| LOUČ č.28 26.3.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz, http://www.ram.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 19.-26.3.2001
* Minulý týden opět jednala Stálá komise PSP pro sdělovací prostředky o novém vysílacím zákonu. Zasedání se konalo v pátek 23.3., takže mám zatím k dispozici pouze zprávy z médií. Mezitím jsem si ovšem prostudoval informace z předchozích jednání, takže ve svém komentáři mohu plynule navázat a zdokladovat to, co jsem napsal v poslední Louči.
* Volební výbor Poslanecké sněmovny dal k dispozici seznam kandidátů na členství v Radě ČT. Vše probíhá tak, jak novela zákona o ČT předpokládala. Jediný problém vidím v tom, že ani zákon 39/2001 Sb., neujasnil, zda Rada ČT je orgánem spíše správním (tj. pro odborníky, co alespoň trochu na základě své profese televizi rozumějí) nebo orgánem kontrolním, dozorčím (kde mohou najít svá místa i nevědomí zástupci z lidu). Dle zákona totiž Rada ČT je i nadále "orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT".
* Pořad ČT Fakta v pondělí 19.3. vylíčil poslance Miloslava Kučeru (ČSSD) jako komunistického cenzora, což vyvolalo následnou debatu a polemiku. K pořadu Fakta jsem přičinil rovněž glosu.
* Ve čtvrtek 22.3 zemřel v USA William Hanna. Komu to jméno nic neříká, může si přečíst příspěvek Tom a Jerry ve smutku.
Mediální komise v akci
Že by Ivan Langer věděl, kde Železného bota tlačí?
V sobotu 24.3. uvedla MF DNES svoji zprávu o jednání Stálé komise PSP pro sdělovací prostředky titulkem "Zákon o Železném je hotov". I když souhlasím s lobbyistou soukromých rádií Michalem Zelenkou, že příprava návrhu zákona probíhá v podmínkách "fascinace panem Železným", nemyslím si, že je to zákon o Železném, ani pro Železného.
V současných podmínkách je to zákon pro Jiřího Šmejce, Ivana Zacha a další bezskrupulozní podnikatele, vycvičené průběhem privatizace v umění "výhodný nákup zboží za účelem dalšího prodeje", kteří teď tohle umění používají v oblasti vysílání, kde se v minulých letech vytvořila nestandardní, pro podnikatele nesmírně výhodná situace. Vysílatelé nejenže získali celoplošné vysílací frekvence zcela zdarma, ale podařilo se jim také zbavit se všech podmínek, které by je zavazovaly k tomu, aby poskytnutí veřejného statku (frekvence) k vydělávání peněz kompenzovali programovou službou, jež by přesáhla jejich běžnou praxi maximalizace zisku při minimalizaci nákladů, což vede k jednotvárnosti a zužování programové nabídky.
Co je na celé věci smutné, je úroveň těch, kteří - přestože je to jejich posláním - nedokážou ochránit veřejný zájem. Sledovat jednání tzv. mediální komise je v tomto ohledu skutečně tristní záležitostí a někdy mi to připadá jako stínový box pro veřejnost. To poslední jednání znám sice jenom z médií, ale o předchozí schůzi 17.3. toho vím poněkud více.
O tom, zda může být členem "velké" Rady RČRRTV ombudsman nebo náčelník generálního štábu, se vede sáhodlouhá debata, přičemž zpolitizovaná jednokomorová volba a likvidace nezávislosti tohoto orgánu snadným odvoláváním vůbec nepřijde na pořad dne. Totéž se týká transparentnosti vlastníků.
Co však poslancům připadá důležité, je zajištění výhod odchodného pro členy RČRRTV. Proč taková starost? Aby si snad toho místa, kam je politické strany dosadí, členové Rady více vážili a lépe poslouchali? Kvůli tomu se dokonce hlasuje dvakrát, když poprvé se nepodařilo sehnat většinu.
Neinformovaný divák by téměř zalkal dojetím nad tím, jak vášnivě poslanec Pleva (ODS) hájí veřejný zájem, když válčí s poslancem Langerem (ODS) o to, zda v paragrafu 21, odstavec týkající se převodu majetkových podílů, má být při převodu zachován podíl původního vlastníka ve výši 66 procent (Pleva), nebo 34 procent (Langer). Ten divák totiž netuší, že uvedený limit má podle návrhu zákona platit jenom pro první dva roky licence, a že tohle ustanovení, které ruší evropský standard nepřevoditelnosti udělených licencí, do návrhu zákona už vloni na jaře vsunuli Železného advokáti.
