Na okraj týdne 11.-18.12.2000

* 11.12. Michal Zítko, vydavatel knihy Mein Kampf a majitel nakladatelství Otakar II, byl odsouzen k podmíněnému trestu a pokutě 2 milióny Kč.

* 12.12. byl odvolán ze své funkce rozhodnutím Rady ČT generální ředitel České televize Dušan Chmelíček. Viz komentář.

* 12.12. Poslanecká sněmovna v tajném hlasování zvolila dva nové členy Rady ČR pro R a TV vysílání Alenu Mackovou (ODS) a Petra Žantovského (ODS), takže do plného počtu 13 bude třeba zvolit ještě dva členy, o což se Sněmovna pokusí až při další schůzi v lednu 2001.

* 14.12. Vrchní soud zvrátil rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze z května t.r., podle něhož smlouva o spolupráci mezi CET 21 a ČNTS z května 1997 (uzavřena poté, co CET 21 na základě správního řízení RRTV převzala na sebe některé činnosti vysílatele - podnikání na vlastní jméno a účet, smlouva s Radiokomunikacemi apod.) měla exkluzivní charakter a tudíž by se CET 21 měla k ČNTS vrátit. Vrchní soud rozhodl, že CET 21 zpátky k ČNTS nemusí. Viz glosa.

* 15.15. oznámily MF DNES a Lidové noviny, že budou mít nové šéfredaktory. Dosavadní šéfredaktor LN Pavel Šafr se stane šéfredaktorem MF DNES, v LN ho nahradí Veselin Vačkov.

* Minulý týden zveřejnila britská vláda Bílou knihu o tom, jak se má změnit systém regulace telekomunikací a vysílání ve Velké Británii. Stručnou informaci o tématu zveřejnil také Jan Čulík v Britských listech. Nový britský regulační orgán se má blížit americké FCC, Federální komunikační komisi, která zastřešuje telekomunikace i vysílání. U nás by to znamenalo spojit Radu ČR pro R a TV vysílání s Českým telekomunikačním úřadem. Někdy snad najdu čas na to, abych přeložil alespoň tu část Bílé knihy, která pojednává o vztahu vlády a regulace. Ten text pak budu posílat všem našim komentátorům a politikům, pro něž je státní regulace sprosté slovo.

Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. (Protože ne všude je ta knížka k mání, pražským zájemcům jsem schopen výtisk prodat sám za 170 Kč.)

zpět

Úterý plné zážitků
Zítko, Rada, Chmelíček, Rejžek, Bush

Hned ráno jsem se dočetl, že vydavatel Hitlerova Mein Kampfu dostal podmínku a dva milióny pokuty za podporu hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Před měsícem se mě pan Michal Zítko e-mailem dotázal, zda bych šel k soudu svědčit, a to na základě mého článku v Britských listech, ve kterém jsem se letos v březnu k problému vyjádřil a vysloužil si dosti polemickou odezvu.

Zároveň se pochlubil svoji nakladatelskou činností, jež mezitím zahrnula Komunistický manifest, Leninův Stát a revoluci, Pavlíka Morozova, a další projekty jako CD Česká knihovna obsahující údajně 200 knih českých klasiků. Jenom o těch nahotinkách, co jeho Otakar II vydává, pomlčel, přičemž na druhé straně zdůraznil, že v tisku má také Marxův Kapitál.

Já jsem totiž tehdy v březnu označil pana vydavatele Zítka za vyčuránka, kterému jde jen o zisk, a snaží se své činy krýt jakousi pomocí historickým badatelům. Snažil jsem se zpochybnit jeho oznámení, že vydá ze stejných "badatelských" důvodů Marxův Kapitál a předpovídal jsem obchodní neúspěch podobného činu, neboť Grebeníčkovi věrní si staré Kapitály zachovali a nové nepotřebují, přičemž čtyři svazky najednou (pokud se nevypustí poznámkový aparát) něco budou stát a jen tak se neprodají. Pokud vydavatel Zítko neklame tělem, dočkáme si i Kapitálu.

Tu žádost jsem panu Zítkovi odmítl, protože nevím, proč bych měl chodit k soudu a hájit něco, s čím hluboce nesouhlasím a z morálního hlediska odsuzuji. Moje stanovisko bylo: nezakazovat. Ale když už byl Zítko jednou zažalován, tak s tím trestem z výchovných důvodů docela souhlasím. Nikoli proto, že vydal, ale jakým způsobem vydal, a jak vyšel vstříc těm, pro které to může být kultovní předmět. Ten trest na svobodě se mi nelíbí, ale připravit ho o ty peníze, které na tom vydělal, by podle mě byl docela spravedlivý trest.

