| LOUČ č.43 9.7.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.britskelisty.cz, www.ram.cz, www.radia.cz www.parabola.cz a dalších URL. |
| Obsah čísla: |
Okraj týdne 2.-9.7. |
Vyšetřování skončilo - zapomeňte a plaťte (IPB a média) | V příkrém rozporu s dobrými mravy aneb Lesk a bída expertních posudků | Rok s Loučí | ARCHIV TÉMATA posl.číslo |
Na okraj týdne 2.-9.7.2001
* V úterý 3.7. začala Sněmovna poslanců projednávat zprávu vyšetřovací komise o vzestupu a pádu IPB. Dokumenty mne inspirovaly ke dvěma komentářům zde a zde.
* Jak jsem před týdnem předpovídal, auditorské zprávy o TS Brno se zmocnil bulvár, takže dnešní Blesk má na titulní straně přehlídku umělců, kteří údajně "dojí televizi".
* Televizní stanice TV 3 má od 2.7. nového výkonného ředitele. Stal se jím Vít Vojtěch poté, co porevoluční technický ředitel ČT a později mediální podnikatel Jan Horský na tuto funkci rezignoval. Jsem zvědav, zda a jak diváci zareagují na přenosy z Wimbledonu, které TV3 minulý týden exkluzivně uváděla.
* Tuto webovou stránku na serveru www.czech-tv.cz mohou od úterý 10.7. navštívit všichni zájemci o chat s prozatímním ředitelem ČT Jiřím Balvínem. Mezitím Rada ČT v příloze k zápisu ze schůze 3.7. zveřejnila podmínky kandidatury a postup při výběru nového generálního ředitele ČT.
* V pátek 6.7. Duma, dolní komora ruského paralmentu, schválila drtivou většinou 343:37 hlasů zákon, podle kterého nesmějí mít cizinci většinový podíl ve všeruských televizních programech, tedy takových programech, jejichž vysílání pokrývá buď více než 50 % ruského teritoria nebo více než 50 % ruského obyvatelstva. Rozhlasového vysílání a tisku se tato omezení netýkají.
* V Irsku zase minulý čtvrtek 5.7. vláda předložila návrh zákona, podle kterého se týden před volbami nebudou smět zveřejňovat výsledky průzkumů veřejného mínění a volebních preferencí. Vláda tak reagovala na nedávnou porážku v doplňovacích volbách a také na odmítavé výsledky nedávného referenda o reformě EU; v obou případech prý zveřejňované průzkumy veřejného mínění nepříznivě ovlivnily výsledek.
* Ve dnech 26.-28.6. se v Kolíně nad Rýnem konalo Medienforum Severního Porýnska-Vestfálska. Známe-li, že tato spolková země je v SRN nejlidnatější, a že zde mají sídlo mocné televizní organizace WDR a RTL, pak lépe pochopíme význam tohoto mediálního veletrhu. Z našich novinářů se do Kolína n.R. dostal jen Radovan Holub, jako host přidružené akce Mezinárodního filmového kongresu (viz HN 3.7.2001). Jak z tiskových zpráv na internetu vyplývá, diskutovalo se tu o všem možném. Událostí dne byl však nákup zdejších kabelových sítí americkými společnostmi Callahan a Liberty (má úzké vazby na nám známou UPC). Samotný porýnsko-vestfálský ministerský předseda Wolfgang Clement vyzval nové majitele k "odpovědnosti", neboť zde převládá strach, že poté, co Američané sítě technicky vylepší, budou se snažit do nich umisťovat především americké a nikoli německé produkty.
* Toto vydání Louče před odchodem na dovolenou ještě v průběhu týdne doplním.
IPB a média
aneb Vyšetřování skončilo - zapomeňte a plaťte
Týden s pouhými třemi pracovními dny a také možná nechuť médií nechat se zatáhnout do politických tahanic o tom, jak to s IPB vlastně bylo, způsobily, že projednávání "Zprávy vyšetřovací komise PSP pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB" (dále jen IPB-komise) vyvolalo v médiích poměrně vlažnou odezvu. Deník MF DNES přesunul zpravodajství o této události z prvních stran do ekonomického "sešitu" svého vydání, jakoby chtěl dát najevo distanc od politizace celé kauzy.
