Na okraj týdne 29.1.-5.2.2001
* Jiří Mejstřík, jeden ze sedmi kandidátů na místo prozatímního ředitele ČT, oznámil, že ho poslanci navrhli, aniž to s ním konzultovali, a svoji kandidaturu stáhl. Mezitím šéf ODS Václav Klaus naznačil, že jeho strana nedá podporu žádnému kandidátovi, který byl do sporu v ČT zapleten, což znamená palec dolů pro Janu Bobošíkovou, Věru Valterovou, ale také pro Karla Kochmana. Nový lídr čtyřkoalice Cyril Svoboda se nechal v Nedělní partii TV Prima slyšet, že jeho strany naopak Karla Kochmana podpoří, zatímco šéf sociálních demokratů Miloš Zeman ve stejném pořadu tvrdil, že žádné preference nemá, protože "stejně z televize skoro nikoho nezná". Logickým vylučovacím způsobem by tak mohl mít nejlépe umetenou cestu k prozatímnímu ředitelování Jiří Balvín (rozhovor s ním otiskují sobotní LN,) ale protože v rozhodování naší Sněmovny logiku často postrádám, kdo ví...
O České televizi se intenzivně diskutovalo přes víkend v diskusní skupině verejnact. Diskuse, která je vedena překvapivě gentlemanským tónem, se účastnili mj. Jana Dědečková, Jiří Svoboda, Jan Paul, Lucie Weissová, Petr Sládeček a jiní. Diskusi 26.1. založil a moderuje Roman Joura.
* Bývalý ředitel ČT Ivo Mathé a současný ředitel TV Nova Vladimír Železný se na stránkách Hospodářských novin do sebe pustili jako za starých časů, když ještě válčili jako dva kohouti na stejném smetišti. Celostránkový rozhovor s Ivo Mathé má 30.1. titulek "Budoucnost televize je v digitálním přenosu". O dva dny později 1.2. Železný hlásá, že "Kauza České televize je největší prohrou naší demokracie". Tento týden má stránku HN pro své názory dostat i ředitel TV Prima Martin Dvořák. Slovní souboj Mathé-Železný by si zasloužil širší analýzu (např. ve věci digitálního vysílání), pro tentokrát alespoň poznámka na okraj AQS.
* Bývalého šéfa zpravodajství TV Prima Petra Schwarze jsem poznal jako člověka, který se snažil v mezích možností své televize o nezávislost pohledu na události. Možná, že té nezávislosti bylo pro někoho až příliš, a proto Schwarz z TV Prima k 1.2. odchází. Že by to byl následek neochoty poskytnout azyl bobovizi?
* Rada ČR pro R a TV vysílání (RČRRTV) schválila majetkové přesuny ve společnosti FTV Premiéra, která vlastní licenci na vysílání TV Prima, což se veřejnost dozvěděla až z popuzené reakce ČSOB, která skutečnost, že 70,5 procent v FTV Premiéra bylo převedena na společnost GES Real Investment s.r.o., sdělila novinářům. O pozoruhodnosti tohoto převodu, který je jednou z bitev celkové války o aktiva a pasiva zkrachovalé IPB, jsem napsal zvláštní komentář
Dodatek 6.2.: Po včerejší tiskové konferenci ministra financí upřesňuji: Nešlo o přesuny v rámci existujících obchodním podílů, ale o změnu vlastnických poměrů jako následek navýšení základního jmění FTV Premiéra s.r.o. společností GES Real Investment.
* Zaneprázdněn událostmi v ČT a novými zákony jsem přehlédl, že již 15.1. zveřejnila Evropská komise "Třetí zprávu pro Evropskou radu, Evropský parlament a pro hospodářský a sociální výbor" o aplikaci Směrnice "Televize bez hranic". Podrobnosti zde.
