Příběh Tommyho Robinsona aneb Globální Facebook a novináři, kteří nectí fakta

V úterý 29. května kolem šesté hodiny odpoledne se před britskou ambasádou v Praze shromáždila skupina možná padesáti možná sedmdesáti lidí na akci Za svobodu slova, kterou svolala Generace Identity - spolek pro ochranu evropského dědictví. Z akce pořídil video známý exponent pravicové scény a častý návštěvník Soukupových Arén na TV Barrandov Žarko Raptor Jovanovič.

O co tady šlo? Tato akce reagovala na zadržení a uvěznění aktivisty Tommyho Robinsona. Abych nebyl obviněn z podjatosti k této osobě, tak na otázku, kdo je Tommy Robinson, nabízím více odpovědí. Jednu napsal jeho příznivec: Balada o Tommy Robinsonovi, jinou jeho kritik: Pláč nad Tommy Robinsonem.

Z té první vybírám:
“Tommy sice byl v extrémní a rasistické Britské národní straně BNP, ale jen krátce. (…) Po rozchodu s BNP se Tommy zapojuje do činnosti English Defence League, „Anglické obranné ligy,“ sdružení s o něco méně extrémní pověstí než BNP, ale přesto pořád uskupení založeném především na fotbalových fanoušcích a chuligánech s mírně řečeno lehce pochybnou pověstí, pokud jde o projevy násilí a rasismu. (...)
A přes všechny rozpaky, které osoba Stephena Christophera Yaxley-Lennona (původní jméno TR - mš) může vzbuzovat, se zdá, že Tommy Robinson je právě takovým mužem pro svou dobu.(...)
Tommy Robinson si kauzu predátorského zneužívání ohrožených děvčat, většinou z dělnické vrstvy, vzal za svou. S poměrně velkým nasazením zbavil EDL největších extrémů a vyvedl ji do ulic. (...)
Když Tommy Robinson vykličkoval z pravidel podmínky, během níž se veřejně distancoval od EDL (...) a chvíli spolupracoval s nadací Quilliam, založenou a vedenou umírněnými muslimy s představou usnadnění komunikace mezi většinovou britskou společností a muslimskou menšinou, prošel nakonec Tommy další reinkarnací – stal se z něj publicista. (...)
Příběh Tommyho Robinsona je příběhem svobody slova.

Z té druhé uvádím:
“Takže ať už to nazveme ctnostnějším anglikanismem "far-right activist" nebo českou zjednodušeninou "nácek", přesně tím Stephen Lennon alias Tommy Robinson je. Jeho obdivovatelé nemají v lásce politickou korektnost, tak se jistě nebudou zlobit za tu nekorektní, ale výstižnou nálepku. Je fotbalový hooligans, provokatér, bitkář a křikloun, jehož trestní rejstřík je dost pestrý na to, abychom jej regulérně nazývali recidivistou. A to nikoli za jeho politické postoje - kromě rvaček, výtržností, ublížení na zdraví tam najdeme třeba finanční machinace nebo pokus o vycestování do USA (!) na falešný pas. Tommy Robinson však samozřejmě tvrdí, že všechna obvinění a tresty jsou výsledkem politického spiknutí proti němu, to je jasné.
Když Konvičku naroubujete na Kotlebu a přidáte agresivitu po šesti panácích britské whisky. Robinson založil a vedl (tj. nikoli "na chvíli byl", jak píše Echo) English Defence League, což je militantní extremistický spolek vyholenců, se kterými si čile dopisoval mj. i Breivik, než vystřílel svých sedmdesát obětí. Robinsonovy nenávistné protimuslimské blogy radikalizovaly třeba Darrena Osbournea k teroristickému útoku, kdy najel autem do skupinky muslimů, vycházejících z mešity ve Finsburském parku, při němž byli mrtví a mnoho zraněných. Zakládal taky mj. britskou pobočku německé Pegidy, když byla ještě v kursu. Zkrátka se našel v extremistickém aktivismu, který jej přivedl nejen na mušku britských bezpečnostních sil, ale několikrát i přímo do kriminálu. To mu zajistilo i jistý věhlas v radikální komunitě, takže pro něj nebyl problém svolat skupinu kraválistů, demonstrujících před kriminálem, ve kterém zrovna seděl.“