V Poslanecké sněmovně v úterý pokračovala 29. schůze a volili se členové Rady ČR pro R a TV vysílání. Poslanci se dohodli, že budou volit tajně, což je zbavilo břemene stranické disciplíny. S velkou převahou prošli koně ODS. Nenaplnila se prognóza Jindřicha Šídla z Respektu, že Petr Žantovský je kontroverzní frontman, který bude odmítnut, aby mohla být o to snadněji zvolena Langrova učitelka z právnické fakulty Alena Macková. Byli zvoleni oba: Alenu Mackovou volilo 106 a Petra Žantovského 98 ze 183 hlasujících.

O zbylá dvě místa se bude soutěžit až v lednu. Nezvoleni byli Jan Decker - KDU-ČSL (39 hlasů), Zdena Hůlová - US (47 hlasů), nestraník Daniel Novák - KSČM (86 hlasů) a Václav Moravec - ČSSD (5 hlasů). Někteří poslanci hlasovali pro Moravce přestože Sněmovna dostala informaci, že svoji kandidaturu vzdal, což ve mně vyvolalo pochyby, zda sociální demokraté mají vývoj pod kontrolou.

Současná situace v Radě RTV totiž vypadá takto:

zpět

Chmelíček odvolán - co dál?
aneb Neexistují dokonalá rozhodnutí

Odvolání Dušana Chmelíčka z postu generálního ředitele ČT nebylo na jedné straně překvapením. Člen Rady ČT František Mikš to už před týdnem v Právu 5.12. (ČT potřebuje schopného ředitele) předem oznamoval: "Jsem přesvědčen, že Dušan Chmelíček je velmi špatný ředitel. rada není s jeho prací spokojena, což dříve či později povede k jeho odvolání."

Na druhé straně to odvolání přišlo dřív než jsem očekával. V úterý 12.12 ráno, tedy ještě před tím, než se Rada ČT sešla a hlasovala, se na Potůčkových mediálních stránkách Světa namodro objevil článek Chmelíček končí, čeká se na Fričovou. Že by náhoda? Těch deset Chmelíčkových chyb, které se tu uvádějí, se dosti přesně kryjí s názorem Rady ČT.

Fakt, že rozhodnutí padlo v úterý 12.12. a ne až po Vánocích nebo po Novém roce si vysvětluji dvěma faktory. Za prvé, členové Rady zřejmě došli k názoru, že odvolání nebude mít destabilizující účinek, neboť náhrada - například Kateřina Fričová - je po ruce a ochotna nastoupit. A za druhé, členové Rady ČT měli ten den zvednout ruku pro deficitní rozpočet ČT na příští rok. A jakoby si uvědomili, že to členství v Radě neobnáší jenom pravomoce, ale také odpovědnost, tak náhle pod tíhou této odpovědnosti (Sněmovna jim ten rozpočet může kdykoli připomínat) se ji členové Rady rozhodli svalit ze svých beder na někoho jiného - na ředitele Chmelíčka.

Účelovost důvodů uváděných v rozhodnutí Rady ČT bije do očí - včas nezpracované dokumenty, špatná komunikace, zaleknutí se Sazky. Pokud radní došli k názoru že Chmelíček je špatný ředitel, měli to lépe vyargumentovat. Ale ono je to někdy těžké, protože pádné důkazy někdy mohou být k mání teprve tehdy, až když dojde k nějakému krachu či průšvihu - viz Puchalský.

Můj postoj k odvolání Chmelíčka je neutrální. To není alibismus, jako spíše vědomí toho, že nemám k dispozici dostatečně podrobné informace a nechci se zařadit k desítkám rozumbradů, kteří bez základních informací, spíše jen na základě svých pocitů a dojmů, cítí potřebu svůj názor ve věci ředitele ČT ventilovat. Navíc, i když jsem před rokem přerušil svého desetiletého bobříka mlčení o záležitostech ČT (neboť jsem zde strávil totalitních 20 let), nerad se do vnitřních záležitostí této organizace vměšuji. Spíše se snažím vytvořit si určitou představu o logice současného i budoucího vývoje.