* Při víkendovém nákupu ve zličínském Tescu jsem natrefil na první z ohlašovaných publikací o nedávné krizi v ČT, knihu Libora Dvořáka "ČT Věc veřejná - zápisky teroristovy". S výjimkou osobních impresí jsem v ní nenašel o mnoho víc, než mi nabídl v průběhu dní internet. Ale jak známo, ne každý měl možnost krizi v ČT na internetu sledovat. V rozhovoru se Zdeňkem Velíškem jsem našel vzpomínky na rok 1968 včetně tvrzení, že ČST vysílala celý týden ilegálně a okupanti ji nemohli najít. Znovu opakuji - národ měl obrazovky černé, to vysílání z Vysočan bylo vždy jen na pár hodin a jen pro pár lidí. Je zajímavé, jak paměť klame. Možná je to tím, že byt Zdeňka Velíška byl tehdy, v srpnu 1968, dispečerským místem pro televizní pracovníky v ilegalitě, a jejich aktivita mohla ve Zdeňkových vzpomínkách splynout s představou vysílání. Za tu ilegální aktivitu Zdeněk Velíšek tvrdě zaplatil, vyhodili ho z ČST hned při prvních čistkách, tuším na začátku roku 1970, tři roky před tím, než totéž potkalo Vladimíra Železného. Že by Velíška čekal další vyhazov?
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. (Protože ne všude je ta knížka k mání, pražským zájemcům jsem schopen výtisk prodat sám za 170 Kč.)
zpět
Proč vyšla Rada ČR pro R a TV vysílání vstříc tunelářům?
Televizi Prima včetně informacím o vlastnických poměrech jsem věnoval jednu celou Louč č.10. Na provozování TV Prima se vedle držitele licence FTV Premiéra podílela soustava společností (Premiéra TV a.s., Prima Plus a.s., Premedia a.s.), kterou ovládala banka IPB, od roku 1997 společně s Beseda Holding.
Když v roce 1999 vstoupil v platnost nový bankovní zákon, IPB se souhlasem Rady ČR pro R a TV vysílání převedla své vlastnické podíly na společnost Domeana, o které IPB vícekrát prohlásila, že ji má plně pod kontrolou, a že TV Prima v ní bude "zaparkovaná" pouze do doby, než se vytvoří definitivní podoba bankovního holdingu IPB, jehož prostřednictvím se - podle požadavků bankovního zákona - oddělí investiční aktivity od bankovních operací.
Jenomže vloni v červnu došlo ke známým událostem, kdy Česká národní banka zavedla v IPB 16.6. nucenou správu a o tři dny později stát prodal IPB Československé obchodní bance ČSOB. V kritickém období došlo ke složitým a nejasným převodům, na jejichž základě nominální správce Domeany, společnost GES Holding ovládaná Ivanem Zachem, se prohlásila za vlastníka této společnosti využitím jakési opce, na kterou prý nástupce IPB, ČSOB, včas nezareagoval (podrobnosti by vyžadovaly zvláštní článek).
Poněkud spekulativně jsem se k věci vyjádřil v Louči č.5, ale od té doby se řada věcí vyjasnila.
RČRRTV 24.10.2000 zastavila správní řízení, které po pádu IPB s držitelem licence FTV Premiéra zavedla kvůli nejasnosti ve vlastnických poměrech a pro podezření, že byl porušen paragraf zákona o nepřevoditelnosti licence. Radě se nakonec dostalo nejen informací povinných, Ivan Zach dal Radě nahlédnout i do vlastnických poměrů vzdálenějšího majitele, t.j. GES Holdingu. Předseda Rady ČRRTV Martin Muchka na tiskové konferenci 28.11. doslova prohlásil, že RČRRTV při svém pátrání po držiteli licence "skončila u fyzické osoby Ivan Zach". Jeho společníky pak jsou podnikatelé Petra Marschallová a Jan Křenek.
