| LOUČ č.29 2.4.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz, http://www.ram.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 26.3.-2.4.2001
* Schvalování návrhu nového vysílacího zákona vstupuje do rozhodující fáze, když 35. schůze Sněmovny do svého programu zařadila druhé a třetí čtení zákona. Ten vychází z poslaneckého a vládního návrhu vedených jako sněmovní tisky číslo717 a 780. Oba sněmovní tisky nakonec zfúzovaly do tisku jednoho, o jehož podobě se rozhodlo po projednání ve výborech, podvýborech a komisích, což jsem komentoval v předchozích vydáních Louče č.27 - Proč jdou poslanci na ruku televizním magnátům? a č.28 - Mediální komise v akci. Text, který jde do druhého čtení, komentuji v poznámce Poslední zvonění.
* Internetová stránka Česká televize - věc veřejná zveřejnila 28.3. Otevřený dopis Poslanecké sněmovně proti automatickému prodloužení licencí komerčním subjektům". Následná tisková konference, tak barvitě popsaná Janem Čulíkem v Britských listech, zavdala TV NOVA dobrou záminku k diskreditaci lidí, kteří se pod tuto výzvu poslancům podepsali (viz zpravodajství TV NOVA 28.3.). Přiznám se, že jsem z textu toho dopisu mírně rozpačitý. Dražba licence na poskytování služeb veřejnosti nebývá vždy tím nejlepším receptem. Z nejvyšší nabídky se sice může radovat státní pokladna, ale na druhé straně se příliš vysoká cena za licenci může neblaze podepsat na rozsahu, kvalitě a ceně poskytované služby - a televizní vysílání, včetně toho komerčního, bezesporu službou je. K diskusi o ceně licence viz také tento příspěvek
* Jan Čulík se dnes v Britských listech zmiňuje o telefonickém rozhovoru, který jsme spolu vedli v sobotu o problémech českých médií. Nebyl by to ovšem Jan Čulík, kdyby to řečené neinterpretoval svým vlastním způsobem. Ano, řekl jsem, že "by bylo velmi nebezpečné, kdyby Poslanecká sněmovna schválila nový mediální zákon bez základní civilizační regulace komerčních televizních licencí", ovšem neřekl jsem, že by se licence neměla prodloužit speciálně TV NOVA. Mně jde hlavně o to, aby to prodloužení nebylo automatické - viz dnešní texty.
* Od minulého týdne uvádí česká redakce BBC nový půlhodinový pořad Interview, který se vysílá odpoledne v 17.30 a druhý den ráno v 8.30 se reprízuje. Václav Moravec zde zúročuje své zkušenosti z Press Clubu na Frekvenci 1 a začal se jmény Petr Pithart, Irenej Kratochvíl, Jiří Balvín, Miloslav Kučera, Václav Klaus. Stránka archivu BBC nás informuje o tom, že text a zvuk vysílaných rozhovorů bude "na této stránce v nejbližší době."
zpět* "Cenzorská" aféra poslance Miloslava Kučery dala minulý týden podnět k řadě poznámek, komentářů, dopisových ohlasů. Kučera poskytl rozhovor také Britským listům. Čekal jsem více kritiky na moji kritiku v poslední Louči. Nesouhlasil hlavně autor.
* Ředitel TV Prima Martin Dvořák poskytl týdeníku Euro další ze svých "zlatoústých" rozhovorů.
* Z Polska a Slovenska proniklo do Česka veřejné tajemství, že firmou, se kterou TV NOVA vyjednává o placeném satelitním vysílání, je Telenor. Vladimír Železný opakovaně prohlašuje, že Nova se chystá vysílat jeden až dva nové placené programy. Aby na satelitu Thor 3, kde vysílá mimo jiné bulharský multiplex, se vynořila také česká Nova, musel by Železný najít někoho do party v multiplexu. Nikdo konkrétní se však zatím na obzoru nezjevuje.
* O možné "výrobě protipohledávky" u českých soudů, kterou by se mohl vyrovnat Železného dluh z nálezu amsterodamské arbitráže, jsem psal už před měsícem, v Louči číslo 24. Informace o té protipohledávce, která na sebe vzala podobu Železného osobní směnky lichtenštejnské firmě Astrona Foundation, se vynořila v MF DNES v pondělí 26.3., aby o tři dny později přišla z téhož deníku zpráva, že tato - s největší pravděpodobností padělaná - smlouva mezitím zmizela ze soudních spisů. Co k tomu říci? Škoda slov. Nač rozmazávat ostudu naší podnikatelské kultury, advokacie a soudní praxe?
