PŘEDCHOZÍ ČÍSLO.
Na okraj týdne 22.-29.1.2001
* 25.1. vyšla mimořádná Sbírka zákonů částka 14 s textem novely zákona o ČT 39/2001 Sb., čímž zákon vstoupil v rekordně krátké době (23.1. schválen, 24.1. podepsán ustavními činiteli) v platnost. Své výhrady jsem rozebral již v minulé Louči, dnes k tomu ještě přidávám dovětek. Ve hře je však stále ještě celkový zákon o vysílání, který prošel bez konfliktu do druhého čtení (viz Louč č.15). Před rokem, v lednovém čísle Parlamentního zpravodaje, jsem komentoval vládní návrh nového zákona, který se mezitím stal pouhou novelou. Parlamentní zpravodaj mě po roce požádal opět o komentář, který jsem odevzdal v této podobě. Pro úplnost dodávám, že o komentář k témuž byl vyzván také pan Tomáš Pecina z Britských listů, který svůj materiál nadepsal Nad dvěma návrhy mediálního zákona.
* 27.1. v rozhovoru pro LN uvedl předseda vlády Miloš Zeman další teorii vzniku krize v ČT, kterou rozšířil moji sbírku v minulé Louči. Doslova řekl: "Podle mne šlo o kombinaci několika faktorů.Byl to zejména boj o politické ovládnutí ČT mezi čtyřkoalicí a ODS a byla to i snaha o to, aby hospodaření ČT bylo i nadále tak neprůhledné jako dosud..
28.1. v Nedělní partii TV Prima čelil nepřátelským otázkám novinářů pro změnu (minulý týden zde byla ve stejné situaci Jana Bobošíková) mluvčí stávkujících Martin Schmarcz. Některé jeho argumenty měly dost trhlin, leč absurditu tvrzení Antonína Zelenky o tom, že krize v ČT byla předem připravenou akcí proti ODS, nepřekonal.
* 26.1. přišla zpráva, že Kateřina Fričová, která o sobě říkala "jsem dobrodruh, ale ne sebevrah", se rozhodla odstoupit ze soutěže o ředitelské místo v ČT a odešla do říše komerčních rádií spravovaných Michelem Fleischmannem. Nicméně našlo se sedm jiných sebevrahů, z nichž Sněmovna vybere prozatímního ředitele ČT do doby, než bude jmenován ředitel ČT podle nového zákona. Seřazeni podle abecedy to jsou: Jiří Balvín, Jana Bobošíková, Michal Kralert, Karel Kochman, Vratislav Měchura, Jiří Mejstřík, Věra Valterová.
zpět* Doplňující volba členů Rady ČR pro R a TV vysílání má šanci stát se - podobně jako návrh zákona o referendu - evergreenem schůzí Poslanecké sněmovny. Poprvé se objevila na programu 26.schůze v červenci a naposledy minulý týden na programu lednové 32. schůze, bod 44. O průběhu volby postupně informovala Louč č.1, č.10, č.15 a č.17.
Poté, co při nedávné televizní krizi opustil RRTV Stanislav Milota, chybějí v tomto orgánu státní správy sui generis tři členové. Žádný z navrhovaných kandidátů při hlasování 25.1. neprošel, když ze 171 odevzdaných lístků dostal Daniel Novák (navrhován KSČM) 71 hlasů, Zdena Hůlová (US) 39 hlasů, Jan Decker (KDU/ČSL) 17 hlasů a Václav Moravec (kandidaturu stáhl, původně navrhován ČSSD) 9 hlasů.
Při této příležitosti jsem si vzpomněl, jak v červenci do této "velké" rady kandidovala Jana Bobošíková jako kandidát ODS. Do RRTV se nedostala, při hlasování dostali přednost Petr Štěpánek, Josef Musil, Jiří Novotný (všichni ODS). Protože tenkrát se ještě o radních hlasovalo veřejně (dnes se hlasuje tajně, aby byl poslanec při volbě svobodnější), snadno lze zjistit, kdo pro Janu Bobošíkovou při hlasování číslo 412 odevzdával hlasy. ODS hlasovala jednotně, tj. na pokyn šéfa klubu - ze 67 hlasů jich od ODS přišlo 58, zbytek dali jednotlivci z ČSSD a US.
* Ředitel CET 21 (vysílá TV NOVA) Vladimír Železný byl na tiskové konferenci 25.1. překvapivě sdílný ve věci žaloby, kterou na něj u mezinárodní arbitráže podala CME. Arbitráž by prý měla skončit "řádově v horizontu deseti dní, možná patnácti." Jak Železný sám uvedl: "jsem žalován o částku 493 miliony dolarů, což je bratru nějakých, no 19 miliard, možná 20 miliard korun". Případnému rozhodnutí arbitráže ve svůj neprospěch je připraven čelit teorií o neplatnosti smluv mezi CET 21 a ČNTS od samého počátku a požadavkem vzájemného navrácení plnění těchto smluv. O den později, 26.1. se Vladimír Železný rozvedl se svoji ženou Martou, jejich manželství trvalo téměř 32 let.
* Minulý týden jsem se zapojil do obhajoby konceptu televize veřejné služby v diskusi na Britských listech zde a tady. Že v těch článcích nemám čárky a háčky? Inu, co mám dělat, když mi fakulta zajišťuje jako jediný mailovací software laciný Pegas, který umí jenom ASCII 7 bit, a na pořádný počítač doma jsem se do dnešního dne nezmohl.
* 25.1. redaktor Jan Cizner v deníku MF DNES pod titulkem Kabelová televize podražila předvedl, jak se u nás dělá ekonomická žurnalistika, tj. buď jako skryté PR ekonomických subjektů, nebo jako shrnutí citátů z nejrůznějších stran, aniž by se kromě sdělovaných faktů zkoumala též pravda o těchto faktech. K tomu poznámka Kolik stojí kabelová přípojka.
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. (Protože ne všude je ta knížka k mání, pražským zájemcům jsem schopen výtisk prodat sám za 170 Kč.)
zpět
Dovětek k novele zákona o České televizi
Novela zákona vyšla ve sbírce zákonů (pan Pecina na svém serveru dává k dispozici nové znění po novelizaci) a je třeba se naučit s ní žít. Nic jiného nezbývá. Vždyť BBC je právními normami k vládě připoutaná více než naše média veřejné služby a přesto požívá nezávislosti, kterou by jí dnes ČT mohla závidět. Mohu jen opakovat již tolikrát řečené: zákon je sice důležitý, ale záleží také na politické kultuře.
I to jmenování prozatímní ředitele parlamentem nebude žádnou premiérou. Nahlédnutím do Zákona o ČT a do stenogramů ČNR se dá zjistit, že tahle situace už tady jednou byla, když Česká národní rada v prosinci 1991 vybrala prozatímního ředitele ČT Ivo Mathé, aby od 1.ledna 1992 měl kdo nově vytvořenou instituci ČT řídit.
(Což ovšem neopravňuje Klausova poradce Ladislava Jakla k tomu, aby jako pamětník zkresloval historii mladým nepamětníkům tak, jak to učinil v diskusi pořadu ČT Na hraně (16.1.), když prohlásil: "Víme, že pan Mathé bylo zvolen Poslaneckou sněmovnou a pak byl vlastně potvrzen velmi formálním výběrovým řízením." Pokud vím, tak to řízení vůbec nebylo formální, Vladimír Železný jako účastník konkurzu by o tom mohl vyprávět.)
Problém nově upraveného zákona o ČT spočívá spíše v tom, že jeho nedodělky nebo nereálné požadavky budou snižovat jeho autoritu. O většině z nich jsem se zmínil v Louči č.19.
Rád bych však upozornil ještě na jednu kuriozitu, která novelou z minulého týdne vznikla. Tato novela totiž ve své části druhé, článek III, ruší kompletně paragraf 9 zákona 468/91 Sb., o provozování R a TV vysílání. Ten paragraf s názvem "Zvláštní povinnosti a oprávnění provozovatelů ze zákona" měl v zákoně 468/91 o vysílání tu funkci, že v části věnované povinnostem všech provozovatelů vysílání specifikoval zvláštní povinnosti, ale i práva, vysílatelů veřejné služby, tedy České televize a Českého rozhlasu.
Šest odstavců tohoto paragrafu 9 tedy ze zákona o vysílání mizí a je otázkou, zda tento škrt nebyl předčasný. Proč? Jestliže povinnosti a práva zde uvedené v případě televize novela zákona o ČT alespoň částečně nahrazuje, pak Český rozhlas se tím pádem ocitá v jakémsi vzduchoprázdnu. Paragraf 9 mu totiž nejen ukládal některé povinnosti (celoplošnost šíření programů, programová rozmanitost nabídky, povinnost vlastní tvorby), ale též mu v odstavci 4 dával práva na frekvence pro celoplošné programy. Takže kdyby náhodou Český telekomunikační úřad ČTÚ se rozhodl, že ty frekvence potřebuje na něco jiného, tak se Český rozhlas může hájit jenom obecnými formulacemi svého vlastního zakládacího zákona 484/91.
Novela z minulého týdne však oslabuje jistotu nejen rozhlasového posluchače, ale také televizního diváka. Zrušený paragraf 9 totiž ukládal povinnost ČT a ČRo zajistit šíření jejich programů pro obyvatelstvo celého územního celku, tj. celé České republiky.
Nový zákon sice ukládá televizi celoplošnost šíření, tedy univerzalitu příjmu, ale podle par.3, odst.3: "Celoplošným televizním programem se rozumí televizní program, jehož vysílání může přijímat alespoň 70 % obyvatel ČR...", tedy podstatně méně, než je tomu dnes. Nemluvě o tom, že - jak jsem se už zmínil posledně - zákon implicitně umožňuje, že pro celoplošné pokrytí mohou být vyhrazeny i "jiné technické prostředky".
Zkrátka a dobře: podle mého názoru si ČTÚ touto novelou šikovně uvolnil ruce pro svobodnější zacházení s frekvencemi přidělenými vysílatelům veřejné služby. Pokud tento prostor bude u televize využit pro přechod na digitální vysílání, pak je vše v pořádku, pokud by však měl omezit veřejnou službu ve prospěch soukromého sektoru, bylo by to na pováženou.
Nechci se však zařadit mezi naříkače, kteří budou neustále plakat nad rozlitým mlékem špatné novely. Při této příležitosti jsem si znova připomněl slova někdejšího nestora našich právníků Viktora Knappa:
"Co vlastně zmůže zákon? Právníci obyčejně od zákonů očekávají méně než ti, kdo jimi nejsou (tak asi jako lékaři od moci mediciny očekávají zpravidla méně než jejich pacienti). Špatné zákony jsou beze vší pochybnosti brzdou vývoje a je třeba je nahradit zákony dobrými.... Nelze ale spoléhat na to, že zákony samy vyřeší politickou krizi. Zákon může jen odstranit některé překážky, může otevřít bránu, kterou lze projít, sám ale lidi z bouřného času nevyvede. K tomu je třeba dobré vůle tou branou z bouře vyjít."
Viktor Knapp, místopředseda ČSAV, ředitel Ústavu státu a práva ČSAV - Zákony v bouřném času. Hospodářské noviny, 22.12.1991, str. 3.
zpět
Co mne napadlo před obrazovkou
aneb Přemítání o ředitelích
Onehdá, ve čtvrtek 25.1.2001, jsem si našel čas na to, abych absolvoval celou sérii večerních televizních zpravodajských relací. Zaujala mě až zarputilá snaha ostužkovaných zpravodajců ČT o přísnou nestrannost ve věci svého sporu, aby se vyhnuli jakémukoli dalšímu obvinění z podujatosti. Snaha jest to skutečně chvályhodná, leč pro diváka, který vnímá televizi jako celek, asi marná. Neboť on nerozlišuje mezi zpravodajci, publicisty, producenty nebo odboráři na Velkých Kavkách. A tenhle divák minulou neděli 21.1. opět sledoval klipy vyzývající k demonstrování na Kavčích horách, v úterý zhlédl pořad Fakta a pořád se mu do rohu obrazovky plete slovo Stávka.
To televize Nova si takové starosti s nestranností dělat nemusí. Právě ve čtvrtek večer jsem zaznamenal hned tři drobné fauly na diváka ve zpravodajství TV NOVA. Ten první se týkal dramatické interpretace zprávy o tom, že stát bude muset ČSOB zaplatit 180 miliard za dluhy IPB (divák byl opět strašen tím, jak ho stát ožebračuje, pravda, o den později TV NOVA tón zprávy o dluzích IPB trochu zmírnila, ona i toho Mertlíka dnes potřebuje). Druhým drobným faulem byla zpráva o situaci ve věci krize ČT, ve které se mimochodem konstatovalo, že Hodač sice rezignoval, "ale stále je ředitelem". A ten třetí nebyl podle českých měřítek vlastně žádným faulem, protože šlo o sebepropagaci pana ředitele Vladimíra Železného formou zprávy z jeho tiskové konference. Ta sebepropagace se u nás bere už jako samozřejmost, takže se vlastně není ani čemu divit, když tomuto nešvaru podlehli i někteří redaktoři ČT. Ono vlastně to objímání před kamerami po rezignaci Hodače se příliš nelišilo od ohňostroje a přímého přenosu zařazeného do Televizních novin TV NOVA o několik týdnů předtím (14.12.), když bylo národu sdělováno, že Vrchní soud rozhodl ve prospěch CET 21.
Tu Železného tiskovku zaznamenal a zveřejnil Svět namodro zde. Jak si každý může přečíst, tiskovka byla svolaná proto, aby se novináři dozvěděli výsledek jednoho z četných soudních sporů ve prospěch CET 21, a to včetně příslušné interpretace pana ředitele. Docela mě potěšilo, že náš denní tisk už tyhle PR návnady "nepolyká i s navijákem" a v následných informacích o tiskovce se věnoval více faktům, než reprodukci jednostranných právních výkladů.
Byl jsem zvědav na podrobnosti o informaci, kterou Železný vypustil o týden dříve v rozhovoru pro Právo 19.1., tj. že "jednáme o vstupu silného zahraničního partnera do Novy." Jak jsem z odpovědi pochopil, TV NOVA si uvědomila, že dříve či později by si měla najít místo v nějakém satelitním digitálním multiplexu, protože dnes je jediným českým celostátním TV programem, který je výhradně závislý na analogových zemských distribučních trasách.
Ale když jsem si přečetl podmínky, které Železný, Šmejc & comp. svému "telekomunikačnímu partnerovi" nabízejí, tak jsem si uvědomil, že z tohohle mraku zatím pršet nebude. Partnerovi se nabízejí "34 procenta účasti v našem systému, tedy okruhu několika společností, které jsou relevantní vůči vysílání televize Nova." Zahraniční investoři totiž už dávno prokoukli taktiku postkomunistických novokapitalistů (to slovo používám proto, abych nedehonestoval poctivé kapitalisty), kteří tak rádi přijímají investice, ale už neradi z nich něco odvádějí, používajíce známou taktiku "vám kořínky, nám vršky", či naopak, jak se to kdy hodí.
Kudy chodím, tudy se mě lidé ptají: A co si myslíš, koho parlament zvolí za prozatímního ředitele ČT? Přiznám se, že si nemyslím nic. Vím jenom jedno, ten prozatímní ředitel bude volbou politickou, nikoli odbornou. A to z jednoduchého důvodu - jakmile bude 9.února zvolen, jeho první problém nebude odborný, ale politický: jak naložit s 30+13 výpověďmi, které rozdala svým oponentům současná first lady na Kavčích Horách Jana Bobošíková (o tom, že nominální správcová ČT Věra Valterová není schopna, nebo ochotna?, se bez rad Bobošíkové a Beznosky samostatně rozhodnout, si štěbetají vrabci na Kavčích horách i v pražských redakcích).