Od loňského září pokročila také likvidace společností spojených s Beseda Holding, kde všechno, co mělo nějakou cenu, se převedlo někam jinam a slavný Beseda Holding se stal prázdnou skořápkou spravující společnosti s nedobytnými dluhy u IPB, dnes ČSOB. Takto se do České produkční (servisní společnost TV NOVA) přemístilo vydávání časopisu ANO a Klub planety NOVA. Takto se převedl prodej reklamního času Prima TV ze společnosti Premedia přímo k držiteli licence FTV Premiéra, a osudy zadlužených servisních společností TV Prima (Premiéra TV, Prima Plus) jsou nejisté.
Operace, kterou Ivanovi Zachovi RČRRTV minulý týden schválila, je jednoduchá. Vlastnictví Domeany GES Holdingem Ivana Zacha je zpochybňováno ČSOB, která je napadá žalobou u rozhodčího soudu Hospodářské komory ČR a trestním oznámením pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku (viz informace publikované v časopise Týden 11.12.2000). Vlastnictví společnosti GES Real Investment s.r.o. však zpochybnitelné není - patří Ivanu Zachovi a jeho kamarádům.
Takže jednoduchou úvahou dojdeme k poznání, že RČRRTV převedením 70,5 procent vlastnictví FTV Premiéry z nejisté Domeany na jistý GES Real Investment učinila velice vstřícný krok směrem k Ivanu Zachovi a jeho GES Holdingu. Potvrdila tak Zachovo vlastnictví držitele licence, aniž vyčkala rozhodnutí arbitráže a soudu.
Být poslancem Sněmovny, nechal bych si tento krok Radou důkladně vysvětlit. Proč?
Je známo, že RČRRTV svým usnesením z 1.7.1997 se rozhodla schvalovat změny vlastnických poměrů jen v takovém rozsahu, který zachovává kontrolu nad licencí jejímu původnímu majiteli, což je vyjádřeno v pravidlu 51:49, tj. novým majitelům se nepovoluje více než 49 procent. Takto je to popsáno i v rozkladu, který RČRRTV učinila v poslední zprávě o činnosti RČRRTV za rok 1999 v pasáži, kde pro Sněmovnu zdůvodňuje, proč převedla vlastnictví IPB na Domeanu. Ačkoliv toto pravidlo nyní RČRRTV porušila, mluvčí Úřadu RČRRTV Helena Havlíková sdělila novinářům "Žádost jsme vyhodnotili tak, že nedochází k převodu licence." Takové vyhodnocení bylo možné jedině za předpokladu, že si radní řekli: Domeanu vlastní Zach&comp, který je i majitelem GES Real Investment, takže majitel licence si pouze oblékl jiný kabát, jinak zůstává stejný. Takovou úvahu by ovšem bylo možné přijmout jedině tehdy, kdyby vlastnictví Domeany nebylo zpochybňováno soudními spory.
Pamatuji se, jak v září 1999 žádal CET 21 Radu o schválení změny vlastnických poměrů ve své společnosti v souvislosti s navyšováním jmění. Pokud vím, tak tehdejší předseda Josefík nejprve tuto změnu odmítl s tím, že Rada rozhodne teprve tehdy, až se vyřeší soudní spor. Nakonec ke schválení upravené změny vlastnických poměrů dle pravidla 51:49 došlo v prosinci 1999, kdy podle Josefíka a Havlíkové si RČRRTV nechala vypracovat právní rozbory a "právníci nám sdělili, že rozhodnutí rady nemá žádnou spojitost s probíhajícími soudními přemi a že se tedy rada může rozhodovat naprosto svobodně" (HN 22.12.1999).
Současná RČRRTV si však zřejmě podobné starosti vůbec nepřipustila. Navíc ani necítí potřebu to své rozhodnutí někomu sdělit nebo zdůvodnit. Mně osobně by stačila třeba i tisková zpráva na webové adrese www.rrtv.cz. Takto jsem se jenom z novin dozvěděl, že radní Petr Štěpánek byl pro a s ním i sedm dalších členů Rady, zatímco proti byli jen dva.
O současné situaci v RČRRTV jsem naposledy psal v Louči č.17. Rada má mít 13 členů. Poté, co svoji funkci složil Stanislav Milota, jsou tři místa stále prázdná a Sněmovna není schopna dohodnout se na nových členech. Z deseti současných členů je 5 nominací ODS (Macková, Musil, Novotný, Štěpánek, P.Žantovský), 3 nominace ČSSD (Muchka, Trojan, Uhlíř) a po jedné nominaci zde má KDU-ČSL (Wagner) a US (Schildberger).
V Louči č.10 jsem napsal: "Bude-li Petr Žantovský do Rady zvolen, máme se na co těšit." a v příloze Louče č.18 jsem napsal, že stejným způsobem (tj. politickou volbou členů Rady), jakým byl porušován zákon u Rady ČT "je porušován zákon i u tzv. vysílací Rady, tj. Rady ČR pro R a TV vysílání. Tam tu dračí setbu budeme sklízet za tři roky, až se začne rozhodovat o pokračování celoplošných televizních licencí."
Ta dračí setba přináší své plody dříve než jsem si myslel. Pět reprezentantů ODS jdoucích na ruku mediálním byznysmenům představuje už slušnou sílu, zvláště když se jí podaří přemluvit ke spolupráci také smluvní opozici. Jenom mi není jasná morálka tohoto rozhodnutí.
Na jedné straně ODS útočí na vládu, že poskytla příliš velkorysé záruky za dluhy IPB, a nikdy neopomene zdůraznit výši těchto dluhů. A když by se její zástupci mohli přičinit o to, aby se alespoň část podivně vzdálených aktiv bývalé IPB do pokladny státu opět vrátila, tak učiní přesný opak a ono vzdálení aktiv (česky tunelování) svým rozhodnutím podpoří. A při tom jde o aktiva, jejichž výše - a v tom se shoduje více pozorovatelů - převyšuje hodnotu jedné miliardy Kč.
P.S. Mediální ofenziva ČSOB proti "hochům z IPB" se projevila i v pátečním Českém slově (2.2.), kde bývalý redaktor MF DNES Jaroslav Kmenta oznamuje, že "Rusové mohli ovládnout Novu". Znovu se zde přetřásá dodnes neobjasněná záhada, čím Šmejc a MEF Holding ručil u IPB za miliardový úvěr pro novou Novu. Mě tu však zaujal údaj, že z účtů České produkční (Šmejc/TV NOVA) odešlo na účet firmy GES Real Invest (Zach/TV Prima) 10 milionů Kč. Je GES Real Invest totožný s GES Real Investment, o němž byla řeč výše??
zpět
"Jaká bude moje provize?"
aneb Podaří se AQS uchvátit monopol?
O společnosti AQS se začalo v odborných kruzích poprvé mluvit na jaře roku 1998. Na mezinárodním trhu televizních pořadů MIP v Cannes se AQS americkým společnostem představovala jako nová firma, která má zájem o tzv. teritoriální vysílací práva, protože bude kupovat zahraniční pořady pro všechny televize v České republice. Reakce ostatních televizí (ČT a TV Prima) však na tuto nabídku byla zdvořilá a chladná.
Ne že by všichni neuznávali racionální důvody pro existenci takové firmy. Jestliže zahraniční dodavatele nemohou rozehrávat zájmy konkurentů na trhu a když se tito konkurenti spojí, pak je možné dohodnout s dodavateli lepší cenu a nakupovat levněji. Navíc nákup televizních pořadů i filmů dnes probíhá v "balících", takže vzniká i teoretická možnost, že by si takový balík mohlo rozebrat více televizí. Ale problém vzniká při rozhodování, kdo si z toho balíku vybere to libové a na koho zbyde tučné.
