Srba v přímém přenosu, Šámal v palbě kritiky
Ještě jednou k přenosu ze soudní síně

motto: „Oře oře Jan, přiletělo k němu hejno vran. První praví dobře oře, druhá praví nedobře oře, třetí praví dobře oře, čtvrtá praví nedobře oře, pátá praví dobře oře, šestá praví nedobře oře, sedmá praví…dobře oře Jan, mnoho červů mám.“

Můj kolega Jan Jirák dnes v deníku Právo napsal: „Rozhodnutí o přenosu ze soudní síně mohlo ale lépe obstát, kdyby kolem něj byl prostor na opravdu veřejnou diskusi - nejen o vlivu médií a iluzivní podstatě zpravodajství, ale také o poslání ČT. To se nestalo, a tak rozhodnutí v 10 důvodech obhajované zůstává nevysvětleným a fakticky svévolným rozhodnutím otevírajícím prostor spekulacím o možné politické (ale i senzacechtivé) motivaci - spekulacím, jež médiu veřejné služby neprospívají.„

Ano, bylo by dobré, kdyby se o televizním přenosu ze soudu s Karlem Srbou předem diskutovalo, ale nějak si tu diskusi nedokážu představit v praktických souvislostech, tedy ještě před tím, než se rozhodlo. Každé rozhodování je svého druhu „svévolné“. Zkrátka někdo měl pravomoc rozhodovat a rozhodl. Neporušil při tom žádné zákony a vzal na sebe odpovědnost za pozitivní i negativní dopady svého rozhodnutí.

Některé kyselé plody Zdeněk Šámal sklízí už dnes ve veřejných reakcích politiků i médií. Podle mého názoru se Šámal dopustil jediné chyby: nezohlednil dostatečně rozdíl, který existuje mezi zpravodajským kabelovým kanálem typu TA3, ve kterém na Slovensku pracoval, a terestrickou celoplošnou televizí.

Nejsem ten, který by jásal nad přímými přenosy ze soudní síně. Jejich rizika jsou veliká (viz moje starší stať na dané téma). Na druhé straně kamera v soudní síni není zase takovou pohromou nebo tragédií, jak to některé komentáře líčí. Hodně záleží na tom, jak se ta kamera bude chovat. Právě tady vidím hysteričnost některých reakcí. Porcuje se medvěd, který ještě nebyl uloven. Uvidíme zítra a pozítří a pak vyslovme své kritické komentáře.

Podle mého názoru bývalého televizního praktika to bude spíše nuda srovnatelná s přenosy z parlamentu, jež vyvolá nevoli diváků, kteří si zvykli na ČT2 sledovat reprízu zábavnějšího „Dobrého rána“. Přenos, který by podle vzoru C-Span, Court-TV nebo CNN zpestřil nabídku zpravodajského kabelového televizního kanálu pro výběrovou část publika, se dostává do jiných souvislostí, když je zařazen do programu celonárodní terestrické televize, byť půjde „jen“ o málo sledovaný kanál ČT2.

Pokud vím, tak informace ze soudních síní byly odedávna (minimálně od 19.století) součástí novin a časopisů. Není tedy náhodou, že se tématu zmocňuje i televize. Nepodsouvám Šámalovu rozhodnutí politickou, ani senzacechtivou motivaci. Podle mého názoru chtěl v rámci plánovaných programových inovací rozšířit zpravodajský servis o nový programový typ a nový žánr. Kdyby jeho rozhodnutí bylo skutečně motivováno senzacechtivostí, tj. snahou o zvýšení sledovanosti za každou cenu (viz např. repríza seriálu o majoru Zemanovi), pak by asi zvolil jinou metodu (sestřih záznamu) a jiný vysílací čas (večer, primetime).

Zatím to vypadá tak, že jeho (možná dobře míněná) snaha prozkoumat dosud neprobádaná televizní teritoria se dostala do souvislostí, jež připomínají vykročení slona do porcelánu. Nicméně se závěrečným hodnocením bych raději vyčkal až do pátku.

P.S. Někdy i negativní zkušenost má svůj význam, protože může sloužit jako zdroj poučení.

P.S. P.S. Ještě k té motivaci, která se často zjišťuje tázáním „Cui bono, cui prodest“. Ať se dívám, jak se dívám, tak jediný, kdo z celé aféry a z vášnivé diskuse o televizním přenosu může nejvíce profitovat, je Karel Srba, který v případném dovolání k Nejvyššímu soudu může použít fakt přímého přenosu jako argument pro své tvrzení, že jeho proces je procesem zpolitizovaným, ne-li dokonce politickým, a nikoli procesem zkoumajícím pokus objednat si vraždu svého protivníka.