 28. 11. 2023 Zatímco konflikty na Ukrajině a Blízkém Východě nemají konce (V Gaze teď několik dní panuje příměří, při němž se vyměňují unesená rukojmí za vězněné Palestince a humanitární katastrofa se odsouvá), náš život plyne v zajetých kolejích s občasnou výhybkou jako byla včerejší výstražná hodinová stávka.
Vyhlásila ji Českomoravská konfederace odborových svazů ČMKOS (Středula) podpořená pěti odborovými svazy: OS KOVO, OS DLV, ČMOS školství, Odborový svaz státních orgánů a organizací, Vysokoškolský odborový svaz.
Odboráři - ti z průmyslu i ti ze školství - se snažili přiživit na odkazu známé generální stávky 27. listopadu 1989, nicméně srovnání těchto stávek a protestů spíše vyvolával pocit trapnosti, zvláště když člověk poslouchal projevy některých řečníků.
Na Facebooku jsem se setkal s názorem, že po chcimírech se objevili Středulovi "chciprachové." Ne, že bych souhlasil s touto prvoplánovou nálepkou, ale když jsem si přečetl prohlášení účastníků demonstrace "Za lepší budoucnost ČR," tak jsem tam našel samé "chceme" a žádné "uděláme".
Jak to bude s protestujícími lékaři, kteří od prosince nechtějí sloužit přesčasové hodiny, uvidíme příští týden.
x x x
Slovenský premiér Robert Fico poté, co při pobytu v Praze 24. listopadu absolvoval povinné kolečko zdvořilostních návštěv (předsedové Sněmovny a Senátu, premiér, prezident) si udělal čas na setkání s Milošem Zemanem a s Andrejem Babišem. Při kladení věnců u Štefánikova pomníku na Petříně si na Fica počkal také Jindřich Rajchl.
x x x
Koncem minulého týdne 25. listopadu se vyhlašovala anketa Český slavík. Po trapném zneužití ankety Karlem Janečkem před dvěma lety patronaci nad touto uidálostí převzala televize Nova.
Absolutním slavíkem i zpěvačkou roku se stala Ewa Farna, která tak po letech odsunula Lucii Bílou na druhé místo. Časy se mění.
x x x
Jako každý rok, udělovaly se i letos ceny českého Internetu Křišťálová Lupa. "Karlem Gottem" Křišťálové lupy by se dala nazvat webová stránka mapy.cz, která v kategorii Nástroje a služby, zřízené před třinácti lety, už jedenáctkrát zvítězila, když ji jen dvakrát předstihla služba filmovým fanouškům Česko-Slovenská filmová databáze csfd.cz.
Osobností roku se stala umělá inteligence AI.
Anticenu si vykoledovala "Nulová aktivita české vlády v boji proti online dezinformacím."
20. 11. 2023 Páteční oslavy výročí 17. listopadu 1989 prodloužily minulý víkend a odehrály se podle scénáře minulých let, který rok od roku doznává jen některých malých změn. Letos: nový prezident na Národní, na Babiše se nepískalo. Hromosvodem protestů se tentokráte stal ministr vnitra Vít Rakušan, který své protivníky v davu vyhledal a začal s nimi diskutovat.
V té diskusi mne zaujalo, když onen muž s proruskými názory označující Ukrajince za fašisty se zmínil o oděském masakru. Pochopil jsem, že je nabrífován tímto či jiným podobným propagandistickým videem. Při tom na internetu je možné se dobrat podrobných analýz a očitých svědectví, jak došlo k této politováníhodné události, při níž se střetli extrémisté z obou stran posílení fotbalovými rowdies na "majdanské" straně, události, která začala tím, že proruský "antimajdan" se rozhodl zblokovat pochod městem nacionalistických fotbalových fanoušků. Násilí z majdanské strany vedoucí až k tragickému požáru se prý vystupňovalo zvláště poté, co se ze strany antimajdanu začalo střílet. To násilí je samozřejmě třeba odsoudit, ale je tohle důkaz, že celá Ukrajina je fašistická?
x x x
A jako obvykle - záplava vzpomínkových materiálů a pamětnických podcastů. V jednom z nich s názvem Listopad 1989 a média, který natočily Rozpravy FSV UK, jsem s Baborou Osvaldovou a Jakubem Končelíkem také účinkoval. Smekám kloubouk před každým, kdo vyslechne celých našich osmdesát minut.
Vůbec si myslím, že tohle výročí dnes už zajímá hlavně ty, co to na vlastní kůži zažili, a mohou se tak při poslechu vzpomínek vrátit do svého mládí. Takové byly i dva podcasty dvojice Dobrovský/Šídlo: Jak šly zbité studentky v listopadu 1989 za premiérem s pokračováním, v němž vzpomíná také Václav Bartuška. Oba tyto podcasty mohu svým současníkům doporučit. Určitě jsou zábavnější, než ten náš.
x x x
Podobně se domnívám, že "trhák CNN Prima News" (citace Martina Schmarze) v podobě hodinového rozhovoru dvou bývalých prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana na Primě 17. listopadu, nebyl žádným trhákem pro toho, kdo se nenarodil před čtyřiceti padesáti lety. Konec konců Schmarz to dal i do titulku: "dva, kteří už nemají co říct."
x x x
Já bohužel patřím do té generace, kterou 17. listopad stále zajímá, protože ho prožila na vlastní kůži.
Také proto mě vadí, když do líčení těchto událostí proniká stále více věcných nepřesností. Příkladem budiž Respekt, který na web vystavil starší příspěvek Marka Švehly Jak se kalila revoluce. Napsal ho už v roce 2019 a proto si myslím, že Respekt měl dostatek času na to, aby v něm opravil věcné chyby.
Tak například: není pravda, že Karel Kryl s Karlem Gottem zazpívali Václaváku v den generální stávky 27. listopadu. Ten balkon s oběma zpěváky se konal až 4. prosince, když se protestovalo proti Adamcovu návrhu na složení nové federální vlády.
Rovněž není pravda, že ve čtvrtek 23. listopadu odletěl Ladislav Adamec do Moskvy, kde se chtěl poradit s Michailem Gorbačovem. Do Moskvy byl vyslán jeho emisar Václav Soukup. Blíže viz Oskar Krejčí: Sametová revoluce.
Jenomže, jak praví jedna z rubrik Louče: Koho to dnes ještě zajímá?
13. 11. 2023  Média mají dnes, v pondělí, o čem psát - ve věku 85 let zemřel Karel Schwarzenberg. Přepokládám, že tohle téma vydrží médiím na celý týden, při nejmenším až do státního pohřbu svátku.
x x x
Událo se v médiích v poslední době (a na Louči zaznamenáno až dodatečně):
Týdeník Respekt změnil 1. listopadu majitele a odstěhoval se z Karlína do Lucerny.
Vydavatelem je nově založená akciová společnost Respekt Media a.s., v níž si akcie rozdělili slovenský Denník N, Nadace Independent Press (český Deník N), Aegis Holding (nadace slovenského podnikatele László Szigetiho) a redaktoři Respektu v čele s šéfredaktorem Erikem Taberym.
Pod heslem "samostatný Respekt " vyhlásila redakce crowdfunding s cílem vybrat 5 milionů Kč. Uvidíme 30. listopadu, zda se jí to povede.
x x x
V neděli 29. října televize Nova zahájila vysílání diskusního politického pořadu "Za pět minut dvanáct.". První tři vydání ukázala, že pořad se teprve hledá. Údajně měl mít tři části - politická diskuze, téma týdne a rozhovor s osobností. Zatím tam však bylo té politiky až příliš (hádání Aleny Schillerové s Markétou Pekarovou Adamovou, rozhovor s Milošem Zemanem, Patrik Nacher a pod.) Teprve třetí díl věnoval politice jen polovinu stopáže (Josef Středula vs. Martin Kupka), zbytek odbočil k nepolitickým tématům (nebezpečí energetického nápoje Prime, transplantace srdce novorozeněti). To by možná mohlo debatu "Za pět minut dvanáct", kterou moderuje Martin Čermák, od Otázek Václava Moravce na ČT a Partie Terezie Tománkové na Primě alespoň trochu odlišit.
x x x
Radioprojekt (agentura Median) zveřejnil 8. listopadu výsledky průzkumu poslechovosti českých rádií za druhé a třetí čtvrtletí roku. Na prvním místě setrvává Radiožurnál, druhý Impuls, třetí Evropa 2. Na tuto trojku se nyní dotahuje Rádio Blaník, jehož spolumajitel Daniel Sedláček (Media Bohemia) patřil mezi nejhlasitější odpůrce plánovaného zvýšení rozhlasového a televizního poplatku na společné tiskové konferenci komerčních médií, která návrh novely poplatkového zákona zkritizovala.
O této události jsem sepsal text, který na Louč přidám, až ho zveřejní Mediažurnál.
x x x
Dne 2. listopadu se konalo každoroční Czech Internet Forum. Kdokoli by se rád něco dozvěděl o zákulisí provozu distribučních platforem nabízejících hýbající se obrázky (od televize, přes placené platformy, až po youtube a podcastový byznys), měl by zhlédnout záznam debaty na téma "videoobsah a jeho monetizace."
Z řady témat vybírám: jak a proč Čestmír Strakatý opustil Reflex a dnes vydělává slušné peníze, kolik lidí v Česku se za měsíc podívá na YouTube (3,7 milionu), proč nebude mít Prima sportovní kanál, jak se využívá umělá inteligence, a jak se bojuje proti fejkům, které je schopna AI produkovat atd.
x x x
Dne 7. listopadu zveřejnila volební komise Senátu seznam 49 kandidátů na šest nových míst v rozšířené Radě České televize. Veřejná slyšení s kandidáty se budou konat 21. a 23. listopadu, živě streamovány na internetu.
Velkou část seznamu kandidátů tvoří vykopávky historie českých médií posledních třiceti let. Za všechny uvádím: Jiří Balvín, Jiří Baumruk, Jan Mrzena, Martin Bezouška, Antonín Dekoj, Martin Vadas, Vlastimil Venclík, Čestmír Kopecký, Michael Žantovský, Jefim Fištejn. Nějaké přilepšení k důchodu by asi bodlo.
x x x
Abych nezapomněl: Od 1. října volební výbor Poslanecké sněmovny parlamentu se přejmenoval na Výbor pro mediální záležitosti.
Pro později narozené - kdysi existovala ve Sněmovně nechvalně známá Stálá komise pro sdělovací prostředky ovládána smluvní opozicí a a později politickými stranami jako páka politického vlivu na - především vysílací - média. Ta komise vznikla v dubnu 1993, když se zjistilo, že po delimitaci ministerstev při vzniku ČR chyběl ve státní správě orgán formulující mediální politiku.
Zmíněná stálá komise zanikla v roce 2010, když nově zvolená Sněmovna ji už neustavila. V té době zde totiž fungoval Volební výbor, vytvořený v únoru 2001 po známé televizní krizi. Vznikl speciálně pro výběr lidí do mediálních rad, ale později převzal mediální agendu (projednávání výročních zpráv médií veřejné služby apod.) Takže dnes už ne volební, ale mediální, na složení se však nic nemění.
x x x
Sepsal jsem osmé pokračování svých Ukrajinských rozjímání, v němž se pokouším popsat, jak vnímám současnou situaci na Ukrajině. Jak jsem dodatečně zjistil, Petra Procházková v Deníku N ji o den později popsala lépe.
30. 10. 2023
Státní svátek 28. října, poprvé s novým prezidentem, máme za sebou. Překvapivě bez větších útoků těch, kterým Petr Pavel leží v žaludku. Majestát státního svátku a prezidenta je v národě natolik zakořeněn, že nechává zmlknout i otevřenou nenávist, nikoli však snahu o znevážení.
Projev prezidenta Petra Pavla přednesen ze čtecího zařízení, bez hezitačních paus (JŽ), ale také bez výrazu, víceméně v pozitivním duchu.
Exprezident Miloš Zeman, ač pozván, se slavnosti ve Vladislavském sále nezúčastnil a dal přednost plesu Českého svazu Bojovníků za svobodu, kde se mohl potkat s Jiřím Paroubkem, Kateřinou Konečnou a Jindřichem Rajchlem.
Exprezident Václav Klaus, poté, co si zopakoval někdejší covidové shromáždění věrných u Obecního domu, a obvinil tady Brusel ze snahy o "anti-dvacátýosmý říjen," se na Hrad dostavil, leč projevu Petra Pavla nezatleskal.
Drobná nehoda ze slavnosti na Vítkově (sražená čepicí vojáka čestné stráže při předávání bojového praporu) se pochopitelně rozlétla po sociálních sítích a všiml si ji nejen bulvár, ale i veřejnoprávní ČT. Ta musela kvůli státnímu svátku odsunout vysílání StarDance ze soboty na neděli. Opět s jedenapůl milionovým publikem. Po dvou kolech vypadli ti dříve narození: David Prachař a Ivana Chýlková.
x x x
Seznam vyznamenaných byl dlouhý, přes šedesát lidí, opět bez větší následné veřejné kontroverze. Problém bratří Mašínů "padouch nebo hrdina" vyřešil Pavel podobně jako Václav Havel. Ten odmítl Mašíny vyznamenat a v roce 1998 udělil řád TGM jejich matce, Zdeně Mašínové starší.
Petr Pavel vyznamenal tentokráte její dceru Zdenu, sestru bratrů, o nichž se natočil film Bratři, který právě teď vstupuje na plátna českých kin.
Při sledování rozhovoru se Zdenou Mašínovou v Interview ČT24 29. října jsem získal dojem, že se paní Zdena smířila s tím, že na činy jejích bratrů existují rozdílné pohledy.
x x x
Litoval jsem Terezii Tománkovou, která se v neděli 29. října na CNN Prima News pokoušela vést dialog s expremiérem Andrejem Babišem, což se jí dařilo jen částečně, neboť Andrej Babiš neustále mlel svou protivládní litanii, aniž se obtěžoval odpovídat věcně na otázky. Rád bych věděl, proč se tenhle rozhovor/nerozhovor objevil na Primě právě teď. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale jsem přesvědčen, že Terezie si Babiše do Partie nepozvala. Více by možná věděl její šéf Martin Švehlák, který v průběhu své pestré novinářské kariéry vždy uměl dobře reagovat na přání svých nadřízených a majitelů.
Babišova účast na Primě časově koresponduje s kampaní hnutí ANO, které minulý týden přidalo k deníkům Mafry čtyřstránkovou reklamní přílohu s Babišovým portétem a sdělením "Lepší Česko." Mám pocit, že Andrej Babiš je asi stále ještě přesvědčen, že tyhle marketingové kampaně a primitivní "sládkovské" výpady proti vládě mu zvýší procenta volebních preferencí. Já si to nemyslím. Naopak, jeho jakešovské blábolení občas postrádající jakoukoli logiku musí přece odradit i ty, kteří mu dávají svůj hlas, protože "on to umí zařídit."
Domnívám se, že neklesající síla Babišovy ANO je bohužel přímo úměrná neschopnosti současné vlády prodat lidem výsledky své práce při odpovědném spravování věcí veřejných. A také kvůli úletům některých lidí z řad vládnoucí koalice.
x x x
Neuvěřitelného faux pas se dopustila ministryně obrany Jana Černochová, když na svém tweetu (nebo iksku?) po schválení rezoluce VS OSN vyzývající k humanitárnímu příměří napsala: "Stydím se za OSN" (protože výslovně neodsoudila teror Hamasu) a "Vystupme z OSN." Tenhle tweet se rozlétl do světa, už má přes 1,5 milionu zobrazení a udělal Česku dost velkou ostudu. "Vypadáme jako banda amatérů," citoval Deník názor jednoho diplomata.
David Klimeš ve svém newsletteru napsal: "Ač nyní ministerstvo obrany funguje velmi dobře, zároveň permanentně jeho důvěryhodnost ohrožuje ministryně svým bizarním tvítováním na síti X. (...) Při každé další kauze ministryně obrany Jany Černochové si nakonec s povděkem uvědomím, ještě že Česko nemá jaderné zbraně."
x x x
K pochopení současnosti na Blízkém Východě, je dobré si přečíst také něco o minulosti v komentáři Michala Romancova v Deníku N, když reaguje na současný stav:
"Veřejný prostor se zmítá v emocích. Emocionální vření umocňuje řada politiků, novinářů a akademiků využívajících současné konflikty k sebeprezentaci. Často se přitom jedná o jedince, kteří jsou odborně doma v úplně jiné sféře vědění, než jsou mezinárodní vztahy, bezpečnostní, blízkovýchodní či východoevropská studia. Oč vzdálenější jim daná problematika je odborně, s o to větší energií se pouštějí do občansky angažovaných soudů a „analýz“, v nichž hojně využívají silně znějící termíny..."
x x x
Jak nový ředitel České televize již dříve oznámil, vrcholovým šéfem zpravodajství a publicistiky bude Petr Mrzena. Tisková zpráva ČT z pátku 27. října dodává detaily: Šéfredaktorem zpravodajství se stal Michal Kubal.
24. 10. 2023 Jak to bylo s raketou, která dopadla před týdnem na nemocnici Al Ahli v Gaze, je možné více se dozvědět v podcastu ČRo Vinohradská 12 s badatelkou serveru Bellingcat Kolinou Koltai. Bellingcat stále ještě pokračuje v prověřování faktů tak, aby jeho závěrečný verdikt (podobně jako u sestřeleného malajsijského letu MH7 nad Ukrajinou) byl neprůstřelný.
x x x
Týdeník Respekt zveřejnil 21. října článek s dlouhým titulkem: "Ruští agenti byli v okolí Vrbětic už v roce 2011. Zajímali se o munici, která pak vybuchla v Bulharsku."
Víceméně se zde reprodukují informace, které o den dříve zveřejnil investigativní web Insider. Kromě toho, co Bellingcat a Insider napsaly o explozích ve Vrběticích 2014 už před třemi lety (zde a tady), jsem se dozvěděl dvě nové věci: výbušná zařízení propašovaná do Vrbětic mohla být příčinou výbuchu munice v Bulharsku už v roce 2011 (válka v Gruzii). A také, že šéf těchto operací Andrej Averjanov má dnes na starosti africké a blízkovýchodní operace, které dříve organizoval Prigožin.
Článek Insideru kromě jiného monitoruje pohyb lidí, kteří se diverzních akcí zúčastnili, a kteří - díky informacím o jejich pasech nárazově vystavených s následnými pořadovými čísly - jsou dnes dekonspirováni, a dostávají různé politické funkce po celém Rusku.
x x x
Pod dojmem návštěvy v Izraeli, ale možná také jako reakce na nedávné volební úspěchy AfD německý kancléř Olaf Scholz v týdeníku Spiegel přitvrdil ve věci migrační politiky Německa. Kromě jiného zde řekl: "Musíme konečně začít ve velkém vyhošťovat."
x x x
Dva citáty ze sociálních sítí minulého týdne:
Luděk Staněk 18. října: "Z ekonomických důvodů a důvodu neschopnosti editorů a novinářů (oboje vydávané za tradici) se tu v tištěných médiích a následně na internetu rozmohl klasický rozhovor jako dominantní žánr pro všechno.
Martin Malý 19. října: "Vnímání podcastu jako synonyma ke slovu "rozhovor" je tu tak intenzivní, že se už lidé ptají, proč se rozhovorům říká podcasty. No protože většina českých médií, od velkých po ta one (wo)man, dělá to nejjednodušší, o čem si myslí, že to přeci zvládnou: rozhovory! Ale ve skutečnosti nedělají rozhovor, ve skutečnosti si jen povídají... Je tu pramálo lidí, novinářů, kteří jsou schopni udělat rozhovor, který aspoň trochu z tohoto klišé vybočí. Na prstech bych je spočítal. Zbytek jsou držáci diktafonů a jejich práce je "položit otázku a to, co někdo říká, pak zeditovat a přepsat".
O úskalí takto jednoduše a pohodlně získaných informací jsem před lety napsal do Mediažurnálu: "Ne každý lidský zdroj je spolehlivý."
20. 10. 2023 Konflikt na Blízkém Východě se vyhrotil, když v úterý 17. října večer dopadla raketa na objekt nemocnice Al-Ahlí v Gaze a způsobila ztráty na životech civilního obyvatelstva. Útok vyvolal velké pobouření, zvláště když Palestinci oznámili, že tento útok Izraelců zabil více než 500 lidí (později upraveno na 471 obětí).
Izraelská strana okamžitě reagovala argumenty, podle nichž na nádvoří nemocnice spadla raketa Palestinského islamistického džihádu, která se vymkla kontrole. Později doplněno fotografií parkoviště po výbuchu, velikostí kráteru, jenž neodpovídá zbraním používaných IDF, přičemž budovy - byť poškozené - stále stojí na svých místech. Zmiňuji proto, abych znovu poukázal na účinky médií, jejichž síla vždy vzroste při mimořádných a katastrofických událostech.
Zprávy o útoku na nemocnici v Gaze rozhicovaly vášně nejen v arabských zemích, ale i v Evropě a USA, zvláště když arabská média dlouhé hodiny "zapomněla" se zmínit o izraelské verzi útoku podložené důkazy, a to včetně anglické verze Al-Džazíry, která se na nepodstatných detailech snažila tuto verzi zpochybnit, a teprve po dvou dnech byla ochotna připustit, že "zatím se zdá, že neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, který by určil, kdo stál za výbuchem, který zasáhl nemocnici al-Ahli." (So far, there appears to be no conclusive evidence to determine who was behind the second blast, the one that hit al-Ahli hospital.). Zda se něco podobného objevilo také v arabské verzi Al-Džazíry, o tom někteří lidé pochybují, protože celé dva dny prý tato verze publikovala pouze palestinskou verzi útoku.
x x x
Za takové situace se nelze divit, že mise amerického prezidenta Joe Bidena na Blízkém Východě, při níž se měl setkat s arabskými státníky, zkrachovala. Po návratu z Izraele uspořádal Biden 19. října brífink, na němž potvrdil americkou podporu Ukrajině a Izraeli, a také mezi řečí zmínil, že výbuch v nemocnici v Gaze nezpůsobili Izraelci (Like so many other, I am heartbroken by the tragic loss of Palestinian life, including the explosion at a hospital in Gaza — which was not done by the Israelis.)
Bidenovu bleskovou návštěvu glosovala Irena Kalhousová, podle níž "Bidenova administrativa nemá velkou důvěru v Bibiho a Biden "varoval Izrael před tím, aby zlost určovala jejich vojenská rozhodnutí", přičemž "okupace Gazy Izraelem ovšem není něco, co USA podpoří."
x x x
Jakub Zelenka, jakoby už v předstihu předvídal orgie propagandy, manipulací a dezinformací, které nastanou po útoku na nemocnici v Gaze, ve svém komentáři "Sociální sítě jsou poraženými dnešních válečných konfliktů" na E15 napsal:
"Zlatá éra sociálních sítí, které nám doslova umožňovaly být přítomní na frontě, končí. Nyní jim vládne spíš propaganda a dezinformační mlha." Nicméně zde vyslovil naději, že tato špatná zkušenost snad přivede lidi k médiím "s dobře zvládnutými ověřovacími procesy, s reportéry, kteří jsou vysíláni do nebezpečných lokalit. Neodvážil bych se to nazývat renesancí novinařiny, je to ale přece jen jeden z mála léty ověřených způsobů, jak se ve složitých konfliktech vyznat."
x x x
Po třiceti hodinách únavné rozpravy vláda včera opět odrazila útok opozice a nepřijala návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Vláda se tentokráte snažila sebrat vítr z plachet opozice tím, že proti jejím výhradám a kritice nasadila premiéra a všechny ministry s přednostním právem, kteří se snažili upozornit na kladné výsledky svého vládnutí s nadějí, že si toho média - alespoň v nějakých citátech - všimnou.
Historii televizních přenosů z parlamentu doma i ve světě jsem kdysi zpracoval zde a tady nebo také zde. V těchto textech uvádím, že britský parlament se až do 80. let bránil televizním přenosům jednak proto, že některá jednání jsou tak složitá, že jim "řadový divák nebude rozumět a nepochopí je", a že přítomnost televizních kamer povede poslance k "grandstanding", tedy k předvádění se. Jak ukazuje jednání naší Sněmovny, ta druhá námitka se u nás vrchovatě naplnila.