Tehdejší pracovnice TV Prima Nataša Lišková na prezentaci AQS reagovala slovy: "Nabídku zvažujeme, rovný přístup by mohl ceny srazit níž - jen je třeba vymyslet, jak ochránit zájmy každé stanice a uchovat její vlastní dramaturgii," čímž vystihla rizikovou stránku této nabídky. Všichni tenkrát věděli, že AQS vzniká pod patronací TV NOVA a se souhlasem jejího tehdejšího investora CME v Londýně. Strach před závislostí na dominantním postavení Novy byl velký.
Pak byl rok klid po pěšině a AQS se dostala na stránky médií až v dubnu 1999, když CME sesadila Vladimíra Železného z místa ředitele v servisní společnosti ČNTS. Ředitel CME Klinkhammer totiž zjistil nejen to, že od podzimu 1998 TV NOVA už nekupuje pořady přímo, ale přes AQS. Investoři z Londýna navíc odhalili, že finanční garanci pro tyto operace, z nichž AQS plynula patřičná provize, poskytla ČNTS a tu garanci podepsal Vladimír Železný nad rámec svých pravomocí ředitele ČNTS, což se CME dobře hodilo jako kvalifikovaný důvod výpovědi.
Když se CET 21 5.8.1999 odtrhla od ČNTS a odešla na Barrandov, tak kromě toho, co Železného lidi vynesli z Měšťanské Besedy v igelitkách, měla TV Nova v zásobě už něco pořadů, které jí dříve nakoupila AQS. Byly to většinou telenovely, protože američtí majors měli zpočátku k AQS zdrženlivý postoj.
O AQS se znovu začalo mluvit v loňském roce, když TV Prima přistoupila na podmínky AQS a učinila tuto společnost výhradním nákupčím svých pořadů.
Tuto skutečnost Ivo Mathé komentoval v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny 30.1. takto:
Ivo Mathé: ...Nákup zahraničních pořadů, jak jej praktikovala Nova, resp. její majitelé a provozovatelé, zničil rozumné ceny. Železný chtěl získat co nejatraktivnější pořady a začal zbytečně platit enormní částky. Dodnes Českou televizi přeplácejí. Klíčem k pochopení, proč tomu tak je, je existence společnosti AQS, s. r. o., která nakupuje zahraniční pořady společně pro Novu a Primu. To je ve světě cosi nevídaného, aby dva zdánliví konkurenti takto kooperovali a monopolizovali nákup hrané tvorby. Samozřejmě je takový kartel pro obě stanice výhodný, maximalizují tak zisk a díky dokonalé spolupráci lze rozmístit i vysoké náklady.
Hospodářské noviny: Co by na tom bylo špatného?"
Ivo Mathé: Svědčí to o propletenci vlastnických, zájmových a ekonomických vztahů mezi Novou a Primou a vzájemné programové koordinaci. Jen se podívejte na seznam osob, které figurují v této pavučině vztahů. Všude se setkáváme se jmény Železný, právník Rozehnal, vlastník servisní organizace Šmejc či vlastník licence na Primu Zach. Je to úplný galimatyáš.
Tutéž problematiku ve stejném deníku o tři dny později Vladimír Železný objasňuje takto:
Vladimír Železný: AQS je podnik, který nám poskytuje některé služby, jež předtím dělala ČNTS a její servisní organizace. Potřebujete mít takovou organizaci v Londýně, protože tam sídlí většina evropských distributorů, zastupujících i Hollywood. Po rozchodu s ČNTS jsme se museli poohlédnout po jiné obdobné organizaci. Zvolili jsme AQS, protože už předtím nakupovala částečně pro ČNTS a dělala to velmi dobře. Začali jsme velmi úspěšně i proto, že AQS nakupuje a prodává v balících. Bylo to tak lukrativní, že o tento servis požádala i Prima. Pro nás je to mimořádně výhodné. Pokud bude naše servisní organizace nakupovat pro více televizí, ceny budou mnohem zajímavější.
