zpět

Druhé čtení vysílacího zákona - Vanity Fair

Už delší dobu tvrdím, že v naší zemi chybějí parlamentní zpravodajové. Mám na mysli takové novináře, kteří nejen umějí přepadávat s mikrofonem v ruce poslance u východu z jednacího sálu, ale kteří se také dokážou vyznat v průběhu jednání a v těch rozpravách, které nejsou definovány otevřenou řečí, ale zašifrované do nesrozumitelných čísel paragrafů a jejich odstavců v pozměňovacích návrzích. Neboť tam se často odehrává větší drama než v bonmotech a slovních přestřelkách. Někdy mám dokonce pochybnosti o tom, zda takový novinář vůbec ví, jakou funkci má první, druhé a třetí čtení zákona, když je schopen napsat (viz zpráva ČTK), že o zákonu je v podstatě už rozhodnuto, protože třetí čtení bude o zákonu hlasovat jako o celku (!?!).

Mediální servis www.ram.cz, který pilně shromažďuje vše, co se kolem médií šustne, si rozpravu rozkouskoval do více zpráv. Všiml si ministra kultury Pavla Dostála protestujícího proti "měkkému" prodlužování licencí, bývalého ministra Jaromíra Talíře, který navrhl, aby se licence dražily, a poslance za KSČM Dalibora Matulky, který navrhoval ztrestat ČT snížením limitu reklamy na 0,5 procenta vysílacího času. Přitom těch pozměňovacích návrhů tam bylo víc, a některé z nich byly kuriozní.

Kuriozní byl vlastně i návrh poslance Talíře vrátit zákon do výborů tak, aby se do něj zapracoval prodej licencí. Ta kuriozita spočívá v tom, že takový návrh přišel na poslední chvíli tak, že se dá pokládat za alibistické plácnutí do vody, o kterém se vědělo, že nemůže projít, už vzhledem k současném tlaku na jeho urychlené přijetí z více stran. Vrátit zákon k přepracování by znamenal další časový odklad.

Kuriozní byla i obhajoba předložené verze ze strany poslance Kučery st. (ČSSD). Posuďte sami:

Když ministr Dostál prohlásil, že prodlužování licencí za současných měkkých podmínek "monopolizuje mediální scénu a diskriminuje subjekty, které teprve vstupují na mediální trh...", poslanec Kučera st. mu opáčil, že kdyby bylo podle Dostála, pak "bude zákon znevýhodňovat současné držitele licencí (sic!)..., ale hlavně by znevýhodnil skupinu držitelů licencí (...) z velkého sektoru privátních rádií."

Tohle vypadá ještě jako názor proti názoru, nicméně podle poslance Kučery "nelze selektovat rozhlasy, televize, privátní, neprivátní, malé, velké, prostě v tuto chvíli by se mělo opravdu měřit všem stejně". Zkrátka pan Kučera tvrdí, že nelze diferencovat mezi provozovateli, ačkoliv právě gradualistický přístup tvoří vlastní podstatu každé regulace. Tím jenom opakuje blud, který vyslovil už v rozhovoru pro Respekt 12/2001 19.3. Tam se Kučery st. ptali, proč by nebylo možné při prodlužování licencí vyjít vstříc lokálním rádiím a při tom jinak řešit celoplošné televize, na což Kučera st. odpověděl:

"Zaváděli bychom tak dvojí režim. Demokracie je nedělitelná."

Jako mistr frází se projevuje Kučera st. i při obhajobě jednokomorové volby Rady RTV. Údajně prý "čím více subjektů se bude podílet na volbě, případně jmenování této rady, tím více se tento orgán, který je orgánem kolektivní odpovědnosti, stane orgánem kolektivní nezodpovědnosti."

Nad tím už zůstává rozum stát, což posiluje moje přesvědčení, že při obhajobě současné varianty zákona a tím i zájmů GES a MEF holdingů u pana poslance nejde o nevědomost, ale o záměrnou navedenost. Ačkoli - člověk nikdy neví.

Poslanec Petr Pleva zase zaujal způsobem, jakým zdůvodňoval, proč nelze zavést dražbu licencí. Kdyby se prý za licence platilo, nesmělo by se pak nic (program, reklama) regulovat. A protože EU od nás tu regulaci přes implementaci Směrnice Televize bez hranic žádá, tak za ty licence nemůžeme chtít peníze, jinak bychom se do EU nedostali.

Z toho jsem - mírně řečeno - na rozpacích. Ve Velké Británii za ty licence peníze chtějí, zároveň držitele licencí přes ITC regulují, a při tom Británie zůstává členem EU a evropskou legislativu uznává. Jak mi to asi poslanec Pleva vysvětlí?

Takže nyní jen stručný výčet pozměňovacích návrhů, které mě zaujaly:

- ministr Dostál chtěl zvýšit procento reklamy v ČT z jednoho na tři procenta, ale byl ochoten slevit i na dvě procenta;

- poslanec Sobotka navrhl zpoplatnění licencí tak, aby se za prodloužení celoplošné televizní licence zaplatil správní poplatek 800, resp. 600 nebo 200 milionů Kč., čímž by se státnímu rozpočtu ulehčilo při hrazení provozu RRTV;

- poslanec Vymětal se pokoušel přidal do zákona možnost udělovat licence na provozování digitálního multiplexu (na 3 roky), což jest iniciativa sice chvályhodná, ale poněkud opožděná a narychlo na zákon roubovaná;

- poslanec Václav Filip bojoval za lepší formulace pro objektivnost a vyváženost, včetně povinnosti takové vlastnosti čtvrtletně monitorovat, kromě toho se vyslovil pro zákaz dětské a erotické reklamy, jakož i reklamy na alkohol a léky ve veřejnoprávních médiích; navíc navrhoval, aby nový zákon převzal z nedávné novely zákona o ČT omyl týkající se skrytých titulků pro neslyšící (požadavek titulkovat 70 procent veškerého vysílání je totiž nerealistický)

- poslanec Jaromír Talíř navrhl volbu Rady RTV ze dvou zdrojů - Sněmovna/Senát v poměru 7/6, zároveň navrhl změnit paragraf 68 odstavec 8, který automaticky prodlužuje mandát současné Rady;

- poslanec Dalibor Matulka - jak už bylo řečeno - se tvrdě obořil na Českou televizi, které navrhl snížit limity vysílané reklamy na půl procenta z celkového vysílacího času a na 3 minuty v hodině.

- poslanec Vladimír Mlynář žádal, aby zápisy z RRTV byly vystavovány na internetu, a především navrhl změny do paragrafu 68, které by znamenaly, že prodlužovat se budou jen takové licence, které budou uděleny podle nového zákona, a - podobně jako u Jaromíra Talíře - aby současná Rada RTV nebyla pokládána "za Radu podle tohoto zákona".

Ačkoli druhé čtení zákona obsahovalo celou řadu správných a užitečných legislativně technických pozměňovacích návrhů, při studiu stenogram na mne padal pocit marnosti.

S výjimkou Vladimíra Mlynáře, který se krátce a stručně strefil do černého, se nikdo - s výjimkou Jaromíra Talíře - nedovážil píchnout do vosího hnízda dvou klíčových problémů zákona - tj. problémů volby a odvolávání Rady RTV a a problému automatického prodlužování licencí bez podmínek.

U problému Rady RTV jsem to ještě schopen pochopit - ovládání Rady RTV Sněmovnou může být zájmem samotných poslanců; kapři si nechtějí vypustit svůj rybník. Ale nepochopím, proč se všichni tak bojí komerčních televizí a nedovažují se ani trošičku hájit zájem veřejný proti zájmu mediálních podnikatelů. Čím jsou zavázáni GES a MEF Holdingům? Proč se tak obávají Vladimíra Železného? Že by můj výklad v Louči č.27 byl tak přesný?

A přitom by stačilo přidat jeden krátký dodatek v paragrafu 12, odstavec 8. Věta "Na žádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti licence prodlouží". by mohla pokračovat asi takto "poté, co Rada znovu posoudí skutečnosti uvedené v paragrafu 17 a vydá rozhodnutí dle paragrafu 18"

Jak jednoduché milý Watsone. Jenomže to by se muselo chtít a nestrkat hlavu do písku.

zpět

Kam směřují hlavní české deníky?
aneb Honba za vystřihovači kupónů

Louč sice nechce kopírovat zdroje uvedené v hlavičce, ale rozhovor v poslední Strategii, v němž Vladimír Bystrov ml. zpovídá šéfa MAFRA Clemense Bauera a nového šéfredaktora MF DNES Pavla Šafra, si zaslouží, aby si na něj Louč blíže posvítila.

Ten rozhovor totiž vypovídá o budoucnosti MF DNES a vlastně i o budoucnosti našeho denního tisku. Ta je zároveň optimistická a zároveň nejistá. V čem je optimistická?

MF DNES i Lidovky se stěhují do nové tiskárny, od června už nebude třeba lovit z MF DNES navzájem propletené složky příloh, ty přílohy budou oddělené a navíc barevné. Dále pan Bauer slibuje, že když si předplatím jeho list, tak ty noviny díky nové odnoži PNS s názvem Předplatné tisku (PT) budu dostávat nejpozději do půl sedmé ráno do své poštovní schránky. Sláva!

A v čem je ta budoucnost nejistá? V tom, zda se novinářská kvalita našich celostátních deníků skutečně zlepší. Deníků je stále mnoho. Nikdo nechce z kola ven a proto se snaží toho druhého udolat za každou cenu, tedy i za cenu toho, že ze čtenářů denního tisku se dělají permanentní vystřihovači kupónů nejrůznějších čtenářských soutěží.

Prý to zatím funguje a jak pan Bauer v rozhovoru říká: "Koncept novin má jen jediné synonymum, a to je čtenost." Možná, že pana Bauera ve Strategii špatně přeložili, ale pokud to myslel doopravdy, pak se nedivím "bleskovatění" prvních stran našich deníků MF DNES a Lidové noviny.

Tuším, o co panu Bauerovi asi jde. Chtěl by mít v Česku něco jako je polský deník Gazeta Wyborcza, který se z opozičního samizdatového plátku vypracoval v mocný mulitmediální koncern. Proto musel odejít Šabata a proto nastoupil do jeho křesla Pavel Šafr. Mám pocit, že pan Bauer asi neumí česky a proto obsah našich novin vnímá jen rámcově. Kdyby ho vnímal jako rodilý Čech, zjistil by, že výměna šéfredaktora z MF DNES Gazetu Wyborczu neudělá, přestože se pan Bauer domnívá, že v MF DNES jsou "špičkoví hráči, redaktoři, kteří potřebovali nového trenéra."

Podle mého názoru úspěch Gazety byl dán jednak většími možnostmi většího polského trhu (může lépe zaplatit lidi), ale také a především osobností Adama Michnika a jeho kolegů, někdejších disidentů.

Úspěch Pavla Šafra v Lidovkách, který zastavil v roce 1997 jejich úpadek, byl dán tím, že v redakci skoncoval s politikařením (tj. stranickým přístupem k tématům a výběru komentátorů), a že dokázal motivovat nové mladé lidi k aktivitě při vyhledávání a zpracovávání původních témat. Ale tím to také skončilo. Lidové noviny jsou i nadále listem, kde vedle autorů kvalitních tisknou i autoři průměrní až podprůměrní, a kde mají šanci dostat se ke slovu i blábolisté. Témata, kterými se LN chtějí odlišovat od svých konkurentů, jsou často mělká, uměle vytvářená, odtržená od života (např. hledání nejpopulárnějších či nejmocnějších Čechů, diskuse o české pravici v době, kdy je tento pojem politologicky passé apod.).

Gazeta Wyborcza to vyhrála mezi ostatními deníky nejen dobrým zpravodajstvím, ale také poměrně vyrovnanou kvalitou doprovodných textů v přílohách, ať už těch intelektuálně laděných nebo těch spotřebitelsky zaměřených. Tahle vyrovnanost podle mého názoru u nás chybí.

Je zajímavé pozorovat vývoj názorů Pavla Šafra na úlohu novin. Když v roce 1997 A.J.Liehm položil otázku v LN (30.8.1997) "Jaké noviny u nás chybí", odpověděl mu tehdy (13.9.1997) nový šéfredaktor Pavel Šafr programovým prohlášením svého druhu "Jaké noviny chceme". Tehdy napsal:

"Usilujeme o naplnění modelu seriozního a moderního deníku západního střihu (...) Z tohoto cíle vyplývá, že LN nesmějí a nebudou psát pro čtenáře, kteří pasou jen po laciných senzacích (...) Smyslem LN je - velmi lapidárně řečeno - usilovat, aby se věci v naší zemi pohly k lepšímu. Podílet se na prohlubování znovunabyté svobody a pomáhat ji naplňovat nejlepším možným obsahem..."

A co říká Pavel Šafr o budoucnosti MF DNES v rozhovoru pro Strategii?

"Mne irituje, čtu-li, jak chceme v budoucnu bojovat s Bleskem (...) Bojujeme o čtenáře nikoli proti nějakému titulu (...) Dodat novinám více drivu, více schopností rozpoznat živá témata, umět udržet pozornost čtenáře - to nemá žádnou souvislost s otázkou bulváru. Nám jde o seriózní, komplexní, pravdivý plastický obraz světa..."

"Dříve tu byly noviny od přinášení velkého množství informací, my chceme kromě toho přinášet něco víc. Totiž komplexní prožitek doby..."

Na dotaz redaktora, zda v "komplexním obrazu" se neskrývá také "více fotografií z večírků", Šafr odpovídá:

"Jestliže to (...) patří k našemu životu, je to tedy důležité a zajímavé, pak to tam bude (...) Chceme být plni života, nechceme být jen doručovateli zpráv."

---

zpět