16. 10. 2023 Nelze nezaznamenat další tragickou událost světové politiky, kterou se stal překvapivý teroristický útok, který v sobotu 7. října podniklo hnutí Hamás proti Izraeli a jeho civilnímu obyvatelstvu v kibucech poblíž Gazy. Stovky zavražděných civilistů, desítky unesených rukojmí, to vše doprovázeno neustávajícími útoky raket vypouštěných z Gazy. Následují odvetné letecké útoky proti místům odkud raktety startují a proti objektům spojovaným s Hamásem v Gaze. Kdy a jak proběhne odvetná pozemní operace izraelské armády proti Hamásu, a co se stane s civilním obyvatelstvem Gazy, o tom probíhá intenzívní zákulisní diplomatické jednání za účasti amerického ministra zahraničí. Mezitím se válčí i na severní hranici s Hizballáhem. Izrael je ve válce.
Brutalita útoku teroristů Hamás vyvolává emocionální reakce na sociálních sítích i v prohlášeních politiků. Myslím, že situaci velmi dobře zhodnotil redaktor HN Pavel Novotný v podcastu Spotlight s Lindou Bartošovou, když na otázku, na jakou stranu konfliktu se kloní, odpověděl: "...já to nedělám a mám k tomu spoustu dobrých důvodů, protože těch diskusí o této oblasti jsem zažil tolik, že jsem už všechny ty argumenty slyšel. (...) Česká republika, obecně Češi jsou nakloněni státu Izrael víc než jiné evropské země. Já na tom nevidím nic špatného, ale ono se to nemá přehánět. Naše láska k Izraeli je taková nepoučená. Češi si do Izraele často projektují svoje komplexy (...) To, že chybí poučená diskuse je prostě pravda ... u nás se příliš nepodporuje zahraničí v médiích a tak lidé jsou prostě neinformovaní a skáčou na jednoduchý pravdy."
Na dodatečný dotaz Lindy Bartošové, co dělat, aby lidé byli poučenější, odpověděl: "nesledovat Twitter, kde probíhá informační válka z obou stran (...) Pokud chcete mít do toho nějaký vhled, tak bych se v tuto chvíli na Twitter nesoustředil (...) je to jako vždycky. Musíš si najít někoho, komu věříš, a kdo to dělá jako novinář a ne jako píárista."
Naprostý souhlas. Naštěstí několik takových lidí mám. Patří mezi ně jak citovaý autor, tak David Borek, Irena Kalhousová, Jan Fingerland, Břetislav Tureček a možná ještě některá další jména.
x x x
V neděli 15. října se v Polsku konaly volby do parlamentu. Oficiální výsledky budou vyhlášeny až zítra. Nicméně už dnes se ví, že vyhrála strana "Právo a spravedlnost" PIS vedená Jarosławem Kaczyńskim. Na většinu v Sejmu však nedosáhla a zřejmě bude mít problém dát dohromady vládu. Podle všeho to bude opozice vedená "Občanskou koalicí" s Donaldem Tuskem v čele, která bude schopna poskládat parlamentní většinu. Odepisovat Kaczyńského a PIS, jehož reprezentant může dostat první šanci k sestavení vlády, je možná předčasné. Kaczyński se může pokusit lovit poslance z "Třetí cesty", jejíž postoj - podobně jako Pellegriniho Hlas na Slovensku - bude jazýčkem na váze, jenž rozhodne o budoucí vládě.
Polské exit polls se - na rozdíl od Slovenska - příliš nemýlily. Konečné výsledky (viz srovnání exit poll s dnešním aktuálním stavem - kliknutím lze zvětšit) se odchýlily od průzkumů +/- jedno procento. Opozici pomohla rekordní účast ve volbách - přes 73 procent.
V komentářích se už objevil názor, že tento nárůst je třeba připsat na účet zvýšené účasti polských žen, které se rozhodly protestovat proti nesmyslně přísným potratovým zákonům a omezováním svých práv.
Zpravodajci ČT se snažili o neutrální postoj k soupeřícím stranám, seč mohli, a podle mého názoru jim tentokráte - jako v případě slovenských voleb - nikdo nemůže vyčítat, že by někomu stranili.
x x x
Neměly by se přehlédnout ani nedávné zemské volby v Bavorsku a Hesensku, v nichž sice křesťanští sociálové CSU a křesťanští demokraté CDU uhájili své vůdčí pozice, ale v nichž posílila nacionalistická pravicová Aliance pro Německo AfD (Bavorsko 14,6%, Hesensko 18,6%) na úroveň výsledků, kterých zatím dosahovala jen na Východě, na území bývalé NDR.
Podle komentáře Roberta Schustera v ČRo z 15. října je však všechno zlé k něčemu dobré. Podle něj to snad konečně donutí spolkovou vládu, aby zpřísnila svoji migrační politiku, jejíž současná podoba vyvolává vnitřní pnutí ve společnosti.
x x x
Novým ředitelem odboru komunikace prezidenta Petra Pavla bude Vít Kolář, který nedávno opustil Českou televizi společně s Petrem Dvořákem.
x x x
Jak dnes uvedl server Médiář, Televize Nova se rozhodla vrátit k politické publicistice a od 29. října bude vysílat diskusní pořad "Za pět minut dvanáct." Moderátorem pořadu bude Martin Čermák.
Někdejší vlajková loď politické publicistiky televize Nova, diskusní pořad "7 čili Sedm dní" vysílaný v neděli v poledne, zanikl v roce 2006. Poslední vydání 2. července moderoval Martin Veselovský. Kdyby měl někdo zájem o historii televizních diskusních pořadů, nabízím vlastní retro Louče z roku 2010.
4. 10. 2023  Víkendové volby na Slovensku 30. září přinesly vítězství politické straně SMER expremiéra Roberta Fica (22,84%) a významnou pozici třetímu v pořadí - straně HLAS (14,70%) vedenou jiným expremiérem, někdejším Ficovým kolegou Peterem Pellegrinim. Neboť rozhodnutí Pellegriniho, ke komu se přidá, zda k Robertu Ficovi, nebo k Martinu Šimečkovi, předsedovi druhé nejsilnější strany Progresívne Slovensko (17,96%), může významně poznamenat další politický vývoj na Slovensku.
Slovenským volbám jsem věnoval samostatný komentář "O exit-polls a slovenských volbách," v němž rozebírám, jak a proč zklamaly tzv. exit-polls, tj. průzkumy voličských postojů sbíraných před volebními místnostmi od lidí, kteří právě odvolili.
Jelikož se domnívám, že Pellegrini půjde s Ficem, který do koalice přizve ještě Slovenskou národní stranu, budu zvědav, do jaké míry bude Pellegrini schopen korigovat a brzdit Ficovu revanš proti policejnímu a soudnímu systému, kterou Fico zcela otevřeně vyhlašuje.
Proč se Pellegrini nespojí se Šimečkovým Progresívnym Slovenskem? Logika věcí mi říká, že jednak voliči HLASU nejsou příliš kompatibilní s voličskou základnou Progresívneho Slovenska, a také, že by to byl pro Pellegriniho příliš riskantní krok, který by mohl vést ke konci jeho politické kariéry. Budoucnost HLASU s PS může být nejistá, Fico a jeho SMER jsou více čitelní. Pellegriniho vyjádření, že chce jednat o spojenectví se Šimečkou, je podle mého názoru pouhé posilování vlastní vyjednávací pozice před jednáním s Ficem, než skutečný záměr. I když... někdy se dějí i věci proti logice.
x x x
Prezident Petr Pavel dnes promluvil v Evropském parlamentu (videa zde na ČT24 a tady na webu EP). Celý text v češtině k dispozici na hradním webu. Naposledy navštívil český prezident Evropský parlament téměř před deset lety 28. února 2014, když Miloš Zeman se zde proslavil svým bonmotem o steaku, jenž chutná jako žvýkačka/bubblegum ("Nor does my European dream include the steak I encountered recently at the European Commission, which looked and tasted like bubblegum"). V češtině zde.
O tři roky později 10. října 2017 Miloš Zeman zavítal na plénum Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde vyvolal větší rozruch. Po projevu kritizujícím sankce proti Rusku (od 2:13.00 videozáznamu), Zeman způsobil diplomatický konflikt s Ukrajinou, když na dotaz ukrajinského poslance Olexije Gončarenka, co by Rada Evropy měla dělat proti porušování lidských práv na okupovaném Krymu, odpověděl, že řešením je dialog, a že podle jeho osobního názoru by Rusko za Krym mělo dát Ukrajině nějakou kompenzaci (od 2:30:00 videozáznamu).
Také Václav Klaus se "proslavil" na evropské scéně, když promluvil v Evropském parlamentu v únoru 2009. Jeho kritika Evropské unie a integračních procesů EU vyvolala takové pobouření, že někteří poslanci začali odcházet ze sálu (18. minuta záznamu). Takže není divu, že ani Václav Klaus, ale ani Miloš Zeman se nedočkali potlesku ve stoje, jako se to přihodilo v Evropském parlamentu Václavu Havlovi v březnu 1994.
Nyní se potlesku ve stoje po desítkách let dočkal další český prezident - Petr Pavel.
x x x
Dne 29. září zemřel novinář, amerikanista Daniel Anýž ve věku pouhých 59 let. Ta zpráva mne dosti zasáhla, neboť naše bydliště nejsou daleko od sebe a občas jsem ho potkával, když kráčel domů od stanice metra Jinonice. Naposledy ještě v září a nic nenasvědčovalo tomu, že by konec byl tak blízko. Poprvé jsem se s Danielem potkal kdysi dávno, snad v devadesátkách, když uvažoval o doktorátu na FSV UK s americkým mediálním tématem. Pokud vím, nic z toho pak nebylo.
Na rozhlasovém webu je možné nalézt jeho poslední vystoupení v rozhlase, které má datum 26. září. Je z rubriky "Pro a Proti" stanice ČRo Plus a má titulek "Elon Musk je nebezpečný. Přisvojuje si moc, která mu nepřísluší, říká publicista Anýž."
x x x
O postojích technologického vizionáře a podnikatele Elona Muska se v poslední době hodně diskutuje v souvislosti s jeho názorem na válku na Ukrajině. Zvláště když v Muskově nedávno vydané biografii se popisuje událost z roku 2022, podle níž Elon Musk tajně nařídil vypnutí satelitní sítě Starlink, kterou využívaly ukrajinské jednotky, a zmařil tak útok mořských dronů na ruskou flotilu u Krymu.
Přes Twitter jsem objevil zajímavé vlákno o Muskovi, který na jedné straně slibuje ty nejpřesnější zdroje informací o světě ("most accurate source of information about the world"), na straně druhé dává na Twitteru prostor zdrojům dezinformací a konspiračních teorií. Na jedné straně je oslavován, že "osvobodil Twitter od cenzury", na straně druhé nemá nic proti tomu podřídit Twitter (dnes už síť X, ale pro mne stále Twitter) cenzurním opatřením v Turecku nebo v Indii. Byznys je zkrátka byznys, což naznačuje autor vlákna závěrečnou spekulací, že Muskovo mírotvorné úsilí může být spojeno se zájmem o ruské suroviny, které potřebuje jeho Tesla.
28. 9. 2023 Odcházející ředitel ČT Petr Dvořák měl 26. září nekonfliktní "rozlučkový" rozhovor na Interview ČT24 s Martinem Jonášem. "Předám televizi, která si 12 let dokázala udržet respekt a nezávislost."
S odvoláním na své kybernetické vzdělání také řekl: "...na Gaussově křivce 20 lidí Českou televizi zcela bezmezně miluje. Přibližně 60 % těch lidí ji vnímá pozitivně, nebo mírně pozitivně nebo mírně negativně a 20 % ji bude vždy z pohledu svého založení, z pohledu své politické preference, z pohledu i toho, v jaké skupině a bublině oni žijí, tak jí bude vždycky nenávidět. Co je ale důležité, že i tihle lidé, kteří říkají, že Českou televizi nesledují, tak tihle lidé si na tu Českou televizi přepnou ve chvíli, kdy proběhne Moravou tornádo, anebo kdy začne válka na Ukrajině."
x x x
O den později měl podobně nekonfliktní rozhovor na Blesku nastupující ředitel ČT Jan Souček. Přišla v něm řeč i na zpravodajství o odchodu Zdeňka Šámala:
"My vedeme s Petrem Mrzenou debatu jak o inovované struktuře celé té divize zpravodajství a publicistiky, tak stejně tak se bavíme o tom, jakými jmény chceme, nebo Petr chce, tu strukturu zpravodajství a publicistiky obsadit,“ uvedl Souček. (...) I jméno Michal Kubal v těch diskuzích padá, takže ano, můžu potvrdit, že i Michal Kubal je ve hře," prozradil Souček.
x x x
Dvanáctiletou éru Petra Dvořáka zhodnotil Filip Rožánek ve dvou historických ohlédnutích na Lupě (zde a tady), která obsahují téměř vše podstatné, co se v České televizi, v jejím vysílání i v politickém životě za ta léta přihodilo. Doporučuji uložit do archivu všem, kteří se zajímají o historii českých médií.
x x x
Škoda, že hradní web z návštěvy prezidenta Petra Pavla v Jihomoravském kraji zaznamenává jen jeho prohlášení na tiskových brífincích.
Protože jeho odpověď na dotaz Petry Rédové (členka Rajchlovy PRO) na setkání s občany obce Hrušky, zda není na čase začít mírová jednání místo podporování války, by si zasloužila textový přepis.
Svůj názor, že Ukrajinu je třeba podporovat a Rusko je třeba zastavit, protože jinak by pokračovalo a šlo dál, Pavel kromě jiného zdůvodnil: "To není můj předpoklad nebo hypotéza, takhle mluví nejvyšší představitelé Ruska. Takhle mluví Sergej Lavrov, ministr zahraničí, který na Radě bezpečnosti, na které jsem seděl možná blíž, než sedím teď u vás, a poslouchal jsem ho. Tak on tady řekl, že Rusko Chartu OSN neporušilo, protože Ukrajina není země. Takže oni vlastně nikoho nenapadli... (...) Rusko uvažuje v kategorii silný/slabý. A prezident Putin to řekl zcela jasně a otevřeně: silní dělají, to co mohou, slabí, to co musí..."
Něco podobného uvedl také dva dny předtím v rozhovoru pro Lidové noviny, které se zajímaly o jeho účinkování na Valném shromáždění OSN.
x x x
Jiří Just - náš člověk v Moskvě často využívaný médii na obou stranách - včera na Twitteru napsal: "Tak moc si přejeme porážku Ruska, že jsme zas a znovu ochotni věřit různým fejkům. O převratu v Moskvě, o brzké smrti Putina/Kadyrova, o rozpadu ruské armády, nebo samotného Ruska, další doplňte sami. Moc se to neliší od fejků, kterými se krmí proruští jelimanové."
Reagoval tím na zprávu doplněnou videem o požáru na klíčovém armádním letišti Čkalovskij nedaleko Moskvy. Informaci zveřejnil stejný telegramový účet, který psal o smrti Kadyrova. Poté informaci převzala ukrajinská média a dál, s odkazem na ně, některá česká média a aktivisté na Twitteru. Nehořelo ale letiště. Vzplanul prý dřevěný barák asi 8 km od Čkalovského.
x x x
Ze stejného soudku byla zpráva o údajné smrti velitele černomořské flotily Viktora Sokolova, kterou s odvoláním na ukrajinské zdroje a zahraniční média zveřejnila i ČTK, a kterou následně vyvrátilo živé vystoupení admirála Sokolova v ruských médiích. K úmrtí mělo dojít po úspěšném ukrajinském raketovém útoku na sídlo velení Černomořské flotily v Sevastopolu 22. září, jehož existenci ruská strana potvrdila.
V původní zprávě šéf vojenské rozvědky Budanov tvrdil, že zahynulo nejméně devět lidí a šestnáct jich bylo zraněno. Později však Ukrajinská pravda s odkazem na telegramový kanál jednotek speciálních operací napsala, že zahynulo 34 důstojníků a mezi nimi "komandujuščij ČF RF." Mrtvý Sokolov byl na světě a s ním i ostuda ukrajinských i světových médií, kterou se Ukrajinská pravda snažila jen chabě obhájit tím, že žádné konkrétní jméno oni neuvedli, že Sokolova si tam dosadila jiná média. Jenomže kdo jiný může být "komandujuščij ČF RF"?
x x x
Za několik dnů Slovensko bude volit nový parlament po bouřlivé předvolební kampani, při níž se poprali bývalý premiér s bývalým ministrem vnitra.
Přestože Michal Kubal v rozhovoru se slovenskou prezidentkou volby charakterizoval jako "zlomové" a "osudové", Zuzana Čaputová se nenechala vtáhnout do názorového schématu "Robert Fico - ohrožení demokracie na Slovensku." Jediné, co by podle ní mohlo hrozit, by byl "jistý mentální odklon od Západu."
Podobně střízlivě se o nadcházejících slovenských volbách vyjádřil i web Politico, který napsal, že volby na Slovensku pro Evropu zas tak velkou událost nepředstavují. I kdyby Fico vyhrál, bude mít něco přes dvacet procent. Kromě toho je realista, a když bude chtít řešit ekonomické problémy své země, bez Evropy se neobejde.
Možná nás čeká překvapení... Zda příjemné nebo nepříjemné, uvidíme po víkendu, na který oba zpravodajské televizní kanály připravují speciální vysílání. Prima prý také s Milošem Zemanem.
20. 9. 2023 Ministr kultury Martin Baxa 5. září seznámil novináře s tzv. velkou mediální novelou, která navrhuje zvýšení rozhlasového a televizního poplatku od července příštího roku; u televize ze 135 Kč na 160 Kč měsíčně, u rozhlasu ze 45 Kč na 55 Kč měsíčně.
Novelu jsem okomentoval v článku Louče s titulkem "Velká mediální novela – medvědí služba médiím veřejné služby."
V závěru uvedeného textu jsem komentoval rozhovor Jana Jiráka v sobotních Lidových novinách, který by se nebránil financování médií veřejné služby ze státního rozpočtu s použitím argumentu: "Univerzita Karlova je placená ze státního rozpočtu, ale její nezávislost nikdo nezpochybňuje" (sic!).
Také jeho návrh na vypisování grantů na "pořad, který by odpovídal veřejné službě" svědčí podle mého názoru o zásadním nepochopení mise vysílání veřejné služby, kterou nelze omezit na jednotlivé pořady či tematické kanály, ale na celek, v němž i ta Jirákem kritizovaná StarDance má svoje místo (i když by už mohla jít na odpočinek a uvolnit místo jiné populární zábavě).
x x x
Dalo se očekávat, že s navrhovaným zvýšením poplatku se na sociálních sítích vzedme vlna nespokojenosti křiklounské menšiny podporovaná populismem některých politiků (Andrej Babiš: poplatek zrušit).
Co mě však vyvádí z míry, je nekompetence některých komentátorů, kteří se na této vlně chtějí svézt. Jeden z nich mě vyprovokoval k publikování vlákna na Twitteru s tímto obsahem:
Právě jsem vyslechl neuvěřitelně hloupý příspěvek Ivana Hoffmana o zbytečnosti ČT (když prý máme rozhlas s obrázky) a placení poplatku. Ivan Hoffman v něm tvrdí, že
a) "Zákonodárci předpokládají, že kdo má možnost sledovat Českou televizi, ten tuto možnost také využívá."
b) "Z průzkumu sledovanosti je přitom patrné, že se na Českou televizi dívá necelá třetina televizních diváků."
Ivan Hoffman totiž nechápe, že těch 31,47 procent průzkumů za rok 2022 je podíl ČT (share) na publiku, vyjádřený v podílu času, který diváci věnovali před obrazovkou kanálům ČT v porovnání s dalšími TV kanály. To vůbec neznamená, že programy ČT sleduje jen třetina lidí. Neboť stejně jako diváci ČT se dívají také na Novu a na Primu, stejně tak skalní příznivci Novy a Primy zabrousí na kanály ČT.
Takže a) je správně.
Obdivuji toleranci ČRo, že tuhle placatou zeměkouli odvysílala.
x x x
S rozhovory na téma zvýšeného poplatku a výměny generálního ředitele ČT se roztrhl pytel. Uvádím odkazy jen na některé:
Na Info.cz zpovídal ministra Baxu bývalý radní ČT Vratislav Dostál: "Babišovi nejde o lepší financování veřejnoprávních médií. Útočí na jejich nezávislost a v tom mu budu tvrdě oponovat, říká ministr Baxa."
Na Mediáři Ondřej Aust debatoval s Janem Součkem: "Nový šéf ČT Jan Souček: Dědím televizi stabilizovanou, ale není to zlaté rouno."
V Interview ČT24 byl vyzpovídán odcházející ředitel zpravodajství a sportu ČT Zdeněk Šámal. Byv tlačen do konkrétních témat (aféra Wollner, moderátoři na sítích, politické tlaky, úspěchy/neúspěchy) odpovídal jako obvykle spíše neurčitě, diplomaticky, s výjimkou dvou témat, ke kterým se bezvýhradně přihlásil: pochvala Petra Dvořáka a podpora Ukrajiny při její obraně proti ruské agresi.
x x x
V sobotu 16. září zorganizoval Jindřich Rajchl a jeho strana PRO (Právo Respekt Odbornost) demonstraci Česko proti vládě.
Jako obvykle, lidí jen na půl Václaváku, útočné projevy proti vládě (Rajchl, Foldyna, Zwyrtek-Hamplová, Vidlák, Klára Samková, Ondřej Dostál) pak pochod na Letnou.
Podle sociálních sítí prý méně zvědavců, ale zato tvrdé odhodlané jádro. Žádné ruské vlajky, ale kritika české vlády kvůli její podpoře Ukrajinců. Příští demonstrace - 28. října.
x x x
Zájem českých médií vyvolal výrok Vladmíra Putina na ekonomickém fóru ve Vladivostoku, ve kterém označil sovětské intervence v Maďarsku 1956 a v Československu 1968 za chybu. Schválně jsem vyhledal přesné znění na prezidentském webu kremlin.ru a zjistil jsem, že to byla marginálie, která podle Jiřího Leschtiny je pouhým mimikry „už se nás nemusíte bát“ směřující do zemí s rusofilními náladami (Slovensko).
Zde doslovný přepis z Putinova vystoupení:
I. Doronov: Když už jsme se tohoto tématu dotkli (obnova vztahů s partnery bývalého SSSR - pozn. mš), mohu položit následující otázku: co ti, kteří nemají zájem? Například pobaltské země, Česká republika, Maďarsko, které říkají, že Rusko se chovalo jako kolonialisté, když zavezlo například tanky do Prahy nebo Budapešti.
Vladimir Putin: Už dávno jsme poznali, že tato část politiky Sovětského svazu byla chybná a vedla pouze k napětí ve vztazích. V oblasti zahraniční politiky nemůžete dělat nic, co by bylo v jasném rozporu se zájmy jiných národů, to je vše.
Ale právě takhle se dnes chovají západní země a hlavně Spojené státy. Drtí jak své spojence, tak své takzvané partnery, nemají přátele, mají jen zájmy.
x x x
Bývaly doby, kdy Valná shromáždění OSN byla vrcholnou politickou událostí mezinárodního života. Mám na mysli minulé století, když se zde skutečně tvořily dějiny (američtí prezidenti, Chruščov, Castro, Arafat). Poté, co se počet členů OSN z někdejší stovky v šedesátých letech rozrostl na téměř dvojnásobek, Valné shromáždění se stalo přehlídkou nudných projevů delegátů všech členských zemí, probíhající - s výjimkou zahájení a vystoupení významných státníků - před  prázdnými lavicemi. Jan Kavan, který své předsednictví VS OSN před dvaceti lety pojal jako vrchol své politické kariéry, by mohl vyprávět.
Po letech nezájmu české veřejnosti o tuto událost, letos média ožila, a prezidenta Petra Pavla v New Yorku čeští novináři sledují na každém kroku i běhu. Ačkoliv Pavel včera promluvil v privilegovaný první den, měl tu smůlu, že předchozí řečníci nedodrželi patnáctiminutové limity (iránský delegát přednášel půlhodinu o islámu), takže mu unikla večerní recepce, kde se mohl potkat s americkým prezidentem.
Možná důležitější než Valné shromáždění bylo dnešní zasedání Rady bezpečnosti s tématem "Zachování mezinárodního míru a bezpečnosti“ na kterém - přes protesty ruského delegáta - jako první promluvil ukrajinský prezident Zelenskyj. Poté, co se vyslovili všichni členové RB OSN, také zde v rámci otevřené debaty vystoupil Petr Pavel. Když mluvil Zelenskyj, Lavrov odešel, kdy mluvil Lavrov, Zelenskyj odešel.
x x x
Nedávno jsem narazil na youtubový kanál Segment pro mne dosud neznámého youtubera Tony Havlíka, který sestavil čtvrthodinový pořad o tom, jak česká média informovala o teroristickém útoku na budovy Světového obchodního centra z 11. září 2001: "přerušujeme vysílání". Měl jsem pocit, že čerpal také z mých materiálů na Louči, v nichž jsem popisoval časový průběh celé události.
Pamětníkům doporučuji ke zhlédnutí, neboť Tony shromáždil zajímavé archivní materiály, z nichž některé - prý kvůli copyrightu - rozmazal. Bez rozmazání to má být k dispozici, když si člověk odběr zaplatí (zatím jen 29 platících odběratelů.)
4. 9. 2023 Babiš prodává Mafru. Dne 1. září to uvedla tisková zpráva Agrofertu s nadpisem "Skupina Kaprain převezme společnosti Synthesia, Mafra a LONDA.".
Proč Kaprain podnikatele KArla PRAžáka Mafru kupuje? Možné vysvětlení: ve světě zuří válka a po výbušninách je stále větší poptávka. A když chtěl Pražák libové (Synthesii), musel koupit také bůček (Mafra, Londa).
Proč Babiš prodává? Komentáře se shodují: protože zjistil, že Mafra je pro něj přítěží, potřeboval se jí zbavit. Novela zákona o politických stranách ho odstřihla od možnosti vlastnictví přes svěřenecký fond, navíc Mafra ho stojí peníze. Kromě toho nekontrolované sociální sítě jsou pro Babiše dnes možná lepším vlivovým nástrojem, než veřejností ostře hlídaná mainstreamová média.
Co s tím bůčkem Pražák udělá? Závěr tiskové zprávy uvádí: "Nákupem společností Mafra a LONDA vstupuje skupina Kaprain do zcela nového segmentu. (...) Další kroky v Mafře a LONDĚ tak nebudeme minimálně do schválení ze strany relevantních antimonopolních úřadů komentovat."
x x x
Nově zvolený ředitel České televize Jan Souček dnes na tiskové konferenci seznámil novináře s personálním obsazením vrcholového vedení, s nímž chce řídit ČT po nástupu do funkce 1. října. Informace přehledně k dispozici opět na Lupa.cz, včetně online reportáže z tiskovky.
Hlavní změna: Zdeňka Šámala v čele zpravodajství nahradí Petr Mrzena, Tereza Polachová by měla přinést svěží vítr do produkce dramatické tvorby po Janu Maxovi, který bude šéfovat divizi Digitální služby. Skladbu vysílaného programu bude i nadále spolu s manažery jednotlivých kanálů řídit Milan Fridrich.
Jakub Železný už v předstihu oznámill, že se chce stáhnout z Událostí, komentářů a navrátit se do původní funkce moderátora večerních Událostí.
Co k tomu říci? Zatím bez komentáře. Uvidíme, jak se věci vyvrbí.
x x x
V posledním Ukrajinském přemítání jsem napsal, že k nějakému rozhodnutí ve věci ukončení války nedojde "pokud se nezmění vnitřní mocenské poměry jak na ruské, tak na ukrajinské straně."
Na ukrajinské straně se cosi začalo hýbat. Nejprve soud uvalil vazbu na oligarchu Ihora Kolomojského, což překvapilo pouze ty, kteří naletěli na propagandu šířenou protivníky Zelenského (Porošenko, Rusové), podle níž Zelenský byl loutkou tohoto oligarchy. Sice jest pravdou, že Kolomojskyj Zelenského zvolení podpořil, stejně jako je pravdivé tvrzení, že Zelenský si vydělal miliony na Kolomojského televizním kanálu 1+1. Jenomže ty miliony Zelenskému vydělala jeho firma Kvartal 95 produkující zábavné pořady, a jejíž seriál Sluha národa se prodal do více než čtyřiceti zemí.
Dnes už si málokdo vzpomene, že Kolomojskyj svoji televizní stanici 1+1 získal od Ronalda Laudera a od jeho Central European Media (dnes v majetku PPF). CME na Ukrajině od roku 1997 participovala na vlastnictví televizní společnosti Studio 1+1 podnikatelů Alexandra Rodňanského a Borise Fuchsmanna, kteří v roce 2008 střelili své podíly Kolomojskému. Ten pak televizi 1+1 v roce 2010 zcela ovládl. Že CME na tomhle podniku prodělala kalhoty, o tom není třeba pochybovat. Stačí si spočítat peníze, které sem Lauder za ta léta investoval, a porovnat je s prodejní cenou 300 milionů USD, za kterou Kolomojský televizi 1+1 získal.
x x x
Tou druhou personální změnou je výměna ukrajinského ministra obrany Olexije Reznikova, kterého nahradí krymský Tatar Rustem Umarov.
Přiznám se, že jsem trochu fyziognomista. Reznikov mi nikdy nepřipomínal vojáka. Zvláště když jsem pozoroval, jak si užívá zájem médií na mezinárodních setkáních, zatímco jeho vojáci umírají v zákopech. Vizáž Rustema Umarova ve mně vzbuzuje větší důvěru.
V okolí Zelenského je více takových týpků, které nějak emocionálně nemusím. Za všechny bych jmenoval předsedu ukrajinského parlamentu Ruslana Stefančuka (i když ten vlastně do Zelenského týmu nepatří). S nadějí však zaznamenávám o mediální popularitu neusilující jiné mladé a ustarané tváře jiných ukrajinských politiků a mluvčích, které se čas od času na obrazovce objevují.
31. 8. 2023 Když jsem před týdnem lamentoval nad vystoupením Tomia Okamury v Partii na Primě 20. srpna, po vystoupení některých politiků ze sousedních zemí si říkám: zlatý Okamura se svoji primitivní propagandou, kterou snad každý myslící člověk prokoukne, když Tomio hlásá například takové nesmysly, že ČR vystoupí z EU a při tom bude mít i nadále v Evropě volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu.
To Fico a Orbán jsou jiní borci. Robert Fico si z oslav výročí SNP udělal volební mítink ve Zvolenu. Vláda slavila výročí SNP v Bánské Bystrici. Když jsem sledoval Ficovo vystoupení, dýchl na mě fašismus. Perfektní řečnický výkon, emoce a jednoduchá hesla: dehonestace Ukrajiny a vlády, která je válečným štváčem a rusofobem, brnkání na slovenskou a slovanskou notu, "vážíme si EU, ale nebudeme poslouchat všechny její nesmysly", budeme klást odpor nacismu a fašismu ve všech podobách. Také adorace Gustáva Husáka a na závěr recitace vlastenecké básně Mor ho! a zpěv vlastenecké písně.
A to byla ještě soft verze dalších vystoupení, které Fico přednesl na jiném předvolebním shromáždění strany SMER ("Svoboda přišla z Východu, vojna přichází vždy od Západu"), nebo které ve Zvolenu pronesl místopředseda SMERu Luboš Bláha:
"Naši dědové porazili hnědý fašismus, ale fašismus se vrací, oblékl si duhové barvy, růžové barvy, dneska tu máme liberální fašismus, který musíme porazit. Žijeme v zemi, kde prezidentka republiky Čaputová používá nacistický banderovský pozdrav Sláva Ukrajině. Hanba! (...) Tehdy nás okupovali Němci, dnes nás okupují Američani... atd."
Naštěstí pro nás Okamura svým populismem nesahá ani po kolena Viktoru Orbánovi, který dal nahlédnout minulý týden do svého myšlenkového světa americkému moderátorovi vyhozenému ze stanice Fox News Tuckeru Carlsonovi. V rozhovoru vedeném v angličtině si v jednom místě Orbán notoval se slovenskými extrémisty, když prohlásil: "liberální znamenalo původně svobodu, dnes být liberální znamená být nepřítelem svobody."
Vedle odkazů na tisíciletou historii maďarského národa, který nemá v Evropě žádného příbuzného, a kromě návodů, jak ukončit válku na Ukrajině (USA to prý může zařídit okamžitě), mne zaujaly perly typu: "Trump je mužem, který může zachránit západní svět a možná globálně i lidstvo... Trump měl nejlepší zahraniční politiku, nezačal žádnou válku, s každým jednal."
Nebyl jsem jediný, kdo si Fica a Orbána všiml. Luděk Staněk je komentoval slovy: "Horní a Dolní Uhry k sobě konečně zase našly cestu."
x x x
 Škoda, že monitoring Newtonu se v těchto dnech horko těžko zotavuje z vyděračského útoku na svůj web, takže nelze dohledávat, jak proběhla v médiích aféra se složenkou na sociální dávky s cifrou 96 419 Kč, kterou zveřejnil na svém twitterovém účtu Tomio Okamura. Nejen, že nevymazal jméno příjemce dávky "Balážová", ale doplnil obrázek komentářem: "Z tohoto útržku to vypadá, že se vláda o některé "spoluobčany" umí postarat."
Naštěstí leccos lze vystopovat i bez Newtonu s adresou archive.org/web/. Zde jsou výsledky: Na obranu spoluobčanů v Okamurových uvozovkách dne 28 srpna vystoupil Jan Cemper na webu manipulátoři, když napsal, že "Podle všeho se však jedná o photoshop, když číslo 9 tam před ostatní číslice někdo dopsal." O den později Cemperovu informaci (získanou z anonymního facebookového účtu alf board - mezitím smazáno) převyprávěl server Romea.cz. O dva dny později Cemperovu argumentaci převzala MF Dnes v článku "Okamura sdílel falešnou složenku na stotisícové dávky. To správci, hájí se."
Novináři ze Seznamu zprávy Petr Švihel, Jaroslav Gavenda se však nespokojili - jak se stalo bohužel v českých médiích tradicí a zvykem - s citacemi jiných zdrojů a adresátku složenky vyhledali. Zjistili a včera odpoledne zveřejnili že složenka je pravá, neboť dotyčná pečuje o devět dětí, z toho tři má v placené pěstounské péči, a že výše dávek pokrývala dva měsíce. Fact-checkingovému serveru DemagogCZ se tak vyplatila opatrnost, když nepodlehl stádnosti sociálních sítí a photoshopové zfalšování složenky dříve nepotvrdil.
Jan Cemper se omluvil a na stejném URL https://manipulatori.cz/slozenka-na-96-419-kc-jde-o-photoshop/ uvedl věci na pravou míru. To server idnes.cz se s žádnou omluvou nepáral. Včera večer na stejné adrese "https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tomio-okamura-hoax-urad-prace-socialni-davky.A230830_111906_domaci_prch" prostě jen změnil titulek na: "Okamura sdílel složenku na dávky za sto tisíc. Ukázalo se, že je pravá" a celý text předělal. Totéž provedla Romea.cz, která v novém titulku svým čtenářům alespoň sdělila, že jde o aktualizaci.
Celý případ měl dohru, kterou dnes popsal opět server Seznam zprávy v článku "Jsem vyděšená a terčem nenávisti, píše žena Okamurovi po zveřejnění dávek." V dopise Tomio Okamurovi Paní Balážová kromě jiného napsala: "Nevím, co jsem provedla, že jsem vyvolala tolik nenávisti, ale žádám Vás, abyste dále nezmiňoval mé příjmy, ani jiné informace o mé osobě. Domnívám se, že mám právo na soukromí tak jako každý jiný člověk." A jak reagoval Okamura? Složenku na svém twitterovém účtu opět zveřejnil, aniž se snažil vymazat jméno paní Balážové, jak to udělala ostatní média, když o případu informovala.
x x x
Občas přemýšlím, zda Milan Fridrich a jeho plánovací tým v České televizi jsou si vědomi, že pracují v médiu veřejné služby, jež by mělo diváky nejen bavit, ale také vzdělávat. V praxi to znamená občas opustit honbu za sledovaností, a divákovi sem tam někdy vnutit ve sledovaném večerním čase nějakou kvalitu. Například takovou, jakou představuje stominutový dokument Dědictví francouzského tvůrce Jann Arthuse Bertranda, který se v něm zamýšlí, co bude s naší planetou. V premiéře se Dědictví vysílalo letos v lednu v nedělním odpoledni. Jeho reprízu v úterý 29. srpna Fridrich opět umístil na ČT2 do odpoledního času, přestože by tenhle dokument "utáhl" večerní prime time vysílání. Ke zhlédnutí na webu ceskatelevize.cz do 5. září.
24. 8. 2023
Událost číslo jedna těchto dnů: smrt "rebela" Jevgenije Prigožina, který zahynul včera při letecké katastrofě. Soukromé letadlo
Embraer Legacy letělo z Moskvy do Petrohradu. Kromě tří členů posádky bylo na palubě sedm pasažérů ze společnosti Wagner. Kromě Prigožina prý také vojenský velitel a zakladatel Wagnerovců Dmitrij Utkin.
Po 24 hodinách mlčení vystoupil prezident Putin s prohlášením, v němž vyslovil pozůstalým soustrast a ocenil účast Prigožina ve válce s Ukrajinou. Zaujala mě Putinova věta: "Právě včera jsem se dozvěděl, že se vrátil z Afriky a setkal se tady s některými oficiálními představiteli." Rád bych věděl, kteří to byli.
x x x
Jako každý rok, také letos se před budovou Českého rozhlasu v Praze vzpomínalo na přepadení a okupaci Československa v srpnu 1968. Večerní zprávy z tohoto místa na ČT24 komentoval Jakub Železný, který před dvěma měsíci vyzval prezidenta, aby "zvažoval, jak bude uctívat památku obětí okupace" vzhledem ke své předlistopadové armádní minulosti.
Prezident Petr Pavel to vyřešil takto: "Mně samotnému bylo v době událostí Pražského jara necelých sedm let. Když jsem se poprvé dozvěděl o invazi spojenců, tak to bylo v době, kdy jsem trávil prázdniny u babičky.
To jediné, co jsem z toho měl, byl zmatek, protože babička ráno seděla u rozhlasu a říkala mně, že nás přepadli Rusové a já jsem jako malý kluk, kterému vštěpovali, že Rusové nás osvobodili, najednou nechápal, jak nás mohli potom, co nás osvobodili, přepadnout.
Babička mi tehdy řekla, že to možná jednou pochopím, a trvalo to dlouho."
K výročí 21. srpna 1968 jsem sepsal vzpomínku vztahující se k práci novinářů, jejichž kvalita často závisí na kvalitě jejich zdrojů.
x x x
Ještě 2. srpna se zdálo, že se prezidentovi podaří doplnit Ústavní soud o tři další soudce, kterými měli být Kateřina Ronovská, Veronika Křestanová a Robert Fremr. A to přes rozruch, který vyvolal 26. července článek, v němž Jan Urban připoměl Fremrovu účast na zpolitizovaném procesu z roku 1988 v případu kauza Olšanské hřbitovy. Následovaly další informace a emotivní komentáře a také schůzka Fremra s prezidentem, po níž si Fremr částečně posypal hlavu popelem.
Nicméně ve středu 2. srpna prezident Pavel představil Senátu všechny tři kandidáty. Svoji minulost a pochybení zde vysvětloval i Fremr (viz stenozáznamy). Senátoři nakonec jmenování Roberta Fremra schválili, jenomže pak podle vzoru ptáků, kteří - jak uvádí Rupnick - kráčí vpřed s očima vzadu, se vynořily další Fremrovy -z dnešního hlediska politické - rozsudky. Prezident jmenování Fremra odložil a Fremr to po nepříliš přesvědčivém vystoupení 10. srpna v Interview ČT24 vzdal.
Málokdo zpochybňuje soudcovské kvality polistopadového trestního soudce Roberta Fremra a jeho brilantní mezinárodní kariéru. Například prezident Soudcovské unie Libor
Vávra o něm  prohlásil: "Střední a východní Evropa nemá slavnějšího soudce, než je Robert Frremr. Nikomu z postsocialistických zemí se nepovedlo, aby ho zvolilo Valné shromáždění OSN. Stála proti němu spousta kandidátů z bohatých, mocných zemí, přesto dokázal uspět."
Jenomže co naplat. Od ústavních soudců se očekává nejen profese, ale také politická integrita. Nepochybuji, že Fremr byl před listopadem 89 stejně dobrým soudcem jako dnes, bohužel ve špatné době se špatnými pravidly. Svůj názor na vzniklou situaci jsem hned na začátku komentoval na Twitteru: "Radši se nechám operovat MUDr Sovou (Fremr) než MUDr Cvachem (Marvanová)."
x x x
Ve čtvrtek 17. srpna v 11.40 ministr spravedlnosti Pavel Blažek vyslal do světa tweet s tímto zněním: "Včera jsem se ve večerních hodinách bez předchozí domluvy nacházel poblíž mého pražského bydliště ve stejné restauraci jako Martin Nejedlý s rodinou a jeho známými, které jsem neznal. Vzhledem k nevídané bouřce, v jejímž průběhu nebylo možné restauraci opustit, jsem si přisedl k jejich stolu. Po čase se objevili redaktoři Seznam zprávy Jelínková a Valášek a snažili se zjišťovat, co dělám v jedné restauraci s panem Nejedlým. (...) Sděluji to proto, že chci předejít jakýmkoliv konspirativním smyšlenkám."
Blažek tím chtěl předejít spekulacím o svém setkání s politicky problematickým lobbyistou, což se mu příliš nepovedlo, protože krátce nato v Deníku N se objevuje v Deníku N (Adéla Jelínková + Lukáš Valášek) článek s titulkem "Ministra prý zahnala bouřka do hospody za Nejedlým, seděli tam pět hodin".
Vznikla politická aféra, jejíž nafouklý rozměr co do množství názorů a komentářů dost dobře nechápu. Ano, Martin Nejedlý je svou minulostí a vazbami na ruskou scénu problematickou osobou, ale že by si Pavel Blažek nemohl popovídat s Nejedlým, s nímž se zná delší dobu, jenom proto, že dotyčný byl za Zemanovy éry šedou eminencí české politiky?
Když chtěl Pavel Blažek vysvětlit své konání narychlo svolané demonstraci Milionu chvilek pro demokracii, nepustili ho ke slovu, příležitost vysvětlovat však dostal v Interview ČT24 s Danielem Takáčem.
x x x
Neměla by být zapomenuta také nedělní Partie Terezie Tománkové na Primě 20. srpna, kde se ostře střetli ministr vnitra Vít Rakušan s předsedou hnutí SPD Tomio Okamurou, který zde předvedl modelovou ukázku primitivní protiukrajinské a protimigrační demagogie, na což Rakušan reagoval slovy:
"Tak čím tady strašíme. Jakým ukrajinským nebezpečím tady strašíme. A to je to, co já vám vyčítám, pane Okamuro, ty svoje výňatky z nejrůznějších statistik, ten váš křik a poukazování na jednu skupinu obyvatel, víte, k čemu zase může vést, může vést k tomu, že lidé proti té skupině použijí nějaké násilí a tu zodpovědnost nesete vy, vaše politika, vaše nenávist."
Některé komentáře označily Okamurovo vystoupení v Partii za politické dno.
x x x
Někdy kolem 7. srpna se rozhořel lesní požár na havajském ostrově Maui, který v několika dnech - kvůli dlouhotrvajícímu suchu a také kvůli větru od hurikánu Dora - sežehl velkou část ostrova včetně města Lahaina. Ve světových médiích to byl požár číslo jedna, před kterým ustoupily do pozadí jiné podobné katastrofy v Kanadě, na ostrově Tenerife, v Řecku nebo Francii. Počet nezvěstných, kteří pravděpodobně zahynuli v ohňovém pekle, je několik stovek.
Po deštivém přelomu července a srpna také u nás opět udeřila vedra trvající do dnešních dnů.
x x x
Dnes měl církevní pohřeb publicista a hudební kritik Jiří Černý (+87). Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním kdysi setkal (přes "Zuba" Josefa Vlčka). Později mne překvapilo, že ve svém fejetonovém vzpomínání na školu Na Smetance mne uvedl jako jednoho z absolventů, když zanedbal - nebo zapomněl - na mnohem známější osoby, které školu Na Smetance navštěvovaly.
31. 7. 2023 Máme za sebou červenec, měsíc, který lámal teplotní rekordy nejen u nás, ale celosvětově.
Důkazů o probíhající klimatické změně přibývá, nelze je zpochybnit. Lidé se však hádají, zda za to může výhradně člověk, a také, co s tím můžeme dělat kromě přijatých programů, jakým je
Zelená dohoda členských zemí Evropské unie (green deal).
x x x
Hnutí, který se nazývá poslední generace, se domnívá, že když čas od času se polije nějaký vzácný obraz barvou, nebo se někdo přilepí k silnici, tak se pohnou věci dopředu. Takové akce však většinou pohnou jen žlučí řidičům, kterým blokují cestu, u nás pomalými pochody po magistrále.
x x x
Problém klimatické změny se stal globálním tématem médií v souvislosti s letními požáry horkem vysušených krajin. Evropa žila především červencovou ohnivou katastrofou na ostrově Rhodos. Ovšem v Kanadě je to prý mnohem horší.
x x x
Bída české politiky pokračuje, o čemž přináší smutné svědectví jednání ve Sněmovně, kde téměř každá schůze se proměňuje v nekonečné řečnění opozice snažící se (marně) zablokovat rozumná a nezbytná, byť nepopulární opatření vlády v době ekonomické krize.
Naposledy při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění, sněmovní tisk 458. V debatě se opět vyznamenal "dvouhodinovkou" Andrej Babiš.
A to parlament ještě čeká schválení "konsolidačního balíčku" ve formě zákona, "kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných financí" (tisk 488). Návrh tohoto zákona novelizuje dalších šedesát tři zákonů (o DPH, spotřebních daních, daních z nemovitosti, o sociálním i nemocenském pojištění, o celní správě atd. atd.) a než prošel prvním čtením, Sněmovna o něm debatovala 27 hodin čistého času.
x x x
Na Louči jsem až dosud přehlížel již dříve frekventované mediální téma, které se v letošním roce dere do popředí: umělá inteligence. Také jsem si vyzkoušel ChatGPT. Příliš mne nepřesvědčil a všechny katastrofické předpovědi, co s námi AI (UI) udělá, beru s rezervou.
Podle mého názoru to, co je nám nyní představováno jako AI, tady bylo už dříve (zdokonalující se algoritmy, rozpoznávání hlasů, překlady, rozeznávání řeči, konverzace s automatickými boty), dnes však v pokročilejším vývojovém stádiu. Proč se AI bát? Zotročí a zmanipuluje jen toho, kdo se zotročit a zmanipulovat nechá.
Nicméně je to jen můj názor, názor stárnoucího člověka, který "už nestíhá," a proto se rád nechá poučit lidmi, co se vyznají lépe. Ovšem Radovan Vávra to nebude.
x x x
Nějak se nedokážu srovnat s nadšením nad rostoucím počtem podcastů jako s perspektivním a progresivním žánrem žurnalistiky.
Ocenění podcastů jako kvalitního žurnalistického produktu bych jim přiznal, pokud by měly podobu dnes už téměř zapomenutého žánru "rozhlasové pásmo", tj pořadu, v němž žurnalista je nejen moderátorem diskuse, ale autorem, jenž představuje publiku výsledky svých rešerší z četných zdrojů, produkt své reportérské práce, což nevyučuje zakomponování informací od autentických lidských zdrojů ve formě rozhovorů.
Ovšem podcasty se často omezují jen na rozhovor, interview, studiovou besedu, což jsou ty nejlevnější a nejsnadnější žurnalistické žánry, k nimž - zvláště u známých celebrit - není třeba dělat velkou přípravu.
x x x
Hladinu mediálního rybníka nedávno rozčeřil podcast Čestmíra Strakatého s hercem Jaroslavem Duškem, který zde prohlásil, že zemřít na rakovinu je volba, a že nemoc "lze otočit svou silou, když chce." Kromě jiného zde řekl: „Vy si myslíte, že člověk umře na rakovinu, ale já si myslím, že umře na to, že nenávidí život.“
Aleš Borovan Strakatého napadl, že si "z českých médií udělal posluhující joudy" tím, že jim servíruje kontroverzní osoby a témata, která mu pak vydělávají. Jak? Za plná znění Strakatého podcastů se platí 5 euro měsíčně, platforma Herohero u Strakatého zaznamenává 8811 odběratelů.
x x x Kolem konfliktu na Ukrajině se v červenci odehrálo tolik událostí, že si je chci zaznamenat separátně, v dalším ukrajinském přemítání, které bych rád sepsal v příštích dnech.
x x x
DODATEK 1.8.: Válka na Ukrajině spojená s exodem uprchlíků vynesla do popředí neřešené problémy života romské komunity a také jev, nad kterým politicky korektní média zavírala oči - romský extrémismus.
Jestliže soudy ukázaly v případě Čermák/Tušl, kde končí svoboda projevu a kde začíná trestný čin (s čímž souhlasím, i když následných pět a půl roku pro Čermáka za verbální podporu terorismu a výzvy k násilí se mi zdá být příliš), pak by stejný metr měl být použit i proti romským extremistům, šířícím nenávist proti Ukrajincům (v dojemné shodě s českými dezinformátory Netíkem a Volným).
Stačí pak jedna vymyšlená zpráva a vznikají akce, jakou byl 18. července pochod v Krupce, při němž hrozilo, že verbální násilí přeroste v násilí skutečné.
13. 7. 2023 V archivu Louče mám několik textů vztahujících se k osobě spisovatele Milana Kundery (94), jehož včerejší úmrtí zahltilo média natolik, že v nich upozadilo další prázdninová témata věnující se tropickým vedrům a probíhajícímu jednání Sněmovny o změnách zákonů v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (tzv. úsporný balíček), provázené exhibicemi Tomia Okamury a žvaněním Andreje Babiše.
Jeden z těchto textů má název Milan Kundera a téma interview. Zabývá se postojem Milana Kundery k novinářům, který se od roku 1985 řídil svými slovy:
"Proklet budiž spisovatel, který dovolí žurnalistovi, aby volně reprodukoval jeho výroky!
Za prvé - žurnalista vám klade otázky, které zajímají jeho a ne vás.
Za druhé - z vašich odpovědí použije jen ty, které se mu hodí.
Za třetí - převede je do svého slovníku, svého způsobu myšlení.
Po příkladu amerického žurnalismu se mu ani neuráčí, aby vám dal schválit věty, které vám vsunul do úst. Interview vyjde. Utěšujete se, bude rychle zapomenuto. Omyl! Bude citováno!"
Druhý text jsem nazval S Kunderou za vyšší odbyt, v němž jsem reagoval na aféru vyvolanou článkem týdeníku Respekt Udání Milana Kundery. Sepsal jsem ho hned druhý den po zveřejnění dokumentu, z něhož vyplývá, že na základě hlášení studenta Milana Kundery byl zadržen emigrovavší a hledaný Miroslav Dvořáček, který pak ve vězení strávil 14 let.
Že tím hlavním, který Dvořáčka práskl, byla jeho někdejší dívka Militská, na kterou se Dvořáček obrátil (potvrzeno později v Lidovkách), a potažmo také partner a pozdější manžel Militské Dlask, jenž zřejmě využil Kunderu, aby to místo něj zahlásil, aby před Militskou nevypadal jako udavač na bývalého soka v lásce, to týdeník Respekt zapomněl dodat.
Na druhé straně, Kundera se k existenci nesporně pravého dokumentu, který by vyžadoval jistou interpretaci a uvedení do kontextu s dobou (pomoc agentům chodcům se trestalo až deseti lety vězení), bohužel nepostavil čelem.
Téměř každý, kdo se kdy s Milanem Kunderou setkal, měl nutkání to na sociálních sítích zveřejnit, čímž vznikla zajímavá mozaika obrazu spisovatele sestavená ze střípků pamětnických zážitků. Ve facebookové debatě pod jedním z nich na otázku Lucie Vopálenské "Jaký to byl nejspíš člověk?" Libuše Koubská odpověděla:
"Milá Lucie, určitě měl mimořádný talent! spisovatelský, včetně nadání analytického, včetně smyslu pro strukturu i pro pointu. Skvělé pozorovací schopnosti, empatii. Nápady. Zároveň byl ambiciózní, sebestředný, rafinovaný, pilný, z nějakého důvodu taky zamindrákovaný. Spíš krutý než laskavý. Ale řekla bych, že nejen k ženám a vůbec k ostatním lidem, taky k sobě.
7. 7. 2023 Událostí číslo jedna českých médií je návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Praze. Se vší parádou, na palubě českého speciálu, s doprovodem Gripenů, včera večer okamžitě na Hrad, a dnes do maratonu setkání s českými politiky (Fiala, Pekarová-Adamová, Vystrčil), večer Bratislava, pak Turecko. Přímý přenos z přijetí na Hradě vyvolával emoce, kterým se neubránil ani Jindřich Šídlo.
Mediální idylu narušil na včerejší tiskové konferenci dotaz Andrease Papadopulose (ČT) o nebezpečí a možnosti poválečného odsunu ruských obyvatel. Doslova:
"A zároveň ještě dovolte osobní otázku. Od začátku plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu jsem se na východě Ukrajiny pohyboval několik měsíců a vyplývá mi z toho jeden dotaz. Vy jste dnes v Česku a my máme tady v naší zemi historickou zkušenost po roce 1945 - říká se tomu nekontrolovaný, násilný odsun Němců. To byly desítky tisíc lidí, kteří žili na území nepřítele, hovořili jazykem nepřítele, ale velmi často nepřáteli nebyli. A já se chci zeptat, jak vy a vláda, která vám podléhá, zajistí, že se tento odsun nebude opakovat na v budoucnu osvobozeném Krymu a v Donbasu. Mám na mysli ty obyvatele Ukrajiny, kteří sice možná hovoří rusky, ale chtějí to, čemu se říká ruskij mir."
Zelenského tato otázka prý poněkud "rozhodila"; jeho odpověď a následné reakce zdokumentovalo Echo24. I když některé kritické argumenty "dobrá otázka, ale v nevhodnou dobu" akceptuji, já tu otázku pokládám za legitimní. Dotkla se problému, který reálně existuje.
Díky placenému servisu O2-TV jsem mohl dnes zhlédnout řadu televizních zpravodajských kanálů, od BBC, přes CNN, France 24, DW, RAI až po Al Džazíru. Zelenského návštěva v Praze, kterou jsme žili tyto dva dny jako účastníci světové události, se někde nedostala ani do běžícího zpravodajského řádku na dolním okraji obrazovky. Dobré připomenutí, jak si stojí Česká republika v hledáčku světových médií a vlastně také jakou váhu má dnes v mezinárodní politice.
DODATEK 8.7.:Neodpustím si jednu spekulaci. Co když Andreas Papadopulos reagoval na to, že před tiskovou konferencí vyvedla ochranka ven ruskou opoziční novinářku Faridu Kurbangaleevu, přestože od Hradu dostala akreditaci (zde reakce Lucie Sulovské).
Bylo to na žádost ukrajinských hostů??? Znám několik případů, kdy novinář, jenž na tiskovce zůstává, ze solidarity položí otázku, kterou si připravil ten, jemuž vstup zabránili. Kdyby to byl tento případ, pak velká úcta pro Andrease.
24. 6. 2023  Událost dne: Prigožinova vzpoura proti vedení ruské armády je potvrzeným faktem. Dnes ráno ho Putin v mimořádném projevu označil za zrádce. Já bych však předčasně nejásal, uvidíme, jak se věci vyvinou.
Mne by například zajímalo, kdo na tomto videu má navrch - zda Prigožin nebo ruští generálové, se kterými se Prigožin v Rostovu sešel (originál z Telegramu). Asi sepíšu další Ukrajinské přemítání.
x x x
Začnu odzadu. Proruští hackeři ve čtvrtek 22. června napadli web Českého rozhlasu, v den, kdy se tady konala mezinárodní konference o roli médií při ruské agresi proti Ukrajině "Média a Ukrajina". Náhradní kanál pro přenos poskytl YouTube.
Na začátku tady promluvil a také debatoval prezident Petr Pavel, který v posledních dnech vystupoval často na veřejnosti - a tím také i v médiích.
x x x
Dne 13. června navštívil Sněmovnu a promluvil tady k poslancům. Další den 14. června poskytl rozhovor Rádiu Svobodná Evropa, když otevíral jeho nové studio v Praze. Svým výrokem o nezbytnosti být ostražitý ve vztahu k Rusům žijícím a podnikajícím v Evropě v závěru rozhovoru nahrál na smeč primitivní ruské propagandě.
Televize Prima 15. června vysílala celý den na svém zpravodajském kanále speciál 100 dní na Hradě. Tento den Pavel uspořádal na Hradě tiskový brífink a o tři dny později 18. června byl hostem Partie Terezie Tománkové.
Přepis tohoto rozhovoru však na prezidentském webu hrad.cz chybí. Stejně jako jakákoli zmínka o rozhovoru ve Svobodné Evropě. Když svoji řeč prezident tiskovému odboru nedodá na papíře, tak se to asi na web nedostane. To se za Zemana ani za Klause nestávalo.
Naštěstí to nebyl případ dalších projevů, když 20. června Pavel promluvil na konferenci "Naše bezpečnost není samozřejmost" a tentýž den pronesl projev na slavnostním shromáždění k 30. výročí ČR 20. června (opožděno o pět a půl měsíce, neboť se prý čekalo na nového prezidenta). Opožděné bylo i jmenování profesora Fajta, kterému odmítl Zeman vystavit jmenovací dekret, což Petr Pavel 21. června v rámci jmenování nových profesorů napravil.
x x x
Možná pod vlivem této mimořádné prezidentské aktivity se Jakub Železný rozhodl na Twitteru zviditelnit a ve středu 21. června vyzval prezidenta, aby zvážil, zda 21. srpna bude uctívat památku obětí srpnové invaze roku 1968, když "jste dobrovolně přísahal, že budete stát pevně po boku Sovětské armády." Doplněno screenshotem textu přísahy vojáka ČSSR.
Zviditelnění se povedlo - k dnešku téměř 700 tisíc zobrazení. Ovšem tisícovky reakcí nebyly pro Jakuba nijak příznivé. Kdosi na něj vytáhl jeho účinkování na česko-ruských plesech.
Já osobně jsem měl sto chutí Jakubovi připomenout, že nejlepší příklad a vysvětlení, jak se ze Šavlů stávají Pavlové, by mohl nalézt ve své rodině. Ale pak jsem onen doličný obrazový  důkaz z roku 1959 doplněný Slibem Pionýra na twitter nedal.
x x x
Překvapilo mě, že šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal, který se vystupování v médiích spíše vyhýbá, poskytl velký rozhovor Deníku N, a to v souvislosti s aférou Wollner/Fridrichová, kterou jsem zatím v Louči nekomentoval (obvinění ze sexuálního harrasmentu Wollnera a z bossingu Fridrichové, Wollner to neustál a odešel z ČT, Fridrichová zůstala).
Detaily viz předlouhý text Deníku N. Na tuhle mnohomluvnost současné (internetové) žurnalistiky si stále nemohu nějak zvyknout. Když jsem to napsal na Twitter, našli se lidé, kteří se mnou souhlasili.
x x x
Šámalovu ochotu vystupovat v médiích si vysvětluji tak, že jeho dny ve vedení zpravodajství ČT budou s příchodem nového ředitele možná asi sečteny, takže už nemusí být nijak opatrný. Podle mého názoru zvolení Jana Součka ředitelem ČT bylo kamenem hozeným do klidných, podle některých názorů až příliš stojatých, vod rybníku České televize. Otázkou je, zda tohle vlnění přinese nějaké pozitivní výsledky, jestliže - jak upozornil David Klimeš - "zda se Souček bude moci od Dvořáka nějak výrazně odlišit, to ale paradoxně nerozhodne nový generální ředitel... Rozhodnou to politici. Z jednoduchého důvodu. Nejsou peníze, a když nejsou peníze, každý manažer nakonec musí dělat velmi podobné věci."
Petr Fischer je v tomto ohledu optimističtější. Souček prý obrátí současné pořadí ČT "bavit, informovat, vzdělávat" na "informovat, vzdělávat, bavit." Myslím, že tento optimismus je trochu předčasný.
Co však vypadá slibně, je Součkův tlak na novou definici televizního poplatku, jehož současná konstrukce je neudržitelná. V této souvislosti by se mohlo pozitivně projevit některými politiky vítané "oddvořákování televize", která při volání o pomoc při řešení problémů vysílání veřejné služby narážela na politické scéně na chladný nezájem a tvrdou zeď odmítání odkazující na neochotu Petra Dvořáka politikům ve zpravodajství nadstandardně vyjít vstříc.
A tak si myslím, že "hlavním leitmotivem" ředitelování Jana Součka - jak to on sám vyjádřil - bude "změna komunikace." Otázkou, zda za tuto změnu komunikace, na jejímž konci by mohla být reforma financování ČT, nebude muset Souček zaplatit změnami ve zpravodajství a publicistice, které by politikům vyhovovaly. Jeho několikrát opakovaný odkaz na potřebný restart v pořadu Reportéři ČT24 cosi naznačuje.
x x x
Svérázně pochopila výuku mediální gramotnosti učitelka Marie Bednářová, která vloni v dubnu v jedné pražské škole recitovala nesmysly a lži ruské propagandy o válce na Ukrajině, což si jeden ze žáků nahrál a jeden z rodičů na ni podal trestní oznámení z trestného činu - podpory genocidia (§ 400). Obvodní soud pro Prahu 6 ve čtvrtek 22. června učitelku osvobodil, neboť její názory, jakkoli pochybené, neměly povahu trestného činu.
Naprostý souhlas. Kdyby byla blbost trestná, možná by si Marie Bednářová - alespoň podle jejích citovaných výroků - nějaký trest zasloužila. Ale takhle jen mohu souhlasit s Jindřichem Šídlem, který nechápe, "proč to někdo hnal před trestní soud".
Marii Bednářovou podpořilo neformální společenství PRAK parazitující na jménu regulérního spolku PRAK, který podporuje prevenci kriminality. Člen společenství Pavel Kalenda zorganizoval na podporu Marie Bednářové sbírku, na jejíž transparentní účet již došlo téměř půl milionu Kč. Marie Bednářová z toho dostal něco kolem dvě stě tisíc (živobytí, veterina, oftalmologie, laboratoř) čtyřicet tisíc šlo na právní výlohy a šedesát tisíc padlo jako záloha na 15tiprocentní daň.
Tedy zcela normální kauza v normální demokratické společnosti, jejíž existenci členové společenství PRAK (Skála, Rajchl, Procházková) neustále napadají a zpochybňují.
x x x
Jako každý rok, také letos se konala na Kavčích horách konference Digimedia, jejíž hlavní příspěvky umístil na web Honza Potůček.
Zaujala mě prezentace Jiřího Grunda z Asociace provozovatelů mobilních sítí, kterou se snažil dokázat, že "Internet je hlavní z hlediska sledování videoobsahu", za čímž tuším lobbing pro uvolnění současných vysílacích televizních frekvencí ve prospěch telekomunikačních služeb. Jenomže co s domácnostmi, které stále sledují televizi přes anténu (56%)?
x x x
Abych nezapomněl - Na 45. sjezdu českých sociálních demokratů 11. června se opětovně stal předsedou Michal Šmarda. ČSSD (Česká strana sociálně demokratická) se zároveň přejmenovala na SOCDEM (Sociální demokracie) a změnila své logo. Jak poznamenal Petr Honzejk: "Změnou značky z Lady Nivy Jeep neuděláš."
7. 6. 2023 V pátek 2. června přijali premiér Petr Fiala a expremiér Andrej Babiš pozvání prezidenta na Hrad, od něhož si Petr Pavel sliboval zlepšení vztahů mezi vládou a opozicí.
Jak ukázala následná tisková konference, a také  výraz Andreje Babiše, k nějakému smíření zde nedošlo.
Což potvrdil přímý mediální souboj obou politiků v pořadu Partie Terezie Tománkové na Primě 4. června.
Jak poznamenal komentátor Lukáš Jelínek: "Kdo čekal, že přijdou zklidnění a konstruktivně naladění, byl vedle jak ta jedle. Došlo na tradiční šermování, kdo za co může, na účelově používané grafy, na obviňování ze lží i na hloupé vtipy hraničící s urážkami."
Bída české politiky pokračuje. Opozice na zítřejší mimořádnou schůzi sněmovny s programem: "změna valorizace a předčasných odchodů do důchodu" opět chystá spacáky. Důvod? Primitivní populismus: "Bráníme naše důchodce", prohlásila Alena Schillerová.
x x x
Protržení Kachovské přehrady na Dněpru v noci na 6. června je dalším milníkem války na Ukrajině, jejíž brutalita překonává všechna dosavadní měřítka. Kdo zaminovanou přehradní hráz a elektrárnu vyhodil do povětří, a jak k tomu došlo, není - podobně jako u Nord Streamu - zcela a stoprocentně jasné.
Rusové z výbuchu obviňují Ukrajince, Ukrajinci tvrdí, že nálože odpálili Rusové. Hybridní informační a dezinformační válka je opět v plném proudu.
Vyslechl jsem téměř celý průběh mimořádného zasedání Rady bezpečnosti OSN k události. Ruský delegát téměř bez zájmu a zaujetí oddrmolil napsaný propagandistický text, kterému snad ani on sám nevěří. Žádný ze stálých členů RB ruské stanovisko nepodpořil. Jako hlavní příčinu této humanitární katastrofy označili ruskou agresi proti Ukrajině porušující mezinárodní právo, aniž by pak zcela konkrétně pojmenovali bezprostředního viníka zničení přehrady (jako to učinily Albánie, Polsko, pobaltské republiky). Čína vyzvala k mírovému jednání.
Zaujal mě průběh událostí, jak jej popsaly některé ukrajinské zdroje a také exvelvyslanec Vladimír Votápek na CNN Prima News: Z obavy před očekávanou ukrajinskou ofenzívou Rusové chtěli pustit po Dněpru velkou vodu, která by zatopila ostrůvky v ústí řeky obsazené Ukrajinci, které mohly být předmostím chystaného útoku. Věc se jim však vymkla z rukou. Komentátoři se shodují v tom, že protržení přehrady zhoršilo válečnou situaci obou stran.
x x x
Od prvního října bude mít Česká televize nového ředitele - Jana Součka, dosavadního šéfa brněnského studia ČT. Rozhodlo dnešní hlasování Rady ČT. V prvním kole dostal Souček od patnácti členů Rady ČT osm hlasů, v druhém kole devět hlasů. Po hodinovém dohadování se dva ze šesti podporovatelů Petra Dvořáka přiklonili na stranu Jana Součka.
Manažera střídá právník. Změna je život. Možná je to tak dobře, i když Murphyho zákony tvrdí opak.
Hodnocení všech pěti kandidátů již v předstihu sepsal Filip Rožánek, který průběh volby dnes zachytil v online přenosu. Sledování přenosu jednání Rady ČT mě přesvědčilo, že Jan Souček televizi "umí" a něco o ní ví, což je dobře, protože nějakého politického mimoně si tenhle podnik nezaslouží. Otázkou však je, jak s novou funkcí naloží a jaké lidi si sebou přivede.
Petra Dvořáka není třeba litovat, své si odvedl. Jeho zásluhy za konsolidaci a dobré vedení provozu ČT jsou nesporné, i když v poslední době se mi zdálo, že ČT stagnuje a nehýbe se kupředu.
x x x
Jaromír Nohavica dnes oslavil sedmdesátku, v některých médiích jen okrajově. Neboť jak napsal Jindřich Göth na idnes.cz: "Ve veřejnoprávních médiích dnes na Nohavicovy písně narazíte zřídka, přestože koncerty mívá bard z Těšína beznadějně vyprodané. Pokud se ho zastanete, označí vás vzorní spoluobčané za ruského švába, ale v soukromí vám mnozí přiznají, že si bez jeho písní neumějí představit své mládí ani stáří..."
x x x
Henry Kissinger se dožil sta let. Někdejší moderátor pořadu CBS Nightline Ted Koppel (83 let) s ním natočil zajímavý rozhovor. Zaujalo mě, jak se Kissinger rozčílil při zmínce o bombardování Kambodže: "Podívejte, děláte rozhovor se mnou, protože je mi sto let, a vy sem přinášíte události šedesát let staré. Musíte vědět, že tehdy to byl nezbytný krok. Nyní mladá generace kolem toho vyvolává emoce. Měli by o tom přemýšlet a něco vědět. "
Což je věčný problém nás, pamětníků, když pozorujeme, jak se minulé události hodnotí současnými zjednodušenými pohledy.
31. 5. 2023 Téma "sudeťáci" se opět objevilo na scéně při návštěvě prezidenta Petra Pavla v Bavorsku, kam dorazil 19. května na motockylu.
V projevu při zahájení Bavorsko-českých týdnů přátelství do bavorského Selbu kromě jiného prohlásil: "Byla období, kdy jsme měli vztahy velice napjaté. (...) V tomto kontextu také velice vítám posun, ke kterému v posledních letech došlo v Sudetoněmeckém krajanském sdružení, a za to bych velice rád osobně poděkoval Berndu Posseltovi, protože si toho opravdu velice vážím."
K problému jsem se kdysi vyjádřil v seriálu "Německo a my", díl o sudetských Němcích. Podle mne je dobré setkávat se s Posseltem jako krajanem, ale nikoli jako s politickým funkcionářem, neboť Sudetoněmecké krajanské sdružení je politickou organizací, jejíž cíle - oficiální zrušení tzv. Benešových dekretů - viz politické prohlášení z roku 2015 - nejsou kompatibilní s politikou českého státu.
Projev Mikuláše Beka na shromáždění se nesl v krajanském tónu. Když Posselt v podobném tónu odpověděl, trochu si zabásnil, když  prohlásil, že Václav Havel byl člověkem, "se kterým jsem byl i osobně velmi spjat, kterého jsem často potkával." O nějakém "častém potkávání" Havla s Posseltem mi není nic známo.
x x x
Lesk a bída českých médií se projevila v informování o změně používání rodných čísel jako identifikace občana. Všechna média "zbaštila" účelovou studii agentury Grant Thornton a právní kanceláře Rowan Legal (kdo si ji objednal, média zapomněla dodat) o miliardách, které tato změna bude stát. Že je všechno trochu jinak, musel dementovat ministr Ivan Bartoš (studie je naprostý nesmysl) a zájemcům to dodatečně vysvětloval expert Kamil Zmeškal.
Jako v řadě dalších případů zde média sehrála roli užitečného idiota ve prospěch partikulárních - nikoli celospolečenských zájmů. Na druhé straně, která redakce dnes má čas a lidi na to, aby prověřovala všechny informace podané neanonymním, tudíž důvěryhodným, zdrojem.
x x x
Dalším podobným příkladem může být série rozhovorů jednoho květnového týdne s Václavem Smilem, který "rozbíjí český sen o jaderné energii", (18.5. ČRo Plus, 21.5. Leonardo Plus, Seznam zprávy, 22.5. CNN Prima News, 23.5. iDnes.cz, 24.5. Forbes a Hospodářské noviny, 25.5. Echo 24).
Až dodatečně se člověk dozví, že jeho současný pobyt v Česku zařídil a financoval uhlobaron Tykač.
x x x
Šílenství vzájemného ničení a zabíjení na Ukrajině nekončí. A sociální sítě a média se do něj nekriticky zapojují, přestože některé události vyvolávají otazníky. Například kdo zaútočil na ruské území v belgorodské oblasti? Nebo kdo vyslal útočné drony, které zasáhly Moskvu? Nebo jak si vykládat nestandardní a kritické rozhovory velitele Wagnerovců Jevgenije Prigožina? Vynořují se konspirativní teorie, velení obou armád mlží nebo mlčí.
Temné síly nenávisti a extremismu vyplouvají na povrch a jednou bude problém, jak tohoto džina vypuštěného z láhve v zájmu bojové morálky na obou stranách později zkrotit a vrátit do láhve.
V zákulisí se zřejmě jedná. Čínský vyslanec objel půl Evropy, Moskvu, poprvé navštívil i Kyjev. V sobotu 26. května Moskva oznámila sedm požadavků pro mír s Ukrajinou. Z rozhovoru náměstka ruského ministra zahraničí Michaila Galuzina pro TASS je "vydestilovaly" tiskové agentury.
Jsou to: ukončení bojových akcí ze strany ukrajinských sil, ukončení dodávek západních zbraní, neutralita Ukrajiny (odmítnutí vstupu do NATO a do EU), uznání "nových územních skutečností, vzniklých v důsledku práva národů na sebeurčení" (Krym a nové pseudorepuliky), ochrana práva ruskojazyčných občanů a národnostních menšin, ruština jako státní jazyk, dodržování základních lidských práv, včetně svobody náboženského vyznání (nepostupovat proti pravoslavné církvi spadající pod moskevský patriarchát).
Vše samozřejmě nepřijatelné pro Ukrajinu, stejně jako ukrajinské požadavky pro Rusko. Apokalypsa pokračuje.
x x x
Volba nového ředitele České televize se blíží. Filipu Rožánkovi se podařilo "ulovit" pro rozhovor jen jednoho (zatím, další prý budou následovat) z pěti vybraných kanadátů (Petr Dvořák, Pavel Hřídel, Martin Konrád, Jan Souček a Jan Štern), a to ředitele brněnského studia ČT Jana Součka.
x x x
Všem zájemcům o historii České televize doporučuji Background ČT24 s exředitelem České televize Ivo Mathé. Trvá sice hodinu, ale člověk se zde leccos dozví.
Například, že seriál Volha je podle Mathého "určité zjednodušení, aby tam bylo hodně humoru, že "tehdejší autoprovoz měl 120 aut, 140 šoférů" a jejich cílem nebylo jezdit Volhou, ale endéráckým Roburem, který měl normu spotřeby 35 litrů na sto kilometrů, takže se tu lépe a nenápadněji kradl benzín.
Z otázky, kdo by měl být novým ředitelem ČT, Mathé diplomaticky vybruslil s tím, že žádnému řediteli v současné situaci není co závidět, zvláště když se vezme v úvahu ignorance a naprostý nezájem politiků o budoucnost médií veřejné služby.
x x x
Málem bych zapomněl. Mistrem světa v ledním hokeji se letos stala Kanada, která ve finále porazila Německo 5:2. A Česko? Jako obvykle bez medaile, vyřazení ve čtvrtfinále, tentokráte s mužstvem USA, které v bitvě o bronz překvapivě prohrálo s Lotyšskem 2:3..
20. 5. 2023 Ještě ke kulatým výročím Českého rozhlasu (100) a České televize (70).
Před deseti lety Česká televize ve spolupráci s Národním technickým muzeem uspořádala velkou výstavu "60 let televizního vysílání".
Letos v Národním technickém muzeu převzal štafetu Český rozhlas s výstavou "Sto let je jen začátek – Český rozhlas 1923–2023". ČT se spokojila s výstavní expozicí "Telka slaví 70" v Galerii ČT na Kavčích horách.
Český rozhlas pojal výročí mnohem vekoryseji než Česká televize - jak ve vysílaném programu (speciální vzpomínkové pořady), tak i v doprovodných akcích.
Mám na mysli tříhodinový koncert v Riegrových sadech 17. května (ke zhlédnutí zde) s dvacetitisícovým publikem, které sem přitáhl Marek Ztracený a také skupina Mirai. Dostalo se však i na jiné žánry, na četné gratulace celebrit a také na Járu Cimrmana.
x x x
 Pozoruhodnou akcí bylo setkání ředitelů českých médií veřejné služby v Obecním domě v pátek 19. května.
Na fotografii zleva ředitelé České televize: Ivo Mathé 1. 1. 1992 – 31. 3. 1998, Jakub Puchalský 1. 4. 1998 – 31. 1. 2000, Jiří Balvín 9. 2. 2001 – 27. 11. 2002, Jiří Janeček 19. 7. 2003 – 31. 8. 2011, Petr Dvořák od 1. 10. 2011.
Dále ředitelé Českého rozhlasu: René Zavoral od 21.1. 2016, Karel Zýka 3.11.2015-21.1.2016 (pověřený po odchodu Petera Duhana), Richard Medek 30.9.2009–28.2.2010, Vlastimil Ježek 28.6.1993–30.6.1999 (dnes člen Rady ČT) a Jiří Mejstřík 1991-1993
18. 5. 2023 Týdenním pobytem v zahraničí jsem se vzdálil od domácích událostí minulého týdne, z nichž tou nejdůležitější byla 11. května tisková konference vlády k představení důchodové reformy a balíčku konsolidace veřejných financí, jejíž délka rozčílila i trpělivé novináře.
Konkrétní opatření se dozvěděli až z prezentace Ministerstva financí, jehož tisková zpráva (s přílohou) uvedla:
"Ozdravný balíček čítající 58 opatření, která budou mít souhrnný pozitivní dopad na saldo státního rozpočtu v letech 2024-2025 ve výši 147,5 mld. Kč. Během června vláda schválí legislativní znění konsolidačního balíčku, první čtení v Poslanecké sněmovně poté proběhne před sněmovními prázdninami tak, aby opatření snižující deficit o 94,1 mld. Kč platila již od 1. ledna 2024.".
Letmým pohledem jsem zjistil, že mě osobně se dotkne hlavně zvýšení daně z nemovitosti (nemám problém) a 500 Kč navíc za dálniční známku (trochu vadí).
Na tématu se vyřádili snad všichni renomovaní komentátoři českých médií. V kauze "tiché víno" stojím na straně Jaroslava Veise.
x x x
Do dnešního dne je "ozdravný/konsolidační balíček" mediálním tématem číslo jedna, které zatlačilo do pozadí válku na Ukrajině, přestože - jak se zdá - právě v těchto dnech se rozhoduje, jak to bude pokračovat dál. Zkušenosti mě učí, že před zasednutím k jednacímu stolu obě strany obvykle vystupňují svoji aktivitu a snaží se vytasit se svými trumfy.
Pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenskeho je trumfem slib podpory od silné evropské čtyřky - Itálie, Německo, Francie, Velká Británie, kterou navštívil ve dnech 13.-15. května. V každé zemi přijetí na nejvyšší úrovni, ve Vatikánu také u papeže, navíc v Cáchách ještě Cena Karla Velikého uvedená projevem předsedkyně Komise Uršuly von der Leyenové.
Ruské trumfy mají podobu zesíleného ostřelování raketami, které mají vyčerpat ukrajinskou protivzdušnou obranu. Jsou to nadzvukové Kinžaly ze stíhaček, střely s plochou dráhou letu Kalibr z Černého moře a řízené střely Iskander z pevniny. Dodané obranné systémy Patriot prý zaznamenaly úspěch - sestřelují Kinžaly.
Ovšem vše je třeba brát s rezervou. Jak to vystihl titulek Deníku N: "Ukrajinci se chlubí šesti sestřelenými Kinžaly, Rusové zasaženým Patriotem. Co je pravda, není jasné." Informační válka v plném proudu.
x x x
Už jen týden bude k poslechu zdarma kompletní vydání radioknihy stanice ČRo Plus "Všechny cesty vedou k válce" loňské Novinářské křepelky reportéra Vojtěcha Boháče.
Mám rád tyhle autentické pohledy přímo z terénu, které dávají nahlédnout na problémy a životy obyčejných lidí za kulisami běžných mediálních informací. Také proto mám ve svých záložkách odkaz na Facebook Lucie Sulovské, zvláště pak na album "válka", u něhož se za každým obrázkem skrývá zajímavý text, většinou překladové věci z ruských zdrojů.
x x x
Počasí nebylo nic moc, a tak jsem měl dost času na surfování hotelovou kabelovou televizí, v níž chyběly anglickojazyčné zpravodajské stanice, ale byly tu vedle místních programů také stanice francouzské a německé, jeden Eurosport a Euronews a k tomu ještě čínská vládní CGTN. V sobotu 13. května jsem na F2 mohl zhlédnout letošní ročník Velké ceny Eurovize v Liverpoolu (náhrada za Ukrajinu, která vloni vyhrála). Na viděnou opět za rok, tentokráte ve Švédsku.
x x x
Ovšem víkendovým hitem zpravodajství kabelových kanálů byly prezidentské volby v Turecku, kde to Tayyip Erdogan nezvládl na první pokus, když do nadpoloviční většiny mu chybělo půl procenta. Vzhledem k tomu, že ho volilo 49.51% voličů a jeho soupeř Kemal Kilicdaroglu dostal jen 44.88%, tak to má v druhém kole Erdogan téměř jisté. Myslím, že řada světových politiků si - také s přihlédnutím k situaci na Ukrajině - docela oddechla. Stabilita je zkrátka stabilita, alespoň víme, co můžeme od koho co čekat.
x x x
Přes dvě hodiny trvala rozprava ve Sněmovně k návrhu na odvolání Daniela Köppla z funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle mne příliš mnoho času na jeden marginální problém. Chválily se Köpplovy profesionální kvality, nějak se však zapomnělo, jak vedl Empresu a obhajoval její zpravodajství při návštěvě čínského prezidenta. Köppl nakonec odvolán..
x x x
Po deseti měsících od předložení vládou do Sněmovny byla včera schválena novela zákonů o Českém rozhlasu a České televizi, která mění způsob volby zdejších tzv. mediálních rad, do něhož se zapojí také Senát. Opozice prosadila posunutí účinnosti zákona až na říjen, aby nového ředitele České televize volila ještě stávající Rada ČT.
x x x
Tato Rada ČT mezitím na včerejším zasedání provedla užší výběr z osmi přihlášených kandidátů na místo nového ředitele ČT. Do dalšího kola postupují: Petr Dvořák (12 hlasů), Pavel Hřídel (9 hlasů), Martin Konrád (14 hlasů), Jan Souček (14 hlasů) a Jan Štern (9 hlasů). Kdo je kdo - viz lupa.cz.
x x x
Letos po dlouhých letech pravidelné docházky mne minul pražský knižní veletrh Svět knihy 2023. Škoda, že ze zdejších akcí nejsou záznamy.
Kdysi jsem navštěvoval také každoroční konferenci Internet ve státní správě a samosprávě ISSS, letos 15. a 16. května. Na rozdíl od Světa knihy, tady se člověk dostane k prezentacím a audiozáznamům z jednání. Tak jsem si mohl prohlédnout prezentaci nově vzniklé Digitální a informační agentury. Přiznám se, že na mne je těch zkratek a nových digitálních služeb už nějak příliš.
1. 5. 2023 Dnes v pondělí 1. května Česká televize oslavila výročí 70 let od prvního televizního vysílání v Československu.
Před dvaceti lety jsem pro Lidové noviny sepsal na šest pokračování stručnou historii české televize v kostce. K přečtení zde.
Když v roce 2003 Česká televize vydala publikaci Prvních 10 let České televize, napsal jsem k ní úvod.
V obou případech se vysílání České televize v té době omezovalo na pouhé dva celostátní programy a webová stránnka české televize měla ještě adresu www.czech-tv.cz. Od té doby se svět audiovize, jejíž součástí je televizní vysílání, neuvěřitelně změnil.
Také proto jsem zvědav na výroční publikaci "70 let stále spolu", která prý bude k mání na eshopu ČT. Zatím tam není. Samozřejmě si ji koupím.
x x x
Včera jsem zhlédl jsem poslední díl seriálu Volha. Setkal jsem se s diváckým ohlasem, podle něhož je ten seriál "nejen špatný, ale i prolhaný." Proč s tímto názorem v zásadě souhlasím, pokusím se vysvětlit v samostatném příspěvku Louče.
|
12.11.2023 Ukrajinská přemítání č. 8 – Před druhou válečnou zimou
Po vyslechnutí Michaela Romancova, který v roli “jaktovidiče“ tento týden zhodnotil současnou vojenskou situaci a geopolitiku spojenou s válkou na Ukrajině, cítím pocit viny, že rozmnožuji počet textů na dané téma. Přesto bych se rád podělil o své pocity, které mám, když sleduji informace o ukrajinském konfliktu, přičemž se snažím čerpat z obou stran a zkouším z nich odfiltrovat propagandu.
»»»
13.10.2023 Dezinformace? Ne! Dezinterpretace!
Poněkud mne udivilo, když Tomáš Pojar v rozhovoru pro Deník N prohlásil: "neumím definovat, co je to dezinformace."
Při tom stačilo odvolat se na dokumenty EU, které se už řadu let dezinformacemi zabývají...
»»»
2.10.2023 O exit-polls a slovenských volbách
Přiznám se, že také já jsem v sobotu 30. září pozdě večer radostně přijal zprávu televize Markíza, podle níž se v průzkumu o voličích opouštějících volební místnosti, v tzv.  exit-poll, objevilo na prvním místě Šimečkovo hnutí Progresívne Slovensko (23,5%) těsně před Ficovou stranou SMER (21,9%). Jakmile však začaly přicházet první výsledky z volebních okrsků, všechno bylo jinak...
»»»
19.9.2023 „Velká mediální novela“ – medvědí služba médiím veřejné služby
Před dvěma týdny 5. září ministr kultury Martin Baxa společně se zástupci koalice předstoupil před novináře a představil tzv. velkou mediální novelu, jejíž hlavním obsahem je návrh na zvýšení rozhlasového a televizního poplatku od července příštího roku. Současný televizní poplatek 135 Kč by se měl zvýšit o 25 Kč na 160 Kč měsíčně. Rozhlasový poplatek ze 45 Kč o 10 Kč na 55 Kč měsíčně.
»»»
21.8.2023 Zapomenutá vzpomínka na srpen 1968 aneb Jak se prohlášení předsednictva ÚV KSČ dostalo do světa (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)Tu historku z noci z 20. na 21. srpna 1968 pamětníci dobře znají. Těsně před druhou hodinou hlasatel Československého rozhlasu Vladimír Fišer začal číst Prohlášení předsednictva ÚV KSČ k obsazení Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Hned po přečtení prvních vět nechává tehdejší ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann vypnout rozhlasové vysílače.
»»»
3.8.2023 Ukrajinská přemítání č. 7 – Sluha národa
Znovu opakuji, nechci se zařadit mezi rozumbrady, kteří se přes noc staly odborníky na Ukrajinu. Události na Ukrajině sleduji jako konzument dostupných zdrojů, který se snaží vytvořit si svůj vlastní názor, přestože ví, že pravda o skutečné situaci na frontách bojových i diplomatických mu bude z větší části utajena. Jednak z důvodu známého klišé o první oběti každé války, kterou bývá pravda, jakož i z důvodů prolhanosti ruských médií a tajnůstkářství ukrajinské strany. Po měsících, kdy se obě fronty příliš nehýbaly...
»»»
19.7.2023 Pamětnické klevety 2 - Zdeněk Porybný - poslední mohykán spontánní privatizace českého tisku (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)Nejdéle sloužící šéf českého periodika, šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný, před dvěma dny skončil. Nahradí ho jeho současný zástupce Petr Šabata. S Porybným odchází z mediální scény jeden z posledních aktivních účastníků spontánního privatizačního procesu devadesátých let, který odstartovala 1. září 1990 Mladá Fronta (některé detaily zde a tady). Uvedenou privatizaci usnadnily dva zákony, s nimiž v dubnu 1990, pouhých pět měsíců po listopadové revoluci, vykročila naše země ke kapitalismu.
»»»
7.7.2023 Pamětnické klevety 1 - ČST a reklama (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)Následující vzpomínka se mi vynořila z hloubi paměti, když jsem nedávno na Facebooku narazil na fotografie, které nafotil před třiatřiceti lety dnes už renomovaný historik televize, tehdy ještě začínající novinář Daniel Růžička při návštěvě papeže Jana Pavla II v Československu. Také si na ni pamatuji. Návštěva měla nabitý program. Hned po příletu, ještě v sobotu 21. dubna odpoledne, sloužil Jan Pavel mši na Letenské pláni...
»»»
12.6.2023 Jak se Silvio Berlusconi stal politikem (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Četné nekrology Silvia Berlusconiho (*29.9.1936-+12.6.2023) neopomenou zmínit jeho krátkou kariéru baviče na výletních lodích, jeho milostné avantýry a věnují se především politické kariéře pozdějšího šéfa politické strany Forza Italia a budoucího italského premiéra. Málokterý text však popisuje detaily příběhu, v němž se stavební developer přeměnil v mediálního magnáta, který se později stal vlivným politikem.
»»»
5.5.2023 Dichtung und Wahrheit seriálu Volha
Už předem slyším čtenáře protestující proti tomu, že upírám tvůrcům pořadu právo využít autorskou licenci k úpravě literárního díla. Souhlasím s tím, že knihu Karla Hynieho nebylo možné převést do dramatické polohy, aniž by se v ní udělaly nějaké změny. Kniha Volha totiž nemá jediný hlavní příběh. Lépe řečeno, příběh Standy Pekárka je do jejího textu implantován jako nástroj, jako pozorovatel dějů v Československé televizi, jejichž jednotlivé epizody chtěl Hynie zaznamenat. Zatímco televizní události jsou podle mého názoru v jeho knize tím hlavním příběhem viděným očima obyčejného "netelevizního" člověka, v seriálu se stává hlavním hrdinou právě tento „člověk z lidu“ šofér Standa Pekárek.
»»»
27.4.2023 Media Tenor a Jan Jirák aneb na interpretaci záleží
Svého bývalého kolegy Jana Jiráka si vážím jako vzdělaného mediálního teoretika, který dokáže analyzovat a zobecňovat jevy společenské komunikace a snaží se je zasazovat do širšího kontextu společenských teorií. Nemohu se mu vyrovnat v sečtělosti, uznávám a obdivuji jeho rétoriku a vyjadřovací schopnosti, které ho nicméně občas zavedou na scestí elegantního, leč prázdného bonmotu. Jenomže když přijde řeč na zcela konkrétní problémy mediální praxe, již vícekrát jsem nabyl dojmu, že jeho analýzy a názory na řešení některých problémů jsou akademické...
»»»
5.4.2023 Volha - kniha a seriál (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Veškeré události popsané v tomto románu jsou víceméně pravdivé, některé jsou jen maličko přibarveny v zájmu pestrosti děje. Kromě Standy Pekárka jsou rovněž jednající osoby autentické. Jejich jména jsou však změněna. Pod skutečným jménem tu vystupují pouze ti, kdo si to zaslouží. Praha 2.8.2007
Tak končí předmluva autora Karla Hynieho (* 21.5.1946 +8.4.2021) k jeho „záznamu o provozu motorového vozidla,“ s názvem „Volha,“ kterému recenzenti dali přízvisko „román.“
»»»
22.3.2023 Ukrajinská přemítání č. 6 – téma "rusofobie"
Aniž bych se chtěl zařadit mezi rozumbrady, kteří vědí všechno o všem, a kteří se přes noc stali odborníky na Ukrajinu, nedá mi, abych se občas nepodělil o informace, na které při svém brouzdání internetem a na sociálních sítích narazím. V minulých dnech tady koloval odkaz na vystoupení historika Timothy Snydera na zasedání Rady bezpečnosti
»»»
22.2.2023 Ukrajinská přemítání č. 5 - také na téma pýchy a arogance
Neodolal jsem pokušení a v souvislosti s prvním výročím ruského napadení Ukrajiny jsem znovu citoval svůj tweet z loňského roku, kterým jsem reagoval na rozhovor prezidenta v Mladé frontě ze 17. února: Válka nebude, pro CIA je to blamáž, říká prezident Miloš Zeman. Tehdy jsem přidal stručný komentář: "Jdu spát. Jsem klidný. Prezident mi to vysvětlil.". O dva dny později vypukla válka - Rusko zaútočilo na Ukrajinu.
»»»
6.2.2023 Příloha Louče: Jan Jirák o médiích
Z rozhovoru pro pořad CNN Prima News K věci:
"...kolem tohohle kandidáta, nakonec vítězného, se vytvořila taková určitá představa, že je to nic, než autenticita, co on… že takový skutečně je, čemuž nevěřím, myslím si, že tomu věřit nejde, prostě protože současné politické jednání, jako jsou volby, v podstatě spoluurčují právě odborníci na politický marketing a vlastně vytváří něco, co by se mohlo těm voličům zalíbit. To co mě na tom připadá, řekněme, nešťastné, je to, že zvlášť tohleto přizpůsobení zevnějšku chování kandidáta nějakým potenciálním představám voličů, je vlastně vytváření určitého… určité atmosféry neupřímnosti.
»»»
23.1.2023 Pět dnů do rozhodnutí
Zbývá pět dnů do rozhodnutí o českém prezidentovi. Od zítřka nesmějí být zveřejněny průzkumy veřejného mínění o voličských preferencích. Všechny předpovídají vítězství kandidáta Petra Pavla. Median Pavel 57,9 % Babiš 42,1 % , STEM Pavel 57,6 % Babiš 42,4 %, Ipsos Pavel 58,8 % vs. Babiš 41,2 %, volební preference Kantaru 46 % Pavel vs. 29 % Babiš. Všechny tyto průzkumy mají jedno veliké "ale"...
»»»
30.12.2022 Dezinformace, konspirace, cenzura - vědí o čem mluví?
Velké pozdvižení vyvolal úterní článek Deníku N "Jak chce Česko čelit konspiracím" Lukáše Prchala, který se opírá o neveřejný osmnáctistránkový dokument k vládnímu projednání, podle něhož chce stát "nově rozdělovat sto padesát milionů ročně médiím a neziskovkám, které se budou na boji proti fake news podílet."
»»»
14.11.2022 Ukrajinská přemítání č. 4 - Cherson, a co dál?
Ve středu 9. listopadu ruský ministr obrany Sergej Šojgu v inscenovaném vystoupení schválil návrh jiného Sergeje, generála Surovikina, na stažení ruských vojsk z pravého břehu Dněpru a v pátek 11. listopadu vstoupili do města Cherson Ukrajinci. V jejich patách pak zahraniční novináři, kteří už v sobotu natáčeli první rozhovory s obyvateli města vítajícími osvoboditele.
»»»
19.10.2022 Moje devadesátky aneb Jak jsem byl u toho, když se tvořily nové mediální zákony (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Nebýt nedávné studie Vojtěcha Bergera o českých médiích veřejné služby, v níž se Hana Marvanová a Ladislav Jakl prezentovali jako spoluautoři mediální legislativy z roku 1991, možná by tento text vůbec nevznikl. Už jednou před léty jsem korigoval báchorky Ladislava Jakla o tom, jak se zapsal do historie českých médií. Teď, když Vojtěch Berger znovu uvedl Jakla a Marvanovou jako věrohodný zdroj informací, rozhodl jsem se vytáhnout z prachu zapomnění historii vzniku celé mediální legislativy po roce 1990.
»»»
11.10.2022 Zářijové kalendárium 2022
Válka na Ukrajině nabrala obrátky ukrajinskou ofenzívou, osvobozením Izjumu a dalších obcí v okolí Charkova, jakož i ukrajinskou aktivitou na jižní frontě. Rusko reagovalo 21. září vyhlášením částečné mobilizace a organizováním referend v obsazených oblastech (23.-27. září) s předpokládaným výsledkem – přes 90 procent obyvatel Doněcké republiky, Luhanské republiky, Chersonské i Záporožské oblasti se vyslovily pro spojení s Ruskou federací. Referenda „z bezpečnostních důvodů“ v naprosté většině probíhala „výjezdovým způsobem“,
»»»
6.10.2022 Zpráva o stavu tzv. koncesionářských poplatků
O rozhlasovém a televizním poplatku, který dnes platíme za vlastnictví „zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového/televizního vysílání“ jsem napsal řadu článků a komentářů. Ten první už před třiceti lety 5. března 1992 v Hospodářských novinách... Včera jsem se zúčastnil semináře Volebního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu na téma „Definice poplatníka“
»»»
11.9.2022 Srpnové kalendárium 2022
Některé události jsem popsal už v rubrice Na okraj dnů. Lesní požár v Českém Švýcarsku byl začátkem srpna po dvaceti dnech dohašen, ale definitivní konec přišel až s dešti víkendu 21.-22. srpna. Reportáž Ivany Svobodové v Respektu 7. srpna Jsme běžní fanoušcci s podtitulem "Co se dělo na jihu Čech a jak to chce policejní prezident řešit" popsala zákrok neuniformovaných policistů proti patnáctiletému autistovi...