Hospodářské noviny: Znamená to, že Nova a Prima spolupracují úzce s AQS?
Vladimír Železný: Velmi těsně. A jsme rádi, že tomu tak je. Velice bychom si přáli, aby s AQS spolupracovala i ČT. To by ještě více zlevnilo produkt pro české území - můžete kupovat tzv. teritoriální práva, která jsou pak v přepočtu na jednu televizi výrazně levnější.
Všimli jste si toho lasa házeného České televizi? Jedno české přísloví praví: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Nemyslím si, že by Česká televize čas od času nemohla přes AQS něco koupit, zvláště bude-li se jí to hodit do dramaturgických plánů (vše záleží na nabídce, která ovšem zatím nebude asi příliš valná, protože na prodej teritoriálních práv přistupují spíše outsideři než špičkoví dodavatelé).
Doufám však, že rychlokvašení experti na ekonomiku televizních stanic, kterých se teď náhle vyrojilo jako hub po dešti, nepřivedou ČT do chomoutu AQS tak, jako se to stalo vloni na podzim TV Prima. Ten chomout jí na krk uvázali její noví majitelé a i kdyby dnes TV Prima chtěla a mohla něco nakoupit sama, nemůže, musí jít před AQS a odevzdat ji ze všech nákupů desátek 4 procenta provize. A to i v takových případech, kdy AQS žádnou výhodu (např. množstevní slevu, usnadnění kontaktů s distributorem apod.) neposkytuje, což jest případ nákupů starých českých filmů od Národního filmového archivu.
Zkrátka "nákup zboží a služeb za účelem dalšího prodeje" je i nadále nejoblíbenějším typem podnikání v České republice a naši yuppíci dobře pochopili, že tenhle byznys zvláště dobře vynáší, když natrefí na hejla, který věci nerozumí, nebo když se jim podaří uchvátit monopolním způsobem trh.
Já však věřím, že ČT se do tenat AQS chytit nedá. Pak by totiž o tom, co uvidíme na obrazovce, nerozhodovaly v první řadě programové koncepce, ale především obchodní zájmy AQS. Čímž se můžeme dostat do situace takových rozvojových zemí, jejichž nákupčí jsem měl možnost během své televizní kariéry pozorovat. Zatímco ostatní buyers pečlivě vybírali, zvažovali a trávili hodiny při promítání ukázkových kazet, takový expert z daného (..... nebudu jmenovat) státu přišel, nechal si předložit seznam filmů, zeptal se orientačně na cenu. Poté ze seznamu odpočítal mechanicky počet titulů, na které měl rozpočet, a zeptal se distributora: "Jaká bude moje provize?" Když se mu výše provize nezdála, šel o dům dál, kde mu nabídli více. Ty pořady, které kupoval, byly pro něj vlastně vedlejší..
zpět
Evropské bilancování
(Výtah z Třetí zprávy Komise EU o direktivě Televize bez hranic)
Direktiva EU Televize bez hranic neobsahuje jenom povinné kvóty, jak se nám snaží namluvit někteří televizní podnikatelé a málo informovaní novináři. Tato směrnice je součástí audiovizuální legislativy Evropské Unie, jejímž prostřednictvím se EU snaží především o stanovení jednotných standardů televizního vysílání, které umožní volný pohyb této služby po celé unijní Evropě. A teprve v druhém plánu tato směrnice slouží jako nástroj audiovizuálním politiky EU.
Čas od času Komise podává svým nadřízeným orgánům zprávu o tom, jak to s televizí v EU vypadá. Zde jsou základní fakta ve stručném výtahu:
Na začátku roku 2000 vysílalo v EU 580 televizních programů s celostátním dosahem, šířených terestricky, kabelem a satelitem (v roce 1991 jich bylo jen 124 a před dvěma lety 367). Asi 50 z nich je určeno pro publikum jiné země, než ze které se vysílá. Téměř každá země EU provozuje alespoň jeden digitální multiplex na satelitu, celkem je jich 22. Kromě toho tři členské státy EU zahájily od roku 1998 terestrické digitální vysílání (Velká Británie 1998, Švédsko 1999 a Španělsko 2000).
