| LOUČ č.45 26.7.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.britskelisty.cz, www.ram.cz, www.radia.cz www.parabola.cz, www.nadaceperoutka.cz a dalších URL. |
Na okraj minulých dnů 14.-25.7.2001
* Před odchodem na dovolenou 13.7. Sněmovna schválila tři dokumenty týkající se médií (Zprávu RRTV, ČTK a informaci o FTV Premiéra). Podrobnosti jsou zde.
* 17.7. zemřela v USA Katharine Grahamová, která se proslavila jako vydavatelka listu The Washington Post. Této osobnosti jsem věnoval zvláštní přílohu.
* 23.7. odstartoval katastr nemovitostí na Internetu. Zatím jen částečně, jen pro ty, co si zřídili zákaznický účet a jen tam, kde to uvádí příslušný seznam (proč je organizován podle už neexistujících krajů?).
Na Kolumbijské univerzitě mě kdysi učili, že takový katastr nemovitostí on-line je v USA významným a důležitým zdrojem investigativního reportéra. Ne tak u nás. Podle původního projektu jste si mohli zjistit vlastnictví pozemků jedné osoby jen v rozsahu jednoho okresu, po zásahu ochránce osobních údajů Karla Neuwirtha dnes jenom v rozsahu jednoho katastrálního území. Jestliže však policie, soudy, finanční úřady budou moci "proklepnout" nemovitosti jedné osoby v celé republice, budou tak činit volně nebo na základě zvláštního povolení? Já jenom abych věděl, koho bude muset investigativní reportér příště podmáznout.
* Minulý týden se potvrdilo, že finská Sanoma kupuje nizozemskou VNU, tedy i náš vydavatelský dům MONA. Co asi udělá nový majitel s časopisem Strategie? A jak asi dopadne Ivan Chocholouš? O Finsku se zmiňuji ve svém zamyšlení nad naším denním tiskem, ovšem ve zcela jiných souvislostech.
* 16.7. se akcie společnosti UPC propadly na historické minimum 0,95 euro. Vzhledem k tomu, že před rokem se ty akcie prodávaly za 30 euro, ten pád je dosti výrazný. Šéf UPC John Riordan neustále opakuje, že společnost své finanční závazky dodrží. Podle mne je to signál, že naše domácí UPC (Kabel Plus, KabelNet, Dattelkabel) stále nemůže počítat s tím, že by bohatý strýček z Ameriky v současné době v Česku nějak výrazně investoval.
* Když jsem v poslední Louči informoval o digitální televizi ve světě, napsal jsem, že britská ITV Digital přestane být ztrátová v roce 2003. 19.7. jsem se v jiném článku dočetl, že do černých se ITV Digital dostane až někdy v roce 2004. V té době bude součet investic činit 1,1 miliardy liber, tedy asi našich 60 miliard Kč.
* Ve stejném článku se ITV digital chlubí tím, že zákazníci DVB-T sice přibývají, ale "churn rate" je stále dost vysoká. Co je to "churn rate"? To je procento zákazníků, kteří neprodlužují předplatné a službu opouštějí. U ITV Digital je "churn rate" 23 procent. Rád bych věděl, jaká procenta "churn rate" mají naši operátoři mobilních telefonů. Pokud vím, žádný z nich to číslo ještě neprozradil. Možná, že kdyby ta procenta vyšla najevo, smrskla by se i statistika, která tvrdí, že každý druhý občan, včetně kojenců, u nás vlastní mobilní telefon.
* V maďarské veřejnoprávní televizi MTV mají od 19.7. nového ředitele Karoly Mendreczkého, což Svět Namodro uvedl bombastickým titulkem Maďarská televize čelí skandálu. Pokud si ovšem člověk přečte i jiné zdroje, tak zjistí, že to tak velký a náhlý skandál není. MTV má problémy od chvíle, kdy ztratila svůj monopol po nástupu dvou celoplošných komerčních televizí TV2 a RTL-Klub. Od té doby se propadá do dluhů a do ratingové nevýznamnosti (méně než 10 procent podílu na trhu). Problémy s mediálními radami/kuratorii se tady táhnou už několik let, poslední ředitel MTV Laszlo Zsolt Szabo to vzdal sám už před půl rokem, 27.února. Od té doby Mendreczky jako bývalý Szabův náměstek MTV řídí. Takže jaký skandál? Spíše pokračující krize.