Přitom rozprava k tomuto dokumentu ve Sněmovně 3.7. jiskřila tak, že by to vydalo na dramatickou parlamentní reportáž. To jiskření se nakonec přesunulo do televizních debatních pořadů konce týdne, když v novácké Sedmičce proti sobě stáli předseda IPB-komise Miroslav Kalousek (KDU/ČSL) a Bohuslav Sobotka (ČSSD) a v Nedělní partii na Primě na stejné téma hovořili Vlastimil Tlustý (ODS) a Ivan Pilip (US). Aby toho nebylo málo, Kalousek se ocitl pod palbou ještě v neděli 8.7. večer v Šímově pořadu Naostro.
Začnu odzadu. Milan Šíma opět osvědčil svoji neschopnost dobrat se merita věci kvalifikovanými otázkami, které by přesahovaly rámec vyrešeršovaných citátů daného politika nebo o daném politikovi. A tak na Kalouskovy repliky: nemáte pravdu, to je lež, bylo to jinak atd. Šíma jen těžko hledal dodatečné argumenty, takže plynule přecházel k dalším "útokům", jež se opět v přestřelce otázek a odpovědí rozředily do blátiva.
Přitom stačilo prostudovat IPB-zprávu a stenogramy, které byly na www.psp.cz k dispozici se zpožděním několika málo hodin. Pokud nechtěl Šíma oponovat Kalouskovi argumenty přímo s pomocí servisu pro média, který zřídila na webu ČSOB, mohl se nechat inspirovat parlamentní rozpravou a vystoupením guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy, který se snažil vést diskusi na odborné rovině mimo rámec politických intepretací.
Například ČSOB minulý týden na webu zveřejnila tzv. pařížské dokumenty, o kterých IPB-zpráva uvádí:
"K pařížskému dokumentu je nutné dále podotknout, že je pouze v anglickém jazyce, má zcela profesionálně propracovanou formu a obsah investičního záměru západního typu, disponuje zcela interními informacemi zevnitř IPB a prezentuje velmi podrobné, tedy neveřejné informace o českém bankovním trhu a jeho subjektech."
Vyjednávací dokumenty ČSOB, včetně toho pařížského, jsou ke stažení zde v PDF formátu a každý se tak může na vlastní oči přesvědčit, zda jde o "špiónský spiklenecký dokument západního typu", nebo zda je to profesionálně zpracovaná studie řešení problému.
Kupodivu zpráva se nezmiňuje o "pražském dokumentu", tedy o dopisu, kterým Nomura nabízela státu IPB za cenu jednu Kč ve smlouvě, jejíž jedna verze se už vloni v červnu prolákla na www.idnes.cz a kterou www.csob.cz rovněž uvádí ve formátu PDF. Ten návrh smlouvy je totiž dokumentem "východního typu", v němž Nomura po vzoru mazaného sedláka rozděluje banku systémem "vám kořínky, nám vršky", přičemž ty vršky jsou aktiva na Kajmanských ostrovech. Kdyby i ty kořínky náhodou za něco stály, pak žádáme vyrovnání, předkupní právo a budeme trvat (viz doprovodné ujednání) na 40timilionové smluvní pokutě za porušení každého jednotlivého článku této smlouvy.
Já vím, že v tomto případě možná také já podléhám šikovné manipulaci ze strany ČSOB, která konfrontací dokumentů na internetu chce zdůraznit svoji profesionalitu, a která vloni na jaře dokázala využít nouze státu k takovým smluvním podmínkám, které dnes mohou být označovány za nadstandardní. Jak moc se nechal Mertlík uhranout, to budeme vědět, teprve až se zveřejní plné znění transakčních dokumentů, jejichž výtah otiskly Hospodářské noviny 1.2.2001.
Ale zpátky k Šímově Nadorazu. Na otázku, jak ta škoda z IPB vznikla, kam zmizelo údajných 100 miliard, které mají zaplatit daňoví poplatníci, Kalousek odpovídal: část vznikla "špatným hospodařením banky" a druhá část špatnými smlouvami o prodeji IPB ČSOB. Tuto odpověď Šíma opět nechal bez reakce a při tom otázka: co se stalo se ztracenými penězi, zajímá kdekoho.