Co se stalo v pátek 25. května dopoledne? Ten den probíhalo v Leedsu soudní řízení s 29 obžalovanými v tzv „grooming procesu“. Wikipedie popisuje tzv „child grooming“ takto: „spřátelení a navazování citových vazeb s dítětem a někdy i rodinou za účelem sexuálního zneužívání.“ Zkrátka a dobře, před soudem stál jeden z četných pákistánských gangů provozujících prostituci, často zneužívající mladé, někdy i nezletilé dívky. Protože v jejich komunitě se jen obtížně nechá mladá nezkušená dívka svést drahými dárky a pohoštěním s alkoholem a drogami, pak je logické, že obětí se stávají většinou ne příliš vzdělaná děvčata z chudých britských rodin.

Tommy Robinson se postavil se svým mobilem před soudní budovu a v živém vysílání na Facebooku nejprve zachytil několik přicházejících obviněných, pak přečetl všechna jejich jména a obvinění a potom se přes hodinu procházel před soudní budovou a průběžně komentoval situaci, občas promluvil s kolemjdoucími a především hovořil o přistěhovalcích, o muslimech a jejich zločinech. Bral to od podlahy, od sikhských gangů v minulosti, přes gangy současné, bělošské oběti rvaček, smrt patnáctiletého mladíka ve Skotsku, zločince ze Somálska až po Boko Haram. Postěžoval si, že je pronásledován za nenávistné projevy, zatímco hate speech u imámů se toleruje, že ho policie šikanuje, že se nemohl zúčastnit pohřbu kolegy z EDL atd. atd. To vše prokládáno výzvami sdílejte, sdílejte, sdílejte. Za půl hodiny mu mobil ukazoval šest tisíc sledování, před zadržením to bylo téměř deset tisíc.

Pravděpodobně v tento moment – podle mého názoru na pokyn soudce, kterému došla trpělivost - k policistům, kteří přes hodinu jen nečinně přihlíželi, přijela hlídka, která Toma Robinsona zadržela kvůli „podezření z narušení veřejného pořádku.“

Epizoda, která se odehrála v klidu a bez násilí, by možná nestála za řeč, kdyby se neodehrála v době digitálních médií. Poté, co jsem se rozhodl ji popsat, pronásleduje mne špatný pocit, že dělám reklamu člověku a lidem, kteří by měli být spíše ignorováni, aby jejich nenávist neprovokovala další nenávisti. Jenomže od případu Tommyho Robinsona se začaly odvíjet děje, které stojí za zaznamenání, a jejímiž aktéry jsou nejen internet a sociální sítě, ale také povrchní a neprofesionální novináři.

Do světa se totiž po sociálních sítích rozlétla zpráva, že policie násilně potlačila svobodu projevu Tommyho Robinsona, který byl kriminalizován jenom za to, že na veřejnosti promluvil. Strašák policejní cenzury byl na světě. Bohužel tuto zprávu pak převzala i média, která mají ambice zařadit se mezi ta seriózní a profesionální.

V našem případě například zpravodajské Echo24, které text Martina Gusta zařazený do prémiového obsahu s titulkem Balada o Tommy Robinsonovi umístilo do volného obsahu ve stejném znění s klikbajtovým titulkem Když BBC mlčí a britská justice koná jako za komunistů. Autor, který má podle textu vlastní zkušenosti ze života ve Velké Británii, sice nezamlčuje temné stránky Robinsonova života, ale staví se nekriticky na jeho stranu tak, že zcela přebral verzi sociálních sítí: „Příběh Tommyho Robinsona je příběhem svobody slova“. Že by to byl příběh o nedodržování platného práva, nebo že by existovaly také nějaké jiné zákonné důvody jeho zadržení a následného odsouzení než jeho verbální projev, o tom se čtenář v článku či komentáři Martina Gusta nedozví.

