Dvacet dva let a dost (vzkaz čtenářům Louče)

Právě před dvaceti dvěma lety, v červenci roku 2000, jsem opustil web Britské listy a založil vlastní webovou stránku s názvem Louč. Snažil jsem se na ni umisťovat informace, které buď jinde nebyly, nebo byly roztroušené v mediálním kyberprostoru. Sledoval jsem poměrně systematicky českou i zahraniční mediální scénu a komentoval její peripetie. Ta doba už je pryč. Jestliže jsem byl před čtvrtstoletím jedním z mála publicistů, kteří se zajímali o média a o mediální politiku, dnes toto téma zpracovávají četné specializované weby s placenými profesionály, kterým se jako amatér, pro něhož byla Louč vždy vedlejší hobby, nemohu vyrovnat. Těší mě, že řada z nich patřila mezi studenty naší fakulty, a že možná snad něco ode mne odkoukali. Dnes už se jim jen dívám na záda.

Postupem doby se Louč měnila. Zatímco na začátku tvořily hlavní část samostatné články – informace, komentáře, polemiky – postupně nabývala na významu rubrika „Na okraj dnů,“ která se pro mne stala záznamníkem dobových událostí a odkazů podepírajících moji slábnoucí paměť. Také čtenářská obec se změnila. Především se zmenšila. Lidé pracující v médiích, kteří se o médiích chtějí něco dozvědět, dnes prioritně sledují pohotovější zdroje uvedené v druhém odstavci záhlaví Louče. Takže mně zbyli jen nostalgici, zvědaví kamarádi a lidé, kteří se o politiku a média zajímají jen nárazově, a vyhovovalo jim, že čas od času Louč v rubrice „Na okraj dnů“ shrnula, co se zajímavého a důležitého (z mého pohledu) událo.

Služba „Na vrcholu,“ která kdysi zaznamenávala návštěvnost jednotlivých příspěvků Louče, už neexistuje. Auditem Toplist nebo službou Google Analytics dnes mohu zjišťovat jen návštěvnost hlavní stránky. Podle Toplistu zhruba padesát krátkých návštěv denně, podle Analytics zhruba dvě stě třicet uživatelů týdně, na jeden den v týdnu tak vychází třicet uživatelů, počet denních relací rovněž kolem padesátky. Že jsou to dnes asi převážně čtenáři mimo mediální profese, kterým vyhovuje můj digest událostí, soudím z několika mailů, které mne povzbuzovaly, abych nepřestával. Jestliže v tomto týdnu statistika zaznamenala desítky návštěv z Chorvatska, které zde předtím nebyly, pak to potvrzuje moji hypotézu, že Louč slouží některým lidem jako agregovaný zdroj informací o aktuálním dění, k němuž se obracejí i na dovolené.

Tyto čtenáře nyní musím zklamat. Rubrika „Na okraj dnů“ od dnešního dne končí s pravidelnými aktualizacemi. Pokud se tam čas od času něco objeví, pak to bude skutečně jen náhodná imprese, okamžitý nápad, krátká glosa, bez nároku na aktuálnost, úplnost či významnost. Důvod? Získal jsem pocit, že tratím příliš mnoho času surfováním po síti a rozptyluji se příliš mnoha tématy. Musím si také přiznat, že s přibývajícím věkem už nestíhám. Mediální scéna je natolik široká a komplikovaná, že sledovat její hlavní aktuální témata mi už dělá potíže. (Také proto jsem změnil záhlaví Louče a přidal formulaci, že sledování probíhá „v mezích časových kapacit a finančních možností.“) Nehledě na to, že mnohé mediální produkty jsou již placené a pro mne nedostupné, takže jaké pak může být jejich komplexní hodnocení? To se týká i archivu monitoringu Newton, který mám – díky velkorysosti vedení firmy – stále k dispozici, leč velké množství vyfiltrovaných příspěvků nese poznámku „Nemáte přístup k plnému znění zprávy.“

Všechno jednou někdy skončí. Letos v červnu skončil Týdeník Rozhlas, do něhož jsem jednou za pět šest týdnů psával pravidelné sloupky. Před čtyřmi roky jsem jich vybral něco přes padesát a vydal vlastním nákladem. Dnes by se k nim mohla přidat další třicítka publikovaná v posledních čtyřech letech. Jenomže to by se musel najít nějaký nakladatel, protože já po zkušenostech s distribucí dvou stovek výtisků své knihy bych jako OSVČ do podobného dobrodružství už nešel.

Louč jako taková zatím nezanikne. I nadále si její webovou stránku ponechám jako prostor pro publikaci – dnes čím dál tím více – vzpomínkových a historických materiálů. Pokud i nadále budou mít čtenáři o moje texty zájem, nabízím jim sledování mého účtu na Twitteru. Slibuji, že na něm oznámím každý nový text z rubriky „Články, úvahy, polemiky.“

Kdo má zájem o předchozí výroční editorialy, najde je v článku Dvacet let s Loučí.