| LOUČ č.34 7.5.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz, http://www.ram.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 30.4.-7.5.2001
* Dnešní Louč je krátká z toho důvodu, že kromě svých školních povinností jsem se více než médiím věnoval organizování archivu Louče. Od pátku 4.5. je k dispozici nejen archiv chronologický, ale také archiv tematický, oba dostupné přes odkazy v pravém horním rohu záhlaví Louče.
* V minulé Louči jsem vyzval televizní pamětníky, aby se přihlásili všichni, kteří by chtěli přispět se svou troškou do mlýna k dokumentování televizní historie. K tomuto tématu dodávám další příspěvek. Nikdo se zatím neozval, zato jsem dostal pro informaci dotazník, kterým se archivní a programové fondy Českého rozhlasu obracejí na rozhlasové pamětníky, aby se přihlásili - buď přímo do Prahy nebo u svých krajských studií - pokud mají a chtějí něco říci k historii rozhlasové. Rád zveřejňuji tuto výzvu, i když hlavní problém vidím v tom, že generace, která má k této historii co říci, asi nepatří k pravidelným uživatelům internetu. Takže děti a vnuci, máte-li doma rozhlasového pamětníka, vytiskněte mu tento dokument (RTF formát).
* Bývaly doby, kdy se lidé pro dluhy stříleli a slůvko "lež" se používalo jenom v krajním, zcela nesporném případě. Dnes jsme si zvykli, že dlužníci jsou i nadále váženými občany, a slůvkem lež označíme vše, s čímž nesouhlasíme, aniž bychom si dali práci se zkoumáním skutkové podstaty svého tvrzení. Na mé upozornění, že Tomáš Pecina použil 27.4. slovo lež v kontextu, který neodpovídá prokazatelným skutečnostem (ČT o sobě aneb svoboda lhát), pan Pecina odpověděl, že se odmítá omlouvat (já jsem nežádal omluvu, jenom opravu), protože pracovníci ČT údajně "některé informace zatajili a jiné hrubě zkreslili", což je podle Peciny totéž, co lhaní. K případu se vracím ve zvláštní glose a o tom, jak ČT informace "zatajuje a hrubě zkresluje" se čtenáři mohou přesvědčit na doslovném přepisu dotyčného příspěvku vysílaného 24.4.
* "Kauzisté v ČT" (tak je nazval Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli 5.5.) vyprodukovali v pondělí 30.4. další reportáž pořadu Fakta o případu trestního stíhání Vladimíra Železného, tentokráte nikoli o neproclených obrazech, ale o poškozování věřitele v souvislosti s vystavením směnky pro společnost Astrona Foundation. Fakta nevypátrala nic víc, než uvedla MF DNES (Jakub Unger) předchozí čtvrtek 26. a pátek 27.4. Vyšetřování Astrony Foundation v Lichtenštejnsku se vede nezávisle na vyšetřování v Praze. Proto jsem zvědav, kdy se naše státní zastupitelství rozhoupe a požádá Lichtenštejnsko o právní pomoc, kterou vyžaduje vyšetřovatel Machala. Ten je ovšem jenom jedním z orgánů činných v trestním řízení. Podle Trestního řádu, paragraf 12, odst.1: "Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán." Půjdou všichni stejným směrem?
* Mezitím se obě strany ve sporu o TV NOVA zde a tady obvinily ze lži a z manipulování se soudními spisy. Česká média, zjevně unavená podobnými přestřelkami, však už téměř vůbec nereagovala.
* Po nedávném píárovém článku Jaroslava Plesla v týdeníku Euro Jan Obrman pokračoval v kampani za získání terestrických kmitočtů článkem Jana Matese "TV3 slibuje celoplošné vysílání". Pořád nevím, co si o té věci mám myslet. Pro mne je TV3 z hlediska návratnosti investic od začátku neperspektivní případ, navíc postavený na nejistých dvou terestrických licencích vydaných fyzické osobě Martina Kindernaye, kterým nota bene končí platnost za čtyři měsíce 9.9.2001. Teoretická procenta pokrytí nijak nenahradí konkrétní procenta sledovanosti, která, jak ukazují peoplemetrová měření ATO zřídkakdy přesáhnout jedno procento. Poznámka na okraj: Redaktoři obou článků se příliš nevyznamenali, když jeden píše o analogickém (správně: analogovém) vysílání a druhý tvrdí, že digitální multiplex je "vysílací síť pro digitální vysílání".
Čulík-ČT-Evropa
(Anatomie jednoho zkreslení)
Když vydavatel Britských listů Jan Čulík 27.4. odpovídal v on-line rozhovoru na serveru www.ihned.cz Martinu Novákovi na dotaz "co byste vy pochválil dejme tomu za poslední týden ve zpravodajství ČT?", řekl:
Protože je prokázáno opakovaně, že to nejde. (..) Ve zpravodajství ČT jsme za poslední týden zaznamenali jedno závažné zkreslení. Ve vlastní věci zajásalo zpravodajství nad tím, že prý českotelevizní vzbouření podpořila Evropská unie. Ten, kdo se podívá na příslušný server EU (viz aktuální vydání BL), zjistí, že ČT odvysílala hrubě zkreslenou zprávu...