»»»
5.9.2022 Ad marginem sobotní protivládní demonstrace
V sobotu 3. září na Václavském náměstí odstartoval rušný politický podzim demonstrací „Česká republika na 1. místě!“ Na magistrátu ji 30. června ohlásili jako "Shromáždění za účelem vyjádření politických postojů k současnému vedení země.“ Svolavatel L.V. původně oznámil předpokládaný počet účastníků 5000 s deseti pořadateli; 23. srpna však tento počet navýšil na 50 000-100 000.
»»»
2.8.2022 Červencové kalendárium 2022
Dne 1. července začalo šestiměsíční předsednictví České republiky v Radě EU (neplést si s Radou Evropy nebo Evropskou radou).
Slavnostního zasedání v Litomyšli 1. července se kromě české vlády zúčastnila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a všichni eurokomisaři.
»»»
13.7.2022 Falešný "generál Pavel" aneb Jak odhalit fake news
Některá česká média koncem června publikovala fotografii staršího tlustého ruského důstojníka jménem Pavel, který byl údajně povolán do armády, neboť Rusku prý „docházejí generálové.“ Začal to 26. června Blesk s titulkem "Docházejí Putinovi generálové? Na Ukrajinu měl poslat i otylého veterána Pavla (67)", po Blesku druhý den následoval internetový bulvár extra.cz a také primácký web cnn.iprima.cz.
»»»
1.7.2022 Dvacet dva let a dost (vzkaz čtenářům Louče)
Právě před dvaceti dvěma lety, v červenci roku 2000, jsem opustil web Britské listy a založil vlastní webovou stránku s názvem Louč. Snažil jsem se na ni umisťovat informace, které buď jinde nebyly, nebo byly roztroušené v mediálním kyberprostoru. Sledoval jsem poměrně systematicky českou i zahraniční mediální scénu a komentoval její peripetie. Ta doba už je pryč.
»»»
 "Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018), informace o knize a jejím prodeji je zde
20.6.2022 Zdeněk Velíšek (*23. 2. 1933 – +18. 6. 2022) – jak jsem ho potkal (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Původně jsem chtěl napsat do titulku „jak jsem ho znal,“ jenomže to by bylo poněkud přehnané. My jsme se jen krátce potkali v redakci zahraničního zpravodajství Televizních novin, ve které jsem v letech 1968-1970 elévoval společně s Liborem Ševčíkem, Dušanem Neumannem, po jeho návratu z Británie také s Vladimírem Železným, který mi to místo v ČST před odjezdem do Británie dohodil. Zpracovával jsem tehdy obrazové šoty zahraničních agentur, Zdeněk Velíšek byl zprávař.»»»
20.6.2022 Tyčinka Margot a Četnické humoresky (Týdeník Rozhlas 26/2022)
Ekonomické rubriky v květnu zveřejnily dvě nepříjemné zprávy. Česká národní banka oznámila prognózu inflace, která letos dosáhne patnácti procent a po prázdninovém vrcholu by neměla v příštím roce klesnout pod pět procent. Český statistický úřad o něco později oznámil výsledky prvního čtvrtletí, v němž průměrná nominální hrubá měsíční mzda se sice zvýšila na 37 929 Kč, ale spotřebitelské ceny meziročně vzrostly o 11,2 procenta...
»»»
24.5.2022 Narodil jsem se za války, umřu za války? aneb Rusko a já (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Na dotaz týkající se mého věku často odpovídám bonmotem: jsem už hodně stár, neboť jsem se narodil v první polovině minulého století. Někdy se docela bavím postoji dnešních padesátníků, na které dolehl jejich věk, připadají si staří, a s pocitem převahy věku dávají k dobru své zážitky z devadesátek nevědoucí generaci narozené po listopadu 1989. Co bych však měl říkat já, kterému v roce 1989 bylo 45 let, a moje vzpomínky sahají ještě o dvacet let hlouběji do minulosti. »»»
18.5.2022 Plukovník Chodarjonok jako rekvizita
Sociální sítě nakloněné Ukrajině zajásaly: do ruské televize se dostala kritika ruského vojenského dobrodružství. A to konkrétně do sledovaného diskusního pořadu 60 minut se známými moderátory/propagandisty Olgou Skabejevou a Jevgenijem Popovem . Něco se prý v Rusku pohnulo. Dokonce i prezidentův mluvčí Peskov v pořadu Nové horizonty připustil, že ve svém okolí se setkává s lidmi, kteří s akcí na Ukrajině nesouhlasí, ale on se je snaží přesvědčit.
»»»
9.5.2022 Příčina tragédie - zkreslené vnímání (Týdeník Rozhlas 21/2022)
Obraz světa, který nám zprostředkovávají média, nikdy nebude celostní ani dokonalý. Vždy bude částečný, vždy bude zobrazovat jen výsek reality ovlivněný nejen autory mediálních sdělení, ale také čtenáři, posluchači, diváky, uživateli internetu, kteří se rozhodují, co si z množiny dostupných sdělení vyberou. Množství informací, které nám dnes nabízí svět médií a internetu, nezaručuje, že se dobereme pravdy o dějích, které nás obklopují...
»»»
3.5.2022 Ukrajinská přemítání č.3 – válka nebo apokalypsa?
Válka na Ukrajině vstoupila do třetího měsíce a stále není zcela jasno, jak se bude dále vyvíjet. Média jsou v očekávání velké ruské ofenzívy načasované na Den vítězství 9. května. Informační a propagandistické soupeření nabírá na síle. Z protichůdně laděných prohlášení obou válčících stran nelze vypátrat, jaká je situace na bojištích...
»»»
4.4.2022 Nepovedený vtip (Týdeník Rozhlas 14/2022)
Nedávná návštěva českého premiéra na Ukrajině zastínila v českých médiích jinou událost stejného dne. Když 15. března Petr Fiala v Kyjevě seděl tváří v tvář ukrajinskému prezidentu Zelenskému, tisíce kilometrů odtud mimořádně svolané Parlamentní shromáždění Rady Evropy rozhodlo, že Rusko už nemůže být nadále členem Rady Evropy.
»»»
31.3.2022 Ukrajinská přemítání č.2 – Škola č. 134
Ode dne, kdy jsem zhlédl reportáž Darji Stomatové na CNN Prima News z Charkova, uplynul více než měsíc. Od třetí minuty záznamu se reportérka blíží k troskám vyhořelé školy s číslem 134. Z televize jsem se dozvěděl, že tu probíhal boj, že ten boj byl krutý, a že škola vyhořela. Protože jsem člověk zvědavý, chtěl jsem vědět víc.
»»»
24.3.2022 Václav Petrmichl a vzpomínání na listopad 89 (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Patřím mezi ty nejméně povolané, kteří by se měli vyjadřovat k životu a osobě Václava Petrmichla, právníka a divadelníka, jenž zemřel nedávno, 21. března ve věku 67 let. Znal jsem ho poměrně krátce a povrchně. Přesto jsem se rozhodl pro rubriku „Koho to ještě dnes zajímá“ sepsat vzpomínku, která nás, dva náhodné známé, setkávající se občas v někdejší společnosti středečních štamgastů restaurace U Hrocha, propojila událostí z listopadu 1989.»»»
25.2.2022 Ukrajinská přemítání
Když jsem se ve čtvrtek 24. února ráno po šesté hodině dozvěděl o přepadení Ukrajiny napsal jsem na Twitter: "Stejný pocit jako 20. března 2003. Co jsem si nedokázal představit, stalo se skutkem. Stane se Ukrajina ruským Irákem?" Byl jsem za to pokárán, že Husajn si to přece zasloužil.
»»»
22.2.2022 Pokus o vádemékum o Ukrajině
Před týdnem Petra Procházková a Jan Wirnitzer v Deníku N představili sedm variant, jak se může dále vyvíjet ukrajinská krize. Včera ruský prezident Putin zvolil tu čtvrtou: uznal republiky vytvořené ruskými separatisty v Doněcké a Luhanské oblasti a včera večer do nich napochodoval se svými vojáky, kteří mají "zabezpečit mírové funkce" ...
»»»
21.2.2022 Dechberoucí vnímání (Týdeník Rozhlas 8/2022)
V životě jsem se ocitl jak v roli redaktora, který nastavuje mikrofon, tak v roli zpovídané osoby, která musela odpovídat. Také proto se dokážu vcítit do obou rolí aktérů mediálních soubojů odehrávajících se na obrazovce. Jak do role moderátora, který neklidně hlídá vymezený čas a setká se s člověkem, jehož proud řeči se nedá zastavit. Tak do role zpovídané osoby...
»»»
1.2.2022 Od diváckých dopisů k Janu Hnízdilovi a mediální gramotnosti (blog Aktuálně.cz)
Čas od času sepisuji pamětnické příběhy, které se snaží alespoň trochu korigovat obraz osob a dějů minulých, zdeformovaných neznalostí, nevzdělaností či ideologickými brýlemi. Většinu takových příspěvků publikovaných na mém blogu Louč jen zřídkakdy umisťuji na blog.aktualne.cz vědom si pravdivosti názvu rubriky, kam je umisťuji: „Koho to dnes ještě zajímá.“ Dnes činím výjimku, protože některé vzpomínky na minulost se mi spojily s dneškem.
»»»
24.1.2022 "Dirigent zákulisí" Miroslav Hladký (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Ačkoli bych se měl s přihlédnutím ke svému věku řídit mottem uvedeným v záhlaví, někdy nelze neragovat na texty, které se v médiích a na internetu objevují. Před několika lety mne k reakci vyprovokoval primitivní novinářský pamflet o někdejším řediteli Československé televize Janu Zelenkovi. Tentokráte mne vytočil článek „historika“ Petera Rendeka „Dirigent zákulisí“ – profil novináře, děkana fakulty ve službě komunistické propagandy.
»»»
18.1.2022 Když média zkreslují a politici to vy(zne)užívají
Na počátku byla v pondělí 10. ledna videokonference ministrů zahraničí Turkické rady (Ázerbajdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Turecko, Uzbekistán), v níž má Maďarsko status pozorovatele. Jednalo se tady také o událostech v Kazachstánu. K jejímu průběhu se vyjádřil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, který zdůraznil, že stabilita v regionu je v maďarském zájmu, také kvůli hospodářským vztahům. Své vystoupení pak umístil na Facebook.
»»»
13.1.2022 O "komunistické" Pyšné princezně (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Vážení pánové, dovolte mi komentář k Vašemu podcastu Ty naše pohádky české v rámci Vašeho cyklu Přepište dějiny.
Vím, že historik a pamětník se občas neshodnou. Nicméně historik, který vykládá historická fakta a vytváří tím dějiny, by podle mého názoru měl být opatrnější při interpretaci událostí, které nezažil, nebo je nemá dostatečně prostudované, neboť jeho výklad nemusí být vždy ve shodě s tím, jak se věci skutečně udály.
»»»
10.1.2022 Na co si posvítí nová vláda (Týdeník Rozhlas 2/2022)
Jeden z odstavců koaliční smlouvy podepsané pěti stranami, které utvořily novou českou vládu, má nadpis „Svobodná a transparentní média veřejné služby.“ Deklarují se v něm tři cíle: zajistit financování vysílání veřejné služby, zapojit do jmenování mediálních rad veřejnoprávních médií vedle sněmovny také senát, a podrobit hospodaření České televize, Českého rozhlasu a ČTK kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Na první pohled jsou to cíle jednoduché...
»»»
29.11.2021 Cenzura? Nebo ochrana práv a svobod druhých? (Týdeník Rozhlas 49/2021)
Demokratickým světem obchází strašidlo cenzury. Svoboda projevu je prý ohrožena. Začalo to mazáním a blokováním příspěvků na sociálních sítích, kterému se nevyhnul ani americký prezident. Společnost pro obranu svobody projevu založená herním vývojářem Danem Vávrou bije u nás od ledna na poplach: „Stop cenzuře.“ Varovné volání „cenzura“ se v plné síle znovu objevilo v listopadu...
»»»
18.10.2021 Média a právní stát pod lupou Evropy (Týdeník Rozhlas 43/2021)
Letos už po druhé zveřejnila Komise EU Zprávu o právním státu, která hodnotí, jak si členské státy vedou v oblasti soudnictví, v boji proti korupci, při ochraně plurality médií, a jak fungují jejich demokratické instituce. I když tyto zprávy mají hodnotící charakter, nevyplývají z nich žádné sankce. Systém hodnocení zavedla Evropská unie poté...
»»»
14.10.2021 Jak to bylo s prezidentem Ludvíkem Svobodou (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Nejsa historik, ale jen pamětník, rád bych se připojil k těm, kteří vzpomínají na závěr prezidentování Ludvíka Svobody v roce 1975. Mám na mysli článek Tomáše Perglera na Seznam Zprávy, nebo historika Michala Macháčka, který o věci ví asi nejvíce. Jejich svědectví bych rád okořenil osobními a televizními vzpomínkami. »»»
11.10.2021 Jak jsem dopadl s prognózou aneb Černý kůň současných voleb
Volby jsou za námi, je čas porovnat pokus o prognózu a výsledky voleb. Pokusil jsem se odstínit od jásání nad porážkou Andreje Babiše a podívat se na situaci věcně, bez emocí a s využitím dostupných faktů.
»»»
28.9.2021 Předvolební úvaha a pokus o prognózu
„Všechno je jinak,“ pravil umírající rabín, když se ho ptali, jakou životní moudrost by chtěl sdělit svým potomkům. „Všechno bude jinak,“ se dá říct o nejrůznějších předvolebních průzkumech a prognózách výsledků parlamentních voleb, které se budou konat 8. a 9. října. Prognózu, kterou předkládám, patří také do této kategorie.
»»»
30.8.2021 Příběhy dvou zpravodajských televizí (Týdeník Rozhlas 37/2021)
Za několik dní vzpomeneme dvacátého výročí teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001. Útoku, který – jak nám nedávno připomenul Afghánistán – významně a tragicky ovlivnil běh událostí světové politiky. Svým způsobem však ovlivnil také mediální scénu dvou zemí v centru Evropy. Na podzim 2001 se v Bratislavě připravoval projekt...
»»»
19.8.2021 Vzkaz mým vnukům – prvovoličům aneb Komu dáte svoji stokorunu?
Milý Vojto a Samueli, aniž bych vás chtěl poučovat, jak funguje zastupitelská demokracie, při níž si lid (demokracie = vláda lidu) volí své zástupce pro rozhodování o věcech společných, rád bych se s vámi podělil o několik zkušeností, a přidal několik faktů, o kterých byste možná měli něco vědět. Jsem příslušník generace, která změnu politického systému v naší zemi zažila až ve zralém věku. Vzpomínám, jak...
»»»
26.7.2021 Lesk a bída volebních modelů (Týdeník Rozhlas 32/2021)
„Jakou stranu byste volili, kdyby se volby do spolkového sněmu konaly příští neděli?“ Tuhle otázku klade od roku 1996 týden co týden tisícovce německých občanů společnost Infratest Dimap, která je jednou z dceřiných společností mezinárodní firmy Kantar. Sociologický průzkum provádí pro německý veřejnoprávní rozhlas a televizi ARD.
»»»
29.6.2021 Když tři komentují totéž, není to totéž
V neděli 27. června zpravodajský kanál CNN Prima News vysílal rozhovory se třemi ústavními činiteli - prezidentem republiky, předsedou vlády a předsedou Senátu. Rozhovory vedla Terezie Tománková pod hlavičkou pořadu Partie. Její otázky v některých případech směřovaly ke stejnému tématu (přírodní katastrofa na Moravě, blížící se volby, epidemie a vakcinace, maďarský kontroverzní zákon).
»»»
14.6.2021 Přehlídka ztraceného času (Týdeník Rozhlas 26/2021)
Jen necelé čtyři měsíce zbývají Poslanecké sněmovně na splnění úkolů, které si před čtyřmi lety předsevzala, a které jí zákon ukládá. Už dnes je jisté, že velká část legislativních návrhů, ať už navržených vládou nebo pocházejících z poslaneckých iniciativ, lidově řečeno, spadne pod stůl. Nebude to poprvé ani naposledy.
»»»
8.6.2021 Kde končí novinářská zkratka a začíná fake news?
Nejprve stručná chronologie kauzy „Ruský dluh.“
Dne 25. května publikuje deník Hospodářské noviny článek s titulkem: „Klaus po revoluci tajně poslal miliardy Sovětům. Zeman část dluhu odpustil.“ Autoři: Lukáš Valášek, Adéla Jelínková.
Téhož dne facebookový účet zpravodajského serveru Aktuálně.cz oznamuje: „Přinášíme příběh dosud utajený parlamentu i veřejnosti“..
»»»
25.5.2021 Na oprati Jany Bobošíkové
Minulý týden ve středu 19. května na sedmihodinovém jednání Rady České televize generální ředitel Petr Dvořák oznámil, že podá trestní oznámení na Hanu Lipovskou, jehož podstatou - kromě jiných nepravdivých výroků Lipovské - je její označení Dvořáka, získané z policejního protokolu, za osobu, která ji ohrožuje na životě. Hana Lipovská na Dvořákovo oznámení reagovala...
»»»
13.5.2021 Kauza Hamáček: Po čtyřech týdnech stále nejasno
Aniž bych chtěl kopírovat Karla Olivu, který dnes v Posledním slovu Lidových novin napsal: "utrousit pár slov ohledně racionálnějšího postoje v současném dění kolem Jana Hamáčka je mravním imperativem," myslím, že by bylo dobré znovu se blíže podívat na kauzu "Hamáček - Vrbětice - cesta necesta do Moskvy."
»»»
5.5.2021 Kauza Hamáček - bude muset Kroupa vyložit karty na stůl?
Od včerejška tady máme další kauzu – článek Seznamu zprávy s klikbajtovým titulkem “Svědectví: Hamáček chtěl v Moskvě vyměnit Vrbětice za milion Sputniků“. O kvalitě některých investigací Janka Kroupy si myslím své. V dnešním podcastu Vinohradská 12 znovu zopakoval svoji mantru: „Já jsem investigativní novinář a mám to odhalit a zveřejnit.“ Tedy já nic, já muzikant. Jenomže on kromě odhalování a zveřejňování v zájmu prodejnosti svých materiálů často účelové interpretuje,
»»»
3.5.2021 CNN Prima News rok poté (Týdeník Rozhlas 20/2021)
V pátek 9. dubna odpoledne se Petr Arenberger jako nově jmenovaný ministr zdravotnictví poprvé setkal s novináři. ČT24 přerušila zprávy a přepnula na signál z budovy Ministerstva zdravotnictví. Kdo v té chvíli přeladil na CNN Prima News, se o ministrově postoji k pandemii příliš nedozvěděl; čekalo ho rozsáhlé zpravodajství o životě britského prince Philipa, který ten den zemřel ve věku 99 let. Až později k večeru se divák Primy dozvěděl, o čem Arenberger na brífinku mluvil. Tolik ilustrace současné programové politiky CNN Prima News...
»»»
20.4.2021 Proměny české mediální legislativy (Příloha Louče)
Česká mediální legislativa vznikala a měnila se v posledních třiceti letech v několika vlnách. První přišla bezprostředně po listopadu 1989, kdy bylo třeba vytvořit právní rámec pro nově osvobozená média, druhou poznamenal vstup České republiky do Evropské unie a nezbytnost sladit domácí legislativu s evropským právem, ta třetí – již v návaznosti na legislativu EU – řešila a řeší technologické proměny mediální světa, digitalizaci vysílání a vznik nových médií.
»»»
1.4.2021 Petr Kellner a česká média
Smrt nejbohatšího Čecha Petra Kellnera se pro česká média stala megaudálostí. Zpráva o zřícení vrtulníku na Aljašce dorazila z USA v pondělí 29. března ráno. Jaroslav Kmenta nespravedlivě obvinil česká média, že zaspala, když o sobotní události informovala až v pondělí. Nedohlédl, že aljašská sobota byla naší nedělí a identitu obětí zveřejnily úřady v neděli odpoledne, u nás v pondělí ve tři hodiny v noci.
»»»
22.3.2021 "Zpráva kvapná, ne vždy platná (Týdeník Rozhlas 13/2021)
Nebylo to poprvé, co se v médiích rozšířila zpráva o smrti osoby, která byla naživu. V úterý 2. března odpoledne české zpravodajské servery publikovaly zprávu odkazující na prémiový obsah deníku Blesk, který před polednem zveřejnil informaci, že bývalého hradního protokoláře Jindřicha Forejta převezli do nemocnice s krvácením do mozku.
»»»
21.3.2021 "Velký špatný" pro budoucnost veřejné služby
Když jsem před deseti měsíci komentoval volbu nových členů Rady České televize (Rada a její noví členové), v závěru jsem napsal: "kdyby volba dalších pěti radních, kterým končí mandát v květnu a v září příštího roku měla proběhnout stejným způsobem, jako ta letošní, pak už by postavení České televize jako nezávislé instituce bylo skutečně na pováženou."
I když konečné rozhodnutí, kdo obsadí čtyři místa v Radě ČT v květnu, a kdo v září nahradí radního Šarapatku, je teprve před námi, průběh slyšení a výběr kandidátů na členství v Radě ČT naznačuje, že se od loňského roku příliš mnoho nezměnilo.
»»»
8.2.2021 Světla a stíny přenosů z parlamentu (Týdeník Rozhlas 7/2021)
Když poslanec Lubomír Volný ve čtvrtek 21. ledna ve Sněmovně fyzicky napadl předsedajícího schůze poté, co mu dotyčný vypnul mikrofon, následná bitka u předsednického pultu krátce zastínila v médiích jiné, důležitější události oněch dnů. Ať už to bylo prodloužení nouzového stavu o další tři týdny, průběh očkování seniorů, nebo ohlasy na první kroky nového amerického prezidenta Joe Bidena.
»»»
29.1.2021 Z čtenářského deníčku: České osobnosti očima Daňy Horákové
Z knihy: O Pavlovi, autor: Daňa Horáková, nakladatelství Torst 2020,
Pavel Kohout - str. 99: Nikoho nepřesvědčil o tom, že jeho snaha být "jiný a lepší" je poctivá: měnil se vždycky jen tolik, kolik to vyžadovaly poměry. Ale v jádru mi ho bylo líto, protože bylo zřejmé, že za kritikou Kohouta se schovávají i někteří, kteří za komunismu buď sami vědomě ubližovali, anebo ke všemu mlčeli, a tím pádem kolaborovali. (...) Kohoutova "vina" spočívala v jeho výjimečnosti : sklízel především závist. Měl úspěch, naplánoval si a budoval kariéru.
»»»
8.1.2021 Televizní audity v historickém pohledu
Další důkaz své nekompetentosti v chápání, čím je a jak funguje plnohodnotné médium veřejné služby, podal nový předseda Rady ČT Pavel Matocha v rozhovoru 6.1. pro Hospodářské noviny, když prohlásil, že by se Česká televize dala financovat crowdfundingovými ad hoc kampaněmi, na které je on sám ochoten přispívat. Na hloubkový audit, "který ověří, zda se zbytečně neplýtvá" (slova Matochy) bylo už vypsáno výběrové řízení...
»»»
23.12.2020 Dvacet let od televizní krize
Když jsem se jednou před studenty zmínil o tom, že poslední velká novelizace zákona o České televizi z roku 2001 vznikla jako následek známé televizní krize, setkal jsem se s nechápavými pohledy. Slova "televizní krize" jim nic neříkala. Rychle mi to došlo. Samozřejmě, v době demonstrací na podporu stávkujících pracovníků České televize a vánočního vypínání jejích programů většina z nich byla ještě v kočárku a jestliže o televizní krizi něco vědí, tak z vyprávění svých rodičů nebo z médií.
»»»
20.12.2020 Nestrannost jako hodnota veřejné služby (Týdeník Rozhlas 53/2020)
Když letos v září nastupoval do funkce nový ředitel BBC Tim Davie, apeloval na své zaměstnance, aby si uvědomili vážnost situace, v níž se vysílání veřejné služby nachází. Ve
svém nástupním projevu Davie varoval před sebeuspokojením: „Naším úkolem není přesvědčovat se navzájem, že jsme významní, důležití (…) Nemáme žádné nezcizitelné právo existovat. (…) Jsme jen tak dobří jako hodnota, kterou dodáváme našim divákům (…)
»»»
7.12.2020 Rozhovor vedený rozpravou aneb Jak jsem se (ne)zapsal do teorie žurnalistiky (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Psal se rok 1967 a navštěvoval jsem druhým rokem Fakultu osvěty a novinářství UK. V mém „Výkazu o studiu na vysoké škole“, zkráceně „indexu“ se již druhým rokem nacházel předmět „Teorie publicistických žánrů“ rozdělený na přednášky a semináře, přednášejícím byl Karel Štorkán. Publicistické žánry jako fejeton, črta, reportáž, sloupek či interview patřily mezi hýčkaná témata našich pedagogů, kteří se tak snažili zušlechtit zručnosti a dovednosti budoucích novinářů. Jak je na vysokých školách zvykem, k získání zápočtu bylo třeba vypracovat seminární práci.
