Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. Kniha je k dostání v prodejně Carolinum, Praha 1, Celetná 18.

zpět

Třetí čtení vysílacího zákona - dokonáno jest?

"Pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych všem zde přítomným v sále poděkovat za to, že po dvouleté námaze byla přijata norma, která nás opět o další krok přiblíží k Evropské unii." Tato slova pronesl poslanec Miloslav Kučera st. poté, co Sněmovna po dvouhodinovém jednání schválila nový zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Ty dvě hodiny byly nabity hlasováním o více než padesáti pozměňovacích návrzích a vyplněny dvěma přestávkami na porady poslaneckých klubů, takže v průběhu osmdesáti minut čistého času se hlasovalo 72krát, orientační hlasování nepočítaje.

Stenozáznamy z jednání, které začínají na této adrese jsou pro toho, kdo nemá k dispozici pátou variantu sněmovního tisku, zcela nesrozumitelné. A bohužel, jak se kliknutím na tisk číslo 717/5 každý může přesvědčit, ten tisk není k dispozici v neporušené podobě. Náhodný čtenář se tedy může jen domýšlet, o čem se vlastně hlasovalo, když předkladatel nechával hlasovat o bodech označených písmeny a čísly pozměňovacích návrhů. S pomocí záznamu o druhém čtení jsem některá rozhodování identifikoval.

Z mého hlediska zde byla klíčová hlasování o pozměňovacích návrzích čtyřkoaličních poslanců Talíře a Mlynáře, o nichž jsem psal v Louči č.30. Ta se týkala
a) jiného způsobu volby Rady RTV (Sněmovna/Senát 7/6 - hlasování číslo 169);
b) problému, zda Radu RTV znovu nepřevolit (tj. nepokládat ji za Radu dle tohoto zákona - hlasování číslo 170) a
c) návrhu prodlužovat automaticky licence až těm provozovatelům, kterým bude udělena licence podle nového zákona (čímž by z prodlužování vypadli současní vysílatelé - hlasování číslo 185).

Pokud čtenář klikl na odkazy příslušných hlasování na serveru www.psp.cz, zjistil, že tyto pozměňovací návrhy nenašly žádný ohlas mimo rámec čtyřkoaličních stran KDU/ČSL a US.

Dalším mediálně zajímavým tématem bylo hlasování o reklamě ve veřejnoprávní České televizi, kde se na opačných pólech ocitli ministr Dostál (návrh zvýšit na 2 nebo 3 procenta z celkového vysílacího času - hlasování číslo 147, a 148) a poslanec KSČM Matulka (návrh snížit na 0,5 procenta - hlasování číslo 145). Ani Dostál, ani Matulka neuspěl, takže limity zůstávají při starém - 1 procento reklamy a 6 minut v hodině.

Zatímco v těch základních konfliktních věcech se hlasovalo dle stranického klíče, v méně podstatných věcech docházelo k nejrůznějším aliancím. Poslanci Talířovi a Mlynářovi sice neschválili rekonstrukci současné Rady RTV, nicméně prošel Talířův dovětek, že "do šesti měsíců od nabytí účinnosti zákona uvedou členové Rady své poměry do souladu s paragrafem 7" (hlasování číslo 171).

Ten paragraf 7 pak návrh Petry Buzkové a Vladimíra Mlynáře zpřísnil tak, že pokud by chtěl Petr Štěpánek znovu kandidovat na senátora, neměl by v Radě RTV co pohledávat (viz odstavec 11 - hlasování číslo 155).

Poslanec Mlynář zase uspěl s návrhem, podle něhož bude muset Rada RTV zveřejňovat své zápisy na internetu (hlasování číslo 182) - bohužel jenom zápisy, nikoli jak kdo hlasoval, což na Slovensku běžně dělají.

Návrh sociálního demokrata Sobotky na správní poplatek 200 miliónů Kč za prodloužení celoplošné televizní licence prošel díky alianci ČSSD a stran čtyřkoalice, jak je možné se přesvědčit na záznamu hlasování 154. Ten návrh kritizuji na jiném místě, zde jenom dodávám: "celoplošné televizní vysílání" je v definicích vymezeno jako "vysílání, které může přijímat alespoň 70% obyvatel ČR". Takový satelit může přijímat dokonce 100 procent obyvatel ČR, samozřejmě - pokud si zajistí anténu a přijímač. Znamená to, že 200 milionů bude platit i Hallmark nebo HBO?