Věc se totiž má tak, že Robinson dostal před rokem podmíněný trest za pohrdání soudem, který si vysloužil v Canterbury, kde s kameramanem projektu Rebel Media natáčel v areálu soudu osoby obžalované za znásilnění šestnáctileté dívky. Součástí podmíněného trestu byl zákaz podobnou aktivitu opakovat. Při sledování letošního videa – tentokráte bez kameramana, ale jen s vlastním selfie mobilem - bylo vidět, že Robinson se drží v uctivé vzdálenosti od soudní budovy (v Canterbury natáčel obžalované na schodech soudu), a jak se, když mluví o obžalovaných, zdržuje silných výrazů, které používal před rokem (muslimský pedofil, muslimský znásilňovač dětí). Před výčet trestných činů obžalovaných občas dokonce opatrně dodával slovo „alleged“ údajný. Přesto byl nakonec zadržen, v podstatě ze stejných důvodů, za jaké ho odsoudili v Canterbury.

Soudkyně Heather Nortonová tehdy prohlásila: „To není otázka svobody projevu, ani otázka svobody tisku, ani legitimní žurnalistky, ani politické korektnosti. Je to otázka práva a spravedlnosti, zajištění, aby soud probíhal férově a spravedlivě. Je to o nevině, dokud se neprokáže vina. Je to o zachování integrity poroty, aniž by byla zastrašována nebo ovlivňována nezodpovědnými a zkreslujícími prohlášeními.“

To, co sociální sítě a také někteří naši novináři (například Michal Púr na info.cz (Reflex)) čtenářům zamlčeli, bylo Robinsonovo porušení podmínky předchozího trestu, tedy nové pohrdání soudem, které tentokráte vyústilo v nepodmíněný trest. Deset tisíc lidí sledujících Robinsona na Facebooku bylo pravděpodobně dostatečnou hrozbou nestrannosti soudního procesu a dostatečným důvodem pro celou akci. Přičemž chování Tommyho Robinsona paradoxně mohlo posloužit zájmům a prospěchu obžalovaných. Protože kdyby policie nezasáhla a Tommy Robinson by i nadále na Facebooku štval proti muslimům, obhajoba by to mohla využít jako okolnost, která zabránila „fair trial“ tedy nestrannému, ničím a nikým neovlivněnému soudnímu procesu.

Soudce Geoffrey Marson, který poslal Robinsona do vězení, situaci popsal takto:

"Respektuji právo každého na svobodu projevu. Je to jedno z nejdůležitějších práv, které máme. S těmito právy jsou spojeny odpovědnosti. Je to odpovědnost za uplatňování této svobody v rámci platných zákonů. Nejsem si jist, zda zvažujete možné důsledky toho, co jste udělal. Jestliže se porotci mého současného procesu seznámí s tímto videem, bezpochyby budu čelit požadavku obhajoby na výměnu poroty. Pokud to budu muset udělat, bude to znamenat nový proces, který stojí stovky a stovky a tisíce liber. (…) Lidé musí pochopit, že když poruší soudní příkaz, bude to mít pro ně velice reálné důsledky.“

Komentátor Echa 24 se dopustil ještě jednoho přešlapu, a to ve věci BBC, která prý celou záležitost zatajuje. Kdyby si věc prověřil, zjistil by, že soudce rozhodující v Robinsonově případu pohrdání soudem vydal předběžné opatření, tzv. „gag order“ kterým zakázal všem médiím o této kauze až do odvolání informovat. Deníku The Independent a místnímu médiu Leeds Live se podařilo po třech dnech zákaz publikování zrušit a BBC samozřejmě o případu informovala.

Ovšem aktivisty na sociálních sítích fakta a pravda nezajímá. Jejich verze o nevídaném útoku na svobodu projevu britského extrémisty se rozlétla do světa: hned druhý den se před Downing Street shromáždily stovky demonstrantů žádajících propuštění Tommyho Robinsona a hloučky se zde shromažďovaly i v neděli . Zpráva se rozlétla i do zahraničí, takže Tommyho podpořil Gert Wilders. K případu se tweetem vyjádřil Trump mladší. Demonstrace se konala také v Dánsku a v Austrálii, v USA se teprve připravuje. To vše – včetně české demonstrace - pečlivě zaznamenáváno na facebookovém profilu Tommyho Robinsona, který nyní provozuje jeho tým.