Kupodivu, téměř vůbec se nediskutuje o veškerých ustanoveních harmonizujících naše zákony s legislativou EU. Kdeže loňské sněhy jsou a kde někdejší Železného lamentace proti kvótám. Rovněž reklama v ČT (viz Louč č.26) je vyřízena překvapivě nekonfliktně - vše zůstává při starém. V zákonu jde totiž o mnohem důležitější věci a tou nejdůležitější je automatické prodlužování licencí.
Oponentura vůči oposmluvnímu bloku Langer-Pleva-Kučera je téměř nulová. Vladimír Mlynář je sice schopen prosadit ve formulaci "licence se neprodlouží pouze, pokud" nahrazení slov "pouze, pokud" slovy "v případě, že", ale to je asi tak všechno. Ještě se pokusí prosadit, aby komerční televize titulkovaly pořady pro neslyšící, a aby se zakázala reklama na erotické služby. V obou případech neúspěšně. Rovněž ministr Dostál prohrává, když žádá, aby hlasování o licencích v RČRRTV bylo veřejné, a aby se ČT přidalo ještě jedno procento reklamy.
Fantom Železného a TV NOVA jakoby se doopravdy vznášel nad celým jednáním, kdy téměř každé ustanovení se dostává pod úhel pohledu - je to dobré pro TV NOVA nebo není - i když se třeba dotyčný paragraf Novy vůbec netýká. Na jedné straně jakoby se automaticky předpokládalo, že RČRRTV bude vysílatele sekýrovat (jisté zkušenosti by tady byly), zatímco na druhé straně se bere za hotovou věc, že majitelé licencí budou Radu podvádět (také tady by se zkušenosti našly).
Ačkoli poslanci diskutují k jednotlivým bodům nejen podle sněmovního tisku 717, ale také podle písemného materiálu, do kterého jsou zapracovány návrhy z kulturního výboru a podvýboru pro mediální legislativu, i při této nepřehlednosti je jasné, jaké je hlavní téma dne - je to prodlužování licencí.
Mistrovským kouskem v tom ohledu je rozšíření lhůty (z 30 měsíců na 4 roky), ve které může žadatel o prodloužení požádat. Co tento krok znamená, popisuji zvlášť v samostatném článku. Rozhodnutí, ve kterém jde o miliardy korun, se odehraje v okamžiku, přičemž někteří možná ani nevědí, pro co vlastně hlasovali. Viz stenogram:
Místopředseda PSP Ivan Langer: "Paragraf 12... máme tady odstavec 10 - změny. Takže to formálně odsouhlasit nebo neodsouhlasit? Takže odst. 10 - rozšíření té lhůty. Kdo je pro rozšíření tak jak to přijal výbor? 8 - přijato."
Všechno jakoby ustupovalo do pozadí, když se objevují paragrafy, které by mohly ovlivnit prodloužení licencí, lépe řečeno, které by se mohly stát důvodem neprodloužení licence.
Jeden příklad za všechny: Podle návrhu zákona se licence neprodlouží v případě, pokud by například "byla opakovaně pravomocně v průběhu dvou let uložena sankce... atd." Sankcí může být potrestáno také porušení oznamovací povinnosti podle paragrafu 57 (dříve 54), který praví, že vysílatel má povinnost oznámit RČRRTV, když dojde "k takovému spojení provozovatelů televizního vysílání, kdy jedna právnická osoba nebo jedna fyzická osoba má podstatný vliv na dva nebo více provozovatelů televizního vysílání", přičemž ten "podstatný vliv" se ve třech dalších odstavcích specifikuje.
Tolik výchozí situace, do níž poslanec Ivan Langer aktivně zasáhne. Žádá, aby se sankce za porušení oznamovací povinnosti v zákonu ponechala, ale aby se vyřadila z výčtu případů, kvůli kterým lze licenci neprodloužit.
