zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
27.10.2003 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Kraviny a omyly v médiích
(občas i na Louči)
"Sedněte si, napište na papír jakoukoli kravinu - že Václav Neckář přestoupil na islám, že si ministr Škromach oženil s loutkou, že kromě nekrofilní homosexuality mají kachny další lidské nectnosti - jako třeba alkoholismus nebo sklon lhát před televizní kamerou. A do roka a do dne si o tom přečtete v novinách."
Tohle napsal ve svém posledním Baldachýnu Tomáš Baldýnský a já s ním souhlasím. K tomu mohu dodat poznatek z diplomové práce naší absolventky Zuzany Kawaciukové, která zkoumala, jak čeští novináři využívají internet ke své práci. Výsledky svého bádání srovnala s podobnými výzkumy v zahraničí a zjistila zajímavou věc.
Při využívání zdrojů dostupných on-line na internetu stojí u českých novinářů na prvním místě rešerše z jiných médií a teprve potom následují webové stránky institucí, veřejně přístupné databáze, tematicky orientované stránky, diskusní skupiny, e-mailová korespondence atd. Podle srovnatelného výzkumu také zahraniční novináři získávají informace z jiných médií na síti, ovšem tento zdroj u nich stojí až na třetím místě srovnatelného žebříčku. Stručně řečeno: čeští novináři opisují jeden od druhého více, než je zdrávo.
Problém vzniká tam, když novinář, od kterého se opisuje, není seriózní, nebo je ledabylý a povrchní, nebo když se prostě jenom lidsky mýlí. Pak vzniká efekt známý ze hry na tichou poštu, při níž si řetězec lidí postupně šeptem předává nějaké slovo či danou větu, která na svém výstupu má někdy zcela jiný význam, než jaký měla na začátku.
Před rokem jsem překlepům a omylům jiných médií věnoval celou jednu úvahu na Louči Tentokráte se budu věnovat omylům a chybám vlastním.
Ve svém sobotním komentáři v Lidovkách "Ortel v přímém přenosu" mne Miloš Čermák nepřímo upozornil na omyl v článku napsaném před osmi lety o televizních soudech, který jsem nyní opět umístil na Louč. Nechal jsem se tehdy svést tvarem křestního jména obžalovaného v případu Estes vs. stát Texas, při kterém Nejvyšší soud zrušil rozsudek kvůli kamerám v soudní síni. Obžalovaného jsem představil jako Billie Sol Estesovou, přičemž šlo o muže Billieho Sol Estese.
Tehdy před osmi lety jsem psal článek z xeroxů publikací, které jsem si přivezl ze stáže v USA. Dnes bych byl na tom lépe. Mohl bych se přes internet dostat přímo k textu rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1965, nebo k brožurce o kamerách v soudní síni nebo ke stručnému přehledu soudů století. Na druhé straně bych mohl být sveden a uveden v omyl dokumenty využívajícími Estesova případu, které kdosi na web umístil, aby podpořil prodej jakési knihy prezentující další ze spikleneckých teorií o politických atentátech v USA. Což mě vrací k původní tezi: neopisovat, ale prověřovat.
Chyba se často stane a člověk ani neví jak. Například Miloš Čermák ve výše uvedeném komentáři pochybil u křestního jména Stevena Brilla, napsal ho jako Stephen. Také já se občas spletu, pokud to zjistím, pak rychle opravuji. Něco se už opravit nedá. Jako například, když jsem před lety na internetu tvrdil, že smlouvu o prodeji podílů České spořitelny v televizi Nova (ČNTS) spolupodepsal Josef Kotrba, manžel Petry Buzkové, zatímco ten podpis přičinil jeho jmenovec v ČS Karel Kotrba. Tento omyl jsem sice "vychytal" v tištěném textu (viz jmenný rejstřík knihy Média, internet, TV Nova a já), ovšem kdesi v internetových archivech Neviditelného psa či Britských listů stále Josef Kotrba figuruje.
Již delší dobu se chystám na to, že upřesním a opravím svoji informaci, kterou jsem rozšířil v souvislosti s novou soutěžní hrou televize Nova Superprogram. Pozitivně jsem věděl, že v Mnichově existuje televizní stanice, která si na svůj provoz vydělává nikoli reklamou, ale telefony. Za živého boha jsem si však nemohl vzpomenout na její jméno (ona se několikrát přejmenovala), a tak jsem usoudil, že jde o stanici Tele5. Také Tele5 vydělává na telefonech, jak jsem internetovým odkazem doložil, ale není to ta stanice, kterou jsem měl na mysli, protože telefony jsou pro Tele5 jen okrajovým a dodatkovým příjmem. Podal jsem tudíž nepřesnou informaci, kterou nyní opravuji a upřesňuji:
Televizní stanice, která žije převážně z příjmů za telefonické hovory, je 9Live, nikoli Tele5. Program 9Live se z větší části sestává ze živě přenášených talkshow a interaktivních kvízů, kterých se účastní diváci, když do studia zavolají za poplatek 49 centů (cca 16 Kč). Patří mezi ně například 90live, 9live morgen, Spieleabend, nebo T-Online-Quizshow.
Stanice dnes registruje v průměru 20 milionů telefonních volání měsíčně, v létě o něco méně. Rekord byl prý zaznamenán u pořadu "Urlaubsglück", ve kterém se jedno nedělní odpoledne snažilo vyhrát drahou dovolenou 1,3 milionů diváků. O tom, kdo z takového množství telefonátů dostane šanci proniknout do vysílání a soutěžit, rozhoduje zřejmě počítač a náhoda okamžiku, ve kterém moderátor stiskne knoflík (alespoň tak jsem to zažil u jiných interaktivních soutěží německé televize).
9Live je nezávislá na reklamě. Její majitel, společnost Euvía AG & Co., provozuje ještě jeden specializovaný kabelový program "sonnenklar TV", který funguje jako teleshoppingový nástroj cestovních kanceláří. Kromě toho chce Euvía zkusit štěstí s kvízovým vysíláním také na rozhlasových vlnách. Tolik oprava mého omylu s "telefonickou" stanicí Tele5.
Citátem jsem začal a citátem také skončím. Je z rozhovoru s herečkou Janou Janěkovou v posledním vydání týdeníku Reflex, která při vyprávění o inscenaci autorky Sarah Kaneové "Psychóza ve 4.48" kromě jiného řekla:
"Problém spočívá i v naší době, pro mě je to konec Římské říše. Tak jako se Římané prý otrávili olovem, nás postupně stravují informace. (..) Samozřejmě jsou lidé silní sami o sobě, kteří to lehce odpinkávají, anebo si to řeší sportem a hospodou. Stále ale zbývá dost takových, kteří si do sebe nechávají ty zlé duchy pustit."
Podle mého názoru zlé duchy, kteří se na nás valí v přívalu informací, lze "odpinkávat" také tím, když budeme schopni přistupovat k tomuto informačnímu přívalu se zdravou nedůvěrou a s vědomím, že ne všechno je zlato, co se třpytí, a že také mistři tesaři se občas utnou. Pro novináře, kteří z tohoto přívalu informací čerpají, to platí dvojnásob.