Frontální útok na generálního ředitele ČT Petra Dvořáka dvojicí (trojicí) Matocha, Lipovská (+Bobošíková) pokračuje se střídavými úspěchy. Po nedávném šikanózním vytýkacím dopisu při dnešním zmatečném a vzrušeném zasedání Rady ČT (jednání vedl místopředseda Váňa) neprošlo usnesení o údajném střetu zájmů Dvořáka kvůli Leica Gallery Prague, kterou vede jeho manželka.

V rozhovoru z 22. března pro Respekt Petr Dvořák v předstihu vysvětlil, jak je to s jeho majetkovou účastí ve firmě Gopas, takže dnešní obviňující vystoupení Hany Lipovské na Radě ČT (od 4:38:10 záznamu) vyšlo poněkud naprázdno.

Petra Dvořáka se zastal dokonce i Ondřej Neff.

Doc. ThDr. PhDr. MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D. Dr. h. c. mult., prof. (citováno z vizitky) se rozhodl v komedii, která se odehrává v Radě ČT nepokračovat, a podal demisi (členství v Radě mu mělo skončit v květnu).

Zápas skončil skandálem, když Ondřej Kúdela při jedné potyčce na hřišti záložníkovi Glenu Kamarovi kradmo sdělil, že je "fucking monkey." Kúdela to sice popírá, prý není žádný rasista, ale tahle česká škodolibost přišla Slávii draho.
Jiří Hošek chování Kúdely ve svém komentáři označil za "obrovskou chybu a pitomost."

Čísla o současné situaci v Česku zde, ve světě tady.

Tento postup skrývá jedno nebezpečí: jestliže nejsou výchozí průzkumy přesné, pak "poll of polls" tyto chyby nevyrovnává, ale zdůrazňuje. Stalo se to BBC v roce 1992, když se rozhodla sčítat průzkumy jiných médií, které však byly nepřesné a chybující, a proto se pak celkový výsledek voleb lišil od předpovědí až o sedm procent. Napsal jsem to na Twitter, Michal Škop mi odpověděl.

O postupné ztrátě kritické sebereflexe svědčí i to, že Václav Klaus si stále ještě zahrává s návratem do politického života. ("Já jsem natolik ve hře politické celoživotně i teď, že, že určitě já nehodlám sedět doma..."), Jak však Hegel i Marx kdysi poznamenali, dějiny se občas sice opakují, ale někdy jako fraška.

Helena Hnilicová, psycholožka z 1. lékařské fakulty UK v Lidovkách vidí v řadách viníků i televizi:
"Pracují tam zřejmě lidé, kteří mají osobní svobodu na nějakém neotřesitelném piedestalu, ať se děje, co se děje. (...) v dané epidemiologické situaci nerozumím, proč se neustále musí opakovat příspěvky typu, že „chudák podnikatel zkrachuje, fitka jsou před zhroucením a že největší chudáci vůbec jsou vlekaři“. To je přece kontraproduktivní a posiluje to tendenci opatření nedodržovat (...) Na lodi vždy platí pravidlo, že jde-li ke dnu, všichni jdou k pumpám. Tady k nim rozhodně všichni nešli."

Souběžně probíhají v médiích přestřelky dokazující, že není jednota a shoda ani na úrovni vládních činitelů.

Nedá mi, abych nezavzpomínal na vyprávění Bořka Homoly (jednoho z vyhozených zahraničářů Rudého práva po roce 1968), který mi vyprávěl, jak začala novinářská kariéra Zdeňka Porybného, pozdějšího zpravodaje v USA v RP: "On to byl normálně kluk z ulice. Když dostudoval, žádnou novinařinu, snad ekonomku nebo techniku, tak ho napadlo zeptat se v Rudém právu, zda nemají pro něj místo. Tenkrát byla redakce po čistkách, neměli mladé ochotné lidi, a tak ho beze všeho vzali."
Dnes Wikipedie registruje Porybného především jako spolumajitele firmy Borgis (nedávno odstoupil z představenstva), která ukradla komunistům deník Rudé právo podobným způsobem, jako to svazákům udělali redaktoři v Mladé frontě. Jak to proběhlo, lze stále zjistit z dokumentu Veřejného rejstříku.