"Velký špatný" pro budoucnost veřejné služby

Když jsem před deseti měsíci komentoval volbu nových členů Rady České televize (Rada a její noví členové), v závěru jsem napsal: "kdyby volba dalších pěti radních, kterým končí mandát v květnu a v září příštího roku měla proběhnout stejným způsobem, jako ta letošní, pak už by postavení České televize jako nezávislé instituce bylo skutečně na pováženou."

I když konečné rozhodnutí, kdo obsadí čtyři místa v Radě ČT v květnu, a kdo v září nahradí radního Šarapatku, je teprve před námi, průběh slyšení a výběr kandidátů na členství v Radě ČT naznačuje, že se od loňského roku příliš mnoho nezměnilo. Stačí se začíst do online zpravodajství Filipa Rožánka na Lupě.cz, jenž podrobně sledoval, jak slyšení proběhlo, nebo si přečíst jeho faktografický souhrn názorů dvanácti kandidátů (trojnásobek počtu nově zvolených členů), které volební výbor předloží ke konečnému hlasování ve Sněmovně.

Mezi vybranými kandidáty jsou dva dosavadní členové Rady ČT Jiří Kratochvíl (9 hlasů) a Daniel Váňa (10). Dále pak: Karel Novák (15), Jefim Fištejn (13), Jiří Grund (11), Jaroslav Kravka (11), Pavel Černocký (10), Zdeněk Pernes (10), Radek Žádník (10), Pavel Černý (9), Petr Brozda (9), Milada Richterová (9)

Pohlédneme-li na složení Volebního výboru sestaveného podle zastoupení politických stran ve Sněmovně, pak zjistíme, že proti hlasovací mašině ANO podpořené SPD a někdy i KSČ neměl nikdo z lidí s pozitivním vztahem k médiím veřejné služby šanci projít. Mám na mysli například Adama Černého, Michala Klímu, Jakuba Končelíka, Lídu Rakušanovou, a Jaromíra Volka, jejichž životy a profesní kariéry jsou důkazem, že o poslání a fungování veřejnoprávních médií něco vědí, což o většině vybraných kandidátů říci nelze, snad s výjimkou Karla Nováka, Jefima Fištejna, a možná Jaroslava Kravky.

Důkazem, že volební výbor zcela ignoroval osobnostní a odborné kvality kandidátů a soustředil se jen na jejich názorové postoje, budiž skandální výběr Jiřího Kratochvíla, jehož chameleonské chování už jednu televizní krizi ovlivnilo, a o němž mi jeden televizní pamětník kdysi - při reagování na můj loňský blog - napsal: "to je člověk, o kterého bych si neopřel ani kolo. Znáš jeho televizní kariéru? Pokud Tě zajímá, můžeme se sejít. Já vím, že nepotřebuješ sbírat drby, ale tento příběh je téměř kriminální."

Na otázku, co k současnému rozhodnutí volebního výboru říci, když téměř vše už bylo v četných zprávách a komentářích řečeno, se dá odpovědět titulkem blogu Martina Reinera Vidím velký špatný.

To "velký špatný" vidím ve scénáři, který může být reálný, i když si nepřeji, aby se uskutečnil. Zde jsou jeho hlavní obrysy: Předpokládejme, že se naplní Matochův cíl a Radě ČT v novém obsazení se podaří odvolat generálního ředitele ještě do parlamentních voleb.

Protože neznám mnoho kvalitních manažerů, kteří by uměli kvalifikovaně řídit složitý a komplikovaný provoz, v němž se prolínají politické, kulturní a ekonomické vlivy a cíle, do čela ČST bude pravděpodobně postavena politická figura, případně člověk, jenž prolezl managementem řady mediálních firem, aniž v některé zakotvil, jenž pak ze vděčnosti za lukrativní post splní zadání svých chlebodárců, prosadí nového šéfa zpravodajství ČT, takového, kterého mu poradí lidé z parlamentu (takhle se o to kdysi snažil a neuspěl Ivan Langer).

Zda takový krok vyvolá něco podobného jako před dvaceti lety - tj. masové protesty proti změnám, bojkot ze strany zaměstnanců, televizní krize - si netroufám předpovídat. Podle mne spíše nikoliv.

Je velice pravděpodobné, že v uvedeném scénáři některé zpravodajské a politické publicistické pořady změní tvář, a že některá jména z obrazovky zmizí. Neboť hlavně o to dnes lidem, kteří útočí na Českou televizi, jde především. Otevřenou otázkou však zůstává, zda noví šéfové budou schopni postavit se čelem k problémům, které ČT sužují, které s příchodem nového ředitele nezmizí, a které bude třeba dříve či později řešit. Mám na mysli např. otázku reformy tzv. koncesionářského poplatku, placení DPH, úbytek financí promítnutý do poklesu kvantity a kvality programové nabídky, rostoucí počet repríz, absence inovací, stanovení rozsahu a místa veřejné služby v novém mediálním prostředí.

Obávám se, že tomu bude spíše naopak, zvláště pokud Matocha a spol. vyberou ředitele na jednorázové použití, tj. na ovládnutí zpravodajství ČT před říjnovými volbami. Kromě toho výměna stráží na vedoucích místech řešení koncepčních problémů každého podniku většinou zpozdí. Přinejmenším o dobu, než se nový ředitel v problémech firmy zorientuje natolik, aby nebyl ve vleku ochotných radílků z řad personálu, který pod záminkou reformy a zlepšování provozu se snaží prosazovat své návrhy a partikulární osobní zájmy (na což kdysi doplatil ředitel Puchalský - konkrétní jmenovité příklady mohu dodat).

Dalším faktorem, který může do vývoje zasáhnout, budou výsledky podzimních parlamentních voleb, které mohou změnit poměr sil ve Sněmovně. Kdyby se pak zkombinovalo amatérské a nekvalifikované rozhodování nových šéfů ČT (à la Hodač) vyvolávající neklid v podniku s nespokojeností a kritikou nové politické reprezentace, pak není vyloučeno, že další dny Rady České televize mohou být sečteny. Při dosažení většiny ve Sněmovně není její odvolání zas tak příliš složité. A vše může začít znovu od začátku - volba Rady... další hádání o tom, kdo by měl a neměl být na obrazovce... možné odvolání a volba nového ředitele... a čas plyne... nic se neřeší... a vysílání veřejné služby upadá.

Tolik hrubý náčrt scénáře, který může být jen fikcí, ale který se klidně může uskutečnit na základě karet rozdaných minulý týden Volebním výborem Sněmovny.

Někdo může namítnout, že jsou ještě horší scénáře. Například když hlasitá menšina, která tvrdí, že žádné vysílání veřejné služby nepotřebuje, získá podporu populistů v parlamentu, kteří by pak mohli - za asistence lhostejných a nechápavých - zcela zakousnout existenci nezávislých médií veřejné služby financovaných veřejností (zrušení poplatku, podřízení exekutivě, privatizace), čímž by se Česká republika opět o kousek posunula od demokratické západní Evropy směrem na Východ. S přihlédnutím k aktuálním předvolebním průzkumům věřím, že tohle nebezpečí nám snad ještě nehrozí.

K tomu ještě pár dodatků: