Název: "Putin byl najednou velmi, velmi odhodlaný" - Finský prezident Sauli Niinistö o konfliktu ve východní Evropě
Autor: Christian Esch a Christoph Scheuermann
Zdroj: spiegel.de 11. 02. 2022

S: Pane prezidente, před téměř deseti lety jste se poprvé osobně setkal s Vladimirem Putinem. Jaký na Vás udělal dojem?
N: Bylo to v červnu 2012 na Petrohradském ekonomickém fóru. Putin zorganizoval večeři, pak jsme jeli do rekreačního střediska v Karélii a hráli jsme tam hokej. Putim se mne najednou zeptal: Proč Finsko je tak dychtivé stát se členem NATO?

S: Co jste odpověděl?
N: Že naše tehdejší vláda ve svém programu členství v NATO sice nevyloučila, ale ve svém funkčním období žádné přípravy na vstup nezačala. Také jsem mu řekl, že Finsko chce prohlubovat vztahy se svými sousedy ve Švédsku a Norsku, stejně jako se Spojenými státy a zeměmi EU a že bude dále rozvíjet své partnerství s NATO a podporovat posilování evropské obrany. Zeptal se mne: Proč? Řekl jsem: Protože každý nezávislý národ se snaží maximalizovat svou bezpečnost. Tím to téma skončilo.

S: Můžete porovnat muže, kterého jste tehdy poznal, s dnešním Putinem?
N: Nezpozoroval jsem u něj žádné velké změny. Možná jen jedno: Dnes zní odhodlaněji. V loňském roce došlo u něj k velmi zajímavému vývoji. Mám to pro vás nějak přesněji rozvést? Je to můj osobní názor.

S: Ano.
N: Ještě si dobře pamatuji na loňské jaro, kdy se už tenkrát ruští vojáci soustřeďovali v blízkosti hranic s Ukrajinou. V dubnu jsem telefonicky mluvil s Putinem a on mi řekl, že se jedná jen o pouhé vojenské cvičení, a že vojáci by se měli za deset dní stáhnout. Krátce předtím měl rozhovor s americkým prezidentem Joem Bidenem a mně se zdálo, že mezi telefonátem a oznámením o stažení vojsk existuje zřejmá souvislost. Vojáci se poté skutečně stáhli.

S: Kdy jste pocítil první známky nadcházející eskalace?
N: V červnu se Biden a Putin sešli na summitu v Ženevě, aby zde jednali o kontrole zbrojení, z obou stran pak přišly pozitivní signály. Byla to doba, kdy Biden cestoval po Evropě. V té době nám i dalším evropským zemím bylo jasné, že Bidenova vláda už nevidí hlavního globálního protivníka v Rusku, ale v Číně. Současně jsme v různých formátech mluvili o bezpečnosti kontinentu, států NATO a také EU. V srpnu jsem se zeptal Putina, co si o těchto bezpečnostních debatách myslí. Na to neodpověděl. Potom, v polovině října, jsem zaslechl první varovné signály z Washingtonu a z Moskvy, že by mohly vzniknout potíže.

S: Mluvil jste o tom s Putinem?
N: Koncem října jsem byl hostem v Kremlu a ptal jsem se ho, zda při vyjednávání s USA jsou nějaké potíže.

S: To bylo den předtím, než Washington Post informoval o rozmístění nových jednotek v blízkosti ukrajinských hranic.
N: Ano, ale v té době jsem si to příliš neuvědomoval. Putin na mou otázku odpověděl: Ne, všechno je v pořádku. Krátce nato cestoval šéf CIA William Burns do Moskvy a všichni jsme věděli, že tam není něco v pořádku. Vy jste se mne ptal, jestli se Putin změnil. Ano, změnil se, ale ne ve způsobu svého jednání, nýbrž ve svém chování. Najednou byl velice, velice odhodlaný. Myslím, že vycítil příležitost a chtěl ji využít, aby udělal to, co již dlouho nosil ve své hlavě. Někdy si musíte Putinovy ​​výpovědi vykládat, i když neodpovídá.

