Kdyby tento návrh úspěšně prošel parlamentem (dle legislativního plánu by měl vstoupit v platnost od května příštího roku), stálo by za to zvážit, zda by se neměl reformovat také Státní fond a způsob přidělování dotací. Často citovaná Francie (zde nabízím přílohu francouzského zákona o státním rozpočtu, v níž vybrané prostředky na podporu audiovizuální tvorby činí 475 milionů euro), totiž ty prostředky rozděluje nejen filmařům, ale podle mých zběžných informací (rád uvítám upřesnění) také všem televizním stanicím – veřejnoprávním i komerčním – pokud přijdou s projekty na původní audiovizuální díla.
24.3.2004 - Telenovelu Rodinná pouta, kterou včera odstartovala televize Prima, uvítala Mirka Spáčilová titulkem „Rodinná pouta aneb bohatí a chudí před pultem“ a úvodní větou: „Legenda nelhala, alespoň podle prvních dílů soudě jsou Rodinná pouta soap opera jako bič. Dokonce tak čirá, až budí sympatie.“ Já s Mirkou Spáčilovou souhlasím včetně toho, že hercům, kteří jsou odchovaní Stanislavským, soap opera příliš nesvědčí. Jsem zvědav, kdy dojde dech sarkastickému komentátoru televizní seriálové tvorby v deníku Právo Jaroslav Špulákovi, který svoji úvodní recenzi nazval „Králík v mudrlantově tašce“. 104 dílů je přece jen během na dlouhou trať, která je delší než 13 dílů Nemocnice.
23.3.2004 - Překvapivě hladce proběhlo dnešní hlasování o tzv. „euronovele“ vysílacího zákona, která se ve Sněmovně potácí už dva roky. Nejdříve jí jako sněmovní tisk číslo 87 Sněmovna v dubnu loňského roku zakousla. Nová verze jako sněmovní tisk číslo 341 byla na stole od loňského června. (V Louči jsem o případu psal například zde nebo tady).
19.3.2004 - Neměl jsem tam chodit – s takovým pocitem jsem odcházel ze včerejší debaty v Nostickém paláci o bulvarizaci televize. O tom, jak jsme probírali téma bulvarizace tisku „od Šumavy k Tatrám“, se teď může přesvědčit kdokoli, kdo klikne na www.ceskamedia.cz, kde je nesestříhaný záznam. Až jsem byl překvapen, že publikované citace z besedy měly hlavu a patu, přesto podle mého názoru nemohou zakrýt skutečnost, že definitivní výrok o bulvarizaci českého tisku by vyžadoval širší důkladnou studii, a možná i jiné diskutující (tím myslím sebe). Takto jsme se tam hádali o titulky, probírali pracovní podmínky českých novinářů a diskutovali o tom, zda a jak zahraniční vlastníci ovlivňují obsah českého tisku. Na druhé straně si říkám: koho to nebavilo, mohl odejít.
Překvapila mě vstřícnost koalice k opozičním pozměňovacím návrhům, která našla vyjádření ve slovech ministra kultury Pavla Dostála: „Pozměňovací návrh pana místopředsedy Langera jsem osobně projednal s panem předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a uznávám jeho argumenty, které jsem předtím neuznával. Chci tímto říci, že tento návrh bude mít moji podporu.“
A tak se do novely dostala jak věta: „Podání žaloby má odkladný účinek“ (na rozhodnutí RRTV), tak i věta „Prodloužení doby platnosti licence Radou podle odstavce 8 má stejné právní účinky jako rozhodnutí Rady o udělení licence.“. Pokud vím, tak tyto věty byly kdysi předmětem sváru. Že by se zrodil kompromis ve stylu: Když vy nám podržíte komerční média, tak my vám pomůžeme u médií veřejnoprávních?
V § 32 se doplňuje odstavec 4, který zní:
"(4) Provozovatel celoplošného rozhlasového a televizního vysílání s licencí dbá na kultivovanost jazykového projevu. Hlasatelé, moderátoři i redaktoři zpravodajských a publicistických pořadů jsou povinni vyjadřovat se spisovným jazykem (kromě nezastupitelných citací). Provozovatel uvedený ve větě prvé zajišťuje rozvoj českého jazyka a vyzdvihuje jazykové dědictví."
Jak se bude vykládat tento paragraf? Kteří hlasatelé, redaktoři a moderátoři? Jen v komerčních médiích? Jen v celostátních? Nebo ve všech? Tak nevím. Myslím, že znění tohoto paragrafu může sloužit jako příklad poslaneckého kutilství, kterým se zapleveluje náš právní řád.
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. Kniha je k dostání v prodejně Carolinum, Praha 1, Celetná 18.
Copyright © Milan Šmíd