* V Polsku se zase spekuluje s tím, kdy a jak odstartuje první komerční zpravodajský kanál TVN24. Původně se předpokládalo, že se tak stane ještě v srpnu, aby toto "polské CNN" mohlo profitovat z kampaně před letošními podzimními volbami. Podle všeho nový satelitní kanál začne vysílat teprve tehdy, až bude mít záruku, že nebude vysílat do prázdna, a že ho do své nabídky zařadí všechny kabelové televize (poučení pro naši TV3?). Kabelovky se však nemohou dohodnout s TVN o ceně, TVN prý za každého připojeného zákazníka žádá našich 9 Kč.
* Nový předseda Syndikátu novinářů ČR ing. Miroslav Jelínek se snaží uvést v život svůj dávný projekt, se kterým neuspěl při přípravě tiskového zákona. Chce definovat zákonem statut novináře a zajistit mu tímto zákonem některé jistoty. Obávám se, že v éře obrovského rozvoje médií a publikačních možností internetu ten návrh nemá šanci na úspěch. Čímž nechci říci, že Jelínkův "záměru návrhu zákona o novinářích" nepřináší některé pro novináře zajímavé návrhy. Ale podle mého názoru by je neměla stanovovat vrchnost/zákon, ale novináři by si je měli prosadit v individuálních a kolektivních smlouvách. Že to zatím žurnalisté s vydavateli prohrávají? Možná právě proto, že nejsou schopni držet při sobě, dát se dohromady, třeba na půdě Syndikátu.
* Zdeněk Fekar, který prý nyní pracuje v časopise EURO, udělal tento rozcestník pro zájemce o mediální problematiku.
* A jsme-li u těch odkazů - chcete vědět, jaké politické preference mají čtenáři našich deníků a diváci našich komerčních televizí? Peroutkova nadace nabízí tyto výsledky výzkumu agentury Opinion Windows.
Červencové záznamy a odkazy
Sněmovna schvalovala, RRTV se oddala letnímu spánku, Jana Dědečková vydává me-zine
V pátek 13.7. Poslanecká sněmovna schválila bez problémů tři dokumenty:
Diskuse k těmto dokumentům probíhaly ve čtvrtek 12.7 před poloprázdnou Sněmovnou, opoziční návrhy přednášel pouze poslanec US Vladimír Mlynář. Nejprve poslanec Miloslav Kučera st. do nebe vychválil Zprávu RRTV, neboť "byla vydána v intencích požadavku Poslanecké sněmovny, a to tak, že už podruhé od roku 1999, a my si myslíme, že je tomu dobře." Oznámil, že Rada "výrazně otevřela svoji činnost směrem k veřejnosti, která tak má možnost jednání Rady pravidelně sledovat, a to jak ze zápisů Rady, jež jsou zveřejňovány na internetu, tak i z této zprávy."
Okamžitě jsem tedy navštívil www.rrtv.cz, abych si početl v zápisech Rady. Nic takového jsem tady ale nenašel. Nejsou tu žádné zápisy, pouze tiskové zprávy, a z té poslední schůze 10.7. ani to ne. Zájemce o informace tu získá pouze informaci o tom, že Rada dává vysilatelům čtyři měsíce na to, aby se rozhodli, jak budou označovat pořady nevhodné pro mládež, což od nich žádá nový vysílací zákon platný od 4.7.
