naplnění stavu jich bude mít 29, zatímco Francie jich má pouze 11, Belgie 12, Finsko 18 a Polsko 20. Je proto třeba si právem položit otázku, jaká je příčina toho, že české soudnictví neodpovídá potřebám vyspělé demokratické země.

(..) Potřeby se dají vyjádřit dvěma základními požadavky na fungování soudnictví.
Prvním požadavkem je rozhodování v reálném čase. Soud, který není schopen poskytnout ochranu právům a svobodám účastníka v době, kdy to ještě pro něj má význam, je soudem, který nemá smysl.
Druhým požadavkem, který je třeba klást na soudnictví, je požadavek předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Ten, kdo se obrací na soud, musí mít alespoň elementární jistotu, že ví, jak v takové věci soud rozhodne. To je základem fungování spravedlnosti, a bohužel musím konstatovat, že ani jeden z těchto dvou požadavků kladených na výkon soudní moci není v České republice uspokojivým způsobem řešen.

(..) Myslím si, že první příčinou - a velmi obtížnou příčinou - je jakási procesní až rigidní posedlost českého soudnictví. Když se podíváme na to, co je nejčastější příčinou délky soudních řízení, zjistíme, že to není nečinnost soudce, že spis by ležel, aniž by se ho někdo dotkl, ale že je to naopak čilý koloběh jednoho a téhož spisu mezi soudy prvního, druhého, event. třetího stupně, ve kterém, když ten soudce v první linii u okresního soudu rozhodne, vždy se některá strana odvolá a bohužel dochází k tomu, že soudy vyššího stupně v rámci apelačního, event. kasačního řízení se nezabývají meritem sporu, ale hledají procesní chyby v postupu v řízení předcházejícím a z formálních procesních důvodů ruší rozsudky a věc vracejí znovu do počátku procesu. Je to jakási nemoc českého soudnictví a musím říci, že jsem se s ní setkal za svůj život mnohokrát. Dokonce bych řekl, že základní přístup českého soudce v jeho práci - připadne-li mu spis - je ten, že napřed hledá způsob, jakým může tento spis postoupit někomu jinému, jakým může namítnout svou nepříslušnost, a když vyčerpá všechny prostředky ať už věcné nebo místní nepříslušnosti, pak teprve hledá cestu, jakým způsobem tento spis vyřídit, ale nikoli bohužel meritorně.

(..) Myslím si, že nemůžeme pominout jako druhou příčinu tohoto stavu, zejména v oblasti nejednotného soudního rozhodování, značnou nestabilitu právního řádu. Jen občanský soudní řád, což je základní procesní norma, se na půdě této sněmovny mění a novelizuje 10 - 15krát ročně. Musím říci, že většinou to jsou poslanecké návrhy.

(..) Nemůžeme slíbit soudcům, že budou žít v neměnném právním řádu, naopak musíme je přinutit k tomu, aby program celoživotního vzdělávání, tak jako se požaduje třeba u lékařů, byl programem i pro soudce.

(..) Tím se dostávám k další příčině, a to je bohužel podle mého soudu nedostatečná odborná úroveň soudního rozhodování.

(..) Další příčinou, která podle mého soudu už téměř neexistuje, bylo nepochybně naprosto nedostatečné materiální vybavení soudů, které jsme zdědili z doby před listopadem 1989. Ještě před pěti lety byl zázrak najít soud, kde soudce měl na stole počítač a v něm ASPI, event. jiné datové systémy, které by mu ulehčovaly práci, tzn. pomůcku, kterou měl samozřejmě každý advokát. Musím říci, že ještě před pěti lety byl na řadě soudů problém v tom, že o jednu jednací síň se přetlačovalo 4 nebo 5 soudců, ale stejně tak mohu nyní odpovědně prohlásit, že všechny soudy byly vybaveny výpočetní technikou, velká část budov byla rekonstruována nebo byly pořízeny nové. Přiznávám, že v řadě případů nikoli za peníze České republiky, ale za peníze z projektu PHARE Evropské unie. Materiální vybavení soudů už není problémem. Je-li nějaký problém, jak se mi svěřili někteří mladí justiční čekatelé, když jsem zahajoval před 14 dny jejich běh, je, že počítače sice na soudech jsou, ale že jsou také soudci, kteří je neumí ani zapnout.