Z 580 uvedených TV programů se jedná v 83 případech o programy - veřejnoprávní i soukromé - kterým u nás říkáme "plnoformátové", to znamená, že mají rozmanitou programovou skladbu se všemi základními druhy pořadů a navíc jsou k dispozici nezakódovaně.
Uvedený počet programů vysílá přibližně 3,5 milionu hodin pořadů ročně. Velká část z nich se dováží z USA. Deficit obchodní bilance obchodu s televizními právy údajně činí 2,9 miliardy US dolarů. Nicméně specializované studie ukazují, že na velkých evropských televizních trzích - s výjimkou Itálie a Španělska - ve večerních sledovaných časech (prime time) převažují dramatické pořady místního původu.
Počet televizních programů se zvyšuje, ale doba strávená před televizorem nestoupá. Na druhé straně ani neklesá, jak předpovídali někteří analytici, kteří předpokládali, že televizi o diváky připraví internet. Denní doba sledování televize se pohybuje v rozpětí od 140 minut denně (Rakousko) do 230 minut denně (Itálie a Řecko) (u nás podle agentury Sofres-Factum 197 minut v roce 1999).
Sledovanost veřejných televizí je velice rozmanitá. Údaje z prvního pololetí roku 2000 ukazují, že podíl sledování veřejné televize se pohybuje od dvou třetin publika (Dánsko - TV2, což je ovšem smíšený veřejně-soukromý kanál) k jedné desetině publika (Řecko). Sledovanost veřejnoprávních televizí klesla v Rakousku, Irsku, Španělsku, Velké Británii, Portugalsku a Švédsku. V ostatních zemích prý publikum veřejnoprávních programů zůstalo v posledních dvou letech stejné, polepšila si jen begická televize veřejné služby.
Počet předplatitelů prémiových kanálů (jako je u nás např. HBO) je v EU 18 milionů a 13 milionů domácností má zařízení, které umožňuje přijímat digitálně vysílané programy.
Možnost přímého příjmu satelitů má v EU 18 procent domácností, zatímco kabelových domácností je zde 29 procent. Na rozdíl od nás, kde internet doma mají necelé 2 procenta domácností, existuje 12 procent EU domácností napojených na web.
Celkový obrat rozhlasového a televizního vysílání se odhaduje na 48 miliard Euro, na kterých se veřejnoprávní vysílatelé podílejí částkou 23,8 miliard Euro, což je částka, kterou získávají jak z poplatků, tak z reklamy, sponzoringu a v některých zemích (Španělsko, Portugalsko) také ze státních dotací a grantů. Zatímco v některých zemích příjmy z komerční činnosti (v průměru třetina příjmů) vzrostly, v Německu a ve Francii se snaží klást důraz na poplatky a žádat, aby se veřejné televize více soustřeďovaly na veřejnou službu. V Nizozemsku od letošní roku zrušili licenční (koncesionářský) poplatek a veřejnou televizi financují prostřednictvím celkového daňového systému.
Ve věci plnění kvót evropské tvorby a tvorby nezávislých producentů je zpráva stručná, protože odkazuje na speciální kontrolní zprávu o plnění článků 4 a 5 Směrnice, o které jsem se zmiňoval už v Louči číslo 1.
Čtyři země EU se už rozhodly, co pokládají za události značného společenského významu, ke kterým by měla mít veřejnost nekódovaný a neplacený přístup (k této problematice viz také Louč č.13). Jsou to Dánsko, Německo, Itálie a Velká Británie. Většinou se na seznamech objevují Olympijské hry, vrcholné fotbalové soutěže, v Dánsku mistrovství v házené, v Itálii zase cyklistika Giro d'Italia a písňový festival San Remo. Velká Británii chce kromě toho uchovat na otevřených kanálech tenisový Wimbledon a rugby.