Například poslanec Vojtěch Filip (KSČM) ve sněmovní rozpravě řekl:
"...podle názoru řady lidí, se kterými jsem hovořil, je nejdůležitější otázkou, kde jsou peníze, na čí nebo na kterých účtech a kdo má oprávnění s nimi nakládat, které se ztratily z IPB. A za co tedy máme a komu máme zaplatit z veřejných prostředků tolik peněz, aby oni mohli spokojeně žít."
Právě na tuhle "nejdůležitější otázku" by naši žurnalisté mohli hledat odpověď a to poněkud jiným způsobem, než tím primitivním komunistickým a bulvárním: ukažte, kdo se "napakoval", jedno jestli to ukradl nebo poctivě vydělal.
Protože ty ztracené miliardy, to nejsou jenom ulitá konta několika manažerů či tunelářů, to je také žití nad poměry velké části naší společnosti, statisíců lidí, kteří brali mzdy v neefektivních podnicích uměle udržovaných nad vodou. Ty ztracené peníze jsou třeba i v tom laciném pivu, které po léta pijeme, nevšímajíce si toho, že jeho láci podporoval abnormálně levný slad dotovaný bankovními úvěry. Dnes je Tchecomalt Group s miliardovými dluhy v konkurzu, takže to laciné pivo doplatíme dodatečně. Podobně by se mohlo mluvit o draze stavějících Vojenských stavbách, a konec konců také o médiích.
Nejméně jedna miliarda těch zmizelých peněz se utopila v televizním programu Premiéra/Prima, který vyráběl a vysílal pořady, na které si řadu let nebyl schopen vydělat. Takže vlastně i ti redaktoři, kameramani, produkční i technici žili a tyli z úvěrů IPB, které dnes bude třeba zaplatit.
ČSOB dnes na tomto grafu uvádí dluh plynoucí z provozu Premiéry/Primy 1,2 miliardy Kč.
Poučná může být i návštěva této webové stránky ukazující mediální skupinu IPB tak, jak vypadala ke dni koupě 18.6.2000. Pokud se jednotlivá políčka diagramu zkonfrontují s údaji v Obchodním rejstříku, pam nám vznikne celý řetěz bankrotujících společností. Konkrétně jde o:
Na všech těchto společnostech visí dluhy ve vztahu k IPB/ČSOB. A pokud na některá políčka zatím konkurs vyhlášen nebyl, jako např. na Premedia (nákup reklamy pro Primu) nebo na N-Press, pak jenom proto, že jsou to dnes už jen prázdné slupky, ze kterých se činnost převedla jinam, pod křídla GES Holdingu a Domeany, a to podobným způsobem, jako pod křídla CET 21 vyvedl Vladimír Železný perspektivní aktivity, které byly dříve zapojené do dnes bankrotujícího Beseda Holdingu (Planeta Nova, časopis Ano apod.)
Zkrátka - IPB a média - to jsou témata, která nelze od sebe oddělit.
V příkrém rozporu s dobrými mravy
aneb Lesk a bída expertních posudků
V souvislosti s diskusemi minulého týdne o prodeji IPB ČSOB se vícekrát objevila formulace "v příkrém rozporu s dobrými mravy". Setkal se s ní čtenář celostránkových inzerátů v celostátních denících, které palcovými titulky vyzývaly poslance parlamentu ČR: "Zastavte nevýhodnou transakci s ČSOB". Použil ji poslanec Vlastimil Tlustý (ODS) jak v parlamentní rozpravě, tak v Nedělní partii televize Prima.
Oficiálně ji uvedl bod 11 závěru zprávy vyšetřovací komise PSP ve věci IPB:
"Transakční dokumenty podepsané 19.června 2000... Na základě šetření a znaleckého posudku komise konstatuje, že transakční dokumenty nejsou zcela v souladu s platnými právními předpisy a že se jedná o ujednání, která jsou v příkrém rozporu s dobrými mravy.".
Znalecký posudek pro parlamentní komisi s názvem "Posouzení některých právních aspektů spojených s převodem IPB na ČSOB" vypracoval JUDr. Vladimír Balaš (aniž by u svého podpisu uvedl: ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd ČR.)
