Copyright © Milan Šmíd
| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 9.7.2003 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Tři roky s Loučí
která chce být víc než blogem
Louč má za sebou tři roky existence. Vše podstatné o jejím vzniku a historii jsem řekl v editorialech k prvnímu a druhému výročí Louče.
Občas se mne lidé ptají, proč trvám na publikaci „me-zinu“ a proč nepřejdu na módnější „blog“, včetně pohodlí, které by mi nějaký redakční systém nabídl. Jak uvedl Patrik Zandl ve svém známém článku o blogu, lidé jako Neff, Zandl a později snad i moje maličkost blogovali, aniž tušili, že blogují. Přesto bych byl nerad, kdyby Louč spadla do kategorie blogu.
Webopedia definuje blog takto: Je to „zkratka pro Web log, je to webová stránka, která slouží jako veřejnosti přístupný osobní deník nějakého jedince. Obvykle je denně aktualizována a její obsah odráží osobnost autora“.
Patrik Zandl tuto definici rozšiřuje: "Weblog je pravidelně aktualizovaná internetová stránka buďto osobního nebo oborového charakteru, kde jeden autor nebo skupina názorově spřízněných autorů publikují převážně odkazy a linky na jiné servery, spolu se subjektivním komentářem." A k tomu dodává, že právě subjektivita je tím, čím se weblog odlišuje od zpravodajství.
A protože nechci, aby Louč se stala místem, na kterém budu pouze a jenom vylévat své nitro a své nálady do kyberprostoru, a protože chci, aby zůstala žurnalistickým produktem s příslušnými atributy: aktuálností, objektivitou při prezentaci pravdivých a ověřených faktů, a esencialitou, tj. podstatností publikovaných informací, proto raději zůstanu u me-zinu. Rád bych kromě svých názorů i nadále - jak jsem uvedl již před rokem –„nabízel potenciálním čtenářům Louče nějakou přidanou hodnotu v prezentaci nových informací a faktů, která by pro ně mohla být zajímavá.,
Název me-zine jsem převzal z jednoho internetového článku americké stránky o on-line žurnalistice. Paradoxem je, že me-zine novináře Mickeye Kause kausfile.com, který mne inspiroval, je dnes součástí magazinu Slate na stránce msn.com s označením „politický weblog“. Já však ještě zůstanu u zastaralého názvu me-zine, protože vyhovuje mé představě o periodiku jednoho autora, jakým byla v minulém století Pochodeň Karla Krause.
Nemám zájem ani čas probírat se denně desítkami autorských textů v e-mailu a dělat editora jiným publicistům, s výjimkou těch případů, které adresně a konkrétně reagují na články Louče, a které pak zařazuji do Listárny Louče. Nemám zájem, aby čtenářský prostor, který Louč svoji existencí vytvořil, zaplnily vulgarity anonymních diskutérů, kteří sami nejsou schopni nic kloudného vymyslet, zato se však herostratovsky snaží okupovat veřejný prostor a přitáhnout k sobě pozornost za každou cenu.
Ve známém eseji „Proč píšu“ George Orwell uvádí čtyři důvody, které vedou snad všechny autory k tomu, že píšou a publikují:
Přiznám se, že moje motivace se skládala ve větší či menší míře ze všech těchto prvků. Ovšem teď po třech letech mám někdy pocit, že všechno, co jsem chtěl světu sdělit, jsem už v Louči sdělil a naopak bych měl sdělené utřídit do nějaké knižní podoby. Navíc se mi dnes nepíše tak snadno jak před léty, kdy jsem produkoval příspěvky systémem „co na srdci, to hned do počítače.“ Zjistil jsem totiž, že část internetové veřejnosti bere Louč vážně, někdy až příliš vážně, což zavazuje, klade na má bedra tíhu břemena odpovědnosti a svazuje ruce.
Přesto jsem se rozhodl, že v Louči budu pokračovat, pokud můj hostitel na webu Newton mi bude poskytovat bezplatný azyl. Kromě uvedených čtyř motivačních bodů se stále častěji objevuje pátý důvod, který mne nutí, abych sedal k počítači i když se mi zrovna v dané chvíli nechce. Je to důvod kronikářský, archivářský.
Tím, že zaznamenávám události ze světa politiky a médií, odlehčuji své slábnoucí paměti, která v případě potřeby může sáhnout do příslušného šuplíku a vytáhnout potřebná data a zdroje informací. Také proto píšu texty, jako byl ten předešlý, do kterého jsem shromáždil chronologii poslední volby ředitele ČT.
Bohužel, řada cenných internetových odkazů, linků, se časem ztrácí tím, že jejich adresy mizí nebo se mění, aniž by jejich majitel odkaz přesměroval. Nevyčítám to soukromým webovým stránkám, ovšem když Česká televize nebo nějaká další veřejná instituce zlikviduje při novém designu svých stránek přístup k dříve vystaveným informacím, nemělo by to zůstat bez odezvy.
Když už bilancuji, rád bych poděkoval čtenářské obci, která Louč pravidelně navštěvuje, čímž ji udržuje v první padesátce navštěvovaných mediálních serverů na stránce navrcholu.cz. Přiznám se, že také ona je jedním z důvodů, proč to chci s Loučí ještě nějaký čas vydržet.