Jak jsem měl možnost poznat Janu Dědečkovou, dokážu si představit její postoje k situaci v ČT. Podnikatelka "klausovka", která chce, aby věci fungovaly, se náhle setkává s odlišnou kulturou dotované instituce veřejné služby, v níž přežití pracovníka závisí více na loajalitě k podniku a jeho personálním strukturám než na skutečném výkonu, instituce, v níž tvorba pořadů je vlastně jakýmsi nepřetržitým zadáváním veřejných zakázek (scénáře, obsazování výrobních štábů, zakázková výroba atd.), což sebou nese nebezpečí klientelismu. Kromě toho je to instituce, v níž se těžko hledají jednoduchá kritéria efektivity a kde se tak snadno zahnízďuje lajdáctví a šlendrián. Dokážu si představit, co si asi Jana Dědečková myslí, když sedí na diskusi FITESu a dozvídá se o vnitřních poměrech v ČT, o jánabráchystické dramaturgii, o neschopných a neochotných řidičích a osvětlovačích, které navíc nikdo není schopen vyhodit.

O tom, že problémy v ČT jsou a že by se měly řešit, nepochybuje nikdo. Některé z nich trefně popisuje Mirka Spáčilová v komentáři Kdo zatřese kavčím hradem (MF DNES 14.12.). Teď jde jenom o to, jak na to.

Rada se rozhodla pro rázný přístup - došla k názoru, že diplomatická a postupná řešení obsahující nezbytné kompromisy nikam nepovedou a že je třeba Chmelíčka vyměnit, nejlépe za Fričovou, která se už jednou, v TV Prima, jako krizový manažer osvědčila.

Je tu však i jiný názor: Chmelíček sice není dokonalý, udělal některé chyby, ale řadu věcí napravil, od chaosu na konci loňského roku se situace v ČT zklidnila, je tu nové vysílací schema, určitá programová koncepce atd.atd. Proč tedy přepřahat za jízdy, dejme Chmelíčkovi šanci, náhlá změna situaci spíše zhorší než zlepší.

Slyším-li tyto argumenty, vzpomenu si na rozhodování před necelými třema roky. Tehdy to dilema znělo: Mathé (stabilita) nebo Puchalský (změna)? Vsadím se, že kdyby byl zvolen Mathé, na hlavu Rady ČT by se sesypalo stejné množství kritických ohlasů, jako když zvolila Puchalského. Každé rozhodování totiž sebou nese rizikové faktory a žádné z nich není dokonalé nebo jednoznačně kladné či záporné. Je věcí odborníků a těch, kteří věci, o nichž rozhodují, dobře znají, aby byli schopni ta rizika při rozhodování registrovat a vyhodnotit všechny plusy a mínusy. Jak se ukázalo - těch mínusů bylo u Puchalského víc než plusů a dnes se vcelku právem Jirákově radě vyčítá, že to nerozpoznala.

Něco podobného se děje i teď, když to dnešní dilema Rady zní: Dát Chmelíčkovi šanci s rizikem, že řízení ČT se nemusí zlepšovat a povede k dalším - zejména finančním - problémům? Nebo zasáhnout raději dřív než bude pozdě? Ať bude rozhodnutí jakékoli, vždy ho někdo bude kritizovat. Navíc, to rozhodnutí se už stalo.

Ještě ve středu mě volal redaktor Respektu a já jsem mu kromě toho, co jsem tady už napsal, řekl některé své prognózy. Ačkoliv je neuveřejnil, s potěšením konstatuji, že některé se již vyplňují. Protože, jak známo, o peníze jde vždy až v první řadě, je možné, že sázka na Fričovou nemusí vyjít, neboť se objeví silné protitlaky těch, kterým současný ředitel vyhovuje. A hned jsem vypočítal, kdo bude proti.

Proti bude Vladimír Železný a TV NOVA, kterým vyhovuje spíše slabý ředitel ČT. Nesouhlasit budou také externí producenti, kteří se mezitím se Chmelíčkem o zakázkách už dohodli, a on na ně teď v rámci nového vysílacícho schematu shání peníze (viz předložený návrh rozpočtu). Tito lidé se dnes bojí, že ty sliby by mohly padnout pod stůl, a že finanční disciplina by mohla převážit nad programem. O tom, že personálu se do změn také příliš nechce a že mu vyhovuje více současný ředitel, než někdo, o němž nevědí, co udělá, a který by jim mohl také začít šlapat více na paty, svědčí i odmítavé stanovisko televizních odborů.

Politici jsou zatím otazníkem. Smluvní opozice se k Chmelíčkově odvolání vyslovila kladně (Langer, Špidla), čímž dala najevo, že jim nově otevřený prostor pro jejich manévrování, při němž si mohou přihrát svoji stranickou polívčičku, docela vyhovuje.