V kapitole týkající se rozšíření EU se doslova říká:
"Ve střední a východní Evropě jsou ve hře mnohé problémy současně: transformace státní televize v moderní televizi veřejné služby, vytváření nebo posilování regulačních orgánů vysílání, definování licenčních mechanismů, rozvíjení podpůrných mechanismů pro tvorbu lokálního obsahu vysílání..."
Kéž by tyto procesy probíhaly nerušeně také v České republice.
zpět
"Lex Praga" v maďarském parlamentu
O tom, že události v České televizi mají mezinárodní ohlas, svědčí nedávná parlamentní iniciativa opozičních socialistů v maďarském parlamentu, která dostala název Lex Praga. Alespoň tak to píše The Budapest Sun ve zprávě, podle níž se má na program jednání kulturního výboru dostat diskuse o "odpolitizování" maďarského rozhlasu a televize.
V Maďarsku totiž zvolili systém podobný rakouskému, ve kterém Kuratorium neboli Sbor pověřenců (board of trustees) dohlížející na provoz médií veřejné služby se skládá jednak z parlamentem zvoleného předsednictva, jež je doplněno početnějším, ale také bezmocnějším kolektivem nepoliticky nominovaných zástupců z nejrůznějších společenských skupin. Osmičlenná předsednictva mají být složena ze čtyř kandidátů vládních a čtyř kandidátů opozičních stran.
A právě tady vloni vznikl zádrhel, když se opoziční strany nebyly schopny dohodnout, jak se o svoje čtyři místa podělí. A tak v předsednictvu správních rad maďarského rozhlasu a televize sedí dodnes pouze zástupci vládních stran, což opozice těžce nese. A pražské události se staly vítanou záminkou, aby se s tím něco dělalo.
Vloni o tomhle maďarském případu psala i naše média, když se také v Budapešti v březnu 2000 za svobodu projevu demonstrovalo. Ty demonstrace byly vyvolány rozsudkem soudu, který rozhodl, že Sbor pověřenců může konat (tj. jmenovat ředitele, schvalovat statut, kontrolovat hospodaření atd.) i v neúplném, tedy pouze vládním složení. Jenomže ta demonstrace byla mnohem menší než v Praze, některé zdroje uváděly 3000, jiné 7000 lidí v ulicích.
Maďarský článek je příkladem toho, jak s rostoucí vzdáleností a počtem překladů a citací se informace deformuje. Článek totiž maďarskému čtenáři tvrdí, že "žurnalisté ČT obvinili vládnoucí socálně demokratickou stranu z toho, že jmenovala Hodače z politických důvodů a varovali ji, že jeho jmenování může vést k tomu, že zpravodajství ČT se stane provládním. Přestože jak vláda tak Hodač odmítali jakoukoli předpojatost, jmenování Hodače bylo nakonec staženo."
Zajímavá verze, ale poněkud "mimo mísu".
zpět
Řekli o politice
Představte si zákon o jednom paragrafu, kde je napsáno: "Voda je mokrá". To je jasné, dokonce i když to navrhnou komunisté nebo sládkovci. Zdálo by se, že stačí jen zvednout ruku. Jenže hlavním problémem většiny stran se stane, že to navrhnul někdo jiný. Takže ten zákon smetou ze stolu a po půl roce ho navrhnou sami pod názvem "Tekutina zanechává vlhké fleky". Pak zase ti druzí budou proti. Buď se ten zákon nikdy nepřijme, nebo se přijme s takovými pozměňovacími návrhy, že z toho vyleze, že voda je mokrá jenom někdy...
Na otázku: Co špatně snášel v politice? odpovídá "milionář" Vladimír Čech v rozhovoru MF DNES Magazínu 1.2.2001
zpět