Takže na počátku byl posudek JUDr. Balaše, který měl odpovědět na otázku komise, zda transakční dokumenty podepsané v červnu 2000 mezi nuceným správcem IPB, ČSOB, MF ČR a ČNB byly v souladu s právními normami. Odpověď JUDr. Balaše tvoří přílohu zprávy IPB-komise, má několik stran a k dispozici je například na webové stránce časopisu Euro. V závěrech JUDr. Balaš mimo jiné praví:
"Ze shora uvedeného podle mého soudu vyplývá, že celá řada ustanovení transakčních smluv je přinejmenším sporná a není vyloučeno, že by je nezávislý soud mohl kvalifikovat jako ustanovení, jež jsou v rozporu s dobrými mravy.... Předem bych jen uvedl, že se jedná o otázku, v níž je rozhodující konečný verdikt soudu,"
A nakonec se "dobré mravy" objevují v tomto závěru:
"S výhradou možné relativizace lze mezi důvody absolutní neplatnosti zařadit: Rozpor obsahu nebo účelu právního úkonu s kogentní právní normou, obcházení účelu sledovaného zákonem, příkrý rozpor s dobrými mravy, počáteční a objektivní nemožnost plnění, nedostatek právní způsobilosti jednajícího, nedostatek zákonem vyžadované formy. Není vyloučeno, že zejména první tři důvody mohou hrát určitou roli i ve zkoumaném případě."
Takže kulantní vyjádření právníka o některých ustanoveních smluv se v ústech politiků změnilo v jednoznačný výrok o tom, že smlouvy jsou bez diskuse "v příkrém rozporu s dobrými mravy". Navíc inzerát Sdružení akcionářů IPB, který podle informace ČSOB zadala deníkům právní kancelář JUDr.Teryngla, tento výrok vztahuje na celý prodej IPB.
(Z hlediska jazykového jsou v textu inzerátu dvě zvláštnosti. Za prvé, apeluje na poslance parlamentu ČR, přičemž poslanci jsou pouze v dolní komoře parlamentu, Poslanecké sněmovně, a parlament není totéž co PSP. Za druhé inzerát uvádí, že "smlouvy s ČSOB na prodej IPB jsou v příkrém rozporu...atd.", Čech by napsal spíše "smlouvy o prodeji". Kdopak asi zaplatil miliony Kč za celostránky v předních českých denících?)
Proti inzerátům vytáhla ČSOB do boje s materiálem "Právník, kterého Kalouskova komise zřejmě používala jako experta, je v hlubokém střetu zájmů".
Tiskový mluvčí Milan Tománek v něm jednak připomíná, že Vladimír Balaš jako právní expert vystoupil v arbitráži ČSOB vs. Domeana na straně Domeany, a dále uvádí, že Ústav státu a práva není institucí povolanou dělat právní rozbory a závazné posudky, protože vždy půjde o soukromý názor, který soud může a nemusí vzít v úvahu.
(Což Vladimír Balaš nepopírá, neboť v úvodu svého posudku výslovně napsal: "Rád bych připomněl, že tento posudek je posudkem doktrinálním. Skutečně autoritativní výklad by mohl podat pouze soud.")
Pro podepření tohoto argumentu zatahuje ČSOB do soukolí politické diskuse a obchodních zájmů dalšího experta, JUDr. Jana Bártu ze stejného Ústavu státu a práva AV ČR. Milan Tománek totiž v dotyčném materiálu píše, že "...právní věda a právní praxe jsou většinou podstatně vzdáleny. Na přímý dotaz právních zástupců ČSOB přirovnává ÚSP rozbory všech svých zaměstnanců k předpovědím hydrometeorologického ústavu "prší-li, pak prší", "neprší-li, pak neprší" (viz příloha)".
Tou přílohou je dopis JUDr. Bárty, kterého znám jako vtipného člověka, a on v tom dopise ironickou formou pouze odmítá odpovědět na otázky ČSOB adresované ÚSP s tím, že Ústav "není státním orgánem, který by mohl autoritativně rozhodovat právní otázky." V posledním odstavci pak Bárta píše:
"Z tohoto hlediska Vám k Vašemu dopisu dokážu jen sdělit, že JUDr.Vladimír Balaš, CSc., který podepsal stanovisko k otázce pravomoci rozhodčích soudů datované dne 2.2.01, v uvedený den byl a stále ještě je ředitelem ústavu, v této funkci je mi nadřízen, a současně vědeckým pracovníkem sektoru veřejného práva, a v této funkci je mi naopak podřízen. V každém případě je však zaměstnancem Ústavu státu a práva AV ČR. S pozdravem Jan Bárta v.r."