V této souvislosti Ivan Langer říká: "Podíváte-li se na... poslední větu: Má možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení provozovatele jiným způsobem... (jde o upřesnění "podstatného vlivu" - pozn.mš) Nedokážu si představit, co se touto formulací míní. Kdo to bude rozhodovat? Rozhodovat to bude samozřejmě Rada. Chci se zeptat, jestli se tím může mínit i fakt, když mám třeba osobní směnku osoby, která má obchodní podíl v právnické osobě, která je držitelem licence, jestli mohu tedy na ni vyvíjet vliv jiným způsobem. Ptám se vědomě, protože můžete říci, že ano jako Rada a tím pádem rozhodujete o tom, že když to neoznámím, že někdo takovou směnku má na mne, tak tím pádem automaticky ztrácím nárok na prodloužení licence ze zákona."
Když jsem ten zápis četl, napadlo mě, zda vlastně tímto hypotetickým případem nevyjádřil poslanec Langer zcela konkrétní situaci, která dnes panuje ve společnosti CET 21. Takže jsem si položil otázku: Kolik asi směnek a komu asi je Vladimír Železný podepsal?
Jak se v Británii (a Francii) prodlužují licence
Informace pro poslance Plevu
Úvodem prohlašuji: jsem pro to, aby licence pro vysílání TV Nova se prodloužila na další licenční období. Profesionalita pracovníků, kteří se soustředili kolem této divácky úspěšné komerční televize, je jistou zárukou, že kmitočty, které jí stát propůjčí k dalšímu užívání, budou účelně využívány tím, že se na nich bude vysílat program schopný přitáhnout zájem diváků.
Zároveň však prohlašuji: jsem zásadně proti tomu, aby toto prodloužení licence proběhlo automaticky, bez jakéhokoli vyjednávání o změně současných skandálně okleštěných licenčních podmínek. (Podrobnosti viz příloha Jak se Nova zbavila licenčních podmínek.)
Ještě do minulého vydání Louče jsem narychlo umístil odkazy na britský regulační orgán Independent Television Commission, který minulé pondělí 19.3. zveřejnil podmínky pro vydání či prodloužení nových licencí sítě komerční televize ITV. Bláhově jsem se domníval, že si to snad někdo z parlamentu přečte a pochopí, jak účelově argumentuje poslanec Petr Pleva, bohužel zpravodaj nového vysílacího zákona, když tvrdí, že o tom, zda licence bude či nebude prodloužena, je třeba rozhodnout čtyři roky předem, aby mediální podnikatel nedošel ke škodě ("Je to přece kvůli investicím, které se musejí plánovat dlouho dopředu," řekl včera HN Pleva." - citát z Hospodářských novin 16.3.). Zapomněl jsem, že znalost cizích jazyků není silnou stránkou naší legislativy, a na český překlad jsem si nenašel čas, takže dopad a ohlas byl zřejmě nulový.
Nyní tedy tento informační deficit napravuji a podávám komentovanou verzi tiskové zprávy ITC. ITC zde oznamuje finanční podmínky, které nabízí zájemcům o prodloužení licencí v sedmi britských regionech. Uzávěrka vyjádření je 1.4.2001. Licence těmto stanicím vyprší 31.12.2002. Takže pokud tyto stanice nabízené podmínky odmítnou a případného nového kompetitivního tendru na licenci se neúčastní, mají 20 měsíců na to, aby mohly likvidovat, případně zpeněžit své vybavení pro vysílací byznys.
Ve zvláštní příloze uvádím doslovnou citaci z francouzského zákona, který praví, že o prodloužení licence se rozhoduje pouhých 12 měsíců před vypršením licence u rozhlasového vysílání a 18 měsíců před vypršením licence u televizního vysílání. Navíc se ve Francii prodlužuje jen na poloviční dobu původní licence, tj. pět let u televize. (pozn.: lhůty v textu Louče upřesněny 28.3. - mš)
Ale zpátky k tiskové zprávě ITC. Independent Television, celoplošný komerční terestrický televizní program se zkratkou ITV, označovaný jako Channel 3, vysílá v Británii od roku 1955, a podílí se na něm majitelé 15 regionálních licencí. Jejich koordinace je daná licenčními podmínkami. Princip historicky prvního z duálních systémů v Evropě je jednoduchý. Stát zajišťuje ITV monopol na reklamní příjmy, protože BBC reklamy nevysílá, a na druhé straně stát od ITV žádá, aby plnila některé úkoly veřejné služby.