Facebook tak opět prokázal svoji sílu mobilizační nástroje, dokonce v globálním měřítku. Není tedy divu, že jeho poselství proniklo i do Česka, kde se podařilo rychle a operativně svolat s jeho pomocí shromáždění před britským velvyslanectvím. Jeho průběh mě přesvědčil, že zdejší účastníci netuší, co se v Leedsu vlastně odehrálo. Podle hlavního řečníka byl Tommy zatčen a odsouzen jen za to, že „v podstatě si vzal před soudem noviny a jen z nich četl,“ „jenom za to, že řekl pravdu.“ Já jsem Tommyho vystoupení zhlédl celé a vyslechl jsem si cosi jiného. Bylo tam štvaní, obviňování nikoli jednotlivců, ale celých kolektivů a sociálních skupin, generalizující úsudky podložené partikulárními případy, slovník vyvolávající nepřátelské emoce.

Tím se dostáváme k meritu věci. Většina lidí se snaží jednat způsobem, který pokládají za správný. Problém vzniká tam, když svá jednání odvozují od nepravdivých nebo zkreslených informací. Někdy si sami o ty zkreslené informace říkáme, protože vyhovují našemu pohledu na svět, a odmítáme je podrobit kritickému zhodnocení. Takový je princip našich názorových bublin na sociálních sítích. Jenomže ty jsou zásobovány nejen zevnitř, ale také zvenčí teoreticky nestrannými o objektivitu se snažícími médii. Jestliže však i tato média selhávají - ať už z důvodů vlastní nekvality a žurnalistické nedostatečnosti, nebo kvůli záměrné honbě za kliky a za ziskem, - pak je to na pováženou.

Často vzpomínám na toho dobrého a chrabrého mladíka, který se vydal s puškou v ruce osvobodit týrané děti z pedofilního hnízda Hillary Clintonové, protože uvěřil sociálním médiím v aféře Pizzagate. Mám pocit, že lidé, kteří se v dobré víře připojují k výzvě Free Tommy s přesvědčením, že zachraňují svobodu projevu a tisku ve Velké Británii, jsou v podobné situaci.

Příběh, který se odehrál v Leedsu, v podobě, v jaké se přes příznivce Tommyho Robinsona dostal do sociálních sítí (u nás bohužel také do médií zvaných seriózní) je příběhem falešným. Tommy Robinson byl zadržen a uvězněn nikoli za to, co říkal, ale za to, že nedodržoval pravidla hry, kterými se řídí každá společnost, a která mají podobu zákona platného pro všechny lidi, tedy i pro aktivisty, i kdyby bojovali za sebelepší věc.

P.S. Při studiu uvedené kauzy, po zhlédnutí některých videí na YouTube a po seznámení se s dalšími informacemi jsem si uvědomil, jak se Tommy Robinson postupně profesionalizuje. Když jsem ho na Facebooku pozoroval, jak stále přechází před soudní budovou a nemá už pomalu co říci, zdálo se mi, jakoby netrpělivě čekal, kdy ho seberou. Podle mého názoru jeho vystoupení v Leedsu bylo přes všechnu jeho rizikovost s perspektivou pobytu ve vězení promyšleným tahem, kterým měl za úkol soustředit pozornost na jeho osobu s vyhlídkou, že to přinese i zvýšený příliv příspěvků do jeho pokladny. Že se na xenofobii a migrantech dá vydělávat, na to zkrátka nemá patent jen náš Tomio Okamura.

DODATEK 31.5.2018: Po dokončení a zveřejnění příspěvku jsem našel tento zajímavý odkaz z názvem: Co se vlastně přihodilo chudákovi Tommy Robinsonovi? 10 věcí, které byste měli znát.. Je to zajímavé čtení, které dodává další detaily.