Takže dopis týkající se naprosto jiné záležitosti byl tedy využit/zneužit v záležitosti zcela jiné. Jenom pro zajímavost: ten dopis se týkal Balašova posudku, na jehož základě se rozhodčí soud ve sporu ČSOB-Domeana prohlásil za orgán, který není příslušný o daném sporu rozhodovat, což Domeana/Prima oslavily jako vítězství (tu věc jsem popisoval v článku Louče č.31 Čtvrtek 12.4. plný událostí.)
Jak je vidět, experti to nemají lehké. Někdy se zdá, že existují jenom proto, aby jejich nezávislé a kvalifikované výroky mohly jednotlivé strany a zájmové skupiny vytrhovat z kontextu a využívat je ve svůj prospěch.
Na jednu stranu s experty soucítím, jsou bezbranní proti zneužívání svých posudků. Na straně druhé můj bratranec z Kanady vždycky říkal: "Právníci? Škůdci lidstva. Zeptáš se ho: je tahle zeď černá nebo bílá? A on odpoví: není zelená. Dostanu padesát dolarů."
Rok života s Loučí
Je to už rok, co jsem vydal nulté číslo Louče. Louč vznikla hlavně proto, že jsem při publikování na internetu nechtěl být závislý na Britských listech.
Z diskuse, kterou jsme vedli s Janem Čulíkem veřejně (například k tomuto článku) i soukromě (elektronickou poštou), vyplynulo, že máme rozdílné názory na poslání internetové žurnalistiky. Pan Čulík chce internetem podvracet, "rozrušovat stereotypy a dávat možnost lidem necenzurovaně konfrontovat třeba i neuspořádané myšlenky" (viz jeho glosa k článku Ivana Sosny Kdo je vlastně internetový žurnalista?).
Aniž bych zpochybňoval právo na existenci internetových podvracečů typu Matta Drudge, moje představa internetové žurnalistiky byla a je rozdílná. Navíc se mi nelíbil směr, který od jara 2000 začal razit v Britských listech Tomáš Pecina.
Kdybych měl vysvětlit, co mi na Britských listech začalo vadit, použil bych obrazného přirovnání s jiným komunikačním prostorem - hospodou. Také do hospody si chodíme popovídat a setkávat se s lidmi. Jsme ochotni tolerovat svérázného hostinského, který nám občas leze na nervy a glosuje naše repliky. Problém vzniká, když do hospody pronikne hlučný a hyperaktivní host, který začne ovládat komunikační prostor svými tématy, buď tím, že ostatní překřikuje silou svého hlasu, nebo tím, že četností svých replik vytěsňuje repliky ostatních. Každý, kdo chodí do hospody, zná takové hosty, co se snaží prosadit svou osobu za každou cenu, na úkor druhých, a v konečném efektu kazí zábavu. A když takový host začne okřikovat i samotného hostinského, pak je asi nejvyšší čas změnit hospodu.
Tahle metafora bohužel není bez vady na kráse, neboť nezohledňuje fakt, že Britské listy jsou pouze jedním z mnoha šenků v metahospodě internetového webu. I nadále sem chodím poslechnout si hosty, ale když chci něco sdělit, rozhodl jsem se tak činit v jiné hospodě a za tím účelem jsem si otevřel svůj vlastní šenk.
Poté, co mi vloni v červnu skončil školní rok a já doručil tiskárně rukopis knihy "Média, internet, TV Nova a já", jsem bez jakéhokoli vybavení a teoretické přípravy vydal nulté číslo jako přílohu své webové fakultní stránky tucnak.fsv.cuni.cz/~smid, na kterou přes naše názorové rozepře Jan Čulík v Britských listech velkoryse upozornil.
Tu stránku jsem naivně vytvářel ve Wordu97, který mi ji pak převedl do html. Netušil jsem, že tahle funkce Wordu 97 je zmetek z dílny Microsoftu. Stačí se podívat na zdrojový kód převedené stránky, která sice funguje v Exploreru, v netscapovém Communicatoru však generuje fontové nesmysly.