(..) Myslím si, že velmi významným problémem, který je jednou z příčin celkového stavu justice, je naprosto nevyhovující a špatná organizace práce na soudu.

(..) Nedávno jedna akciová společnost byla v prvním stupni odsouzena k zaplacení částky řekněme řádově čtvrt miliónu. Odvolala se. Odvolání na soudě zapomněli založit do spisu a jiná úřednice navrhovateli potvrdila právní moc a vykonatelnost na rozsudek po uplynutí 15 dnů. Soudní exekutor zabavil té společnosti její veškerý majetek a v podstatě znemožnil její existenci. Pak jsme zjistili samozřejmě, že došlo k omylu, to usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo zrušeno, ale ta akciová společnost se potácí před totálním koncem své činnosti.

(..) Za jeden z největších problémů české justice - a prosil bych, abyste mi při jeho řešení pomohli - jsou naprosto bídné platy soudní administrativy. Fluktuace soudních úřednic a zapisovatelek zejména v takových městech, jako je Praha, Hradec Králové, v krajských městech, kde je mnoho pracovních příležitostí, při průměrném platu - prosím - osm tisíc korun hrubého měsíčně je taková, že nejsme schopni vytvořit kvalitní administrativní zázemí pro soudce. Průměrný plat soudce v České republice je 69 000 Kč měsíčně, průměrný plat zapisovatelky a soudních úředníků se pohybuje mezi 7 000 a 8 000 korunami a myslím si, že tady je náš největší deficit.

(..) Nepřiměřená délka soudních řízení je v ohromném množství případů způsobena tím, že se nedaří prostřednictvím České pošty věc doručovat účastníkům, svědkům, znalcům a ostatním subjektům. (..) já jsem již několikrát zdůraznil, že vážně budu uvažovat o tom, že se zřídí funkce soudních doručovatelů na soudech a soudy si budou doručovat písemnosti samy.

(..) A pak chci zmínit poslední, co zmiňuji nerad, a předesílám, že to není paušální odsudek, že doufám, že jde o ojedinělé případy, ale bohužel se domnívám, že existují, protože tomu nasvědčuje opravdu veliké množství stížností, které dostávám od občanů. Jmenuje se to arogance soudce. Bohužel se zdá, že je mnoho soudců, kteří si vysvětlili polistopadový vývoj v této zemi tak, že se stali nedotknutelnými osobami, že soudcovská nezávislost znamená spolu s talárem, se státním znakem a s výrokem jménem republiky jejich absolutní postavení a k účastníkům podle dopisů, které dostávám, se chovají občas arogantně a povýšeně. To, čeho musíme dosáhnout, je opak. Soudce je stejný státní úředník jako každý jiný a je zde od toho, aby sloužil občanům, nikoli proto, aby je poručníkoval.

(..) Stejně problematické je poslední téma, které chci zmínit, a to je kárná odpovědnost soudců. Dnes je systém kárné odpovědnosti soudce postaven na všem, jen ne na tom, co je jeho hlavní činností, a to je souzení. Předmětem kárného řízení mohou být jeho prohřešky proti - abych tak řekl - důstojnosti soudcovského stavu, ať už v době mimopracovní nebo pracovní - požívání alkoholu - může být předmětem kárného řízení i neodůvodněné průtahy v řízení a nečinnost. Myslím si, že si budeme muset položit otázku, zda lze nebo nelze rozšířit kárnou odpovědnost soudce i za evidentně nezákonná rozhodnutí.

(..) pokud tyto náměty nebudeme řešit, tak se prostě změny v této oblasti, která nás tolik pálí, nedočkáme. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)