Média (ČT) kritickým pohledem

Právě jsem doposlechl pořad, ve kterém se diskutovalo o českých novinách včera (rozumí se před listopadem 89) a dnes. Občas jsem nevěřil svým očím a uším.

Karel Pacner tam vykládal cosi o cenzorském razítku HSTD, ačkoliv žádné razítko a instituce HSTD neexistovala od roku 1968. Pacnerova ztráta paměti je možná součástí jeho širší amnézie související s jeho vlastní novinářskou prací v deníku Mladá fronta.

Všeobecně je známo, že HSTD a tento způsob cenzury byl po roce 1968 nahrazen mnohem účinnější regulací, tj. kádrovou politikou ÚV KSČ, systémem nomenklatury, který dosadil od odpovědných funkcí jen prověřené a poslušné jedince, a následným dohledem a monitoringem „útisku“ (Úřadu pro tisk a informace), jehož lidé vymizeli z redakcí někdy v roce 1970. (Viz zákon 127/68). Pokud si pamatuji, útisk se později přeorganizoval na ČÚTI a FÚTI.

Nevím, proč se Jan Pokorný ptal na podobu českých médií před rokem 1989 právě Daniela Köppla, jestliže jeho věk ho k odpovědi na tuto otázku mírně diskvalifikuje.

Zaujalo mne, že Karel Hvížďala zde hovořil o polském deníku Fakta jako o události minulého týdne, přestože ten deník se jmenuje Fakt a Axel Springer Polska ho vydává už od konce října.

Karel Pacner se vyznamenal ještě jednou, když jako recept na vytvoření českého journal d’opinion navrhl přeplatit ty nejlepší novináře do jedné redakce a při tom snížit množství reklamy v příslušném deníku.

Naštěstí dva lidé ze stáje vydavatelského domu Economia Roman Gallo a Daniel Köppl v průběhu diskuse prokázali svoji znalost každodenní praxe a idealistické představy Karla Pacnera převáděli na pevnou půdu každodenní tvrdé reality.

A při tom by bylo o čem diskutovat. Novinový trh na Západě je v krizi, také u nás průběžně a dlouhodobě, s výjimkou bulváru, klesají náklady prodaných deníků, viz graf z let 2001-2. Existuje vícero strategií a taktik, jak se denní tisk chce s touto situací vyrovnávat a myslím, že jak Daniel Köppl, tak Roman Gallo by k tomu měli co říci.

A já se jenom udiveně ptám: Má tento pořad nějakého dramaturga?

Nezasloužila by si mediální problematika pořad, který by neklouzal tolik po povrchu. Tj. více konkrétních faktů a méně obecných názorů. Hovořím i z vlastní zkušenosti. Když jsem v tomto pořadu účinkoval, měli jsme sice stanovené téma, tj. zda média prospívají či škodí, ale pak jsme v diskusí lítali od jednoho konce k druhému, aniž bychom se k něčemu dobrali. Spoléhat na to, že pořad vytvoří účinkující svými geniálními a vtipnými odpověďmi, jestliže není předem přesně určená dramaturgie a strategie kladení otázek, je podle mého názoru pošetilé.

P.S. Kdybych byl dnes ve studiu, zeptal bych Romana Gallo, zda dnešní inzerát na poslední straně HN „Nejlepší argument je prodej“, v němž jsou vedle sebe diagramy prodaných výtisků Hospodářských novin (74156) a Lidových novin (73435) nezavání srovnávací reklamou, která je povolena jenom tehdy, pokud není v rozporu s Obchodním zákoníkem, pasáži o nekalosoutěžním jednání.