S: Jak si vysvětlujete, že se Putinovo chování mezi létem a podzimem loňského roku tak drasticky změnilo?
N: Těžko říci. Rozhodně neexistoval jediný důvod, který by situaci z ruského pohledu zcela změnil nebo otočil. Ale my jsme vloni v Evropě obšírně diskutovali o bezpečnosti kontinentu a on získal dojem, že by v této hře Rusko mělo hrát určující roli.

S: V polovině prosince Putin předložil Západu katalog s požadavky. Kromě jiného NATO by se mělo prakticky stáhnout na hranice z roku 1997, a mělo by slíbit, že se nebude dále rozšiřovat na východ, a že by mělo prakticky ukončit vojenské aktivity jak na Ukrajině, tak ve východní Evropě. Také Moskva ale musela vědět, že ani NATO, ani Evropa, ani USA takové závazky nepřijmou. Myslí Putin tyhle požadavky vážně?
N: Sám jsem byl překvapen, když jsem to viděl poprvé. Přece i ti, kteří takové požadavky kladli, si museli uvědomit, že se dají jen stěží splnit. Mluvil jsem telefonicky s Putinem 14. prosince, v té části rozhovoru, kde jsme probírali uvedené požadavky, působil velmi formálně. Jako by četl věty z kusu papíru. Chtěl jen zopakovat požadavky, více neřekl.

S: Co je cílem Moskvy?
N: Pro mne je obtížné, až nemožné odhadovat, co Putin chce. V prosinci jsem si do deníku zapsal: Zpočátku jsem si myslel, že Ukrajina je pro Kreml jen návnadou a požadavky vůči Spojeným státům a NATO jsou tou hlavní kořistí. Ale možná, že chce Rusko tu návnadu přece jen nakonec sníst. Teď si myslím, že to má možná něco společného s Ukrajinou. Mezitím jsem došel k názoru, že pro Rusko je klíčovou otázkou implementace Minských dohod. Teď vidíme, jak prezident Macron se velice aktivně zasazuje za normandský proces a jak hledá řešení.

S: Rusko vyjednalo Minskou dohodu spolu s Německem, Francií a Ukrajinou v roce 2015, když byla Ukrajina slabá. Mnoho Ukrajinců považuje dohodu, která nebyla nikdy plně realizována, za vítězství Putina. Proč se změnily Vaše odhady, do se týče ruských priorit?
N: Dne 21. ledna jsem s Putinem telefonoval přes hodinu. On zmínil Minskou dohodu. Já jsem k tomu nic neřekl. Ale oficiální prohlášení Kremlu o telefonátu uvedlo, že oba prezidenti zdůraznili důležitost této dohody. Pro mne to byl v pořádku, nic jsem nenamítal, protože jako všichni ostatní to zdůrazňuji už sedm let. Ale v tiskové zprávě ruského ministerstva zahraničí o našem telefonátu nebylo nic jiného – řeč byla výhradně o Minsku. To mě přivedlo k zamyšlení.

S: Myslíte si, že si je Putin vědom toho, jak vysoká bude cena a jak přísné budou sankce, jestliže ruské jednotky napadnou Ukrajinu? Odhlédnuto od toho, že v případě nějaké invaze by se Západ stal jednotnější?
N: Samozřejmě nevím, co si Putin myslí. Ale Rusko je ochotno zaplatit vysoké ceny za to, co považuje za důležité. Sankce budou mít jistě velký dopad na ruskou ekonomiku, především v dlouhodobém horizontu.

S: V EU máte pověst "vysvětlovače" Putina. Jste člověk, který si může s ruským prezidentem nejlépe popovídat, který ho nejlépe zná a nejlépe mu rozumí.
N: Ani nevím, zda mu dobře rozumím. Ale snažím se. Stejně jako se všichni snažíme.