V roce 1990 se v Británii přijal nový vysílací zákon, který změnil systém udělování licencí a pod vlivem doznívajícího thatcherismu uvolnil přísnou regulaci ITV a rozhodl, že licence se budou dražit. Nebyla by to ovšem Británie se svými tradicemi kompromisu, kdyby i tento zákon neměl výjimku v tom, že ITC nemusela dát licenci nejvyšší nabídce, ale mohla zohlednit tzv. quality threshold, tj. práh kvality nabízené služby.
Dražba licencí v roce 1991 měla zajímavý průběh také v tom, že ve dvou regionech (Midlands a Skotsko) se našel jenom jeden zájemce, který tak dostal licenci za nominále dvou tisíc liber, zatímco zvláště v pěti nejvýnosnějších regionech se nabídky pohybovaly v miliónech liber.
Zákon z roku 1990, vědom si toho, že v podmínkách prudkých technologických změn a nové konkurence kabelu a satelitů bude možná třeba nový systém korigovat, vtělil do svého textu ustanovení, podle něhož čtyři roky před uplynutím licence mohou držitelé licencí požádat o její prodloužení. Nedivil bych se, kdyby právě tento zahraniční příklad použil poslanec Pleva jako argumentaci ke svému návrhu na změnu ustanovení paragrafu 12, odst.10, o lhůtách podání žádosti o prodloužení licence (původní návrh - 30 měsíců, podle Hospodářských novin prodlouženo na čtyři roky).
To, co svým kolegům Pleva pravděpodobně již nesdělil, byly pokyny ITC pro žadatele o prodloužení licence a postup jakým ITC při prodlužování licence postupuje.
Dělají-li dva totéž, nemusí to být totéž. Návrh našeho vysílacího zákona totiž říká: "Na žádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti prodlouží." Odmítnout prodloužení licence lze jedině ve vyjmenovaných případech a o lhůtách, kdy prodloužení licence vstoupí v platnost, se v zákoně vůbec nehovoří. Teoreticky to znamená, že držiteli licence se ve lhůtě třiceti dnů od podání žádosti licence automaticky, bez jakéhokoli vyhodnocení, prodlužuje.
A zcela konkrétně: projde-li současný návrh (paragraf 12, odstavec 10) do podoby zákona, pak CET 21 může požádat o prodloužení licence na TV NOVA již příští rok od 4.2.2002, tedy čtyři měsíce před volbami, které by mohly pozměnit poměr sil v regulačním orgánu Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Takže já se znovu ptám našich poslanců: cui bono? V čím zájmu, vážení pánové?
Komu asi prospěje, když naše komerční celoplošné televize budou pokračovat v praxi, při níž dostávají zdarma veřejný statek - vysílací frekvence - aniž by cokoli (finančně či programově) za to musely odevzdávat? Důvody, proč by tomu tak být nemělo, jsem popsal již v Louči č.25.
Já si nemyslím, že český trh televizní reklamy je natolik výnosný, aby se mohl rovnat britskému. Proto částky, které ITC požaduje od držitelů licencí, ponechávám bez komentáře. Na závěr však přeložím jednu větu z uvedeného textu:
"Podmínky prodloužení licencí jsou odvozeny z realistického odhadu hodnot těchto licencí v podmínkách zostřující se konkurence na trhu. Při stanovení finančních podmínek se ITC snaží zajistit, aby držitelé licencí mohli pokračovat v poskytování výtečného rozsahu a kvality národních a regionálních služeb a současně zajistili přiměřenou náhradu státní pokladně za získání práva vysílat."
Fakta ČT o Miloslavu Kučerovi
Je nezbytné, aby legitimní investigativní žurnalistika pracovala s ověřenými informacemi a poctivými názory. Je neslučitelná s novinářskými kampaněmi vedenými na základě předem stanovených pozic a zvláštních zájmů.
Kodex ČT, Etika žurnalistiky, část III
Pořad Fakta o poslanci ČSSD Miloslavu Kučerovi se mi komentuje nelehko už z toho důvodu, že mohu být kdykoli obviněn z podujatosti, neboť totéž, co se stalo Miloslavu Kučerovi, se kdykoli může stát i mně. Přesto se domnívám, že tomu komentování se vyhnout nemohu.
Ta věc má totiž dvě polohy - obecně morální a profesně žurnalistickou.
Z hlediska obecně morálního je zcela legitimní, když se mladá generace zajímá o generaci svých otců a když média chtějí vědět, jaký byl život těch, kteří je v parlamentu zastupují. V této souvislosti se něco podobného, co se přihodilo poslanci Kučerovi v ČT, může stát téměř každému, kdo nebyl v disentu, kdo se aktivně účastnil společenského života (jako obecní radní nebo třebas i jako zahrádkář či holubář nebo kynolog/svazarmovec atd.atd.) a jehož datum narození se pohybuje před rokem 1970. Vzpomeňme jen na textace nejrůznějších komplexních hodnocení a doporučování.
Své morální právo vyjádřit se k věci odvozuji od toho, že na rozdíl od poslance Kučery já se do žádných veřejných funkcí netlačím, a že nic nezatloukám a jsem ochoten o čemkoli diskutovat, postrádaje asertivitu lidí typu Jiřího Krejčíka (vycházím z TV dokumentu o jeho životě) nebo Vladimíra Justa, nebo z jiného soudku Milana Knížáka či Jiřího Payna a koneckonců i Václava Klause, kteří jsou přesvědčeni o tom, že vše, co činili a činí, je a bylo dobře a to "špatně" pochází z jiných zdrojů, od jiných lidí, zvláště těch, co si dovolují mít jiný názor na věc.
Pokud ovšem toto zkoumání nastane, tak by mělo být oboustranně "fair", což je slovo, které se jednoduše přeložit nedá, ale jedním z jeho významu je "poctivý". A tu férovost jsem v pořadu Fakta postrádal, čímž se dostáváme do roviny žurnalistické profesionality.
V čem vidím, že žurnalista pochybil? Měl k dispozici fakt, že poslanec Kučera kdysi dávno vypracovával lektorské posudky na písňové texty pro krajské kulturní středisko v Hradci Králové. Ten fakt je nepopiratelný a byl hoden zveřejnění. Ovšem způsob jeho prezentace se odchýlil od záměru co nejpodrobněji a nejúplněji ho objasnit a divákovi zprostředkovat. To předpokládalo dát slovo oběma stranám, tj. hodnoceným hudebním skupinám a hodnotitelovi Kučerovi, což se formálně stalo a kde Kučera - mírně řečeno - ztratil nervy a jako veřejný činitel selhal.
Na straně druhé selhal i žurnalista ve své funkci korigujícího a vyvažujícího činitele, tedy toho, kdo by měl ty věci uspořádat a předložit divákovi tak, aby si mohl udělat svůj názor a neměl pocit, že se ho někdo snaží zmanipulovat nebo udělat z něho blbce.
Bohužel právě k tomu došlo, o čemž svědčí nejen názor zainteresovaných osob, ale i vášnivé diskuse na jiných veřejných i méně veřejných fórech.
Namísto, aby redaktor uvedl, kolik těch písňových textů bylo, kolik jich Kučera nedoporučil a jaké důvody zde uváděl; namísto, aby divákovi vysvětlil a lépe objasnil zhůvěřilý systém povolování a zakazování uměleckých děl a textů v minulém režimu, tak je se vším rychle hotov a sleduje pouze jednu, předem určenou linku a pouze jednoho předem odsouzeného viníka: Kučera je bývalý cenzor.
Začíná to úvodem Marka Vítka: "Pořad Fakta objevil, že poslanec Kučera v době totality působil jako cenzor." Začátek reportáže má ještě poměrně standardní průběh, neboť představuje Slávka Klecandra, kapelníka skupiny Oboroh, na jejíž texty napsal Kučera posudky. Je pochopitelné, že Kučeru vidí jako cenzora, nicméně je schopen i chápat jeho možnou motivaci "Já jsem jim vlastně pomohl, já jsem jim umožnil, že mohli dvě třetiny toho repertoáru hrát." (citát Klecandr).
Nicméně velice záhy redaktor reportáži dává předem naplánovaný směr: "Ve svém oficiálním životopisu se Miloslav Kučera... nezmiňuje ani o tom, že byl marxistou." (redaktor Knězů). Toto už je dosti silný kalibr, který však není fakticky podložen (a Kučera zde klidně vysoudí opravu).
To ovšem nestačí. Podle redaktora "Kučera začal svoji dráhu ideologického pracovníka," tedy další obecná nálepka s negativní konotací. Kupodivu, když je redaktor v obraze, tak si svým názorem už tak jistý není. Při natáčení s Kučerou říká: "já jsem se chtěl zeptat na vaši práci v KKS v Hradci Králové... já nevím, jestli to lze kvalifikovat jako jakýsi cenzor...". Nebo v jiném vstupu, již za účasti ministra kultury Dostála, improvizuje "Jistě... já nevím, jestli je to, já jsem tu dobu tak přesně nezažil jako vy dva, takže nemám s tím takové zkušenosti samozřejmě." V následujícím čteném vstupu však Knězů opět konstatuje: Pavlu Dostálovi cenzoři jeho texty také zakazovali. "Dnes je jeden z cenzorů jeho stranickým kolegou."
Cenzorství Miloslava Kučery se tudíž pokládá za neoddiskutovatelný fakt, aniž by se podrobněji objasnil mechanismus povolování a zakazování hudebních skupin, v němž mohl poslanec Kučera sehrát - a to ještě nic nevíme v jaké míře a v jakém rozsahu - úlohu jednoho příslovečného kolečka v celkovém mechanismu.
A tady dochází k další podpásovce - lektorství Miloslava Kučery se dává do přímé souvislosti se zakazováním, které pocházelo z politických míst, jako byl zákaz skupiny Pražský výběr, který rozhodně nepocházel z nějakého posudku nějakého externího lektora. Z výpovědí členů rockových kapel pořad Fakta vybírá hlavně emocionální odsudky, méně již věcné informace o této minulosti.
Jestliže závěr pořadu Fakta praví: "V demokratických zemích odporuje všem základním normám, aby někdo omezoval tak, jako dříve komunističtí cenzoři, svobodu projevu druhého člověka," pak s touto větou se dá jedině souhlasit, nicméně bylo dobré si vyjasnit, kdo byli ti "komunističtí cenzoři", a koho lze a koho nelze označit za "cenzora" jako takového. Je "cenzorem" šéfredaktor nějakého deníku jenom proto, že vyřadí materiál nekvalitní nebo neodpovídající ediční politice daného listu?
Tím nechci omlouvat ani poslance Kučeru, ani své fungování v ČST. Nicméně bylo by dobré si uvědomit, že zhoubnost "komunistické" cenzury byla dána především systémem, ve kterém média dříve pracovala, v tom, že tento systém likvidoval svobodu projevu jak celek.
Namísto aby se nechala vhodnost či nevhodnost vystoupení dané hudební skupiny na úvaze svobodným a pluralitně organizovaným pořadatelům, vydavatelům, vysílatelům (je MTV cenzorem, když nezařadí klip Madonny?), snažila se ústřední moc centrálně rozhodovat, co je dobré a co je špatné a navíc neposkytovala prostor názorům a projevům disentujícím. To jenom na okraj, až si budou mistři ostrých per zase jednou stěžovat na zavádění "komunistických cenzorských metod" tu v ústředních denících, tu v televizi nebo v rozhlase, jenom proto, že jim jeden šéfredaktor odmítl text zveřejnit.
Je zajímavé, že v diskusi o pořadu Fakta nikdo nezmínil Kodex ČT, proti kterému se - dle mého názoru - pořad provinil. Jestliže dnešní platný Kodex ČT je pro zaměstnance ČT jenom cárem papíru, na který se nikdo neohlíží, nebude mít ten příští, zákonem stanovený a parlamentem posvěcený Kodex stejný osud? Jinak řečeno: jsou dobré kodexy zárukou dobrých mravů?
Tom a Jerry ve smutku
Ve čtvrtek 22.3. zemřel William Hanna, polovička známé dvojice Hanna-Barbera. Těm, co tato jména nic neříkají, však zcela určitě něco připomenou jména Tom a Jerry, Méďa Béďa, Pes Filipes, Flinstonovovi - a to je jenom menší část charakterů, která tato dvojice za 60 let společné práce vyprodukovala.
Když jsem jako novic televizní profese dramaturga zahraničních pořadů poprvé zaslechl Hanna-Barbera, myslel jsem si, že jde o jednu osobu. Je to však tandem dvou osob, který vznikl v roce 1937 jako plánované manželství vymyšlené manažery studia Metro-Goldwyn-Mayer.
V té době měl Bill Hanna, pocházející z Utahu, za sebou střední technické vzdělání a kariéru nezaměstnaného novináře, který v době krize vzal místo poslíčka v malé hollywoodské firmě Harman a Ising produkující animované filmy. Tam začal psát scénáře a za několik let si ho všimla MGM. Nabídla mu smlouvu a posadila ho do kanceláře s Joe Barberou.