Možná že Kateřinu Fričovou odradilo právě to, že by se v současné situaci dostala do pavučiny politických závazků a nemohla by řešit věci pouze na odborné bázi. Ona asi dobře ví, že její síla je kdesi jinde. V rozhovoru pro časopis Týden 20.11.2000 - tedy ještě před krizí v ČT - sama říká, že by byla schopna pracovat pod Chmelíčkem a že "umím si představit samu sebe v České televizi na víc postech než "ausgerechnet" na postu generálního ředitele."
Z těch sedmi lidí, kteří si troufají do toho mlýna vstoupit, znám - přinejmenším z jejich učinkování na televizní scéně - pět. Nemám favorita, televizní odbornost, kterou já preferuji, se totiž nemusí vždy krýt s manažerskými schopnostmi. Jedno však vím s určitostí, a to, kdo je z těch sedmi jediným skutečně nezávislým kandidátem. Je jím Karel Kochman, finančně zajištěn restitucemi své rodiny, člověk, který pracuje ne proto, aby se dobyl pozice a peněz, ale protože ho práce baví, člověk, který to Puchalskému složil hned po jeho nástupu, a který právě proto, že televizní produkci rozumí, se nemohl nepostavit na stranu producentů proti další nekvalifikované nominaci.
To všechno jsou ovšem vlastnosti, které ho diskvalifikují k tomu, aby ho parlament mohl vybrat. Takže si počkáme do příštiho pátku.
P.S. Dnes, tj. 30.10.ráno, jsem si v českém vysílání BBC vyslechl důvody Kateřiny Dostálové, proč bude prosazovat do funkce Janu Bobošíkovou. Jedním z nich je prý nepopiratelná profesionalita Jany Bobošíkové doložitelná v archivech zpravodajského vysílání. Z tohoto výroku jsem pochopil, že ani nedávná zkušenost s Jakubem Puchalským nepoučila některé naše zákonodárce, že televizní vysílání se nesestává jen ze zpravodajství (omyl, na jehož šíření se podíleli mj. pánové Čulík, Stroehlein, Pecina a další), a že televize není jenom tím, co oni za televizi pokládají. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, jak tatáž Kateřina Dostálová nedávno prosazovala do rady ČT jako "mediálního profesionála" mluvčího ODS Jana Herolda (viz její citát v MF DNES, 30.3.2000: "V radě by měli zasednout lidé, kteří rozumějí médiím. Z tohoto pohledu tam pan Herold patří.") Inu, není nad to "rozuměti televizi a médiím".
zpět
Kolik stojí kabelová přípojka
aneb Hry statistických čísel šálivé
Ke zkoumání problémů kabelové televize mě vede nejen role editora Louče, ale i role zákazníka, který je vůči svému monopolnímu dodavateli vydán na milost a nemilost, jak jsem už jednou popsal v Louči, která se tímto problémem vícekrát zabývala. Napsal jsem o problému i do Hospodářských novin, které 18.12.2000 problému věnovaly celou jednu stranu. Původní nezkrácený text příspěvku je zde v příloze.
V tom článku vstupuji na slabý led ekonomické analýzy, jehož pevnost či křehkost je dána úrovní mých znalostí ekonoma- amatéra a spolehlivostí dat, které mám k dispozici.
Vycházím z teze, že UPC je podnik, který určuje cenu svých produktů na základě monopolně určených nákladových položek a vyslovuji zde podezření, že subjektivně stanovená výše nákladů zajišťuje - v relacích k ekonomickému prostředí ČR - zaměstnancům UPC a jejim servisním firmám nepřiměřené výhody.