S: Nová federální vláda v Berlíně byla ostře kritizována za nečinnost v současné krizi. Vidíte to stejně?
N: Sleduji, jak se váš kancléř zaktivizoval. Byl ve Washingtonu a pojede do Kyjeva a Moskvy, to pokládám za velmi pozitivní.

S: A přesto Němci váhají s tím, že by - pokud jde o sankce - do hry vsadili provoz plynovodu Nord Stream 2.
N: Ve Washingtonu právě proběhly rozhovory mezi Scholzem a Bidenem. Nevím, jakou pozici v této chvíli Německo zaujímá. V každém případě Joe Biden řekl, že ruský útok na Ukrajinu by pro Nord Stream 2 znamenal konec.

S: Finsko sdílí s Ruskem hranici dlouhou 1340 kilometrů. Vidíte současnou krizi jinak než zbytek Evropy?
N: Brusel mě zklamal a překvapil poté, co se dostal na stůl katalog požadavků z Moskvy. Jestliže máte nějakou Unii a potom přijde někdo zvenčí a vznese požadavky, které možná míří na USA, ale dotýkají se mnoha zemí v EU, tak to musí spustit reflex, musí přijít reakce z páteře Unie. Pokud někdo vstoupí na váš pozemek, reagujte přece stejně. Ten reflex mi chyběl. Ani Evropský parlament, který jinak zaujímá stanovisko ke každé nesprávnosti v celém světě, v prosinci spontánně nereagoval. Přišlo mi to trapné. Tohle zklamání v mé hlavě a v mém srdci je usazeno hlouběji, než bych to dokázal vyjádřit.

S: Finsko se právě rozhodlo objednat 64 nejmodernějších stíhaček F-35 za devět miliard dolarů. To vyvolává dojem, jako byste se cítili Ruskem ohroženi.
N: Vždy jsem zdůrazňoval: nejdůležitější je být vojensky dostatečně dobře vyzbrojeni, abychom potenciálnímu útočníkovi ukázali, že každý, kdo k nám přijde nepozván, zaplatí za to vysokou cenu. A že můžeme potenciálním spojencům ukázat: v případě vážného ohrožení jsme výhodným a silným partnerem. Ve Finsku máme kolem 300 000 vyškolených záložníků, které můžeme mobilizovat – myslím, že Německo jich tolik nemá. Finsko má jedno z nejsilnějších dělostřelectev v Evropě.

S: V debatě o vztahu Ruska k Ukrajině se nedávno objevilo slovo „finlandizace“. Stejně jako Sovětský svaz po druhé světové válce neumožnil vstup Finska do západního spojenectví, někteří v Moskvě požadují, aby se Ukrajina nyní oficiálně stala aliančně neutrální. Jak reagujete na taková historické přirovnání?
N: Nechápu, proč to spojujete s Ukrajinou. „Finlandizace“ má u nás velice špatnou reputaci. Připomíná to 70. léta, kdy mnoho finských politiků věřilo, že bude pro ně výhodné, když budou vůči Sovětskému svazu vystupovat obzvláště chápavě a úslužně – možná ještě více, než si Sovětský svaz sám přál. Navrhovat něco takového jiné zemi jako vzor je úplně špatně.

S: Chtělo by Rusko vyloučit vstup Finska do NATO?
N: V seznamu požadavků Ruska na Západ stojí: žádné rozšíření NATO k ruským hranicím. Na druhé straně ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov veřejně řekl, že pokud by Švédsko a Finsko vstoupily do NATO, postoj a chování Ruska se k nim změní – to znamená, že vstup nevyloučil. Myslím, že situace je stejná jako v roce 2016. Tehdy Putin na dotaz jednoho finského novináře řekl: Když se teď díváme přes hranici, vidíme na druhé straně Fina. Jestliže Finsko vstoupí do NATO, na druhé straně uvidíme nepřítele. To bylo velmi jednoznačné.