Bude zajímavé pozorovat, jak se věci vyvinou.

zpět

Deka se začala hýbat
aneb Glosa na okraj války o TV NOVA

"Představte si smečku psů, která je přikrytá dekou. Když se ti psi začnou prát, deka se začne pohybovat. Ale dokud z té deky někdo pokousaný nevypadne, nevíte, který pes právě vítězí a který prohrává."

Tenhle výrok jednoho kremlologa o zkoumání situace v sovětském politbyru jsem si vypůjčil, abych objasnil, jak jsme na tom my všichni, kteří se snažíme komentovat spor o TV NOVA.

Deka se začala pohybovat, takže si myslím, že můj titulek z předchozí Louče "Klid před bouří" nebyl daleko od pravdy. Ten pohyb deky je vidět hlavně v médiích a projevuje se bouřlivou kampaní v souvislosti s rozhodnutím Vrchního soudu, který... a tady jsem na rozpacích, co napsat. Proč? Protože přesné znění rozhodnutí soudu neznám, jsou tu jen účelové intepretace. O čem se však nedá pochybovat, je fakt, že Vrchní soud vyhověl odvolání proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze ze 4.5.2000, podle něhož - jak tvrdila ČNTS - měla CET 21 na základě Smlouvy o spolupráci mezi CET 21 a ČNTS i nadále spolupracovat s ČNTS na exkluzívní bázi.

Mohutnost té kampaně je až podezřelá (přímý přenos a ohňostroj v Televizních novinách ve čtvrtek 14.12., palcové titulky na první straně Práva 15.12., triumfující i vyhrožující Volejte řediteli 17.12., tisková konference) Jakoby ta kampaň nebyla vyjádřením síly, ale spíše slabosti. Jakoby nešlo jen o to vyjádřit uspokojení nad vítězstvím v jedné bitvě, ale jakoby hlavním záměrem bylo přesvědčit veřejnost, že teď už se definitivně vyhrála celá válka, čímž se má vytvořit názorové klima pro rozhodování v dalších sporech (namátkou jmenuji: žádost CET 21 o zrušení Smlouvy o spolupráci, žaloba ČNTS na CET 21 za to, že porušila Společenskou smlouvu o založení ČNTS, žádost CET 21 o zrušení ČNTS kvůli nezákonnému navyšování jmění atd.atd.)

A to nemluvím o trestním řízení ve věci vynášení kazet s pořady v igelitkách z Vladislavovy ulice na Barrandov (policie jako orgán činný v trestním řízení se rozhoupala až po roce a teprve letos 6.9. poprvé předvolala Vladimíra Železného k výslechu). A to nemluvím o mezinárodních arbitrážích, které - podle mého názoru - jsou hlavním důvodem této mediální kampaně. Něco se totiž děje, jinak si tu kampaň neumím vysvětlit.

Kdo v této kampani opět "nezklamal", byli novináři. Ať už nekriticky opakovali to, co jim šéf Železný naservíroval (Právo), nebo ať mechanicky přiřazovali do svých článků také názor protistrany (MFD, LN), vždy se pohybovali v rámci diskursu, který nastolila svou kampaní TV NOVA, a nebyli schopni z něj vystoupit a podívat se na věc z jiného úhlu.

Sobotní (16.12.) MF DNES by mohla sloužit jako názorný příklad. Pod titulkem ČNTS se naklání nad propastí autoři uj (Jakub Unger) a lsd(?) a priori přejímají Železného fikci existence jakési společnosti Nova totožné z CET 21 (viz "dohoda totiž zavazovala Novu, aby všechny servisní služby objednávala u ČNTS") a poté tvrdí o ČNTS - zcela v intencích Železného - že "kontrolovala téměř veškeré peníze, které televize vydělala". Jakoby vůbec nikdy v historii ČNTS neexistovaly podíly České spořitelny a CET 21, později vykoupené Lauderovou CME za těžké peníze.

Nemluvě o tom, že ČNTS se nad propastí ocitla nikoli právě teď, ale vlastně už vloni v srpnu. Odříznuta od vysílání a příjmů z reklam, nad její existencí už dlouho visí Damoklův meč bankrotu vlastníka CME, a bude to především CME, a ne nějaký jednotlivý rozsudek, kdo v konečné fázi rozhodne, kdy a jak se v Praze zavře krám.

