Zatímco u prvního bodu také já si myslím, že odstranění a přemístění – nikoli „stržení“ – Koněvova pomníku bylo zbytečné a kontraproduktivní gesto, v tom druhém bodu by si měl Zeman asi doplnit vzdělání.
Nebyli to čeští politici, kteří „způsobili“ okupaci naší země. Existuje dost dokumentů o silové politice vítězné velmoci vůči "osvobozeným" evropským státům (Rumunsko, Maďarsko, Polsko), včetně ČSR. Domácím politikům bych však vyčítal, že v letech 1947 a 1948 nedokázali čelit tomuto sovětskému tlaku na ovládnutí Československa podobně, jak se to – za cenu kompromisů – povedlo Finsku.

Mám na mysli tyto věty:
„O to výrazněji vystupuje do popředí historický paradox. Rusko tehdy Sovětský svaz, který byl podstatnou součástí spojenecké koalice, která bojovala proti agresi, a nakonec ji porazila, se dnes samo stalo agresorem a rozpoutalo na evropském kontinentu válku, která si nijak nezadá s tou druhou světovou svou ničivostí, a to jak na životech, tak na materiálních hodnotách. (…) Naproti tomu poražené tehdy nacistické Německo se stalo po hluboké reflexi demokratickou zemí, která podporuje mír a stabilitu v Evropě a pomáhá i v širším okolí.

odpovědi

Přičemž nevylučuji možnou přítomnost dalších státníků, kteří - podobně jako Miloš Zeman v roce 2015 - do Moskvy přijeli, ale na přehlídce nebyli.

Očekávaný velký průlom na ukrajinské frontě jako dar Putinovi u příležitosti "Dne pobědy" se zatím nekonal. Pouze zprávy o dobytí vesnic Staromajorskoje, Urožajnoje.

Kromě toho se cosi odehrává za kulisami ukrajinské politiky, což naznačuje zpráva webu Politico, podle níž dva důstojníci kontrarozvědky SBU údajně připravovali atentát na prezidenta Zelenského.

V jednom svém Ukrajinském přemítání jsem napsal, že Putinovi se bohužel "podařilo, když ne přerušit, tak přinejmenším na léta zpomalit a ztížit nadějnou cestu Ukrajiny" k demokracii. Dnes se všechno podřizuje válce a "hlavní slovo tady má Národní rada obrany a v ní SBU, ukrajinská tajná služba, civilní kontrarozvědka. Už od pohledu je zřejmé, že její reprezentanti jsou tvrdí nacionalisté, jejichž hlavním úkolem je bránit národ proti nepříteli, který existenci ukrajinského národa zpochybnil. Obránci národa, kteří nejsou ochotni přijímat kompromisy."

A tak mě napadá - co když se našel někdo, kdo by byl ochoten nějaký ten kompromis přijmout, takže se ho zbavíme obviněním z přípravy atentátu? Vím, je to spekulace, ale když si pročítám webovou stránku SBU, nemám při tom příliš dobrý pocit.

Mám na mysli například konferenci na Pražském Hradě "20 let Česka v EU: Vize pro rozšířenou Evropu", na které 30. dubna promluvili prezident Petr Pavel ("Chceme-li hrát onu pomyslnou první ligu, logicky se nabízí například přijetí eura"), premiér Petr Fiala ("dokážeme zvládnout i ty největší výzvy (...) pokud správně nasměrujeme svoji energii, naučíme se opět méně regulovat a více riskovat" a německý prezident Frank Walter Steinmeier ("Evropská unie změnila Česko, ale Česko změnilo i Evropskou unii. Jednotná měna také zůstává otevřená všem.").

Téhož dne večer se v Rudolfinu konal k uvedenému výročí slavnostní koncert, v jehož úvodu vystoupila spolu s premiérem Fialou eurokomisařka Ursula von der Leyenová.

Petr Fiala se v obou projevech trochu zhlédl v "evropském" projevu Emmanuela Macrona předneseném na pařížské Sorbonně z 25.dubna, když vedle oslavného bilancování zmínil jak bezpečnostní, tak ekonomická rizika, která je třeba v EU překonávat.

Pokud nepočítáme internetová vydání, pak čtenář českých deníků se 2. května o uvedených akcích nedozvěděl ani řádku. Vzpomínání na vstup do EU se tady odehrálo hlavně v komentářích jako například v MF Dnes: "O falešné hře Evropana Fialy a štoku navíc" (Petr Kolář) nebo "20 let v EU: dotace se čerpaly i kradly" (Tomáš Lánský).

Tím více prostoru zabraly četné mudrlantské debaty o našem členství v Evropské unii ve zpravodajských rozhlasových a televizních programech. Exprezident Václav Klaus, který "tentokrát na Blaník vyjel teréňákem" v Partii Terezie Tománkové (od 20. minuty videa) poté, co nenechal na EU jednu nitku čistou, připustil, že "my jsme do té Evropské unie bohužel vstoupit museli (...) my jsme bohužel odkázáni, abysme tady zůstali."

Mně osobně tyhle debaty občas vadí svojí jednostranností na jedné i na druhé straně.
Zvláště, když se výhodnost členství v EU tak často omezuje na peníze a materiální výhody, zatímco podle mého názoru hlavním smyslem zapojení ČR do evropské integrace je geopolitické zakotvení Česka v organizaci, která mu může poskytnout ochranu před „rozpínavostí některých našich bližších i vzdálenějších sousedů“, tj. jak Ruska (v současnosti), tak Německa (ovládaném v možné vzdálenější budoucnosti stranou AfD).

Přičemž nejlepším hájením českých zájmů v EU je podle mého názoru podpora prosperity tohoto společenství a jeho pravidel, podle nichž ti velcí s těmi malými musí zacházet slušně a ti malí dostávají šanci se kolektivně prosadit.

Stačí si poslechnout některé z Babišových vystoupení a zhlédnout fotoshopové úpravy předvolebního billboardu, které vymysleli marketingoví mágové ve službách koalice SPOLU a jednu z nich umístili na webovou adresu ceskoprotebevsecko.cz kterou si hnutí ANO zapomnělo registrovat.

Naše soudy naštěstí stále soudí podle práva a nikoli podle nálad ve společnosti a politického zadání, jak to vidíme na Východě. Ignorance nechť je vystavena na pranýř, ale trestat ji? Zvláště když zůstává jen ve verbální rovině?

CHRONOLOGICKÝ ARCHIV | TEMATICKÝ ARCHIV (do roku 2004)

Copyright © Milan Šmíd