»»»
28.11.2020 Holky z naší školky a jeden pamětnický příběh (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Na začátku byl můj omyl. Nebo ještě předtím jeden tweet Filipa Rožánka, který sociálním sítím nabídl odkaz na české předlistopadové hity dua Rezek/Zagorová nazpívané anglicky. „Mezi mé oblíbené hudební bizáry patří anglické verze českých popových hitů nazpívané pro takzvaná exportní alba (převážně pro země RVHP). Do světa je posílal podnik zahraničního obchodu Artia. V roce 1979 vznikla třeba Rainbow Fairy alias Duhová víla. (…) Na četná přání, která nikdo nevyslovil, ještě bonus (Holky z naší školky)“ Chtěje se pochlubit svými vzpomínkami, jsem komentoval...
»»»
21.11.2020 Ještě jednou k jednání Rady ČT
V návaznosti na předchozí blog o jednání Rady České televize 11. listopadu, které řešilo problém s pozemky v televizním studiu Ostrava, a tato kauza se stala příležitostí k útokům některých členů Rady na management televize a také jedním z důvodů odvolání dozorčí komise, dodávám: Rada ČT se sešla na mimořádném zasedání 18. listopadu a nakonec souhlas s uzavřením Smlouvy o směně nemovitostí udělila. Na této schůzi René Kühn oznámil svoji rezignaci na funkci předsedy Rady ČT, z funkce odstoupil i místopředseda Jaroslav Dědič.
»»»
16.11.2020 Věc: odvolání dozorčí komise Rady ČT
Ačkoliv jsem se k odvolání dozorčí komise Radou ČT na zasedání 11. listopadu původně nechtěl vyjadřovat a uvažoval jsem spíše o sepsání materiálu, který by ukázal shodné rysy jednání Rady ČT v roce 2000 (před televizní krizí) a v letošním roce, byl jsem požádán o názor jedním člověkem, kterému jsem nemohl říci ne. Zde je moje odpověď
»»»
2.11.2020 Čím méně toho vědí, tím více si věří (Týdeník Rozhlas 46/2020)
Letošní mimořádný pandemický rok upozadil některá opakující se oblíbená novinářská témata, jako je vyhlašování parodických Nobelových cen. Pod názvem IG Nobel odkazujícím na fiktivního Nobelova bratra Ignáce je neobvyklým nebo triviálním výzkumům a objevům uděluje americký časopis „Annals of Improbable Research“. Česká média se o letošních cenách zmínila jen letmo, všimla si jen bizarního výzkumu...
»»»
30.10.2020 Úvaha nad jednou stoletou úvahou
Stalo se už téměř tradicí, že výročí vzniku Československa 28. října bývá doprovázeno v českých médiích flagelantskými komentáři o tom, co všechno bylo v naší historii špatně, a jak se vše pokazilo z naší viny, aniž by se vzaly v úvahu pozitivní stránky nově vzniklého státního útvaru, jenž od svého založení čelil četným krizím, a jemuž nebylo dopřáno, ať už z vnitropolitických či zahraničněpolitických příčin, aby dozrál, a postupně korigoval a odstranil nedostatky, které stály u jeho základu.
»»»
30.10.2020 President Masaryk k 28. říjnu. Přepis rozhovoru v Lidových novinách 28. října 1920
Příloha k textu "Úvaha nad jednou stoletou úvahou".
»»»
10.10.2020 Ne každý lidský zdroj je spolehlivý (Mediažurnál 3/2020)
Nikdo z nás není neomylný. Platí to i pro média i pro novináře. Některé chyby by se však neměly stávat. A když se stanou, měli by si novináři z nich vzít poučení. Jeden takový případ se stal začátkem srpna, uprostřed tradiční okurkové sezóny, když politici byli na dovolené, diskuse o koronaviru začala být monotónní, polemika historiků o výklad normalizace před rokem 1989 čtenáře příliš nelákala a vzdálené katastrofy, jakým byl výbuch v Bejrútu, zaujaly jen dočasně.
»»»
29.9.2020 Televize mocná, ne však všemocná (Týdeník Rozhlas 41/2020)
Za necelých šest týdnů se dozvíme, koho v USA zvolili prezidentem na příští čtyři roky. Předvolební kampaň vrcholí a – jak už to bývá zvykem – komentátoři a politologové diskutují o vlivu a účinku médií na rozhodování voličů. Při této příležitosti se opět vzpomíná na televizní duel prezidentských kandidátů v USA před šedesáti lety, v němž se střetli demokrat John Fitzgerald Kennedy a republikán Richard Nixon.
»»»
12.9.2020 Rada ČT v zrcadle médií
Tento týden jsem opět obětoval svůj vzácný volný čas a poslechl si tříhodinový audiozáznamu z veřejného zasedání Rady České televize 9. září. „Babišův výsadek“ (Šarapatkova nálepka pro letos zvolené radní Matochu, Bradáče, Lipovskou, Xavera Veselého) do Rady ČT se – na rozdíl od předchozí schůze – dostal do mírné defenzivy, když musel čelit argumentům přítomného generálního ředitele Petra Dvořáka
»»»
7.9.2020 Jak jsem poznal Karla Pecha aneb Důraz patří na předložku (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Nedávno při sledování televize a ne příliš dokonalé ortoepie jejích hlasatelů/moderátorů jsem si vzpomněl na Karla Pecha, s nímž jsem v letech 1976 až 1978 pracoval v jedné redakci. Karel Pech (* 18. května 1917, † 14. února 2006) má ve své wikipedickém hesle napsáno, že byl „českým hercem, režisérem, televizní scenáristou, jazykovým poradcem a pedagogem, televizním i rozhlasovým moderátorem a spisovatelem.“
»»»
22.8.2020 Etika žurnalistiky (Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze 17.6.1993)
Český překlad dokumentu, o němž se ve středu 26. srpna na zasedání Rady České televize (případ Jakub Železný) asi bude debatovat.
»»»
17.8.2020 Budou se měnit mediální zákony? (Týdeník Rozhlas 35/2020)
Že jedním ze základních cílů evropské integrace je volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, ví dnes už téměř každý. Tahle výhoda, které si užívají všichni obyvatelé států sdružených v Evropské unii (EU), přináší však také jisté povinnosti a limity. Pravidlo (...) předpokládá, že uvedené zboží a služby budou na určité úrovni, která bude přijatelná pro všechny.(...)Tak vznikl v roce 1989 první evropský předpis pro média v podobě směrnice Televize bez hranic...
»»»
3.7.2020 Dvacet let života s Loučí
Přesně před dvaceti lety jsem na fakultním počítači FSV UK sdíleném s kolegou Maršíkem v budově Karolina v Celetné ulici využil funkci tehdejšího Wordu 97 a uložil napsaný text ve formátu HTML, čímž vznikla moje první webová stránka a také nulté číslo Louče, které jsem umístil na server fsv.cuni.cz.
»»»
29.6.2020 CNN Prima News - sázka na střední proud (Týdeník Rozhlas 28/2020)
Když letos 3. května zahájila vysílání nová televizní zpravodajská stanice CNN Prima News, komentáře byly skeptické až zklamané. „Rozjezd CNN Prima je rozpačitý," „Nebyl to žádný propadák, ale ani žádný zázrak," „Béčko ČT24?" - takové a podobné ohlasy se ozývaly z médií a sociálních sítí. Očekávání bylo velké, protože předchozí reklama slibovala něco, co tady ještě nebylo.
»»»
06.06.2020 Jiří Hanák (27. 2.1938 – 5.6. 2020) - wikidodatek
Poté, co jsem se dozvěděl, že zemřel novinář, fejeonista, sloupkař Jiří Hanák, navštívil jsem Wikipedii, abych se znovu přesvědčil, že česká verze se často spoléhá na přežvýkaná data, o jejich úplnosti ani nemluvě. Upřesnění a rozšíření by si například zasloužila hned úvodní věta: "Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení školy působil od roku 1967 jako redaktor časopisu Reportér, po dvou letech však v rámci normalizace musel toto místo opustit a živit se jako dělník."
»»»
29.5.2020 Rada ČT a její noví členové
Ve středu 27. května Sněmovna zvolila v druhém kole zbývající tři členy Rady České televize. Účast v tajné volbě byla mimořádná. Vysoké kvorum 97 překročili a funkci člena Rady ČT získali Hana Lipovská (114 hlasů), Pavel Matocha (108) a Lubomír (Xaver) Veselý (111). Počet odevzdaných hlasů pro vítězné kandidáty se příliš neliší, z čehož je jasné, že se hlasovalo nikoli individuálně, ale podle stranického klíče, nikoli podle kvalifikace, ale podle politického rozhodnutí. Neformální koalice poslanců ANO s lidmi z SPD, KSČM a nezařazenými dává totiž při plné účasti 118 hlasů.
»»»
25.5.2020 Těžký život moderátorů (Týdeník Rozhlas 23/2020)
„Nejsme u Václava Moravce, nechte mě mluvit," obořil se druhou květnovou neděli předseda vlády Andrej Babiš na moderátorku diskusního pořadu Partie v televizi Prima Terezii Tománkovou. Stalo se to ve chvíli, když se Tománková snažila přerušit premiéra, který začal zeširoka vykládat, vyzbrojen grafem, jak vláda od roku 2014 zvyšovala mzdy a důchody namísto toho, aby odpověděl na položenou otázku, jak chce vláda řešit krizi, která přišla s koronavirem.
»»»
4.5.2020 Májový mediální víkend: CNN Prima News poprvé
Začátek května bývá pro média – kromě komentování prvomájových akcí, které letos odpadly – příležitostí vzpomínat na výročí, ta starší i ta novější. Ještě před tím, než nás zavalí vzpomínky na Pražské povstání a konec světové války, měli jsme tu šestnácté výročí vstupu do Evropské unie (letos téměř beze zmínky), vzpomínalo se také na to, jak před 15 lety začal vysílat zpravodajský televizní kanál ČT24...
»»»
30.4.2020 Jak se roušky/masky staly světově nejžádanější komoditou
Globální sháňka po tomto životně důležitém předmětu odhalila drsnou realitu mezinárodní politiky a limity svobodného trhu
Překlad článku How the face mask became the world's most coveted commodity, The Guardian 28. dubna 2020
»»»
20.4.2020 Erik Best a jeho byznys
Přepis části podcastu Miloše Čermáka s Erikem Bestem - 54 minut - citováno z twitter a soundcloud.com
Čermák: Když jsi zakládal Fleet Sheet, jak říkáš, je to vlastně zpravodaj, asi původně, já myslím, že původně se posílal faxem pro tvý klienty, ve kterým, když to řeknu v nadsázce, jakoby překládáš českou realitu pro cizince žijící v Česku. Říkám to správně?
Best: Je to tak, ano, jsou to ty hlavní zprávy z českých novin a ta přidaná hodnota je najít ty nejzávažnější nejvážnější věci, i když třeba česká média je takhle nevidí.
»»»
11.4.2020 Média v dobách krize (Týdeník Rozhlas 17/2020)
V anglosaských zemích se můžete často setkávat s výrazem „bottom line.“ Slovníky ho překládají: „spodní hranice,“ „nejnižší mez,“ ale také „konečný výsledek hospodaření“ nebo „rozhodující faktor.“ Zřejmě nejvýstižnějším převodem do češtiny však je: „to hlavní, to podstatné.“ Právě za oceánem je zvykem se ptát: jaký je „bottom line“...
»»»
2.3.2020 Jaká jména rozešle Faltýnkova SMS? (Týdeník Rozhlas 11/2020)
Když před dvaceti lety vznikla takzvaná televizní krize (vysvětlivka pro později narozené: zaměstnanci České televize se tehdy vzbouřili proti řediteli dosazenému Radou ČT, veřejnost i část politické scény jejich protest podpořila), Sněmovna přijala novelu zákona o České televizi, která změnila složení Rady ČT a způsob nominace jejích členů.
»»»
20.1.2020 BBC se musí uskrovnit (Týdeník Rozhlas 3/2020)
Někteří britští penzisté se letos 1. června dočkají nepříjemného překvapení. Až do letošního roku všichni občané starší 75 let byli – díky rozhodnutí Blairovy vlády z roku 1999 – osvobozeni od rozhlasového a televizního poplatku, který je příjmem veřejnoprávní BBC, a kterému se tady říká „licence fee“ nebo „TV licence“. Ušlý příjem za tyto „licence zdarma“ udělované seniorům doplácel BBC stát...
»»»
30.12.2019 Mediální rady – včera a dnes (Mediažurnál 4/2019)
Když se letos doplňovala uvolněná místa v Radě Českého rozhlasu a v Radě ČTK, téma mediálních rad se opět dostalo do popředí zájmu. Příští rok na jaře dojde k obměně dalších členů Rady Českého rozhlasu a také Rady České televize, což může ovlivnit budoucí působení těchto médií veřejné služby.
»»»
29.12.2019 Jak to bylo před třiceti lety... (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Dnes večer se na ČT24 bude vysílat pořad Volba prezidenta 29. 12. 1989. Možná bych měl vyčkat, až ho zhlédnu. Rád bych však v předstihu upozornil na jeden detail této historické události, který mne zaujal, a na který se dnes už málem zapomíná. Mám na mysli významnou, ne-li klíčovou úlohu, kterou ve Federálním shromáždění sehrála skupina lidovců vedená tehdejším poslancem a předsedou Sněmovny lidu JUDr. Josef Bartončíkem při organizování volby prezidenta Václava Havla v parlamentu.
»»»
13.12.2019 Dlouhé čtení o jedné tragedii
Využívaje volný čas a internet umožňující přístup k zahraničním médiím, je mi někdy líto, že lidé, kteří čas – a znalost jiného jazyka – nemají, přicházejí o informace, které by jim možná rozšířily názorový obzor překračující hranice českého rybníku. Už v minulosti jsem (pirátsky?) z těchto důvodů přeložil některé zahraniční články (např. z Washington Post nebo z Die Zeit nebo The New York Times - zde pouze v citacích). Tentokráte jsem si vybral britský The Guardian...
»»»
9.12.2019 Facebook na pranýři (Týdeník Rozhlas 50/2019)
Poslankyně rakouské strany Zelených Eva Glawischnig-Piesczeková byla donedávna výraznou osobností rakouské politické scény. Do parlamentu se dostala ve třiceti letech, krátce poté, co obhájila disertační práci o jaderných elektrárnách poblíž rakouských hranic a podala žalobu na slovenskou elektrárnu Mochovce. V hledáčku rakouských médií se ocitala nejen jako šéfka poslanecké frakce strany „Zelení – Zelená alternativa“, ale také jako elegantní žena...
»»»
5.12.2019 Shrnutí případu Novotný-Řeporyje-vlasovci
Předpokládám, že jsem jedním z mála, který zhlédl všech pět pořadů ruských televizních kanálů, v nichž vystupoval řeporyjský starosta Pavel Novotný. Všechny jsou dostupné na webu a zde jsou jejich odkazy.
úterý 26. listopadu 17:00, pořad "Vremja pokažet" na programu Pervyj kanal
středa 27. listopadu 12:50 pořad 60 minut na programu Rossija 1... atd.
»»»
8.11.2019 Jak televize pomáhala bořit berlínskou zeď (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Když se Německo rozdělilo a do jeho středu padla železná opona, byla to média, která překračovala hranice a přinášela na Východ informace o tom, co se děje na Západě. To vše nejprve ve zvuku, později i v obraze, v Německu bez jazykové bariéry, dostupné všem v dosahu signálu, jehož silný vysílač sídlil uprostřed „protivníkova“ území, tedy v západním Berlíně.
»»»
4.11.2019 PPF a Nova - dvakrát do stejné řeky (Týdeník Rozhlas 46/2019)
Zpráva z 27. října o tom, že skupina PPF miliardáře Petra Kellnera uzavřela smlouvu o převzetí společnosti Central European Media Enterprises, která vlastní televizi Nova, nebyla pro zasvěcené velkým překvapením. O tom, že majitelé CME chtějí svoji firmu prodat jinému investorovi, se mluvilo už od jara. Kdo jsou dnes hlavní akcionáři společnosti, která od roku 1994 vybudovala síť komerčních televizí v zemích střední a východní Evropy?
»»»
31.10.2019 Ještě k tomu semaforskému výročí (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Včera 30. října se vzpomínalo na šedesát let existence divadla Semafor a já si při té příležitosti vzpomněl na vlastní setkání s jeho předchůdcem, Divadlem Na zábradlí, když mi bylo necelých patnáct let. Setkal jsem se s ním nejprve na stránkách Světa v obrazech, jediného obrázkového týdeníku té doby.
»»»
25.10.2019 Listopadová televizní vzpomínka (Týdeník Rozhlas 44/2019)
Televizní pořad Newsroom ČT24 začal nedávno zařazovat na závěr každého vydání vzpomínky na listopad 1989. Pod názvem Mediální revoluce, třicet let svobodných médií se pořad vrací k událostem roku 1989 a k roli, kterou v nich sehrála média. V neděli 6. října se redaktoři zaměřili na práci zahraničních novinářů.
»»»
21.10.2019 Objektivita a vyváženost (referát na semináři Média a role státu v jejich kontrole)
Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl v roce 1990 přibrán do týmu pro novou vysílací legislativu, a kdy jsme museli neustále čelit otázkám: Jak to, že rádia a televize musí mít licenci, když noviny a časopisy nic takového nepotřebují. Proč se ukládají licenční podmínky? Odpovídali jsme:
»»»
17.10.2019 Poslanci objevili Ameriku – deficitní provoz ČT
Hospodaření Československé televize je deficitní. Tímto ohromujícím sdělením zahájil poslanec za hnutí ANO Pavel Juříček dnešní rozpravu ke sněmovním tiskům 113 a 114, což jsou Výroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize za rok 2016. Kdy přijdou na řadu sněmovní tisky 143 a 251 (výroční zprávy za rok 2017) a 441 a 562 (výroční zprávy za rok 2018), je zatím ve hvězdách.
»»»
15.10.2019 Zpravodajská televize RT v Británii dostala pokutu (Mediažurnál 3/2019)
Koncem července se v našich médiích objevila zpráva, že britský komunikační regulátor OFCOM (Office of Communication) udělil provozovateli ruské zpravodajské televizní stanice RT pokutu ve výši 200 tisíc liber za sérii pořadů vysílaných v březnu a dubnu 2018, kterým se „nepodařilo dodržet náležitou nestrannost“.
»»»
9.10.2019 Zdroje Okamurovy „nacistické“ EU pod lupou rešerše
Okamurův pohled na Evropskou unii jako na převlečený nacistický projekt sám o sobě nestojí za polemiku. Každý člověk se zdravým rozumem a s elementární znalostí evropské historie 20. století se Okamurovým fantasmagoriím může jen vysmát. Mne však zaujaly zdroje Okamurova textu na Facebooku, který začíná těmito slovy:
»»»
8.10.2019 EU dle Okamury - s nacistickými kořeny
Některá témata a události sociálních sítí je dobré přenést do blogosféry, kde se tak rychle neztratí pod nánosem přívalu dalších informací. Proto bych rád upozornil na dopis historika Michala Stehlíka, kterým včera nabídl předsedovi hnutí Svoboda a přímá demokracie a místopředsedovi Sněmovny Tomio Okamurovi semestrální kurs soudobých dějin zdarma, který by napravil "fatální nedostatek zcela základních znalostí, zejména z moderních dějin".
»»»
27.9.2019 Jak Xaver díky Newsroom ČT24 k popularitě přišel
Nedělní pořad Newsroom ČT24 čas od času zařazuje rubriku „Mediální přestřelka“, která si všímá střetů a konfliktů ve světě médií a politiky. Tentokrát se předmětem a aktérem mediální přestřelky stal samotný pořad Newsroom ČT24.
Začalo to rozhovorem Luboše Xavera Veselého s Andrejem Babišem...
»»»
2.9.2019 Titulky vnadné a zrádné (Týdeník Rozhlas 39/2019)
Každý podnikatel ví, že nestačí zboží jen vyrobit, ale že je třeba ho také dobře prodat. Protože média jsou nejen prostředkem sociální komunikace zajišťujícím výměnu informací nezbytných pro fungování společnosti, ale také obchodem, novinářům dnes už nestačí článek, reportáž či komentář dobře napsat, ale musejí ho také nabídnout čtenáři ve formě, která přitáhne jeho pozornost, tedy dobře ho prodat.
»»»
18.8.2019 Můj Srpen 1969 (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Vím, že pamětnická vzpomínání bývají často deformovaná vzdáleností času a křehkostí paměti. Přesto jedno další přidávám do rubriky „Koho to dnes ještě zajímá“. Poté, co jsem kdysi vzpomínal na srpen 1968, tady je vzpomínka na událost, která se odehrála o rok později.
»»»
5.8.2019 Výroční zprávy - zbraň v záloze (Týdeník Rozhlas 33/2019)
Když v listopadu 1991 ministr kultury České republiky Milan Uhde předkládal České národní radě vládní návrh zákona o České televizi, uvedl mimo jiné: „Návrh předpokládá instituci Rady České televize, která by měla být orgánem odborným, jeho působnost má být přesně vymezena a tento orgán má být pokud možno apolitický.“
»»»
5.7.2019 CNN Prima News – zatím velká neznámá (Mediažurnál 2/2019)
Když 2. dubna televize Prima v tiskové zprávě oznámila, že „společnost CNN International Commercial (CNNIC) a skupina Prima uzavřely partnerství, díky němuž vznikne v České republice nová zpravodajská platforma v čele se zpravodajskou stanicí CNN Prima News“, okamžitě se vyrojily nejrůznější spekulace o tom, jaká bude podoba nového zpravodajského televizního kanálu. Týdny uběhly a stále se neví...
»»»
1.7.2019 Petr Žantovský – budu na Primě
Nedávno při letmé návštěvě webové stránky televize Prima mne udeřilo do očí ilustrační foto ke komentáři Petra Žantovského ze 26. června „Názory nepevné avšak srdce ryzí“, na němž jsem poznal své dva syny – Michala a Martina. Protože několik dní před tím, 22. června, se mne Petr Žantovský snažil na Parlamentních listech znectít kvůli mému bližšímu pohledu na laureáty Krameriových cen, bleskla mi hlavou myšlenka, zda tu není nějaká souvislost.
»»»
21.6.2019 Znásilňující migrant a česká média
Původní zprávu z Litoměřicka o přepadení šestnáctileté dívky zveřejnil Deník ve středu 18. června na svém zpravodajském serveru; druhý den 19. června se zpráva dostala ve zkrácené podobě na titulní stranu Litoměřického deníku s titulkem „Policie řeší znásilnění dívky“. Zde je její znění...
»»»
17.6.2019 Když médiím chybí kritická sebereflexe (Týdeník Rozhlas 27/2019)
Před 26 lety se odehrál příběh, který se cituje v dějinách médií nejen ve Velké Británii. Jeho průběh se stal důkazem provázanosti médií a politiky. Kromě toho jeho vyznění nepříznivě poznamenalo prestiž a výsostné postavení BBC jako média veřejné služby.
»»»
13.6.2019 Krameriovy ceny v zrcadle rešerší
Letošní Krameriovy ceny udělené v úterý 11. června Asociací nezávislých médií pokračovaly ve strategii rozdělování cen tak, že se opět vytvořil mix respektovaných osobností s lidmi, kteří bodovali nikoli kvalitou své žurnalistiky, ale tématy, kterým se věnují...
»»»
28.5.2019 Eurovolby - a vítězem se stává …
Konečně to máme za sebou. V neděli 26. května 2019 ve 23 hodin uvolnil Český statistický úřad spočítané, ale kvůli probíhajícím volbám v jiných zemích EU zadržované, výsledky voleb do Evropského parlamentu v ČR. A protože během několika hodin a dnů téměř vše už bylo řečeno hlavami politicky, politologicky či žurnalisticky pomazanými, omezím se jen na osobní pocity.