Zklamala mě i Mirka Spáčilová, když v příloze Média téhož vydání MF DNES čtenářům naznačuje, že rytíř smutné postavy Peter Kršák by mohl vyřadit z pozice jednatele CET 21 Vladimíra Železného - což se za učitých okolností nedá vyloučit -, čímž by se "celý příběh vrátil na začátek" - což jest silně nepravděpodobné, ne-li nemožné.

Nevadí mi tolik překlep redaktorky (Nova začala vysílat 4.2.1994 nikoli 1993), jako její pasivita při neopravování subjektivně zabarvených Kršákových báchorek o tom, jak Železný "pouze jazykově opravoval původní projekt" a byl pouze jeho asistentem. Nebo o tom, jak se Kršák přidal vloni k Železnému jen pro dobro věci.

Je pozoruhodné, jak plynoucí čas a vzdalující se perspektiva zkresluje pohled na události (například zpětně se dá vyloučit Kršákovo tvrzení, že Železný byl tiskovým mluvčím v době, kdy spolupracoval na projektu - v české vládě Železný končil v červnu 1992, na projektu začal pracovat až na podzim atd.atd.).

Jednou jsem se s Peterem Kršákem sešel a nechal si celou historii sporu uvnitř CET 21 převyprávět. Bylo to někdy na začátku roku 1997, kdy se Kršák stavěl proti převodu 60% CET 21 na Vladimíra Železného, a kdy Železný naznačoval, že Kršák jedná v cizím žoldu. Alespoň na tiskovce CET 21 29.1.1997 - zpráva o ní bývala v archivu Neviditelného psa na URL http://pes.eunet.cz/97/05/0005ar06.htm - Železný mluvil o nepřátelských snahách proniknout k licenci ze strany Motoinvestu, Chemapolu a potom pana Stehlíka/Poldi Kladno.

Jak jsem zjistil, ten spor Petera Kršáka byl zcela na osobní bázi, velkou roli hrály osobní antipatie směrem k Železnému a také Kršákův furiantský postoj: Tenhle chalan mi nemá co poroučet. V paměti mi utkvěla tahle Kršákova historka: Když se Fedor Gál zastával Železného, Kršák mu prý řekl: "Fedore, ty mlč, ty už jsi přivedl k moci dva Vladimíry, jednoho Vlada na Slovensku, jednoho teď v Čechách, a oba s tebou vyj...li." Reakce prý byla bouřlivá.

Rozhovor Mirky Spáčilové s Peterem Kršákem v MF DNES má titulek Možná seberu pěšáka. Ale jak znám celou historii, je možné, že tím pěšákem, který sebou občas nechává hýbat - možná vědomě možná nevědomě - je spíše Peter Kršák. Loňské intermezzo, kdy údajně uvěřil Železnému a veřejně ho podpořil, aby o rok později proti němu opět bojoval, tomu nasvědčuje.

Navíc ten rozhovor je jedním z většího počtu důkazů, že deka se začala hýbat a pod tou dekou se cosi děje.

zpět

Řekli o budoucím řediteli ČT

...měl by na Kavčí hory přijít s jasnou vizí moderní veřejnoprávní televize třetího tisíciletí...
...křeslo generálního ředitele CT by nemělo být jeho cílem, ale jen a pouze prostředkem oné silné, promyšlené představy...
...Měl by vědět, že jeho pozice bude nesmírně obtížná. S relativně malým platem bude každoročně spravovat téměř pět miliard korun v penězích, další stovky milionů korun v majetku, tři tisíce zaměstnanců.
Dříve či později se dostane do konfliktu s Radou ČT, kolektivně nezodpovědným orgánem, složeným - díky vůli parlamentních politických stran - z mediálních, právních a ekonomických neodborníků (čestným výjimkám se omlouvám předem), který jej ale do funkce zvolí a může jej také posléze odvolat.
Dříve či později se dostane do konfliktu s mediální komisí Poslanecké sněmovny, neboť ochota poslanců zde zastoupených mluvit zasvěceně do věcí, kterým vůbec nerozumějí, je nebetyčná a vztah k současné radě (kterou paradoxně sami zvolili) více než vlažný.
Těžko se vyhne konfliktům s politickými stranami, které se ve většině vytrvale snaží nasadit oběma českým veřejnoprávním médiím politické opratě...
Neměl by očekávat, že mu někdo poděkuje, podaří-li se mu něco výjimečného..

Vlastimil Ježek, bývalý ředitel Českého rozhlasu v článku Jaký by mě být šéf České televize?, Lidové noviny 24.1.2000

zpět