Joe Barbera, o rok mladší než Bill Hanna, je synem italských přistěhovalců z newyorského Brooklynu, který si vedle své nemilované profese účetního kreslil obrázky a snil o místě u Disneyho. Dokonce mu jednou napsal a Walt Disney odpověděl, že až bude v New Yorku, že dá vědět. K setkání však naštěstí nikdy nedošlo, protože jinak by se Barbera asi stal jedním z mnoha anonymních kreslířů Disneyho velkovýrobny. Když krize dolehla i na Barberu a ten o své místo účetního přišel, vydal se do Hollywoodu za svým snem, který se mu splnil tím, že ho zaměstnala MGM.
První společný nápad dvojice Hanna a Barbera - vytvořit dvojici kocoura a myši - příliš velké nadšení nevyvolal. Jednak se šéfům MGM zdálo, že ten nápad není příliš originální, a byla tady i silná "myší" konkurence ze studia Walt Disneye - myšák Mickey. Hanna a Barbera však svůj nápad prosadili, což jim přineslo slávu a studiu peníze. Seriál Tom a Jerry získal celkem sedm Oskarů a pronikl do celého světa. Profit z této úspěšnosti však měl producent, nikoli autoři, kteří firmě MGM smlouvou přiznali autorská práva - ve třicátých letech byli rádi, když dostávali od studia dobrý plat. Dnes na Tomu a Jerrym vydělává televizní magnát Ted Turner, který filmotéku MGM kdysi koupil.
Od roku 1939 až do roku 1957 se epizody kreslených grotesek s Tomem a Jerry staly nerozlučným přídavkem filmových představení v kinech. Vyráběly se ve třináctidílných sériích čtyřikrát do roka, aby každý týden do kina přišel nový díl. Pokud vím, tak nejméně jeden z nich se vyráběl v Československu. Gene Deitch by o tom mohl vyprávět.
Padesátá léta, příchod televize a pokles návštěvnosti kin způsobily, že jednoho dne se Hanna i Barbera ocitli na dlažbě, když MGM svoji animovanou tvorbu zrušila. Oba však v roce 1957 založili vlastní produkční společnost a začali nabízet své produkty televizním stanicím. Bill se věnoval produkci a scénářům, Joe se staral o prodej a marketing.
Tady je počátek dlouhé řady seriálů, postav a postaviček, včetně pokřiku Freda Flinstona "jaba daba dú", který prý Neil Armstromg na Měsíci vyslovil dříve, než začal hovořit o velkých krocích pro lidstvo. Říká se, že firma Hanna a Barbera vyrobila téměř 300 seriálů s osmi tisíci charaktery. Podílela se i na produkci známých Šmoulů.
Studio Hanna Barbera šlo vždy s dobou, nezaspalo nástup počítačové animace, včas naskočilo na marketingový kolotoč domácího videa. Oba tvůrci tak dokázali zúročit zkušenost z MGM, podle níž nevydělávají ti, kteří píší scénáře a dělají filmy, ale ti, kteří s nimi obchodují.
Tom a Jerry minulý týden ztratil jednoho ze svých otců. A vedle nich také Huckleberry Hound, Yogi Bear, Yakky Doodle, Quick Draw McGraw, Ruff and Reddy, Pixie a Dixie, Snnooper a Blabber, Top Cat, Lippy the Lion, Herculoids, Johnny Quest, Scooby Doo a Scrappy Doo, Flintstonovi a Jetsonovi a částečně i rodiny Šmoulů. Otázka do milionáře - jak se původně jmenoval pes Filipes, méďa Béďa a jak se anglicky jmenují Šmoulové?
Řekli o armádě (použitelné i pro mediální rady)
Máme plukovníky, kteří v životě neveleli praporu. Jenomže jejich rozhodnutí ovlivňují život celé armády. Nemusím snad říkat, nakolik "kvalifikovaná" bývají mnohdy rozhodnutí těchto plukovníků. Jednotkám nikdy neveleli, a proto nedokáží domyslet, jaké kotrmelce jejich rozkazy s lidmi "dole" provádějí. Na jejich výhrady k nesmyslným a protichůdným nařízením pak ani já nemám odpověď.
Náčelník generálního štábu Jiří Šedivý v rozhovoru pro MF DNES 22.3.2001