Do dnešního dne - měsíc po pokusu otrávit ruského agenta Skripala ve Velké Británii - je novičok stále námětem četných komentářů a internetových diskusí dle hesla "čím méně o tom víme, tím více o tom píšeme."
Naštěstí dnes už diskutéři chápou, že novičok není nějakým přesně definovaným jedem, že je to publicistické označení pro širší skupinu nervově paralytických látek vyvíjených vojenským výzkumem v někdejším SSSR, a že tedy výrok "žádný novičok neexistuje" je i není pravdivý
x x x
Typickým příkladem, jak z jedné informace mohou vycházet různé interpretace, byla úterní (3.4.) zpráva britských médií, podle níž Gary Aitkenhead, šéf vojenské laboratoře v médiích zmiňované jako Porton Down, oficiálně Defence Science and Technology Laboratory, prohlásil:
"Byli jsme schopni ji identifikovat jako novichok, zjistit, že to byla vojenská nervově paralytická látka. Neověřovali jsme přesný zdroj, ale poskytli jsme vědeckou informaci vládě, která potom využila řadu dalších zdrojů a shrnula je tak do závěrů, ke kterým dospěla." Dále řekl, že místo výroby by se dalo určit "z množství různých vstupních zdrojů, k nimž má vláda přístup," a dodal: "vědecké zjištění je jen jedním z těchto zdrojů."
Ruská média, jakož i jejich čeští příznivci okamžitě začali zdůrazňovat: nejsou žádné důkazy, že jed přišel z Ruska. Jejich oponenti si však všímali jiné věty Garyho Aitkenheada, kterou kladli do popředí, a to že "jed byl identifikován jako vojenská nervově paralytická látka novičok (a military-grade novichok nerve agent), která by se pravděpodobně dala vyrobit pouze v rámci státu," Jaký stát to asi mohl být, je nabíledni.
x x x
Čímž se dostáváme k části diplomatického konfliktu kolem novičoku, v němž figuruje Česká republika. Ruský velvyslanec uspořádal včera v Praze tiskovou konferenci, při níž se snažil reagovat na předchozí ruské narážky na to, že novičok mohl pocházet také z Česka nebo Švédska. Z papíru četl prohlášení připravená v Moskvě, podle nichž: „Žádná obvinění proti ČR nikdy nebyla z ruské strany vznesena. Pouze jsme konstatovali fakta.“
Nevím, zda byl pouhým konstatovánm faktů výrok Sergeje Lavrova "Poté, co v Ruské federaci byly chemické zbraně zničeny, tyto práce pokračovaly a pokračují, jestli máme věřit západním publikacím, v USA, Velké Británii, Česku, Švédsku."
Nebo totožný výrok, již bez odkazu na západní média, stálého zástupce Ruska v KBSE Alexandra Lukaševiče, který zmínil také laboratoře v baltských státech. Nemluvě o ruských médiích, která v rámci vyvracení britského obvinění o ruském původu jedu novičok na Českou republiku nepokrytě ukazovala prstem.
x x x
Tohle mlžení se pokoušela obhajovat tisková mluvčí ruského zamini na brífingu 29. března slovy: "Ano v našich prohlášeních jsme poukazovali na chemické a technologické kapacity České republiky, Švédska a několika dalších zemí, jako příklad výzkumů ve světě. Ale v této souvislosti Rusko nikoho z ničeho neobviňuje. Bezdůvodná obvinění nejsou naším stylem."
Tak nevím, jak to tedy myslel ministr Lavrov s tím, že na vývoji těchto chemických zbraní se v Česku stále pracuje?
x x x
Na druhé straně člověk musí ocenit profesionalitu ruského ministerstva zahraničních věcí, jehož webová stránka má pohotově několik jazykových verzí, a které je schopno okamžitě zareagovat.
Jeden příklad za všechny: Materiál o vědeckém potenciálu ČR v oblasti chemického průmyslu (verze EN, FR, DE, ES a čínská) ze zmiňovaného brífingu MID 29. března.
Materiál cituje prameny zveřejněné v Česku, včetně článku, který spatřil světlo světa o týden dříve 23. března v téměř neznámém periodiku Vojenské zdravotnické listy. Všechna čest ruským zpravodajcům.
Informace českého odborníka Jiřího Patočky o tom, co si máme představit pod názvem novičok, se tiskové mluvčí Marii Zacharovové velice hodila do krámu.
Kéž by na podobné úrovni pracovalo i české zamini.
x x x
Zatímco média vedou bitvy o veřejné mínění naší rozdělené společnosti, do jejichž ohně přilévají olej populističní politici a propagandistické a dezinformační weby, jinde se píšou dějiny.
Například tento týden v Turecku, kde se sešli šéfové Ruska, Turecka a Íránu, aby diskutovali o budoucnosti Sýrie a Blízkého východu. Bez Američanů.
Když John F. Kennedy po karibské krizi v roce 1962 nechal stáhnout americké rakety z Turecka, určitě netušil, že jednou přijde doba, kdy si Turecko jako člen NATO objedná rakety z Ruska.
Jak by se k Turecku měla postavit Evropa, na tohle téma se zamyslel bývalý německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel, který rozvířil diskusní hladinu také svým vystoupením na německo-ruském fóru. (Čtenáře to možná nezajímá, ale takhle si na Louč ukládám odkazy, ke kterým se chci někdy vracet.)
x x x
Nebo na globální ose USA-Čína poté, co americký prezident vystřelil první salvu obchodní války, když uvalil cla na dovoz oceli a hliníku do USA. Čínská odveta nenechala na sebe dlouho čekat: Čína zavádí 25tiprocentní clo na řadu amerických výrobků.