19.2.2007 O víkendu jsem sepsal svůj názor na prezentaci případu Tošovský v MF Dnes. Dnes mě soukromým e-mailem obvinil jeden redaktor, že v textu „střílím od boku“ bez důkazů. Ano, musím přiznat, že včera zveřejněný text by vyžadoval některá upřesnění, především o původu dokumentů v aféře Tošovský. Zatímco Hospodářské noviny ve čtvrtek napsaly, že dokumenty pocházejí ze Slovenska, dnešní Týden uvádí, že dokumenty unikly z Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), a že jde o „zpravodajské hrátky úředníků z bezpečnostních složek“. Kromě toho Týden cituje poslance Marka Bendu, že ÚZSI „chtěli zabránit vzniku Ústavu paměti národa a odůvodnit existenci svého archivu. Nakonec se to obrátilo proti nim.“ Odkud tedy materiál přišel, můžeme se jen dohadovat. Pokud však materiál nepřišel ze Slovenska, pak padá moje konstrukce o českých historicích, kteří se zhlédli ve slovenském Ústavu paměti národa, a dohazují médiím atraktivní kauzy, které by zřízení podobného ústavu u nás podpořily. Omlouvám se.
14.2.2007 Nejen generační (generation gap), ale také digitální propast (digital divide) jsem pocítil včera na jedné besedě se zástupci tiskových (dnes už multimediálně informačních) agentur (ČTK, AP, Reuters, Bloomberg), když jsem se dozvěděl, že Reuters akreditoval svého zpravodaje ve virtuálním světě hry Second Life. Jak jsem dnes dodatečně zjistil, tuto informaci přinesly již vloni v říjnu (bez většího ohlasu) Hospodářské noviny. Okamžitě jsem „nalistoval“ stránku secondlife.reuters.com/ a z různých jiných zdrojů jsem se dozvěděl, že existují lidé, kteří v tomto světě tráví denně nekolik hodin.
12.2.2007 Dnešní týdeník Týden si vybral za hlavní téma 15 let internetu v Česku. Myslím, že se trochu zapomíná na to, že ještě před zapojením na internet jsme byli už v roce 1991 přes Linec napojeni na EARN, což byla akademická síť podobná BITNETu. Jiří Peterka vzpomíná také ještě na FIDOnet a EUNET. Jako důkaz může posloužit nulté číslo e-mailového zpravodajského servisu CAROLINA z dílny studentů FSV UK, které bylo do internetového světa posláno již v říjnu 1991.
6.2.2007 Dnes ve dvě hodiny odpoledne se v pražském krematoriu konal pohřeb Karla Svobody. ČT24 vysílala přenos, na internetu byl nedostupný, poptávka překonala nabídku. Stejně tak nestačila kapacita streamů, které nabízel zpravodajský server idnes.cz, jenž internetovému publiku dodal podrobnou online reportáž.
1.2.2007 Čunkovu aféru zatlačila v médiích do pozadí úmrtí: sebevražda hudebního skladatel Karla Svobody a spisovatelky Ivy Hercikové. Svobodovou smrtí žil nejen bulvár, ale i "středoproudé" Lidové noviny, Právo a MF Dnes, některé věnovaly Svobodovi až tři plné strany.
Ti hoši a dívky, co začali brát rozum až po roce 1989, asi vůbec netuší, že existovaly nejrůznější typy posudků a komplexních hodnocení, do nichž jejich vedoucí psali: "je to spolehlivý soudruh, podporu současnému společenskému zřízení prokazuje svojí dobrou prací" i nestraníkům a ostře opozičním lidem, jenom aby je udrželi v podniku, nemuselo jít o žádné kariéristy.
Šťavnaté a skandalizující zprávy se množí (viz nedávné osočení Jiří Hájka v Kavárně MFD - zde reakce jeho syna, Nohavica v Lidovkách - zde reakce J.N., dnes Tošovský v MFD). Moje obavy se tak potvrzují. Lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou historici, jsou často jen sběratelé estébáckých protokolů. Kdyby byli skuteční historici, uměli by dát fakta z protokolů do dobových souvislostí a bulvarizující novináře hladové po skandálech by odkazovali do patřičných mezí seriózního výkladu dějin, jakož i do jiného než černobílého výkladu konání těch, kteří ty dějiny - na rozdíl od dnešních glosátorů a mentorů - žili.
U spisovatelky Hercikové bylo možné sledovat stupeň bulvárnosti jednotlivých médií:
Iva Herciková zemřela (HN), spáchala sebevraždu (MF Dnes), oběsila se (Blesk, idnes.cz). Orgie bulváru (Aha!, Šíp, Blesk) zřejmě skončí až po pohřbu v úterý 6.2. (Že by se zapojila i ČT přenosem na ČT24? :-)))).
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. Kniha je k dostání v prodejně Carolinum, Praha 1, Celetná 18.
Copyright © Milan Šmíd