A pak věřte novinám...
Skandál v deníku The New York Times

Za nejhorší moment ve 152leté historii deníku označil dnes redakční materiál deníku New York Times odhalení, že jeho reportér Jayson Blair, 27 let, soustavně podváděl své kolegy i čtenáře.

Blair byl od loňského roku reportérem NYT s celostátní působností, před tím pracoval jako řadový reportér téměř čtyři roky a napsal kolem 600 článků, které se nyní prověřují. Pozornost se však soustředila na to, co napsal Blair jako celostátní reportér od loňského podzimu. Přinejmenším ve 36 ze 73 článků, které Blair v této době publikoval, se vyskytují data a fakta, která si Blair vymyslel, případně upravil na základě informací z jiných zdrojů.

Hlavním nástrojem jeho podvodů byl počítač a mobilní telefon. Dále využíval neomezený přístup do databází agentur a novinových článků, ze kterých pak materiály vykrádal. Vymýšlel si situace na základě zhlédnutých fotografií, vkládal lidem do úst výroky, které nikdy neřekli. Ať už se to týkalo pronásledování tajemného střelce ve Washingtonu nebo zraněných vojáků z irácké války.

Například vyšlo najevo, že nikdy nebyl v západní Virginii, přestože napsal pět článků o rodině Jessicy Lynchové, která zde žije. Lynchová, jak známo, se proslavila tím, jak ji komando osvobodilo z iráckého zajetí. Blair popisoval otce Lynchové, jak „stál na terase svého domu a přehlížel tabáková pole a pastviny dobytka“, přestože žádný takový výhled neexistoval, protože dům je v údolí a nikoli na vršku. Navíc si vymýšlel, když napsal, že Lynchovi mají "dlouhé tradice vojenské služby", nebo že bratr Jessicy slouží v Národní gardě.

Článek o zraněných vojácích námořní pěchoty otištěný 19. dubna, který měl 1800 slov, byl zkompilován a vymyšlen od samého počátku, včetně domicilu Bethesda, kterou Blair nenavštívil. Přesto byla reportáž z vojenské nemocnice napsána tak důvěryhodně, že její část se dostala do „Citátu dne“, a to když desátník James Klingel prohlásil: „je těžké litovat sám sebe, když tolik lidí měli horší zranění nebo zemřeli“.

Jak se ukázalo, s Klingelem mluvil Blair jen mobilním telefonem, nikdy ho nenavštívil a Klingel tvrdí, že většinu toho, co Blair napsal, nikdy neřekl. Ne všechno bylo vymyšlené. Větší část přebíral Blair z jiných zdrojů. Tak například seržant Eric Alva s amputovanou rukou skutečně strávil dva dny na jednom pokoji s Klingelem, ale nikdy spolu nemluvili tak, jak to Blair ve scéně z nemocničního pokoje popsal. Navíc detailní popis zranění jiného vojáka Blair opsal ze zpravodajství deníku Washington Post.

Blair soustavně uváděl v domicilu místa, ve kterých nikdy nebyl. Tak například s paní Gardnerovou, která očekávala v televizních zprávách vzkaz od svého syna z Iráku, mluvil jenom telefonicky, nicméně článek je napsán tak, jako by byl Blair spolu s Gardnerovými v pokoji, přesně popsal dům, včetně macešek na zápraží. Zřejmě se dostal k fotografiím posílaným digitálně fotoreportérem do redakce, na nichž manželé Gardnerovi televizi sledovali.

Článek, který popisuje Blairovu historii a metody jeho práce, má celkem 7000 slov, a pokud ho New York Times nepřesune do placeného přístupu, je na této internetové adrese. Jde víceméně o omluvu a snahu získat ztracenou prestiž tohoto respektovaného deníku.

Není to tak dávno, kdy Miloš Čermák v Mediáři upozornil na jinou manipulaci s realitou z irácké války, které se dopustil fotoreportér deníku Los Angeles Times. Byl propuštěn na hodinu, stejně jako Jayson Blair z New York Times.

List se omlouvá také tím, že Blair byl jen jedním z 375 reportérů listu, a že vztahy se zaměstnanci buduje na vzájemné důvěře. Doslova: „Každé noviny, podobně jako každá banka a každé policejní oddělení, věří svým zaměstnancům, že podporují základní principy a zásady,“ přičemž vyšetřování zjistilo, že Blair opakovaně porušil „vůdčí zásadu žurnalistiky, kterou je prostě pravda.“

Zajímavé na případu je to, že zůstal tak dlouho neodhalen. Například Gardnerovým, kteří s Blairem mluvili jen telefonicky, se reportáž z jejich domova tak líbila, že napsali redakci děkovný dopis. Zřejmě se domnívali, že novinařina po mobilním telefonu je asi běžnou a normální metodou novinářské práce. Možná, že měli pravdu.