Ten článek našel odezvu v materiálu, který pro HN o tři dny později - 21.12.2000 napsali pracovníci UPC Vladimíra Šlégrová a Martin Fraj. Zřejmě jde o výtah z materiálu UPC pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který o den později, 22.12.2000, vydal ve správním řízení se společností Dattelkabel rozhodnutí, o němž jsem se zmínil už v Louči č.18.
Některé argumenty jsou tu stejné (např.: náklady na zásuvku 190 Kč), jiné pak reagují na moji kritiku:
"Často je společnosti vyčítáno, že nesnižuje náklady a jde jí jen o dosahování zisku pouze cestou zvyšování cen. Fakta jsou následující: Kabel Plus (dnes UPC ČR) v roce 1995 zaměstnával přes 1100 zaměstnanců. Na jaře tohoto roku jich bylo 430. Provozní náklady společnosti KabelNet klesly ze 142 miliónů v roce 1998 na očekávaných 71 miliónů Kč v roce 2000."
Ten první argument není příliš přesvědčivý, neboť jako výchozí rok si vybírá 1965, kdy Kabel Plus, rozčleněn do holdingové struktury a bankovně socialisticky zajištěn úvěry, rozpínal svá křídla do ztrátových investic (např. Kabel Plus Film, studio Prometheus), dříve než mu tato křídla přistřihl zahraniční investor US West, který sem kapitálově vstoupil v květnu 1995 a poté zahájil zeštíhlovací kůru.
Ten druhý argument by se měl upřesnit, aby bylo jasné, co vlastně do těch provozních nákladů patří. Ale i jednoduchá matematika (71 miliónů, 55 tisíc abonentů) mi dává průměr na zásuvku a měsíc 107,50 Kč. A já se znovu ptám:
Takže - argumentace pracovníků UPC mě příliš nepřesvědčila. Rovněž nepřesvědčivé jsou argumenty o nákladnosti zřízení nové zásuvky. Ještě v listopadu 2000 ředitel marketingu a prodeje společnosti UPC Jaromír Glisník (Pražský Kudykam 30.11.2000) tvrdil, že investice do zřízení televizní zásuvky "dosahovaly před lety 5 až 10 tisíc Kč a dnes se buduje za 20 tisíc Kč." O tři neděle později Martin Fraj v HN 18.12.2000 žádá něco přes sto korun měsíčně na amortizaci zásuvky v horizontu osmi let, což jednoduchým výpočtem (8x12x120) dává cenu zřízení zásuvky 11520 Kč.
Celá tahle litanie vznikla vlastně proto, že Jan Cizner ve svém článku Kabelová televize podražila v MF DNES 25.1.2001 uvádí: "Zavedení kabelové televize do domácnosti totiž v průměru vyjde na čtyřicet tisíc korun".
Což mě vyprovokovalo k otázkám: Proč novinář Cizner tento údaj otiskl bez uvedení zdroje (není jasné, odkud ho má, kdo mu ho řekl) a proč si ho neověřil z více stran. Kdyby tak učinil, zjistil by, že tato cena platí možná pro sousední SRN, ale nikoli pro Česko. Takto pouze uvedl další alibi UPC pro její snahu vydobýt ze současných uživatelů prostředky na investice, které mateřská společnost UPC vzhledem ke svým problémům se zadlužením nemůže ze zahraničí poskytnout.
P.S. Rovněž jednoduchou matematikou jsem do svého článku v HN vypočetl cenu za přípojku, jakou platila UPC při nákupu českých společností Kabel Plus a Dattelkabel. Údaje o nákupní ceně byly ve zprávě UPC (800kB) pro SEC, přípojky zveřejnil Svět namodro. Takže zaokrouhleně mi to vyšlo na 470 euro/16000 Kč za přípojku Kabel Plus a 440 euro/15000 Kč u Dattelkabelu.
Řekli o médiích
Otázka: Jaké by byly vaše první kroky ve funkci prozatímní ředitelky?
Odpověď: Založím pořad Volejte ředitelce.
České slovo, 30.1.2000, Pět otázek pro... Janu Bobošíkovou
zpět