»»»
23.5.2019 Příběh Tima Leathermana - pokračování (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Když jsem před pěti týdny popsal svůj zážitek „Jak jsem objevil Tima Leathermana“, umístil jsem text nejen na Louč, ale také na blogerskou stránku Aktuálně.cz, kam chodí více čtenářů. Ještě tentýž večer mě napadlo poslat na firemní adresu info@leatherman.com krátký mail, aniž jsem si od něj cokoli sliboval: Hi! See the link to my
blog All the best Milan, Czech Republic...
»»»
13.5.2019 Popularita není mírou hodnoty (Týdeník Rozhlas 21/2019)
Hlasování slovenských televizních diváků ve středu 1. května večer rozhodlo, že Největším Slovákem byl prohlášen Milan Rastislav Štefánik. Na druhém místě se umístil Ľudovít Štúr, třetí byl katolický kněz a charitativní pracovník Anton Srholec. Slovenská veřejnoprávní televize se tak připojila k televizním stanicím, které odkoupily a využily televizní soutěžní formát BBC „Great Briton“ z roku 2002, z něhož tehdy vyšel jako vítěz sir Winston Churchill. O tři roky později se hlasovalo také v České televizi
»»»
12.5.2019 Slovo do pranice a do vlastních řad
Na knižním veletrhu Svět knihy 2019 včera besedoval Martin M. Šimečka o nové knize „Jsme jako oni“, v níž kromě jiného říká:
"Když Zeman řekne, že nepřijme ani jednoho migranta, hned se vzbouří část liberálních elit, že je to nelida a stvůra. A Zemanovi voliči nás hned začnou podezírat, že chceme zavalit Česko milionem imigrantů. My ale přece víme, že sem nemůžeme dostat milion imigrantů, a musíme mít odvahu jasně to říct. Vždycky jsme jen odmítli Zemana nebo kohokoli jiného jako xenofoba...
»»»
27.4.2019 Vítězslav Jandák: Kde to jsme dneska, pánové?
Záznam vystoupení člena Rady Českého rozhlasu Vítězslava Jandáka na 4. veřejné schůzi Rady ČRo 24. dubna 2019. Reagoval v něm na předchozí vystoupení Jana Krůty, který si postěžoval na článek Jany Machalické "Ty naše rady české (rozhlasové)" v Lidových novinách z 18. dubna 2019.
»»»
16.4.2019 Jak jsem objevil příběh Tima Leathermana (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Všechno začalo jednou obálkou. Jednou z mnoha, které uchovávám v kufříkové diplomatce z osmdesátých let, a které se stále zdráhám vyhodit. Připomínají mi totiž šedesátá léta, dobu plnou nadějí...
»»»
8.4.2019 Milan Kundera a téma interview (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Když Milan Kundera, který se v těchto dnech dožil devadesátky, v roce 1985 zanevřel na novináře, své výhrady shrnul do komentáře k jednomu z osmdesáti devíti slov, jejichž výklad publikoval v časopise Le Débat. Tím slovem bylo „INTERVIEW“. Šedesát tři z takto komentovaných slov, která považoval za klíčová pro svoji poetiku a témata, Kundera přenesl i do knihy esejů "Umění románu" vydaném v roce 1986. Z anglického vydání The Art of the Novel jsem před lety heslo „interview“ přeložil a na Louči zkráceně publikoval:
»»»
3.4.2019 Prima News ante portas
Česká republika dostane další televizní zpravodajský kanál, který doplní nabídku veřejnoprávního ČT24. Alespoň tak praví včerejší tisková zpráva televize Prima oznamující vznik CNN Prima News, který by se měl objevit na našich obrazovkách „během následujících dvanácti měsíců“.
»»»
1.4.2019 Budou se regulovat i youtubeři? (Týdeník Rozhlas 15/2019)
Přestože jsme dnes a denně přesvědčováni kritiky Evropské unie, že naše životy ovládají úředníci z Bruselu, nebo – z úst těch poučenějších - legislativa přijímána na půdě EU, jsou oblasti života, které zůstávají plně pod kontrolou národních států. Patří mezi ně kultura.
»»»
14.3.2019 Co nám to sem lítá z Bruselu
Poslanec ODS Václav Klaus mladší včera při rozpravě před hlasováním o návrhu zákona o zpracování osobních údajů ve faktické poznámce přirovnal členství v Evropské unii k holocaustu. Doslova: "To je nařízení Evropské unie, to sem přilítlo a my tady jenom zoufale teď hledáme, jak to trošilinku zmírnit, a trošku se o to hádáme. Nezlobte se, mně to připomíná, my jsme jak židovský výbor...
»»»
18.2.2019 Půlkulaté výročí Novy (Týdeník Rozhlas 9/2019)
Jsou výročí velká a výročí malá, výročí kulatá a půlkulatá. Poté co jsme vloni vzpomínali na sto let od vzniku republiky a letos si budeme připomínat listopadový pád starého režimu, neměla by naší pozornosti uniknout některá výročí malá a půlkulatá. Patří mezi ně výročí televize Nova, která začala vysílat před pětadvaceti lety v únoru 1994.
»»»
7.1.2019 Do nového roku s novým deníkem (Týdeník Rozhlas 3/2019)
Před dvaceti devíti lety se v trafikách objevily Lidové noviny jako list navazující na předválečnou tradici deníku, do něhož psal Karel Čapek a jiní uznávaní autoři. Od ledna 1990 vycházely LN dvakrát týdně, od dubna jako regulérní deník. Někdejší kriminalizovaný zdroj informací se stal populárním periodikem.
»»»
4.1.2019 Vzpomínání na jeden film a lidi kolem něj (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Dokumentární film, o kterém bude řeč, se jmenoval Občan Karel Havlíček a v roce 1966 ho natočil režisér Jaromil Jireš. Využil historické téma, aby v podmínkách uvolňování poměrů šedesátých let ve spolupráci se studenty a profesory natočil debatu o svobodě tisku. To vše na pozadí rekonstrukce soudního sporu Karla Havlíčka Borovského, k němuž se vyjadřovali čerství adepti novinářského studia Fakulty osvěty a novinářství a také studenti Filosofické fakulty. Po krátké inscenaci soudního jednání s Havlíčkem se rozvinula debata, kterou moderoval historik František Červinka.
»»»
29.12.2018 Jak BBC s brexitem zklamala (Nick Cohen - The New York Review of Books, 12. 7. 2018)
Na konci loňského roku mělo vedení BBC tu drzost a vztyčilo před svým hlavním stanem uprostřed Londýna bronzovou sochu George Orwella. Sochař vystihl Orwellovu sršatost. Orwell zde má jednu ruku opřenou v bok, druhou směřuje dopředu s cigaretou mezi prsty, jakoby se ocitl uprostřed nějaké debaty. Do zdi za ním je vytesáno žurnalistické motto, o němž Orwell a BBC chtěli, abychom ho znali: „Jestliže svoboda vůbec něco znamená, pak znamená právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet.“
»»»
17.12.2018 Novináři a sociální média (Mediažurnál 4/2018 - nekrácená verze)
Když berlínský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Polák před státní návštěvou Miloše Zemana v Německu umístil na svůj facebookový profil nepotvrzenou zprávu, podle níž s prezidentem letí do Berlína „tři lékaři a čtyři zdravotní sestry," vyvolalo to ostrou reakci. Prezident informaci veřejně zesměšnil bonmotem: sestřičky prý nejsou čtyři, ale je jich šest, a tvoří harém pro všechny členy delegace. Případ tak získal publicitu v médiích.
»»»
17.12.2018 Pravidla pro chování novinářů na sociálních médiích (Příloha Louče)
Citace z příručky Amerického novinářského sdružení ASNE (American Society of News Editors)
Doplněné o další citace z domácích i zahraničních kodexů
»»»
30.11.2018 Jak se lži na internetu stávají (v Americe) pravdou
(Překlad článku z The Washington Post k zamyšlení, kolik podobných lidí máme u nás.)
Jediným světlem v domě bylo světlo ze tří počítačových monitorů. Christopher Blair (46 let) se posadil ke klávesnici a začal psát. Jeho žena odešla do práce, děti byly na cestě do školy, ale na něj čekalo v online světě jiné společenství, ireálný svět, v němž nic nebylo přesně tak, jak se zdálo být. Přihlásil se na svou webovou stránku a začal vymýšlet svoji zprávu toho dne.
»»»
19.11.2018 Zprávy, které jinde nenajdete (Týdeník Rozhlas 46/2018)
Když se reportéři pořadu Newsroom ČT24 zeptali předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ivana Krejčího, co říká novému zpravodajství TV Barrandov s názvem Moje zprávy, odpověděl: „Budeme i na základě diváckých stížností ten pořad monitorovat. Jestli ta analýza to vyhodnotí, že to nenaplňuje znaky zpravodajství, tak potom přistoupíme k dalším krokům."
»»»
11.11.2018 Setkávání s Janem Petránkem (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
Tahle fotografie pochází z 30. září 1969, jejím autorem je Jiří Věrčák. Na fotografii jsou Jana Weinerová a Milan Šmíd, vstupující toho dne na Novoměstské radnici v Praze do svazku manželského. Vlevo v pozadí přihlíží teta z Jindřichova Hradce. V popředí s mikrofonem natáčí rozhlasovou reportáž Jan Petránek. Odpověď na otázku, co Jan Petránek na té svatbě dělal, je jednoduchá...
»»»
5.11.2018 Jaromír Soukup a vaječný koňak
K té informaci jsem se dostal díky pořadu Moje zprávy Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Pořad se začal vysílat v pondělí 29. října. O dva dny později ve středu jsem se z něj dozvěděl: „A na závěr pár rychlých zpráv. Málem bych totiž zapomněl, koňak, koňáček. Další důležitá zpráva z Bruselu. Vaječný koňak nesmí obsahovat mléko. Rozhodl tak Evropský soud. To znamená, že Juncker..."
»»»
29.10.2018 Ohlédnutí za stým výročím
Zpráv, článků, komentářů, historických ohlédnutí a nejrůznějších názorů vztahujících se ke stému výročí založení československého státu bylo tolik, že by to vydalo na knihu. Já se spokojím se stručným záznamem událostí pro potřeby Louče. Z těch, které média pokrývala v týdnu končícím nedělí 28. října, výrazně vyčnívají tři: znovuotevření budovy Národního muzea v Praze, vojenská přehlídka v Dejvicích a tradiční oslavy a vyznamenávání ve Vladislavském sále Pražského hradu.
»»»
25.10.2018 Mají veřejnoprávní média v ČR existovat?
Úvodní referát k tématu veřejného slyšení k petici „Braňme média veřejné služby!“ Praha, Senát 23. říjen 2018
»»»
8.10.2018 Novináři a sociální sítě - nástroj, či hračka? (Týdeník Rozhlas 40/2018)
Stalo se den před nedávnou návštěvou našeho prezidenta v Německu. Zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Polák na svém soukromém facebookovém profilu podlehl pokušení pochlubit se informací získanou off the record, tedy neoficiální cestou, a napsal: „Návštěva Miloše Zemana v Berlíně je podobná té před pěti lety. Ovšem s tím rozdílem, že teď s ním letí i tři lékaři a čtyři zdravotní sestry."
»»»
6.10.2018 Média veřejné služby mají v Německu zelenou (Mediažurnál 3/2018)
Německý spolkový ústavní soud letos v červenci podpořil vysílání veřejné služby, když konstatoval, že způsob jeho financování není v rozporu s ústavou. Dlouho očekávaný výrok ve věci tzv. Rundfunkbeitrag, povinného příspěvku na rozhlasové a televizní vysílání stanic ARD, ZDF a Deutschlandfunk, ústavní soud zdůvodnil kromě jiného zvýšeným významem veřejnoprávního vysílání v době, kdy komerční média nejsou schopna zajistit rozmanitost pořadů v takové šíři, jak to činí média veřejné služby.
»»»
24.9.2018 Moje dotýkání a potýkání s Petrem Štěpánkem (kandidátem členství v RRTV)
Životaběhy Petra Štěpánka a mé maličkosti se v minulosti občas protnuly. Byl jsem přítomen na oné slavné tiskovce Rady ČR pro R a TV vysílání, která se konala v lednu 1997, krátce poté, co vyšly najevo majetkové čachry v TV Nova činěné za zády regulátora. Na zdejší vystoupení Petra Štěpánka bezprostředně reagoval Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli; Štěpánkova slova citoval a nazval ho tajtrlíkem.
»»»
21.9.2018 Chronologie jednoho novinářského úletu
Facebookový profil zpravodaje ČRo v Německu Pavla Poláka
19. září - 10:12
"Návštěva Miloše Zemana v Berlíně je podobná té před pěti lety. Ovšem s tím rozdílem, že teď s ním letí i tři lékaři a čtyři zdravotní sestry. Celá třídenní návštěva je spočítaná na krok přesně a pokud možno bez schodů. Vykonávat úřad prezidenta je bezesporu náročné...."
»»»
27.8.2018 Slova, která mohou ublížit (Týdeník rozhlas 34/2018)
„U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!“ Všichni známe začátek balady Polednice z Erbenovy sbírky Kytice. Proč jsem si na ni vzpomněl? Protože se ve veřejných diskusích znovu a znovu vrací nezodpovězená otázka, zda a do jaké míry zlá a nenávistná slova mohou ublížit nejen psychicky, ale i fyzicky, a proto by měla být v médiích masové komunikace zakázána nebo penalizována.
»»»
30.7.2018 Jak dál s Německem a EU (závěr seriálu Německo a my)
Jestliže někdo náhodou zabloudil na tuto stránku, měl by si přečíst úvod k seriálu, který nyní uzavírám. V úvodu totiž vysvětluji, co mě vedlo k sepisování textů o Německu a našich vzájemných vztazích (viz seznam pod čarou). Hlavním účelem bylo připomenout některá fakta těm, kteří jako jeden z argumentů proti našemu členství v Evropské unii vytahují německého strašáka. Podle nich současné Německo využívá EU jako nástroj k ovládnutí Evropy, a neváhají srovnávat současné Německo s Německem nacistickým, když vytvářejí paralely současného stavu s německou expanzí v druhé světové válce.
»»»
16.7.2018 Pojďme si říct, jak je to doopravdy (Týdeník rozhlas 28/2018)
Anglické sousloví fact-checking znamená „ověřování faktů“, které by mělo být běžnou praxí v každé redakci. Každý údaj, každou informaci by měl příslušný redaktor či editor zkontrolovat a ověřit natolik, aby nedošlo k tomu, čemu se říká novinářská kachna, tedy zpráva neověřená, falešná, nepravdivá. Proč právě kachna? Protože zkratka N. T. pro latinské „non testatum“, „neověřeno", kterou se kdysi dávno v Německu označovaly zprávy, jejichž zdroj byl pochybný, se v jazyce našich sousedů čte jako „enté“, die Ente, neboli kachna.
»»»
6.7.2018 Německo a my – úvod k seriálu (publikováno na Aktuálně.cz 7.6.2018)
Nedávno jsem se zúčastnil jako náhodný host setkání renomovaných historiků, na němž byla představena nová publikace zkoumající interpretaci dějin českého národa. V následné debatě zazněl nářek nad tím, jak výsledky bádání historiků, které po roce 1989 již nejsou omezovány svěrací kazajkou totalitní státní ideologie, se nedostávají k širší veřejnosti, takže tato veřejnost svoji minulost a vlastně i historickou současnost stále vnímá prostřednictví stereotypů a mýtů účelově produkovaných v minulosti a dnes tak hojně zneužívaných v politických kampaních. Za hlavní viníky byla označena vzdělávací soustava a také média.
»»»
27.6.2018 Ústavní soud a mediální kauzy (Mediažurnál 2/2018)
Dvě rozhodnutí, která letos vydal Ústavní soud, dávají nahlédnout do způsobu, jakým náš soudní systém přistupuje k uplatňování článku 17 Listiny základních práv a svobod, deklarujícím svobodu projevu a právo na informace. Rozhodnutím Ústavního soudu II. ÚS 3341/16 ze dne 20. 3. 2018 skončila téměř sedmiletá soudní anabáze...
»»»
21.6.2018 Stručné vádemékum k "vyhnaneckému" projevu Angely Merkelové
Podobně jako jiné státy, také Spolková republika Německo má svoje státní svátky, významné a památné dny. Před čtyřmi roky k nim přibyl Památný (vzpomínkový?) den obětí útěků a vyhánění (vyhnání?) - Gedenktag für die Opfer von Flucht und Vertreibung. Spolková vláda ho vyhlásila 6. října 2014, aniž to česká média zaznamenala. Vláda tak reagovala na politický tlak, kterému čelila již delší dobu, aby se oficiálně připomenulo také utrpení civilního německého obyvatelstva po druhé světové válce.
»»»
5.6.2018 Facebook na europranýři (Týdeník rozhlas 22/2018)
„Jak chcete, aby na vás lidi vzpomínali? Jako na jednoho ze tří internetových gigantů spolu s Bill Gatesem a Steve Jobsem, kteří obohatili náš svět? Nebo jako na génia, který vytvořil digitální monstrum ničící naši demokracii? To je otázka, kterou byste si měl položit.“ S touto otázkou se na Marka Zuckerberga obrátil europoslanec Guy Verhofstadt ...
»»»
30.5.2018 Příběh Tommyho Robinsona aneb Globální Facebook a novináři, kteří nectí fakta
V úterý 29. května kolem šesté hodiny odpoledne se před britskou ambasádou v Praze shromáždila skupina možná padesáti možná sedmdesáti lidí na akci Za svobodu slova, kterou svolala Generace Identity - spolek pro ochranu evropského dědictví. Z akce pořídil video známý exponent pravicové scény a častý návštěvník Soukupových Arén na TV Barrandov Žarko Raptor Jovanovič.
»»»
14.5.2018 Václav Klaus a jeho zahraniční projevy
Již vícekrát jsem se pozastavil nad tím, s jakou lehkostí a bezstarostností propůjčuje Václav Klaus kredit svého jména a své bývalé funkce nejrůznějším organizacím a spolkům. Mám na mysli například pravicovou a nacionalistickou Alianci pro Německo AfD, která kromě svého antievropského zaměření, tak lahodící uchu Václava Klause, ve své členské základně ukrývá latentní rezidua velkoněmeckého nacionalismu, s nímž má český národ dost špatné zkušenosti. To však bývalému českému prezidentovi zjevně nevadí, nebo to záměrně přehlíží.
»»»
2.5.2018 Prvomájové vzpomínání (také televizní) (z cyklu Koho to dnes ještě zajímá)
V úterý ráno jsem v rozhlase vyslechl rozhovor, který mi nabídl další důkaz o nespolehlivosti pamětníků. V pořadu stanice ČRo Úterní ranní Plus se mluvilo o prvomájových oslavách v roce Pražského jara 1968 takto: ženský hlas: „To byla vopravdu taková spontánní akce, teda ten první máj. Poprvé jsem zažila první máj, kdy tedy jsme nešli z donucení ale dobrovolně…“
»»»
23.4.2018 Problémy s objektivitou (Týdeník rozhlas 17/2018)
Letos v únoru, bez většího zájmu médií, Ústavní soud zrušil rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a následné rozsudky Městského soudu a Nejvyššího správního soudu, na jejichž základě musela TV Nova zaplatit pokutu za porušení vysílacího zákona. Jednalo se o paragraf 31 odstavec 3 zákona 231/2001, který všem provozovatelům vysílání ukládá povinnost zajistit, „aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti...
»»»
10.4.2018 Poněkud nepovedený příměr Ondřeje Neffa
Ondřej Neff je publicista známý tím, že má na řadu věcí silné názory. Bohužel jeho silná a jednoznačná stanoviska – tak vítaná všemi, kterým vyhovuje, když jim někdo nabídne jednoduchou odpověď na složitou otázku – se ne vždy opírají o znalost reálií a kvalifikované zhodnocení situace. Příkladem může být jeho včerejší glosa „Finsko – náš vzor“ v rubrice „Politický cirkus“ na webu Neviditelný pes.
»»»
12.3.2018 Poučení ze Švýcarska (Týdeník rozhlas 11/2018)
V době, kdy útoky ze strany politiků na média u nás sílí, ve Švýcarsku proběhl plebiscit, v němž se občané této země rozhodli svá veřejnoprávní média podpořit. Stalo se tak při hlasování o lidové iniciativě No Billag navrhující zrušení rozhlasového a televizního poplatku, z něhož se financují veřejnoprávní rozhlas a televize SRG/SSR.
»»»
2.3.2018 Soukupových sedm miliard z jiného pohledu
Nevím, proč dehonestovat Kauzy Jaroslava Soukupa zesměšňováním a trapnými vtipy, když takový postoj je kontraproduktivní. Jenom posílí jeho zastánce. Zkusme se vžít do role obyčejného diváka, který nemá páru, jak to v médiích a v televizním byznysu chodí, když na něj Jaroslav Soukup ve svých kauzách o České televizi neustále útočí sumou sedmi miliard „bez jakékoli kontroly.“
»»»
28.2.2018 Jaroslav Med a jeho včela (z cyklu Koho to dnes zajímá)
Dlouho jsem váhal, zda se mám připojit k nekrologům literárního kritika, historika, spisovatele a vysokoškolského pedagoga Jaroslava Meda svoji vzpomínkou, jež má víceméně povahu obyčejného „name dropping“, tj. upozornění „já jsem se tím člověkem také znal“ používaného lidmi, kteří se chtějí ohřát ve světle reflektorů namířených na celebritu. Nakonec jsem neodolal, protože bych rád upozornil také na osud jeho životní družky Mileny Medové, rozené Svobodové, se kterou jsem měl tu čest spolupracovat v Československé televizi.
»»»
24.2.2018 V čem se - podle mého názoru - Jan Jirák mýlí
Informační server Aktuálně.cz zveřejnil 10 února rozhovor s mediálním expertem a profesorem žurnalistiky Janem Jirákem uvedený titulkem: „Sílu dezinformací přeceňujeme. Čtenář má stejné právo na pravdu i na lež, říká mediální expert Jirák.“ Jan Jirák se zde vyjadřuje o médiích a volbách prezidenta, o dezinformacích a svobodě projevu, o médiích veřejné služby, o konfliktu mezi ředitelem rozhlasu René Zavoralem a Jankem Kroupou, o investigativní žurnalistice a objektivitě.
»»»
18.2.2018 Švýcaři budou hlasovat o poplatku
Zatímco americkou společnost rozděluje Donald Trump, Velkou Británii brexit a českou společnost osobnost Miloše Zemana, obyvatele Švýcarska dnes dělí debata o rozhlasovém a televizním poplatku. Za dva týdny 4. března půjdou k volebním urnám, aby vyjádřili své ano či ne k lidové iniciativě No Billag, která žádá, aby se poplatek zrušil.
»»»
28.1.2018 Prezidentská volba - viděno z daleka
Odloučen od Louče zahraniční dovolenou a svoji neschopností ji z iPadu aktualizovat, uchyluji se na Facebook, abych zaznamenal své pocity před druhým a rozhodujícím kolem volby, které se bohužel nezúčastním. Zázrak internetu mi umožnil sledovat všechny prezidentské debaty včetně těch (ne)debat na Nově a na TV Barrandov...
»»»
22.1.2018 Dobrý úmysl, problematické provedení (Týdeník rozhlas 4/2018)
Od začátku roku mají německá média kromě sestavování vlády ještě jedno žhavé téma - zákon „ke zlepšení prosazování práva v sociálních sítích“ označený jako NetzDG. Podle tohoto zákona mají sociální sítě od 1. ledna přísněji posuzovat obsah příspěvků svých uživatelů. Konkrétně se to týká sociálních sítí Facebook, Twitter, YouTube a Snapchat. Zákon vyvolal rozporné reakce...
»»»
4.1.2018 Vzpomínání na „dabing street“... (z cyklu Koho to dnes zajímá)
Česká televize v těchto dnech začne vysílat komediální seriál Petra Zelenky Dabing Street, jehož podkladem je stejnojmenná divadelní hra, kterou režisér a scenárista napsal pro Dejvické divadlo. Z popisky seriálu na stránkách České televize jsem vyrozuměl, že se děj točí kolem malého soukromého dabingového studia ZERO. Já bych však rád vzpomenul na skutečnou „dabing street“...
»»»
|
Louč podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní. 