Při té příležitosti jsem se podíval na harmonogram, kdy se Rada opět sejde a bude jednat, a s překvapením jsem zjistil, že nejbližší zasedání Rady se uskuteční až 28.8., takže nejen na školách, ale také na Radě mají dvouměsíční prázdniny. Pardon - já mám nárok na osm týdnů dovolené, oni budou v klidu jen týdnů sedm.
Na druhé straně bych rád Radu pochválil, protože její úřad operativně na stránku RRTV umístil nové zákony včetně vyhlášky Ministerstva kultury 233/01, kterou se vyhlašuje Seznam událostí značného společenského významu (tzv.major events), tedy takových událostí, které by podle zákona měly být přístupny veřejnosti v nekódované podobě a bez zvláštních poplatků (par.33 zákona 231/01).
V diskusi o převedení majetkových podílů FTV Premiéra na GES Holding, což je téma, o kterém jsem psal v materiálech Proč vyšla RRTV vstříc tunelářům?, Ohýbači zákonů v akci a 3x o televizi ve Sněmovně, se neobjevilo nic nového, a poslanec Ivan Langer opět potvrdil, že mu na tom, kdo které licencované médium vlastní, příliš nezáleží (viz výrok: "já tvrdím, že Rada není oprávněna k tomu, aby vysledovávala vlastnictví toho či onoho licencovaného subjektu do druhého, třetího, čtvrtého, pátého až x-tého stupně vlastnictví")
Diskuse k výroční zprávě o ČTK byla rovněž krátká. Pouze se bilancovala diskuse, která proběhla už v mediální komisi, a ze které opět vyplynulo, že neexistuje ve Sněmovně politická vůle ČTK transformovat do formy soukromého subjektu. Poslanci v komisi debatovali o tom, zda ČTK má či nemá právo zadávat průzkumy veřejného mínění a také o tom, co je to objektivita, nestrannost a vyváženost na pozadí informací ze zimní televizní krize. Rada ČTK se v tom posledním případě alibisticky vymluvila na to, že nedostatky byly "daní hektické situaci dané doby."
A když Vladimír Mlynář prohlásil, že někdy je to s tou vyvážeností těžké, když jedna strana komunikuje, tedy poskytuje informace, a druhá nekomunikuje, pak poslankyně Alena Páralová připomněla případ své chráněnkyně Jany Dědečkové, která "posílala do ČTK pravidelně zprávy, které ČTK však neuveřejnila. Proto musely být její názory uveřejňovány na Britských listech, na Světě namodro apod."
Od 23.7. se však Jana Dědečková už nemusí doprošovat četky, protože si vytvořila vlastní webovou stránku s názvem Společenský magazín pro dospěláky a s posláním, které připojila ke svému informačnímu dopisu: "Dokažme všem, že v této zemi je svoboda slova pro všechny. JD".
Internet budiž pochválen. Jsme si tu všichni (téměř) rovni.
Co mne napadlo při čtení novin
aneb Sušenky Bebe, státní vlajka a finské reminiscence
Když jsem si v pondělí 16.července kupoval u stánku noviny, dostal jsem k MF DNES sušenky Bebe a k tomu oznámení nové letní soutěže. Oznámení nové soutěže měly na první straně i Lidové noviny. Pochopil jsem, že deníky tak bojují proti poklesu odbytu v době letních dovolených.
Vzpomněl jsem si, jak to dělají s letním odbytem novin ve Finsku, kde to jde i bez sušenek a letních soutěží. Stačí zatelefonovat dva tři dny předem, říci adresu své chaty, hotelu či stanu kdekoli ve Finsku a na požadované dny zásilka denního tisku putuje za vámi. Je-li chata, stan na ostrově či v lese, předpokládá se, že u silnice, kde jsou poštovní boxy obyvatel, kteří v kraji žijí trvale, přidáte svůj vlastní se svým jménem. Nejrozšířenější deník Helsingin Sanomat vám přechodně změní adresu třeba i na tři dny.