V příloze, kterou jsem na své stránce www.louc.cz připravil, je možné se na doslovném přepisu zmíněného příspěvku přesvědčit, že
V tomto případě se krystalicky zrcadlí současný problém Britských listů a jejich vydavatele. Jan Čulík získá nepřesnou informaci, pokud se mu hodí do jeho koncepce, přestože ji má z druhé ruky, neprověřuje ji a okamžitě na jejím základě dochází k dalekosáhlým absolutním závěrům. Navíc v tomto případě je informace o to nepřesnější, že plete dohromady (nikoli poprvé) Radu Evropy a Evropskou unii, což jsou instituce dosti odlišné, jak co do svých členů, tak co do svého významu a role, kterou v Evropě sehrávají.
(V minulosti jsem se s touto vlastností setkával na vlastní kůži, když moje zjištění týkající se Vladimíra Železného a TV NOVA si Jan Čulík okamžitě přetvářel k obrazu svému, často i za cenu zkreslení původní informace, takže jsem se musel několikrát vůči Čulíkovým citacím ohrazovat).
Je tedy zpravodajství ČT zcela bez viny? Ano i ne. V již odkazované příloze uvádím tři texty:
Porovnáváme-li jejich znění, zjistíte, že zpráva ČTK téměř doslova cituje článek 118 zprávy Parlamentního shromáždění RE, a že zpráva Událostí ČT téměř doslova cituje ČTK. Takže ten, kdo neměl pravdu (viz titulek: ČT o sobě aneb svoboda lhát), byl Tomáš Pecina, nikoli ČT.
Když jsem Jana Čulíka na omyl Tomáše Peciny upozornil, přeposlal můj mail panu Pecinovi (přičemž svoji vysvětlivkou opět falešně odkazuje na EU), který pak středu v Britských listech mj. napsal:
"Pan Šmíd si zřejmě plete zpravodajství s propagandou: povinností televizních redaktorů je informace - i informace o sobě samých - analyzovat a podat divákovi v pokud možno co nejobjektivnější a nejnestrannější formě. Jak by si ostatně M. Šmíd omluvu představoval? Omlouvám se pracovníkům redakce zpravodajství ČT, že jsem je nařkl ze lži - nelhali, pouze některé informace zatajili a jiné hrubě zkreslili!? Vždyť to by bylo jak "Císařpán není vůl, on je korunovanej!"...
Nechám na čtenářích, ať sami posoudí validitu argumentů pana Peciny, které se v poslední době tak nápadně podobají volejeteředitelovské slovní ekvilibristice (tj. mám pravdu za každých okolností, i kdyby fakta mluvila proti mně). Navíc jsem nežádal omluvu, leč velice přirozenou věc pro seriozního žurnalistu - opravu, případně upřesnění předchozí nepřesné informace.
Přestože nesouhlasím s Pecinovým tvrzením o "zatajování a zkreslování informací", v daném konkrétním případě Událostem ČT absolutorium dáti nelze. Mrzí mě, že jsem do svého mailu zmínil "zkreslování údajů", které Britské listy nezapomněly tučně zvýraznit. Zkreslování svého druhu se totiž ČT nedopustila v údajích, ale v kontextu uvedení celé zprávy. Podle mého názoru ta zpráva dostala nepřiměřenou prominenci jednak svým umístěním v čele Událostí ČT a jednak tím, že nebyl vysvětlen význam citovaného dokumentu, který sloužil pouze jako podklad a informace k přijatým doporučením.
Redaktor Dvořák se zde navíc dopustil chyby, když mluvil o "debatě v Evropském parlamentu", ačkoliv šlo o debatu Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Jenomže zeptejte se průměrného novináře, jaký je rozdíl mezi Radou Evropy a Evropskou radou, nebo mezi Parlamentním shromážděním Rady Evropy a Evropským parlamentem. I ti, kteří si nepletou Radu Evropy a Evropskou unii tak často jako pan Čulík, často tápají. (Odpověď lze nalézt např. na URL www.euroskop.cz nebo na URL www.coe.fr.)
Není pochyb o tom, že česká média se proviňují proti dobrým mravům v tom, že jednostranně prezentují informace o kauzách svých majitelů, financiérů, případně zaměstnanců (ve svém periodiku Louč některé tyto případy zcela konkrétně demonstruji a komentuji). Pokud v tom média budou pokračovat, jsou na nejlepší cestě, aby se jim přihodilo totéž, co se stalo médiím bývalého totalitního režimu: ztrátou důvěryhodnosti.
Totéž - tj. ztráta důvěryhodnosti - však může potkat i kritiky těchto médií, pokud nebudou ctít fakta a na jednu podjatost budou odpovídat podjatostí druhou. Mám pocit, že tohle se Britským listům v poslední době stává čím dál tím častěji.