* Majitel našeho největšího kabeláře, společnost UPC, prožívá další pád svých akcií na burze, které v těchto dnech dosahují rekordního minima kolem 6-7 euro za kus. UPC urychleně svolává další telekonferenci investorů, ve které je chce uklidňovat. Perspektiva investičních infúzí se pro UPC Czech Republic opět vzdaluje?
zpět* Salman Rushdie, který tento týden přijede do Prahy, není jediným, na kterého byla vyhlášena fatwa. Minulý týden vyhlásili v Saudské Arábii fatwu proti Pokemonům. Fatwa je výzvou pro rodiče, aby Pokemony, pokemonské karty a hry dětem zakázali. Článek Ádie Pikaču připomíná, že Pokemoni měli problémy v Turecku (dva školáci vyskočili z balkonu, když chtěli Pokemony napodobit) a jak připomíná Jan Potůček ve Světě namodro, také na Slovensku, kde Pokemony vysílá veřejnoprávní STV, a kde se o seriálu vášnivě diskutuje.
* Webová stránka Intelsatu vyměnila minulý týden doménu .int za doménu .com, což je neklamné znamení toho, že privatizace této nejstarší mezinárodní satelitní organizace (založena 1964) je na postupu. Jak uvádí tisková zpráva, transformace do podoby komerčního subjektu bude ukončena někdy v červenci. Eutelsat si příponu .com přidal už vloni.
Poslední zvonění pro vysílací zákon
aneb Evropa či Balkán - stále nerozhodnuto
Byl jsem před jedenácti lety u toho, když se připravoval první zákon o vysílání, přijatý 30.10.1991 pod číslem 468/91. Když ho srovnávám s textem návrhu nového zákona, který Poslanecká sněmovna posílá tento týden do druhého čtení, napadá mne:
Návrh zákona z roku 2001 je evidentně kvalitnějším a vyzrálejším právnickým textem než zákon z roku 1991. Ten byl poněkud amatérský a někde i naivní. Promítal se do něj entuziasmus tehdejší doby, důvěra v to, že lidé využijí nově vytvořený prostor jenom v tom pozitivním smyslu, a představa o tom, že když ty věci fungují na Západ od našich hranic (například racionálně jednající, ale také nezávislý a neodvolatelný regulační orgán), budou stejně fungovat také u nás.
Současný návrh zákona je pokročilejší v tom smyslu, že jsou do něj promítnuty některé zkušenosti minulých let, že dosti podrobně implementuje evropskou audiovizuální legislativu. Účast profesionálních právníků je znát na lepších definicích, na logické provázanosti jednotlivých ustanovení zákona. Jenom ten entuziasmus věci zlepšovat a posunovat kvalitu naší vysílací scény dále k lepšímu jakoby se někam vytratil.
Předchozím verzím návrhu zákona jsem vyčítal dvě zásadní vady na kráse:
Po podrobnějším přečtení poslední verze v tom druhém bodě svoji kritiku poněkud reviduji, i když mi v textu zákona stále chybí požadavek čestného prohlášení žadatele, že není ovládanou osobou a že nejedná ve shodě s jinou osobou. Nicméně, je tu přece jen znát určitý pokrok proti zákonu 468/91, který umožňoval, že se držitelé licencí mohli Radě vysmívat, když od nich chtěla některé podrobnější informace (Rada např.měla právo vědět a schvalovat změny obchodních podílů, ale nemohla kontrolovat hlasovací práva apod.).
Vazalský vztah Rady směrem ke Sněmovně, daný jednokomorovou volbou a snadností odvolávání Rady jako celku, zde zůstává a já pořád nechápu, proč tuto časovanou bombu Sněmovna v návrhu zákona ponechává. Jakoby nedávná krize v ČT neukázala, že pokud se nezmění současná jednokomorová volba a hromadné odvolávání, bude vždy na mediálních radách ležet stín podezření, že jsou nástrojem politických stran na ovládnutí médií, i když to fakticky vůbec nemusí být pravda. Rovněž nerozumím tomu, proč se do textu zákona nedostala postupná obměna členů Rady ve dvouletém intervalu tak, jak se to podařilo vtělit do novely zákona o České televizi 39/2001.
Dnes vidím, že z hlediska budoucnosti elektronických médií jsem v předchozích hodnoceních podcenil způsob zavedení institutu prodlužování licencí. Dnes si dokonce myslím, že v návrhu zákona je to ta největší hrozba zdravému vývoji našich elektronických médií, protože pokud parlament současné znění schválí, můžeme se rozloučit s jakoukoli programovou i technologickou kultivací terestrické televize na příštích deset let. Nechci opakovat to, co jsem už napsal v předchozích Loučích, mám na mysli materiály Tři důvody, proč je třeba změnit návrh zákona ve věci prodlužování licencí, Proč jdou poslanci na ruku televizním magnátům? Jak se TV Nova zbavila licenčních podmínek nebo Jak se v zahraničí prodlužují licence.
Proto uvedu jenom ty články návrhu zákona, které v jinak proevropském zákonu nás vrhají kamsi na Východ, na klientelský Balkán, a přičiňuji k nim vysvětlivky jejich zhoubnosti.
paragraf 6 - Povinnosti Rady
(3) Poslanecká sněmovna může předsedovi vlády navrhnout odvolání Rady, neplní-li Rada opakovaně závažným způsobem povinnosti uvedené v par.5 a v odstavcích 1 a 2, nebo pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu.
(vysvětlivka: když bude člen Rady vědět, že může být odvolán v podstatě kdykoli, když se vytvoří v jedné komoře parlamentu dostatečná většina hlasů pro dvojí odmítnutí výroční zprávy, pak se bude vždy ohlížet na to, zda jeho rozhodování neohrozí jeho další existenci v Radě - viz mobilně telefonické konzultace jiné mediální rady s politickými stranami před nedávnou volbou ředitele ČT; dosavadní znění návrh zákona vylepšuje jenom tím, že pro odvolávání přidává slova "pro závažné nedostatky", ale mění tato formulace něco na podstatě ustanovení?)
paragraf 7 - Členství v Radě
(1) Radu tvoří 13 členů, které jmenuje a odvolává předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny a to neprodleně po obdržení návrhu.
(vysvětlivka: tento způsob je prosazován z toho důvodu, že z jedné komory parlamentu se Rada snadněji ovládá; názor, že kritika současného způsobu volby je vyjádřením nedůvěry v principy reprezentativní demokracie, je pokrytecký; vždyť i v Senátu jsou volení zástupci lidu, ty však Sněmovna k rozhodování připustit nechce)
paragraf 12 - Licence
(8) Na žádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti prodlouží. Dobu platnosti licence lze prodloužit jedenkrát, a to u rozhlasového vysílání na dobu 8 let a u televizního vysílání na dobu 12 let.
10) Provozovatel může písemně požádat Radu o prodloužení platnosti licence, na základě které vysílá. Tato žádost musí být Radě doručena
(vysvětlivka: důvodem odmítnutí prodloužit licenci podle nového zákona je pouze závažné porušování některých povinností - násilí, rasová nenávist, ohrožování dětí, převod licence; jinak tu neexistuje žádný nástroj, který by mohla Rada využít k tomu, aby přehodnotila podmínky licence, tj. některé zrušila, případně jiné uložila; lhůty jsou stanoveny tak, aby celoplošné rozhlasové i televizní stanice mohly požádat o prodloužení licencí ještě před příštími volbami, tedy ještě před tím, než by výsledek voleb mohl ovlivnit současné politicky zvolené složení Rady RTV; stanicím Impuls a Frekvence 1 končí licence 9.6.2004, mínus tři roky = 9.6.2001; FTV Premiéra končí licence 20.6.2005, mínus čtyři roky = 20.6.2001; CET 21 končí licence 4.2.2006, mínus čtyři roky = 4.2.2002; v zahraničí jsou obvyklé tyto lhůty: 12 měsíců u rozhlasového a 18 měsíců u televizního vysílání)
paragraf 18 - Rozhodnutí o udělení licence
(1) O udělení licence rozhoduje Rada hlasováním. Hlasování o udělení licence probíhá na neveřejném zasedání Rady.
(vysvětlivka: ministr kultury Pavel Dostál navrhoval změnu: "...probíhá veřejně na veřejném zasedání Rady"; tato změna na mediální komisi neprošla; dle mého názoru by stačilo říci, že při udělování licencí se hlasuje veřejně, nikoli tajně, žádné veřejné zasedání rady být nemusí, když hlasování bude zachyceno v zápisu)
paragraf 23 - Zkrácené řízení
(1) Na základě žádosti bez vyhlášení licenčního řízení Rada rozhoduje ve zkráceném řízení
a) o prodloužení doby platnosti licence podle paragrafu 12...
(vysvětlivka: toto ustanovení doplňuje "automatičnost" prodlužování licencí z paragrafu 12 - viz výše)
Zbytek připomínek jenom heslovitě:
- v paragrafu 32 vypadlo respektování Základní listiny lidských práv a svobod jako základní povinnost vysílatelů;
- o problematičnosti direktivního určování událostí značného společenského významu v paragrafu jsem již jednou psal v Louči č.13;
- Hlava II - Ochrana osob dotčených obsahem rozhlasového nebo televizního vysílání - jestliže celý text odpovídá novele, kterou nedávno uvedl v život nový tiskový zákon, proč byl tedy vypuštěn odstavec 4: "Obsah sdělení označeného jako odpověď nebo dodatečné sdělení nesmí být komentováno v pořadu, ve kterém je toto sdělení uveřejněno"?
Na rozdíl od autorů petic nepřátelsky zaměřených proti komerčním vysílatelům, já nežádám, aby se licence dražily. Všem současným vysílatelům přeji, aby jim Rada jejich licence prodloužila. Domnívám se však, že majitelé celoplošných licencí za užívání veřejného statku (vysílacích kmitočtů) k vydělávání peněz by měli být zavázáni přiměřenými povinnostmi veřejné služby, vtělenými do licenčních podmínek. Jak známo, tyto podmínky jsou dnes u TV NOVA i TV Prima téměř nulové, viz tato příloha.
Takže vážení poslanci, budu s napětím sledovat, jak se postavíte k automatismu prodlužování licencí v paragrafech 12 a 23. Kdybyste se navíc zamysleli i nad tím, zda by nebylo dobré vylepšit současnou "velkou" Radu a korigovat paragrafy 6, 7, a 18 tak, aby ukazovaly směr na Západ a nikoli na Balkán, pak by se mi příští rok v červnu kráčelo k volebním urnám mnohem radostněji.
2x o médiích v médiích
(Jiří Havel, Kateřina Dostálová)
"Vážený pane, můžete sdělit osobní názor, jako člověka pohybující se kolem privatizace, na možnost privatizace ČT a ČRo? Odhlédněme od proklamací veřejnoprávnosti a podobných zaklínadel, neboť pro formu veřejnoprávnosti nejsme evidentně u nás zralí a vyspělí...:-)) Nevydělali bychom na jejich privatizaci všichni, jak materiálně, tak obsahově? 14:37"
Na to mu Jiří Havel odpověděl:
"Já osobně věřím na úlohu veřejnoprávních médií, ačkoli si společně s vámi nejsem jist, zda-li v našich podmínkách dochází k jejímu naplnění. Z technického hlediska však privatizace jistě možná je a vynesla by až desítky miliard. Ale otázkou je, proč se třeba v minulosti již nevydražila licence na vysílání soukromé televizní stanice. Můj tehdejší kolega z VŠE Aleš Bulíř tehdy odhadoval, že taková aukce by vynesla tuším až patnáct miliard korun."
K čemuž já poznamenávám: Ekonomové v takto vysokých funkcích by mohli mít o něco lepší a reálnější rámcovou představu o tom, kolik je možné za celoplošnou televizní licenci u nás chtít. Ty desítky miliard jsou totiž fiktivní a dost nerealistické. V Maďarsku za desetiletou licenci pro celoplošnou terestrickou televizi stát inkasoval sotva dvě miliardy našich korun.
Kromě toho zde poslankyně Dostálová prohlásila: "Já si prostě nepřeji, aby se zákonem v této zemi soukromým vlastníkům a podnikatelům nařizovalo, aby své produkty dávali ve prospěch státu. Tak ať na to stát vyčlení peníze a ať to vykupuje, ale ne, aby soukromí vydavatelé a majitelé povinně odevzdávali státu tento tisk. Já tento názor mám."
Proti názoru žádný dišputát. Já s ním sice nesouhlasím, ale je možné, že voliči Kateřiny Dostálové ano. Nicméně tvrzení, že: "ty povinné výtisky předtím, než byl uzákoněn tiskový zákon, tak tady vůbec v žádném zákoně povinnost odevzdávat povinné výtisky nebyly," nesvědčí o přílišné znalosti mediální legislativy, neboť právě na webové stránce Kateřiny Dostálové je vystaven tiskový zákon, který v paragrafu 19 obsahuje zrušovací ustanovení, mezi nimi též zrušení vyhlášky Ministerstva školství a kultury č.140/1964 Sb., o povinných a pracovních výtiscích, která tu byla před tiskovým zákonem. Takže právní norma na povinné výtisky knihovnám, což jest institut v kulturních a civilizovaných zemích zcela běžný, tady existovala. Na tom nic nezmění neznalost těch, kteří by měli znát.
Státní správa a Internet
Několik poznámek z konference v Hradci Králové
Na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě ISSS 2001 v Hradci Králové jsem strávil jen jeden půlden a minuly mne téměř všechny důležité události, které se tady odehrály, tiskovkou s ministrem vnitra Grossem počínaje, a setkáním s našimi "internetovými" poslanci a úředníky Mlynářem a Březinou konče.
Pro sekci Internet jako médium veřejné informace jsem sice měl připravené slohové cvičení na téma účinnost internetových stránek veřejné správy, které uvádím ve zvláštní příloze Louče, ale poté, co jsem zhlédl prezentace vítězů soutěže Zlatý Erb o nejlepší webovou stránku měst a obcí, zdálo se mi, že tím referátem nosím jenom sovy do Atén. Ti lidé v okresech a obcích někdy vědí mnohem lépe než v Praze, jak udělat webovou stránku s dobrým místním zpravodajstvím.
Už dávno sice vím, že přes www.siscr.cz nebo přes mesta.obce.cz se dostanu na webové stránky našich měst a obcí, ale netušil jsem, jaké bohatství a jak kvalitní servis pro občany některé z těchto stránek obsahují.
Za všechny uvádím webovou stránku okresu Děčín, který má to štěstí, že jeho přednosta je rovněž počítačovým odborníkem. Všechno (úřední deska, formuláře, předpisy a zákony, informace o úřadu, okresu, kultuře atd.atd) se tady občanovi podává jako na dlani. Nabídka by tedy byla, ještě vytvořit tu poptávku masy informovaných občanů vybavených laciným přístupem k internetu.
Také na vítězné stránce v kategorii město www.mumost.cz se dají objevit zajímavé věci. Například verze v esperantu, on-line kamera nebo grafy denních teplot ve městě.
O tom, že je možné se na adrese www.justice.cz dostat k informačním registrům a k vyhledávání v obchodním rejstříku, a že Ministerstvo financí www.mfcr.cz umožňuje přístup k registru ekonomických subjektů ARES, je všeobecně známo.
Méně už možná uživatelé vědí, že Ministerstvo pro místní rozvoj www.mmr.cz umožňuje přístup do Územního identifikačního registru, kde dokážete najít každou obec, každou vesnici.
Ministerstvo práce a sociálních věcí www.mpsv.cz nabízí zase Územně identifikační registr adres, kde se dá najít každá ulice a každý dům. A kdybyste náhodou chtěli vědět, kolik parcel dnes už registruje digitální databanka Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, tak vám to sdělí na této adrese. Na informace o zpřístupnění katastru nemovitostí na internetu jsem už jednou v příloze Louče odkazoval.
Zkrátka a dobře, internet dnes zpřístupňuje občanovi takové množství informací jako nikdy v minulosti. Jde jenom o to, umět je dobře využívat. Mám na mysli svůj obor - žurnalistiku.
Příprava na výjezdní reportáž do terénu může dnes vypadat třeba takto:
Tahle informační dostupnost se možná někomu nelíbí, ale já si myslím, že je zdravá, protože už moje babička říkávala, že "co je šeptem, to je s čertem". Jak jsem si v Hradci Králové všiml, státní správa bruslí mezi zákony č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Právě o tom posledním zákonu v Hradci referoval Oldřich Kužílek jako jeho spoluautor a také paní Prokopová z projektu Otevřená společnost, která má své stránky na adrese www.ostosest.cz, a která hlídá a kontroluje, jak se zákon plní. Otevřená společnost například zjistila, že přestože "povinné subjekty", což jsou státní orgány a orgány územní samosprávy, měly do 1.března zveřejnit výroční zprávy o tom, jak se zákon 106/1999 u nich v roce 2000 naplňoval, ve lhůtě tak učinilo jen 42 procent institucí.
Ale jak jsem řekl už v úvodu, v Hradci Králové se odehrávaly ještě další, mnohem důležitější diskuse. Například o tom, jak česká vláda využila výjimku ze zákona a svěřila bez výběrového řízení vybudování komunikační infrastruktury veřejné správy firmě Český Telecom. O tom však píše mnohem zasvěceněji Jiří Peterka na serveru www.lupa.cz v článku Zlatý padák nebo horká brambora?
Řekli o webových stránkách
"Webová stránka dnes není technický, ale obsahový problém."
Petr Koubský, článek Web na radnici, obce.mesta.cz