Na Finsko jsem si vzpomněl i při čtení názorové stránky MF DNES. Už jsem si zvykl na to, že komentáře našich deníků mají často jediný účel: zvýraznit autora a jeho názor před veřejností, oslnit pointou za každou cenu, aniž by napsané nějak příspělo k širšímu poznání daného faktu či události. Slovní ekvilibristika prováděná autory komentářů, často postrádá nejen konsistentní myšlenku či názor, ale někdy i vkus a takt.
Konkrétně mi to předvedl 16.července Jan Jandourek ve své glose "O správném věšení". To "věšení" v titulku má jasný účel, vybudit zájem morbidní složky našeho podvědomí, které spojuje věšení obvykle se šibenicemi. Leč tady šlo o věšení státní vlajky a glosa měla jedný smysl - ironizovat zákonné ustanovení o státních symbolech, jejichž úmyslné poškozování se může stát přestupkem.
Asi bych nic nenamítal proti glose, která by mi sdělila, že úcta k symbolu se zákonem předepsat ani vynutit nedá. Nicméně autorovi zřejmě vadí už samotné symboly a úcta, kterou tyto symboly mohou vyvolávat. Při tom si zahrál na strunu laciného populismu a v dobovém duchu představuje stát jako upíra připravujícího občana o polovinu vydělaných peněz, které potom neodpovědně prošustrovává.
Závěrečná pointa, v níž autor sděluje, že ho nikdy pálit vlajky nenapadlo, ale že "mu cosi našeptává, že by měl větší úctu k zemi, kde se to smí," se na první pohled zdá být elegantní tečkou glosy, má však jednu drobnou vadu na kráse.
Jestliže připustíme, že vlajka je symbol, který má nějaký význam (kdyby ten význam neměl, pak by asi nestálo za to ty barevné kusy textilu na veřejnosti pálit), pak ten význam do toho symbolu vložila jistá nevýznamná část populace, která si vlajku jako symbol vytvořila a ten symbol respektuje. A pokud si jedinec usmyslí, že proti tomuto symbolu veřejně vystoupí, budiž mu to přáno, je to jeho osobnostní právo. Měl by si však uvědomovat, že se tím dostává do konfliktu nikoli s neosobní entitou "upírského státu" Jana Jandourka, ale s osobnostními právy jiných lidí, kteří - cituji autora glosy: "sdílejí na území státu v dobrém či zlém své osudy." A tím se ocitáme na poli nikdy nekončící diskuse o stanovení práv a povinností lidí s různými názory žijících v demokratické společnosti, kterou teď nechci dále rozvíjet.
Mám-li však mluvit za sebe, tak já jako občan České republiky a příslušník českého národa (národa chápaného ve smyslu kulturním, civilizačním, nikoli etnickém) se stavím za to, aby znevažování vlajky jako státního symbolu beztrestné nebylo, a to z toho důvodu, že je třeba vážit si toho nikoli nevýznamného faktu, že moje (naše) národní společenství má svůj vlastní stát, čímž mně (nám) vytváří možnost a předpoklad rozvíjení mojí (naší) národní identity.
Hovořím-li o trestech, tak nemám na mysli trestání podle paragrafů zákona, to vyrábí jen mučedníky nekonformních idejí. Trestem však bývá i pokárání či veřejné odsouzení takového činu. Nemá smysl činit ze státních symbolů nedotknutelná tabu, ale házet je na smetiště dějin jako nepotřebnou veteš? Právě tady mohu posloužit dalším finským příkladem.
Každý finský kalendář obsahuje kromě státních a církevních svátků také liputuspäivä, "vlajkové dny", přesně česky to je "den vyvěšování vlajky". Takových dnů jsem napočítal za rok patnáct. Co do významu je na první místě Den finské nezávislosti (6.12.), pak následují Den finské vlajky (23.6. - kryje se se svátkem letního slunovratu), Den válečných veteránů (27.4.), Den válečných padlých (20.5.) nebo Den Kalevaly - finské kultury (28.2.). Vlajky se vyvěšují i na 1.máje, který je Dnem finské práce, své "vlajkové dny" mají finská literatura (10.10.), Den matek v květnu i Den otců v listopadu.
