Devatero řemesel Karla Steigerwalda

Někdejší dramatik a dnešní komentátor MF DNES Karel Steigerwald se v sobotním vydání pořadu Martina Putny „Síto“ urazil a v přímém přenosu opustil studio, když ho atakoval hudební kritik a redaktor Týdne Pavel Klusák za jeho účast na tvorbě nového muzikálu Excalibur. Podrobnosti viz také informace Adama Javůrka, komentář měla i Česká média.

Nevím, proč by měl být Karel Steigerwald kritizován za to, že si odskočil přivydělat peníze, jako to kdysi dělával se seriálem Jak se máte Vondrovi. (Nevěřím totiž, že by autor dramat Tatarská pouť, Dobové tance nebo Neapolská choroba hledal v Excaliburu nějakou možnost svého uměleckého sebevyjádření.) Pokud odvedl v Excaliburu dobré řemeslo, není co vyčítat.

Kdyby bylo po mém, tak budu spíše kritizovat jeho komentátorskou práci. Tam se podle mého názoru o dobrém řemesle příliš mluvit nedá. Pro mne je Karel Steigerwald nositelem tradice literárněnovinových komentářů šedesátých let, kterou moderní žurnalistika stále více odsouvá na smetiště dějin. Jsou to komentáře, které se blíží spíše fejetonům, a ve kterých více než o podstatu vysvětlení daného jevu jde především o intelektuální exhibici, o oslnění pointou, o zviditelnění autora, bez ohledu na to, zda jeho tvrzení mají oporu v reálných faktech. (Což nevylučuje případy, kdy ona pointa sama o sobě může být dobrá a vtipná.)

Kdysi jsem Steigerwadovo ignorování reálných a historických faktů kritizoval v glose Louče ke komentářům o tzv. milionářské dani. Nebo také zde, když psal o odvolávání mediálních rad. Příkladů by se našlo více, ale dnes už Steigerwaldovy komentáře čtu jen výjimečně, jsou totiž chudé na informace a předpověditelné v předkládaném názoru.

Steigerwald asi nemá na vystupování v televizi příliš mnoho štěstí. Kdysi dávno, v listopadu 1996 se zúčastnil v pořadu Sněží diskuse na téma média a internet v moderní době. V recenzi Jaroslava Veise na Neviditelném psu si tehdy vysloužil přirovnání k maršálkovi šlechty Vrabčinskému, sekundujícímu Velkému kombinátorovi Ostapu Benderovi (Václavu Bělohradskému) v neznalosti reálné matérie. Při čtení jeho komentářů si často na toto metaforické přirovnání vzpomenu.