Do toho vpadla rekonstrukce na fakultě a výpadky sítě. Aby toho nebylo málo, klekl si počítač, který sdílím se svým kolegou J.M. v kanceláři. Protože vlastnictví kvalitního laptopu je nad možnosti platu českého vysokoškolského pedagoga, od té doby Louč putuje po disketách a různých školních počítačích (abych škole nekřivdil, od podzimu máme dostat nové vybavení, i html editor prý dostanu). Abych v Louči mohl pokračovat, poučil jsem se o html, zvládl jsem základní tagy, jednoduché tabulky, a od října jsem text Louče psaný doma v běžném textovém editoru začal tagovat manuálně.
Vím, že Louč je z formálního i grafického hlediska primitivní. Svým způsobem to byl záměr - nezdržovat grafikou, obrázky, skripty. Navíc jsem od začátku věděl, že chci zaujmout obsahem, nikoli formou. Postupem doby jsem však zjistil, že na jistý uživatelský komfort (přehlednost, orientace) má čtenář právo a pokusím se v tomto ohledu věci vylepšit.
Louč vznikala na pochodu a nebyla tím hlavním, čím jsem se zabýval. Byla tu škola a také četné semináře a referáty. Takže až někdy v listopadu jsem si konečně zaregistroval doménu a v prosinci jsem se propracoval k tomu, aby se stránka dostala na server navrcholu a mohl jsem zjistit její návštěvnost.
Svoji pravidelnou čtenářskou obec odhaduji na 300 lidí. Ačkoliv jsem Louč nazval občasníkem - tedy e-zinem s nezávaznou periodicitou, - nakonec to dopadlo tak, že Louč se stala týdeníkem, který se snažil udržet si svoji malou, ale vybranou čtenářskou obec pravidelností vycházení.
Jak jsem zjistil, Louč čtou téměř všichni redaktoři, kteří se zabývají mediální problematikou. Louč sledovala příslušná ministerstva, regulační orgán RRTV, mediální organizace a věřím, že Louč dobře posloužila před auditem také agentuře PriceWaterhouseCooper. Zklamáním byl nezájem zastupitelských sborů, které objevily Louč až v závěrečné fázi schvalování vysílacího zákona.
Louč je jedním z mála internetových periodik, které monitoruje agentura Newton. Stalo se tak od čísla 13, kdy Louč opustila stránku na Univerzitě Karlově a získala jiného hostitele.
Odkaz na Karla Krause v hlavičce Louče je možná trochu namyšlený a také trochu zavádějící v tom smyslu, že témata Pochodně a Louče se kryjí jen zčásti - v oblasti kritiky médií. Na druhé straně má Louč s Pochodní jednu věc společnou - je to periodikum jediného autora. Pochodeň vznikla v roce 1899 jako společensko-politický časopis, ale od roku 1911 až do roku 1936 Pochodeň psal a redigoval výhradně Karl Kraus.
Nebráním se tomu, aby ti, kteří reagují na materiály v Louči, dostávali prostor v rubrice Listárna. Mnoho reakcí na články však nepřichází, i když se Louč často vyjadřuje ke kontroverzním tématům. Beru to spíše jako plus než jako mínus. Není-li člověk grafoman, ozývá se obvykle teprve tehdy, když mu něco vadí, když ho něco rozčílí. Já však nemám ambice rozčilovat, podvracet, chci hlavně informovat. Navíc se snažím vždy podložit svá tvrzení nezpochybnitelnými fakty a argumenty.
Teď stojím před otázkou, co a jak s Loučí dál. Vydávání Louče je pro mne luxusní hobby svého druhu. Na jedné straně ho provozuji rád, baví mě to, navíc je to stimulant, který podněcuje k produkci textů, jež by jinak nespatřily světlo světa.
Na straně druhé, z hlediska kupeckých počtů, se jedná o vysloveně ztrátovou položku. S pokračujícími léty, blížícím se důchodovým věkem a neuspokojivým stavem reformy českého penzijního systému možná ty kupecké počty převáží.
Je zcela možné, že Louč se pak stane jen nepravidelně aktualizovaným občasníkem. Nicméně věřím, že to s Loučí vydržím alespoň ještě jeden rok, už jenom proto, že předvolební kampaň slibuje být z hlediska pozorování médií vysoce zajímavým tématem.
P.S. Otázka čtenářům Louče: Kdybych vydal sborník textů Louče s komentáři popisujícími události v letech 2000-2001, a ta knížka by se prodávala asi za 120-150 Kč, kolik by se asi našlo zájemců? Odpověď je možné poslat na mailovou adresu, která je v hlavičce u copyrightu.