Z deseti pozměňovacích návrhů poslance KSČM Vojtěcha Filipa prošly čtyři, z nichž jeden - zákaz reklamy na alkohol v ČT - se stal předmětem kontroverzí. Poslanci nejdříve zákaz schválili (hlasování číslo 163, aby si později vynutili opakované hlasování, v němž "odvolali odvolané" a tuto reklamu do ČT vrátili (hlasování číslo 194). Srovnáním obou hlasování lze snadno zjistit, jak se měnily názory na věc.

Jiný poslanec KSČM Dalibor Matulka měl ještě menší úspěšnost, z osmi pozměňovacích návrhů mu prošel jediný, týkající se úhrady nutných nákladů při poskytnutí záznamů vysílání pro potřeby Rady.

Na základě dohody pak byly zcela staženy návrhy poslance Vymětala, který chtěl do zákona na poslední chvíli vsunout problematiku terestrického digitálního vysílání. Poslanec Pleva však slíbil, že až se ministerstva kultury a dopravy a spojů společně s RRTV a ČTÚ dohodnou, zvláštní novela o digitálním multiplexu může proběhnout parlamentem ve zrychleném čtení.

Nelze v jednom materiálu obsáhnout a zhodnotit složitou a komplexní problematiku vysílacího zákona. Polemických bodů by se v něm dala najít dlouhá řada, od hvězdičky u pořadů nevhodných pro děti, přes stanovení "událostí značného společenského významu", až po definici nezávislého výrobce, kterým se dnes bez problému mohou stát servisní organizace držitelů televizních licencí. Ve stínu "fascinace Železným" možná přišly trochu zkrátka zájmy rozhlasových stanic, překvapivě se neprosadila lobby kabelářů, která si stěžuje na to, že dostává ze zákona povinnost přenášet komerční programy (must carry rule), aniž by měla šanci získat úhradu vícenákladů (např. poplatky autorským a ochranným organizacím) jinak než cenou, kterou zaplatí zákazník.

Složitost zákona hrála do ruky těm, kteří byli vždy po ruce, a kteří poslancům, tak energicky se chápajícím legislativní iniciativy, navrhovali kvalifikovaná řešení výhodná pro jejich zaměstnavatele - mám na mysli především právníky a lobbisty komerčních televizí. Čtyřkoalice, která se postavila do role ochránce veřejného zájmu, to prohrála nejen politicky, ale především odborně, protože nebyla schopna navrhovat právnicky propracované alternativy a nakonec vše hasila negujícími blokačními pozměňovacími návrhy bez větší naděje na úspěch.

Proti čtyřkoaličním a Dostálovým námitkám pracovala také neochota znovu bořit a přestavovat již jednou postavené dílo, tato neochota šla napříč politickým spektrem. Právě průběh třetího čtení názorně ukázal, jak se balvanu vysílacího zákona, který na jejich zádech ležel tak dlouhou dobu, chtěli poslanci konečně a rychle zbavit, ať to stojí co to stojí.

Zatím se ho zbavili jen dočasně, protože se dá s velkou pravděpodobností předpokládat, že ze Senátu se návrh zákona vrátí do Sněmovny s připomínkami a pak se bude hlasovat znovu. A bude zajímavé, zda nové hlasování bude mít stejné rozvržení hlasů pro a proti, jako mělo finální rozhodování číslo 195), kterým se sněmovní tisk 717 stal textem nového zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

zpět

Co mne napadá před obrazovkou
Čtvrtek 12.4. plný událostí

Ten den, čtvrtek 12.dubna, byl bohatý na události. Dopoledne se rozšířila zpráva, že zatkli Vladimíra Železného, pak se zjistilo, že byl pouze předvolán na policii k výslechu. Pak přišla zpráva o tom, že místopředseda KDU/ČSL Miroslav Kalousek odchází ze svých stranických funkcí, a navíc se čekalo na to, kdo bude ministrem financí po odstupujícím Pavlu Mertlíkovi. Odpoledne Železného propustili a já jsem byl zvědav na to, co se večer dozvím v televizním zpravodajství.

TV Prima se vyznamenala tím, že zahájila své zpravodajství sebepropagační zprávou o tom, jak společnost Domeana vyhrála u obchodní arbitráže spor s ČSOB ve věci koupě FTV Premiéra od IPB, čímž prý padá námitka proti navýšení jmění a ovládnutí FTV Premiéra společností GES Real Investment, jakož i předběžné opatření soudu, které toto navýšení blokovalo. Navíc je toto vítězství podle TV Prima konečné, protože prý proti němu není odvolání. O případu navýšení jmění v FTV Premiéra Louč informovala naposledy v čísle 25 (v době, kdy tuto transakci zařadila na svůj bod jednání Poslanecká sněmovna), a před tím v materiálech "De facto" Petr Štěpánek a Proč vyšla Rada vstříc tunelářům?.

Teprve až na druhé místo umístila Prima ve svém zpravodajském Deníku zprávu o novém ministru financí Jiřím Rusnokovi. Nebyla však sama. O čtvrt hodiny později Události ČT odstartovaly zpravodajství rozsáhlou zprávou o Vladimíru Železném, která shromáždila nejrůznější obvinění a reakce politiků. Ministr financí se tak dostal až na druhé místo. Pořadí prvních šesti zpráv v Událostech bylo: Železný, Mertlík/Rusnok, Kalousek, Pühringer/Temelín, americké letadlo na Chajnanu, okradení družstevníci z Říčan.

TV NOVA situaci vyřešila šalamounsky. Po headlinech oznamujících ministra financí, ušlapané fotbalové fanoušky v JAR a demisi Kalouska, si jako úvodní reportáž vybrala zákon o odškodnění protifašistických bojovníků. Prvních šest zpráv v Televizních novinách TV NOVA mělo toto pořadí: zákon o odškodnění, Kalousek, Říčany, Gagarin, Železný, ministr financí. Pokud umím dobře počítat, tak zpráva o Železném byla pátá a nikoli čtvrtá, jak uvádí titulek MF DNES "Čtvrtá zpráva Novy".

Jak se dalo očekávat, fakta ve zprávách o Železném ve všech televizích zhruba souhlasila, jen jejich interpretace a vypichování jednotlivých detailů se lišilo. Redaktoři ČT si vychutnali téměř všechna obvinění Železného, k nimž shromáždili příslušné reference. Z druhé strany (TV Nova, TV Prima) se výběr soustředil na nejnutnější fakta o případu. Nelhalo se, spíše se zamlčovalo. Co i při té bídě žurnalistické služebnosti potěší, je fakt, že se dnes poskytuje mikrofon i protivné straně ve sporu, patří to zkrátka k dobrému tónu. To tady dříve, za totalitního režimu, nebývalo.

Ke slovu se tak dostal i Milan Tománek (ČSOB) v reportáži TV Prima o sporu Domeana/ČSOB, ve které pravda dostávala ze strany žurnalistů Primy dosti na frak. Jak ukázal bližší pohled na dokumenty a konfrontace s nezávislými zprávami v jiných médiích, hospodářská arbitráž nikdy neřekla, že Domeana vyhrála a ČSOB prohrála. Její rozhodnutí pouze sdělilo účastníkům, že tento orgán není příslušný k řešení daného sporu. Zkrátka Ivan Zach dobře věděl, proč posadil Martina Dvořáka do ředitelského křesla, a Petr Schwarz dobře věděl, proč ze zpravodajství TV Prima odchází. A přitom ještě nedávno byla TV Prima - alespoň tak se na tom v době nedávné televizní krize shodlo více pozorovatelů - sice chudým, ale nejlépe vyváženým televizním zpravodajstvím.

---

zpět

Bez imunity a bez znalosti věci
M.Němcová (ODS) v pořadu ČT

Ve čtvrtečním pořadu ČT Bez imunity na téma "zákon o vysílání" chyběli hlavní aktéři a hybatelé zákona, mám na mysli Miloslava Kučeru st. (ČSSD) a Petra Plevu nebo Ivana Langera (oba ODS). Sociální demokraty zde zastupoval Ladislav Skopal, ODS vyslala do boje Miroslavu Němcovou, dále se účastnili Dalibor Matulka (KSČM), Jaromír Talíř (KDU/ČSL) a Vladimír Mlynář (US).

Divácká otázka "Přinese nový zákon kvalitnější televizní program?" nesvědčila o velké nápaditosti navrhovatele. Od začátku muselo být všem jasné, že odpověď NE to u diváků vyhraje. Nakonec to bylo vítězství téměř deseti ku jedné.

Ta diskuse byla dlouhá, skákala od tématu k tématu, aniž se do žádného z nich hlouběji ponořila. Přičemž některá témata si o to přímo říkala. Třeba spor o to, zda licence dražit či nedražit.

Názor poslankyně ODS Miroslavy Němcové, který v této souvislosti vyslovila, jsem si okamžitě zařadil do sbírky citátů, kterou si vedu pod heslem: výroky absolventů VUKL (Večerní univerzita Klausismu).

Když poslanec Vladimír Mlynář prohlásil, že

"...můj názor je ten, že pokud stát někomu propůjčuje, abych tak řekl národní bohatství a ta frekvence je svým způsobem prostě národní bohatství a ten člověk na tom podniká a vynáší mu to velké prostředky, tak si myslím, že je zcela normální a přirozené, aby za to něco platil, nájem nebo něco podobného."

poslankyně Němcová odpověděla:

"Ale ráda bych se ještě vrátila k tomu, co tady řekl můj pan kolega Mlynář. Frekvence jsou národním bohatstvím. Já si myslím, že to bohatství vzniká teprve tím, kdo tuto frekvenci začne provozovat, kdo začne vytvářet televizní pořady, kdo začne vysílat, kdo na svou zajímavou nabídku naváže diváky. Teprve tím vzniká nějaké bohatství, které je reálné, které je uchopitelné a ten podnikatel je-li úspěšný, tak přeci čím je úspěšnější, tím větší platí daně státnímu rozpočtu. Já si myslím, že tohle to je...

Na to navázala výměna názorů mezi Vladimírem Mlynářem a Miroslavou Němcovou, kterou uvádím v příloze. Poslankyně Němcová se v ní snažila zdůvodnit, proč se mají automaticky prodloužit licence, na příkladu svého podnikání ve Žďáře nad Sázavou, kde si zřídila knihkupectví. Podle ní totiž "...každý podnikatel musí zvážit svůj záměr, musí si vydělat na ty investice a uprostřed toho vydělávání a toho realizování toho záměru mu v něm jaksi zabránit a zastavit, že to není dobré."

Při tomto vystoupení jsem si znovu uvědomil, jak obtížně se polemizuje s někým, kdo už je předem rozhodnut, co je správné a co špatné, aniž by se snažil proniknout do problematiky studiem faktů. Těžko se také dohadovat s lidmi, kterým stačí několik málo jednoduchých a nekomplikovaných pravd, a kterým se potom tak těžko dokazuje, že Země je kulatá, když oni přece na vlastní oči vidí, že Země je plochá a rovná, a další argumenty abstraktního charakteru, přesahující mez smyslové vnímání, odmítají vzít na vědomí. Přesto se o takovou polemiku pokusím:

Vážená paní poslankyně, vysílací kmitočty jsou limitovanou veličinou jednak fyzikálně (ne všechny kmitočty se hodí k šíření R a TV vysílání, navíc různé vlnové délky mají různé charakteristiky šíření, zdalipak o tom něco víte?) a jednak geograficky (v daném místě lze využít jen určité kmitočty, které nejsou rušeny jinými kmitočty z jiných vysílačů a jiných míst). A to ponechávám stranou vyzářený výkon vysílače, který má rovněž svoje limity vzhledem k postavení příslušné frekvence v celkovém kmitočtového plánu.

Snad i laik pochopí, že hodnota těch kmitočtů je rozdílná, že přidělený televizní kanál s maximálním výkonem na Sahaře má poněkud jinou hodnotu než podobný kanál v Praze, Paříži, Londýně či New Yorku. Navíc je tu rozdíl, zda dostanu přidělen jen jeden kmitočet pro určitou lokalitu, nebo sadu kmitočtů, jež pokrývá dané území s příslušně velkou populací potenciálních posluchačů či diváků.

Tudíž hodnota (bohatství) kmitočtu není dána tím, že se na něm vysílá dobrý a sledovaný program, ale je dána již jeho vlastní existencí, disponibilitou, v daném kmitočtovém pásmu a v dané lokalitě.

A ta disponibilita není neomezená, ty kmitočty nelze podnikatelskou činností vytvořit (na rozdíl od přenosových cest na kabelu a satelitu, na rozdíl od možnosti vydávat teoreticky neomezený počet novin, založit teoreticky neomezený počet knihkupectví). Proto kmitočty vhodné pro R a TV vysílání na daném území, kde žije nějaká organizovaná společnost, jsou pokládány za společný majetek těchto lidí, tohoto státu, této společnosti.

Podrobněji jsem problém frekvencí kdysi popsal ve studii (RTF formát) pro Parlamentní institut v roce 1993. Dnes už je ta studie mírně zastaralá, ale ve východiscích snad stále užitečná.

Ještě jedna věc mě v pořadu Bez imunity u poslankyně Němcové zaujala. Zcela suverénně zde před kamerou prohlašovala, že Česká televize získává od plátců televizních poplatků (tzv. TV koncesionářů) téměř pět miliard korun ročně a k tomu ještě miliardu z reklam. Pohled do účetnictví ČT, které má Sněmovna a každý poslanec běžně k dispozici, ukazuje, že ten příjem je asi třímiliardový. Jak kvalitní asi může být rozhodování lidí, kteří nejsou ochotni - nebo schopni? - získat kvalitní znalosti o matérii, o které rozhodují?

---

zpět