Do nového roku s novým deníkem (Týdeník Rozhlas 3/2019)

Před dvaceti devíti lety se v trafikách objevily Lidové noviny jako list navazující na předválečnou tradici deníku, do něhož psal Karel Čapek a jiní uznávaní autoři. Od ledna 1990 vycházely LN dvakrát týdně, od dubna jako regulérní deník. Někdejší kriminalizovaný zdroj informací se stal populárním periodikem.

Připomeňme si, že Lidové noviny roku 1990 vznikly ze samizdatu, potajmu rozmnožovaného na četných kopírkách, který od ledna 1988 vycházel pravidelně jednou za měsíc. Přetahovaná s Federálním úřadem pro tisk a informace, který opakovaně odmítal žádosti o registraci, aby následně vydavatele Jiřího Rumla pokutoval v přestupkovém řízení, skončila v září 1989, když Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana zatkla policie a zahájila jejich trestní stíhání na základě paragrafu 100 trestního zákona o pobuřování.

Policejní vazba obou redaktorů skončila na konci bouřlivého listopadového týdne roku 1989 tak, že oba mohli v neděli 26. listopadu vystoupit na masové demonstraci na Letenské pláni. Prosincové vydání měsíčníku Lidové noviny vyšlo už v tištěné podobě sponzorované darovaným papírem ze zahraničí. Prodalo se téměř 600 tisíc výtisků za 2 Kčs. Tento mimořádný výkon v mimořádné době se dal jen těžko zopakovat v dobách, kdy se situace uklidnila, a kdy zájem o revoluční události vystřídaly každodenní starosti života.

Přesto však ještě první číslo deníkového vydání LN vyšlo v nákladu 360 tisíc výtisků. Řadu měsíců se počet prodaných výtisků Lidových novin vyjadřoval šestimístným číslem, ale během tří let přišel propad; hranici sta tisíce prodaných výtisků se později podařilo překonat už jen krátce na přelomu tisíciletí.

První signál o tom, že Lidové noviny nevyužijí svoji výhodnou startovací pozici a zařadí se na druhé až třetí místo v žebříčku tzv. seriózních deníků (bulvár se nepočítá) přišel v okamžiku, když prezident Václav Havel, jeden ze zakladatelů obnovených Lidových novin si zvolil pro důležitá sdělení veřejnosti rozhovory nikoli v Lidových novinách, ale v konkurenční Mladé frontě. Lidové noviny tak poznaly lekci mediálního trhu: čtenáře novin zajímají na prvním místě zprávy a teprve na druhém místě názory.

V těchto dnech se do schránek předplatitelů a na stánky některých distributorů dostává nový tištěný deník, který si podle svého slovenského vzoru zvolil název „Deník N.“ Je to svým způsobem událost, neboť naposledy vznikl nový tištěný deník v Česku před třinácti lety, když bulvární týdeník Aha! začal vycházet s denní periodicitou.

Deník N je dalším z projektů, který reaguje na situaci v českých médiích poté, co nejčtenější listy ovládly firmy finančních magnátů a oligarchů, a proto od nich nelze očekávat žurnalistiku, která by nebyla ovlivněna zájmy jejich podnikání. Deník N se tak zařadil po bok jiných médií založených od roku 2014 novináři, kteří opustili „papírové“ redakce oligarchů a pokoušejí se získat přízeň čtenářů kritickou a nezávislou žurnalistikou.

Za všechny jmenujme Echo24, Reportér, Hlídací pes, ale také Neovlivni.cz nebo Forum24. Většinou jde o internetové projekty, z nichž jen některé mají tištěnou verzi. Reportér vychází jednou měsíčně a Echo24 je týdeník. Deník N je tedy prvním deníkem, který to zkusí i na papíře, i když internetová plně placená verze bude pro něj ta hlavní. Také zde zapůsobil slovenský příklad Denníku N, který po třech letech s koncepcí veškerého placeného obsahu uspěl tak, že přestal být ztrátový.

Otázkou je, zda český Deník N bude nabízet podobně jako na Slovensku obsah, za nějž budou ochotni čtenáři platit. Jak uvedl server Mediaguru, tištěnou verzi si v Česku zatím předplatilo něco kolem dvou tisíc lidí a za internetovou verzi zaplatilo sedm a půl tisíce zájemců. O budoucnosti projektu rozhodnou staré známé pravdy a zkušenosti.

Noviny jsou od toho, aby přinášely nové zprávy o aktuálních událostech, nikoli ty recyklované v rozhovorech nebo v komentářích či fejetonech. Konec konců úspěch předválečných Lidových novin nebyl založen na vynikajících sloupcích Karla Čapka, ale na koncepci šéfredaktora Arnošta Heinricha a na desítkách dnes bezejmenných redaktorů, kteří šoupali podrážky při shánění nových zpráv, a kteří jako nosiči vody v cyklistickém týmu vytvářeli prostor pro úspěch hvězd.

Někdy mám pocit, že o hvězdy v nových nezávislých médiích dnes není nouze, ale nosičů vody není stále dost.

Odevzdáno 21.12.2018

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde