Na okraj týdne 26.2.-5.3.2001
* 34.schůze Sněmovny byla již devátou v pořadí, která se snažila zkompletovat počet členů Rady ČR pro R a TV vysílání. Příběh, který postupně sledovala Louč č.1, č.10, č.15, č.17 a č.20 však stále nemá konce. Ze tří volných křesel se podařilo obsadit ve středu 28.2. jenom dvě. Bývalý poslanec ČNR a dnešní redaktor časopisu Listy Václav Žák neprošel ani ve druhém kole ve čtvrtek 1.3. Oba noví členové Rady Daniel Novák (navrhovaný KSČM) a Pavel Foltán (návrh ČSSD) jsou právníci. Třeba jejich přítomnost v Radě snad pomůže lépe vysvětlit Petru Štěpánkovi, zda Rada rozhoduje či nerozhoduje o vlastnických poměrech ve společnosti držitele licence. Při projednávání zvláštního bodu 34. schůze Sněmovny o případu FTV Premiéra v pátek 2.3. jsme se v tomto ohledu dočkali pozoruhodných kliček a obratů. Viz zvláštní článek.
* O problémech masmédií se diskutovalo nejen v parlamentu, ale také na četných seminářích. Tak například:
Všude padala moudrá slova a všude se střetávali zastánci liberálního "laissez-faire" se zastánci prosazování veřejného zájmu prostřednictvím regulace. Podle mne se ten spor dá řešit pouze případ od případu a to ještě za předpokladu, že se dohodneme na tom, co ten veřejný zájem v daném konkrétním případě obnáší.
* V Londýně 5.3. začíná líčení mezinárodní arbitráže UNCITRAL ve sporu Ronald Lauder vs.Česká republika ve věci TV NOVA. Z Prahy do Londýna odcestovala na náklady soudu početná delegace svědků z bývalé i současné Rady ČR pro R a TV vysílání. Materiál o tomto sporu uvádím v příloze Louče.
* Prozatímní ředitel ČT Jiří Balvín dostal 2.3. v Hospodářských novinách celou stranu na prezentaci svých názorů v interview, jež navázalo na sérii rozhovorů: Ivo Mathé (30.1.), Vladimír Železný (1.2), Martin Dvořák (6.2.). Na otázku, zda bude kandidovat na místo řádného ředitele odpověděl: "budu velmi spokojen, pokud se mi podaří ČT nastartovat a připravit ji pro řádného ředitele... teď je předčasné o tom hovořit."
* Český rozhlas stáhl ze svého vysílání placené oznámení České biskupské konference vyzývající občany, aby se nestyděli za své přesvědčení při sčítání lidu 1.3. a vyplnili kolonku "náboženské vyznání". Proč je u nás náboženská reklama ve vysílání zakázaná, vysvětluji níže.
* Německý kancléř Gerhard Schroeder se o popeleční středu pokoušel domluvit Kirchově skupině, aby nepřipravovala německé diváky o přenosy z MS v kopané v letech 2002 a 2006. Kirch totiž zaplatil za vysílací práva na šampionáty v Koreji/Japonsku (2002) a v Německu (2006) astronomickou sumu 3,4 miliardy DEM a nyní je chce dostat zpět. Koncem týdne prý už došlo k dohodě o MS 2002 (ARD/ZDF si koupí určitý počet zápasů včetně všech německých účastí a na oplátku přenechá Kirchově placené televizi část přenosů z OH), nicméně o MS v kopané roku 2006, které se bude konat v Německu, se ještě jedná. Pokud vím, tak naši fotbaloví fanoušci zatím stále nemají jistotu, zda se ČT nebo TV NOVA k těmto vysílacím právům dostane, a zda to nedopadne tak, že si budou muset světové MS v kopané zaplatit na kabelu předplacením programu UPC Sport.
zpět
3x o televizi ve Sněmovně
aneb Když se "deklaruje souhlas", tak se nerozhoduje?
34. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu měla na pořadu hned tři body jednání, které se týkaly televize. Jednak Sněmovna musela ustavit volební výbor, který by zpracoval nominace do Rady ČT a perspektivně též do dalších tzv. mediálních rad, jak budou do parlamentu docházet. Diskutovalo se o tom, kolik členů vlastně takový výbor má mít. Nakonec zvítězila varianta maximální - 19 členů. Dle nepsaných pravidel oposmlouvy, ČSSD sice získala největší počet členů, ale předsedování ponechala ODS, šéfem se stal Jan Vidím.
Potom se PSP snažila zkompletovat Radu ČR pro R a TV vysílání (RČRRTV). Komunistům se konečně podařilo prosadit jejich historicky první nominaci do mediální rady. Advokát Daniel Novák bez stranické příslušnosti se na kandidátce pohybuje už od léta a teoreticky měl v Radě už dávno být. Tenkrát neprošel o jeden hlas a proslýchalo se, že ty chybějící hlasy měl dostat od ODS za to, že poslanci KSČM Filip, Ransdorf a Matulka podpořili v druhém kole volbu Petra Štěpánka (viz hlasování číslo 415 26.schůze). Nicméně ODS ty dva tři hlasy Novákovi nakonec nepřihodila, takže neprošel ani při opakovaném hlasování č.418. Od té doby se o členech Rady hlasuje tajně a kompletace Rady se 34. schůzi nakonec nepodařila z toho důvodu, že nebyl schválen sociálně demokratický kandidát Václav Žák.
Třetím "televizním" bodem programu 34.schůze se stala "Informace předsedy RČRRTV o postupu Rady ve věci převodu podílu FTV Premiéra s.r.o.", tedy téma, ke kterému se Louč vyjadřovala v čísle 21 (Proč vyšla Rada vstříc tunelářům?) a v čísle 22 ("De facto" Petr Štěpánek).
Poslanecká sněmovna věnovala tomuto bodu programu jeden a půl hodiny a rozpravu ukončila usnesením, podle něhož se věcí má dále zabývat Stálá komise PS pro sdělovací prostředky, která předloží do konce června zprávu Sněmovně.
Z mého pohledu a pohledu mých předešlých článků jsem se nic nového nedozvěděl. Snad jenom to, že schůzi Rady 30.ledna, na které se rozhodovalo o tom, zda schválit navýšení jmění v FTV Premiéra tak, aby se GES Real Investment stal většinovým a Domeana menšinovým vlastníkem, řídil nikoli Petr Štěpánek, ale Josef Musil. Byl to ovšem Petr Štěpánek, který tento bod jako první místopředseda na pořad jednání zařadil, přičemž předseda Rady Martin Muchka, který byl v té době v zahraničí, nebyl o tom, že se bude o navýšení jmění rozhodovat, předem informován. (OPRAVA 7.3.2001 Petr Štěpánek není prvním místopředsedou Rady a pořad jednání sám neurčoval, "bod byl zařazen poté, kdy 17. ledna odeslal žadatel doplňující údaje" - citát z vystoupení M.Muchky, druhá polovina věty zůstává v platnosti.).
To co mě zaujalo, byla právní ekvilibristika, kterou se snažil využít i Petr Štěpánek ve svém známém tiskovém prohlášení. Mám na mysli pasáž, v níž předseda Rady Martin Muchka říká:
"Dne 23.ledna t.r. vydal náš právní odbor stanovisko, které pravilo, že rozhodnutí Rady žádné vlastnické ani jiné obdobné vztahy nezakládá a deklaruje pouze souhlas veřejného orgánu s určitým uspořádáním. Dne 30. ledna pak došlo na 2. zasedání rady k rozhodnutí o předběžném souhlasu s navýšením základního jmění a změnou obchodních podílů v FTV."
Takže Rada vlastně nerozhoduje, nýbrž "deklaruje souhlas" a navíc je to prý rozhodnutí "předběžné". Co na tom, že je to rozhodnutí konečné, protože žádné další už nenásleduje, neboť ta "předběžnost" vyjadřuje pouze časový předstih rozhodnutí Rady před realizací změny. O pár odstavců dále se v této konstrukci pokračuje, když předseda Muchka říká, že:
"Chtěl bych teď zdůraznit povahu rozhodnutí Rady v této a obdobných kauzách. Rada... uděluje ke všem těmto změnám pouze předchozí souhlas, tedy ... požadovanou změnu mohou... vnitřní orgány provozovatele provést teprve poté, co rozhodnutí o předchozím souhlasu nabylo právní moci. Změna je pak de iure završena až zápisem do obchodního rejstříku. Z uvedeného tedy vyplývá, že rozhodnutí Rady není ve vztahu k požadovaným změnám konstitutivní."
Což jest završeno alibistickou větou:
"Tím, že Rada vyslovila se změnami souhlas, ke změnám ve skutečnosti fakticky nedošlo... Jestliže se kdokoli cítí takovou, a to i uvažovanou změnou zkrácen na svých právech, správným adresátem takových námitek je soud, který vydá - a i v tomto případě se tak posléze stalo - předběžné opatření a tím změny zablokuje."
Ten kdo zná podstatu sporného rozhodnutí Rady se jenom diví. Neboť o co v něm šlo? Vlastník společnosti Domeana, která je stoprocentním majitelem držitele licence FTV Premiéra, je zpochybňován soudním sporem, Rada však přesto schválí jedné straně ve sporu takové uspořádání, které ji zajišťuje majetkový nárok na FTV Premiéra i pro případ, kdyby náhodou spor o vlastnictví společnosti Domeana prohrála.
Nijak nezávidím předsedovi Rady Martinu Muchkovi. Musí obhajovat kolektivní rozhodnutí Rady, i kdyby s ním nesouhlasil. Když Rada ústy svého předsedy tvrdí: "s FTV Premiéra se nic nestalo, soud vydal předběžné opatření a soud také nakonec rozhodne", skutečnost, že Rada šla na ruku jedné straně ve sporu o vlastnictví FTV Premiéra, se jen těžko vyvrací, stejně jako další fakt, že ona strana ve sporu, které Rada vyhověla a vyšla jí vstříc, má úzké vazby na vlastníky společností spojených s vysíláním TV NOVA.
Koneckonců v tomto duchu o případu hovořili v parlamentní rozpravě jak ministr kultury Pavel Dostál, tak poslanec Vladimír Mlynář, který o případu mimo jiné řekl: "Pan premiér Zeman by to asi s otevřeností sobě vlastní nazval asistováním krádeže za bílého dne, já pak musím říci, že se mi tento postup Rady zdá být v rozporu s tím, jaká je úloha Rady."
zpět
Proč zákon zakázal náboženskou reklamu
"Zakročit proti církvi, to umějí během čtyřiadvaceti hodin, ale na Železného Volejte řediteli si netroufnou, a pak že měří stejným metrem!" Tuhle kritiku Rady ČR pro R a TV vysílání jsem zaslechl od člověka blízkého katolické církvi poté, co Český rozhlas, lépe řečeno jeho mediální zastoupení ARBO Media, stáhl z vysílání placené oznámení České biskupské konference, které vyzývalo občany, aby se nestyděli při sčítání lidu 1.3. přihlásit se ke svému náboženskému vyznání.
Pokud jsem tu událost dobře sledoval, pak Michal Richter z Arbo Media jako garant obsahu dodávaných reklam se pouze dotázal RRTV, zda zmíněné oznámení se dá klasifikovat jako náboženská reklama, a když dostal pozitivní vyjádření, nechal reklamu z vysílání stáhnout. Jeden novinář se mě ptal, zda se náboženská reklama zakazuje také v zahraničí, na což jsem nebyl schopen odpovědět, protože to nevím.
Zato si ještě dobře pamatuji, jak se poslaneckým kutilstvím v roce 1991 ten odstavec v paragrafu 9 dotvářel tak, až získal současné znění. Provozovatelé vysílání podle něj nemají zařazovat do vysílání "reklamy náboženské, ateistické a reklamy politických stran a hnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.".
Pokud vím, tak ten odstavec ve vládním návrhu nebyl, ale politické strany se tehdy dohodly, že placená volební reklama v rozhlase a televizi nebude. S tím se později svezly i církve - v podstatně ze stejného důvodu - ti slabí se obávali, že by je ti silnější penězmi převálcovali.
A když už se zakázala náboženská reklama, tak se nábožensky cítící poslanci naštvali a začali požadovat, aby se v rámci vyváženosti, nicméně z věcného hlediska spíše nesmyslně, zakázala i reklama ateistická, což se nakonec do zákona dostalo.
Větší část debaty se sice odehrávala ve výborech, ale jsou zachovány i stenozáznamy podrobné rozpravy, v nichž například poslanec Čičmanec vysvětluje oprávněnost zmíněného paragrafu těmito slovy:
"Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie... V par. 6 poslanec Benda navrhol vypustiť bod, v ktorom sa nedáva možnosť reklamy náboženskej, ateistickej a reklamy politických strán. Myslím, že bod g) je tam dobrý a mal by tam ostať, pretože si myslím, že tieto reklamy do rozhlasu a televízie nepatria. Nech si svoje ciele presadzujú silou svojich ideí a nie silou peňazí."
Společný zpravodaj výborů SL I. Mynář k tomu pak ještě dodal:
"Vrátíme se k odst. 1, písm. g), které navrhuje poslanec Benda a poslanec Kukučka vypustit. Domníváme se, že to není šťastný návrh, neboť naopak vypuštění tohoto písmene g) by umožňovalo silným stranám, majetným stranám, ovládání trhu reklam vlastní stranou v médiích. Stanovisko navrhovatelů a zpravodajů je shodné, to znamená negativní."
Tolik historie. Očekával jsem, že se nespokojenost s vyřazením placeného oznámení označeného za náboženskou reklamu odrazí v obsahu internetové stránky České biskupské konference, ale nic v této věci jsem tam nenašel.
zpět
Co mne napadá před obrazovkou
aneb Televize jako kulturní paměť národa
Na začátku roku 1955 pracovníci Výzkumného ústavu radiokomunikací namontovali televizní zařízení do autobusu Škoda RD 706 a televizní studio Praha, které mělo za sebou prvních 18 měsíců vysílání, získalo svůj první přenosový vůz.
Televizní kamery tak mohly opustit Měšťanskou besedu, čehož tehdejší televizní průkopníci okamžitě využili a 11. února 1955 vůz přistavili ke Štvanickému zimnímu stadionu a zorganizovali první přímý televizní přenos sportovního utkání v historii československé televize. Zápas výběru Prahy a švédského klubu IF Leksand se hrál v úterý a do soboty byly v pražských prodejnách všechny televizory vyprodané. Přihodilo se tedy něco podobného, co Velká Británie zažila už v roce 1953, když po přímém přenosu korunovace královny Alžběty prudce vzrostla popularita televize.
O dva měsíce později, 17. dubna 1955, se uskutečnil první přímý přenos z Národního divadla. Noviny se předháněly v oceňování kulturního významu této události, neboť v průběhu jediného večera tak mohlo zhlédnout Smetanovu operu Prodaná nevěsta přibližně 200 tisíc lidí, tedy takový počet diváků, pro které by Národní divadlo jinak muselo uspořádat několik stovek představení.
Nejsem si jist, zdali se těch 200 tisíc diváků tehdy skutečně dívalo, statistika vykazuje 32 tisíc televizorů až pro konec roku 1955, ale vžijme se do situace té doby, kdy vidět Prodanku v Národním bylo tehdy pro návštěvníka Prahy stejnou třešničkou na dortu jako o čtyřicet let později návštěva muzikálu Drákula.
Z dobového hlediska je zajímavé také to, že až do začátku 60.let byla tehdejším vedením státu televize vnímána především jako kulturní instituce a teprve potom si jí začala všímat jako masového média vhodného pro stranickou propagandu.
Při veřejných debatách o ČT v uplynulých týdnech jsem nabyl dojmu, jakoby se situace zcela otočila - naprostá většina diskutujících (mezi nimi hlavně poslanci a členové Rady ČT) hodnotila a posuzovala ČT výhradně z hlediska jejího zpravodajství a publicistiky, jakoby žádný další vysílaný program v ČT neexistoval.
Tohle jsem si znovu uvědomil, když jsem se v sobotu odpoledne 2.3. díval na záznam inscenace ze Stroupežnického Našich furiantů z Národního divadla v roce 1983, což bylo jedno z profilových představení činohry ND, nabité špičkovými hereckými hvězdami a výkony.
Zdalipak nám takové okamžiky někdy zaznamená TV NOVA nebo TV Prima? Já to samozřejmě od nich nežádám, od toho je tu právě televize veřejné služby. Jenom ti jejich ředitelé při srovnávání efektivity svých televizí (počet zaměstnanců, náklady na pořad apod.) by na takové věci neměli zapomínat.
Na záznamu představení z roku 1983 mě zaujalo, že kromě vybledlých barev každý prudký pohyb postav za sebou zanechával jakési žluté stopy či stíny. Kdesi jsem se dočetl, že magnetický záznam má trvanlivost 15 let, do té doby je třeba ho přepsat na nový nosič. Také to ovšem stojí nějaké peníze, také k tomu je třeba zaměstnávat nějaké lidi.
Uvědomují si to všichni ti, kteří mechanicky srovnávají výkony komerčního a veřejného neziskového sektoru s kalkulačkou v ruce, aniž by dohlédli také za hranice svého konzumentského vnímání televizního programu?
zpět
Vzpomínka na Komika
Kolik mi tehdy mohlo být? Čtrnáct, patnáct let? Jedno vím zcela jistě. Na tom představení jsem byl s rodiči, a pamatuji se, že jsme v tehdejším Tylově (dnes Stavovském) divadle seděli v lóži nalevo od jeviště. Pamatuji si to tak přesně, protože v orchestřišti, do kterého jsem dobře viděl, hrálo swingující jazzové kvarteto, což se mi v tomto svatostánku operní hudby zdálo být nevšední a pozoruhodné, nezapomínejme, že se psal teprve konec 50.let.
Čtyřicet let je dlouhá doba a já si z toho slavného představení Osbornova Komika vzpomínám jen na útržky. Ženské role mi už dočista vypadly z paměti, ovšem Jaroslava Marvana a Ladislava Peška si pamatuji dodneška. Poprvé jsem viděl herce stepovat na jevišti a když Jaroslav Marvan jako starý Billy Rice umřel, jeho pohřeb Alfréd Radok inscenoval tak, že na jeviště přišli čtyři stěhováci a spouštěli piáno do propadliště.
Jak připomínám ve výše uvedeném pamětnickém příspěvku Louče, některé nezapomenutelné inscenace se zachovaly pro budoucí generace jen díky televizním záznamům. Radokova inscenace Osbornova Komika mezi ně nepatří. Pokud vím, tak krátké úryvky zachytil filmový pás v půlhodinovém barrandovském dokumentu z roku 1959 - Národní umělec Ladislav Pešek. Škoda, že jen tak málo, ale díky i za to.
Kdyby ten Komik existoval alespoň na telerecordingu (film zaznamenaný z TV obrazovky) dnešní diváci by si mohli ověřit - podobně jako v sobotu na ČT2 u Stroupežnického Našich furiantů z roku 1983 - že velikost představení nedělají jen herecké hvězdy (byť jsou důležitou ingrediencí úspěchu), ale také jejich profesionalita odevzdaná do služeb celého představení a nikoli jen vlastního výkonu. Když pročítám první recenze Rajmontovy inscenace Komika s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, mám pocit, že v tomto ohledu se dnešní Rajmontův Komik asi příliš nevymyká z atmosféry dnešní doby.
Tím nechci idealizovat doby minulé. Pamatuji se totiž také na to, jak recenze této inscenace neopomněly zdůrazňovat, že Osbornův Komik "nastavuje zrcadlo" problémům hroutícího se kapitalistického světa - zde upadajícího britského impéria po prohrané válce o Suezský průplav.
A já jako mladý člověk pln vznešených ideálů jsem tiše přitakával myšlence jednoho recenzenta, který tehdy napsal cosi v tomto smyslu: "Hloubka úpadku britské společnosti se promítá do rozpadu osobnosti Archie Rice, v jehož životě už nic nemá cenu, a který odmítá začít znova a přestěhovat se do Kanady jenom proto, že v Kanadě nemají dobré točené pivo. Jak obrovská ztráta ideálů, jaký úpadek osobnosti, když jediné, na čem Archiemu záleží, je točené pivo..."
Občas dnes o sobě přemýšlím, zda jsem také neklesl příliš hluboko, když jsem po letech došel k poznání, že dobře chlazené točené pivo může zaujmout v hodnotovém žebříčku člověka dosti významné místo.
zpět