ČT archivní seriály Primě prodává nebo vydává ?

Na včerejší tiskové konferenci o programových výhledech České televize na rok 2004 se Mirka Spáčilová zeptala, za kolik prodala ČT Primě seriál o majoru Zemanovi a kam ty peníze půjdou. Programová ředitelka Markéta Luhanová odpověděla, že zveřejnění ceny je v odpovědnosti ředitele Jiřího Janečka, který nebyl přítomen. Jak z další diskuse vyplynulo, inkasované peníze poslouží výrobě nových pořadů.

Když slyším o "prodeji" seriálů z pozůstalosti ČST komerčním stanicím, tak si vzpomenu na zákon č. 36/93, kterým se řešila nástupnická práva po zrušené federální a státní Československé televizi.

Vznikla zde zajímavá situace. Na jedné straně paragraf 3, odstavec 1, stanovil, že právním nástupce ČST v autorských právech je ČT. Na straně druhé odstavec 3 uložil ČT povinnost "zajistit od oprávněných osob, na jejichž díla a výkony se vztahuje ochrana podle autorského zákona (tedy vlastně od sebe samé) práva k užití děl a výkonů podle odstavce 1 třetími osobami, pokud o to třetí osoba požádá, a to za podmínek sjednaných mezi třetí osobou a Českou televizí." (celý text paragrafu je dole pod čarou)

Zatímco odstavec 1 přiznává ČT vlastnická práva, v odstavci 3 je de facto likviduje, neboť ukládá povinnost tato práva předat na vyžádání s tím, že "Česká televize zajistí rovné podmínky užití děl (..) držiteli licencí k televiznímu vysílání za podmínek stanovených autorským zákonem." Na to, zda ty podmínky budou "rovné", má dohlížet Rada České televize.

Takže vzniká otázka, zda je předávání normalizačních seriálů k vysílání Primě prodejem zboží nebo plněním zákonných povinností? Rád si nechám tuto otázku od právníků vysvětlit.

Fakt, že Česká televize za poskytnuté seriály nějaké prostředky inkasuje, má svoji logiku. Neboť péče o archivní fondy také něco stojí. Málokdo si uvědomuje, že ČT nejen vysílá, ale také ochraňuje kulturní dědictví, které - ať se nám to líbí nebo ne - původní televizní tvorba minulých let představuje. Také v tom spočívá poslání televize veřejné služby, které vynikne v okamžiku, když se ohlédneme za posledních deset let a porovnáme to, co se vytvořilo v ČT, s tím, co vzniklo v komerčních televizích. Kdysi jsem na to téma napsal poznámku.

Zatímco se pokládá za přirozené a normální, že filmový archiv něco stojí, a podle toho vypadá též rozpočet Národního filmového archivu, který inkasuje od televizí za půjčování starých autorskoprávně volných filmů nemalé peníze, pak u České televize se péče o archiv pokládá za něco, co nestojí za řeč, natož za nějaké uznání.

Je zajímavé, že až dosud se naše televize dokázaly vyrovnat s výše uvedenou nedokonalou právní úpravou a dohodnout se, aniž by docházelo k větším konfliktům. Oboustranná výhodnost byla zřejmě řešením. Nejdříve si od ČT vyžádala svoji produkci pro vysílání začínající Premiéry (pozdější Primy) v roce 1993 Marie Poledňáková. Pokud vím, dostala ji bez větších problémů, a problémy nevznikaly ani v příštích letech. Možná také proto, že komerční televize respektovaly vysílací plány ČT, nebo že tu existuje povědomí toho, že ta autorská práva jsou přece jen v ČT a nejsou zcela volná, jak si přáli někteří zákonodárci v roce 1992.

To však nebrání tomu, aby si čas od času zástupci komerčních televizí nepostěžovali. Naposledy to byla právnička Novy Markéta Havlová, která vloni na semináři v Českém Krumlově se vytasila s celým procesím stížností na to, jak je ČT privilegovaná a komerční televize utiskované.

Tehdy jsem jí odpovídal v diskusním příspěvku, který je na adrese www.ceska-media.cz/sbornik/Diskuse4.htm.

Vyjímám z diskuse. Kromě jiného jsem řekl:
"..taky nevím, proč vám vadí, že programové fondy zákonem číslo 36 zůstaly v České televizi? Mně to připadá naopak, že si chcete znárodňovat. Zkrátka tady byl nějaký subjekt, který něco vyrobil a vy to teď chcete znárodňovat. A nakonec přístup k tomu máte a pokud já vím, tak Nova vůbec velice málo využívá tyto fondy, zatímco Prima je využívá."

Na to Havlová odpověděla:
"Co se týká využívání archivních fondů České televize. Ano, je to správné, aby to měla Česká televize. Ale já vám řeknu jednu věc. My jsem kdysi, když jsem přešla do Novy a začali jsme vysílat, tak jsme žádali o dva seriály a protože nejsou žádná pravidla blíže upravena, tak je prostě Česká televize nasadila a my jsme měli vymalováno. Tak proto už jsme to neopakovali potom. Tak jenom k tomu jako, že opravdu ne, že bychom neměli vůbec žádný zájem, měli jsme o to zájem, ale tak to prostě je. "

Na závěr uvádím ještě jednu citaci ze semináře v Českém Krumlově, kterou jsem objevil při řešerších pro tento článek, a ve které jsem se tehdy postavil proti bezvýhradné chvále nového vysílacího zákona 231/01. Tehdy jsem reagoval na vystoupení radního Pavla Foltána:
"když jsem poslouchal pana doktora Foltána, že jsme asi četli jiný zákon. Jestliže jste řekl, že tento zákon je dobrý až velmi dobrý, tak já si myslím, že tam je řada nedostatků. Mě překvapuje, že vám nevadí některé věci např. snadná odvolatelnost Rady, vás, kterou možná i vy na vlastní kůži brzy poznáte.

Ano, doktor Foltán to poznal velice brzy, za pět měsíců. Sněmovna ho odvolala s celou radou letos 2. dubna. Seminář v Českém Krumlově se konal vloni 8.-9. listopadu.