Mně osobně jako příjemce starobního důchodu tenhle primitivní politický marketing uráží. Představa, že bych kvůli pětitisícovce volil Babiše, je absurdní. A kdyby bylo po mém, ten jednorázový příspěvek bych klidně oželel výměnou za rozumnou koncepční dlouhodobou hospodářskou politiku.

Dne 24. října 2000 tehdejší Rada ČT ovládaná aktivistickou radní Janou Dědečkovou si pozvala na koberec ředitele Chmelíčka, ředitele zpravodajství Vondráčka a šéfredaktory Martina Mrnku a Bohumila Klepetka, aby je zde radní obvinili ze všech možných a nemožných hříchů (zpravodajství ze zasedání MMF v Praze, pozastavená reportáž o Sazce, pořady Sněží, Katovna, Na ostro apod.).
V zápise z tohoto zasedání mne zaujal požadavek Jany Dědečkové "o detailní rozpoložkování pořadů Katovna, Sněží a Nedej se!", který jakoby z oka vypadl "rozpoložkovacím" požadavkům současné radní Hany Lipovské.

Tehdy chování radních vyvolalo v médiích nevoli (komentáře "Noví dozorci" (MFDnes 27.10.), "Radní vyrazili na zteč" (MFDnes 31.10.), "Olé, na chytrolíny" (Týden 30.10.)
Tentokráte o jednání Rady informovaly hlavně Parlamentní listy, které doplnil svým reportem radní Matocha.
Pouze Forum 24 se k jednání Rady ČT vrátilo stručnou glosou o "grilování" zpravodajců ČT.
Jak se ukázalo, jednání Rady ovládla hlavně polemika o "lidické reportáži", kauza Jakuba Železného se řešila jen tak mimochodem.

Počet nově nakažených v průběhu jednoho dne dosáhl v pátek 21. srpna rekordního čísla 508.

Tomáš Halík se odmítl přidat na stranu nesourodých koalic zastánců (Dominik Duka – Jana Bobošíková – Miloš Zeman – Ovčáček – Lipovská) i odpůrců (Jan Zahradil – Vojtěch Filip – Marta Semelová – Lenka Procházková) Mariánského sloupu a doporučil komentář historika Petra Hlaváčka, podle něhož Mariánský sloup "by mohl být – v interakci se sochou Jana Husa – obnovením (...) duchovního dualismu, nebo ještě lépe zdravé polemické plurality."

Spor o to, jaký pamětní list se do sloupu zazdí - zda ten masově podepisovaný z arcibiskupského paláce (plný text zde) nebo ten ve formě vzkazu podepsaného kardinálem Dukou, starostou Prahy 1 Petrem Hejmou a sochařem Váňou (navrhla radnice Prahy 1), rozřešil autor repliky sochař Váňa: zazdívat se budou listiny, až bude sloup definitivně dokončený, tedy až budou hotovi čtyři andělé u jeho úpatí.

Česká média opět trpí tím, že mladí novináři neovládají bukvy a ruštinu, takže se nedostanou k primárním pramenům a jsou závislí na překladových a zprostředkovaných materiálech. Kdyby si přečetli rozhovor s opozičním sociologem Olegem Manajevem, zjistili by, že i když výsledek prezidentských voleb je evidentně cinknutý, opakované volby by Lukašenko pravděpodobně znovu vyhrál, zatím o nějakém vítězství Cichanouské nemůže být řeč.
Ovšem co se děje na ulicích a dokonce i v továrnách, signalizuje rostoucí nespokojenost a počátek konce Lukašenkovy éry. Někteří lidé ve státní běloruské televizi chtějí od zítřka stávkovat.
Uvidíme, jak dopadne dnešní den v Minsku, kde se demonstruje nejen proti Lukašenkovi, ale také na jeho podporu. Průběh dne monitoruje na twitteru free Belarus, CNN Prima News dala v poledne na internet přenos z Minsku.

Přes 150 mrtvých a šest tisíc zraněných, o zničených a poškozených domech v půlkilometrové vzdálenosti ani nemluvě, to je výsledek podobné nekompetence, lhostejnosti a lehkomyslnosti, které vedly také k tragedii v Černobylu v roce 1986. Naše moderní složitá civilizace tahle zanedbání a neochotu řešit problémy čas od času trestá.
Někdy mám pocit, zda si o něco podobného u nás v Evropě také nekoledujeme.

Mezitím web Vlastenecké noviny extremisty Radka Veličky (jehož jméno iDnes taktně zamlčela) stačil zveřejnit komentář: "Jedenáct cikánů mínus. Něco uhořelo a něco vyskákalo oknem."

Při této příležitosti jsem si vzpomněl na zpravodajství o tragické události, při níž se před dvěma lety na koupališti Lhota u Brandýsa utopili dva vietnamští chlapci. Také tady média brala za bernou minci přihlížející svědky, kteří líčili událost "jak to bylo" a při tom obviňovali správce areálu za nečinnost.
Naštěstí reportérka Respektu Ivana Svobodová se nespokojila s náhodnými přihlížejícími a později v reportáži a také v DVTV uvedla věci na pravou míru.