Ve vlajkových dnech správci veřejných budov, obytných sídlišť a kolonií řadových domků vyvěšují finskou státní vlajku s modrým křížem na připravené stožáry. Takové stožáry patřily také kdysi u nás před válkou ke každému činžáku, stačí se projít po Vinohradech. Podle druhu a významu dne se k vyvěšování vlajky přidávají i soukromníci na zahradách svých domů.
Někteří Finové tvrdí, že těch vlajkovacích dnů je dnes už příliš, ale na druhou stranu je to zase tak moc netrápí, protože když vlajku nevyvěsí, také se nic nestane. Ale oni ty vlajky vyvěšují, dokonce i na stožárech soukromých zahrad.
Je to vyjádření tradiční soudržnosti národa, který musel v minulosti při prosazování své existence a identity čelit dvěma výzvám: jedné kulturní (švédské) a jedné mocensko-politické (ruské).
Nevím, do jaké míry existuje přímá úměra mezi úctou k vlastnímu státu, vlajce a prosperitou tohoto státu. V případě Finska se domnívám, že něco podobného asi tady musí být. Zvláště když si uvědomíme, že Finsko se svými pěti miliony obyvatel (ekvivalent Slovenska) dnes patří mezi nejvyspělejší státy světa, u něhož světové žebříčky zaznamenávají největší vybavenost informačními technologiemi, nejmenší výskyt korupce a řadí ho k nejbezpečnějším místům pro uložení investic.
Při této příležitosti nemohu nevzpomenout návratu našeho někdejšího předsedy vlády Václava Klause z návštěvy ve Finsku, bylo to tak někdy kolem roku 1993-94, když dotyčný prohlásil, že Finsko se svými vysokými daněmi a státním dirigismem nemůže být pro nás rozhodně žádným dobrým příkladem, protože taková politika je neperspektivní a my to budeme dělat líp.
To sdělil Klaus českému národu v době, kdy Finsko, ve srovnání s námi polovičně lidnatý stát, produkovalo násobky našeho HDP a jehož firma Nokia právě vstupovala na americký kapitálový trh. Uplynulo deset let a české podniky nejsou schopny vydat akcie nejen na jakékoli zahraniční, ale i na své vlastní burze. A to ponechávám stranou fakt, že Finsko tehdy muselo řešit podobný problém, jako my: rozpadl se mu pohodlný a měkký ruský trh (ledoborce, nábytek, spotřební zboží), a muselo se přeorientovat na trhy jiné.
Ale to jsem se od sušenek Bebe dostal až příliš daleko.
DODATEK 31.7.: Abych si dokázal, že mě moje paměť s Václavem Klausem ve Finsku neklame, vyhledal jsem příslušný dokument:
Zpráva ČTK 24.3.1994 - Václav Klaus zahájil návštěvu Finska
"...Na programu jednání budou samozřejmě i ekonomické otázky. V tomto ohledu by mohly být české zkušenosti pro Finsko dost inspirativní, protože hluboký hospodářský pokles této země má v podstatě stejnou hlavní příčinu jako pokles výroby v ČR - ztrátu východních trhů. A přestože na rozdíl od Finů musíme provádět zásadní ekonomickou transformaci, vypořádáváme se s tímto problémem lépe než oni, řekl Václav Klaus v rozhovoru pro ČTK."
Jak informovali 14.7. o OH:
Peking získal olympiádu (O hrách v Číně v roce 2008 se rozhodlo již v druhém kole)
Olympiáda 2008 bude v Pekingu (kritika Číny pro porušování lidských práv neuspěla)
Komunistická Čína vyhrála bitvu o pořádání olympiády
(Zkuste přiřadit uvedené titulky z titulních stran k deníkům MF Dnes, Lidové noviny a Právo!
Správné odpovědi najdete zde)