Redakční poznámka: Příští Louč vyjde až po 20.září

Aktuality - na okraj týdne 29.8.-5.9.2000:

Takhle totiž vystoupení Válové interpretoval Miloš Zeman, přičemž obsah vystoupení Válové byl zcela jiný, neboť ona řekla cosi v tomto smyslu: "Vážený pane Zemane, my novináři jsme také o vás netvrdili, že jste si dokumenty do kufříku naaranžoval sám, tak proč obviňujete novináře Kubíka a Slonkovou, že naaranžovali akci Olovo do vašich počítačů." Pravda, kdo sledoval pořad povrchně, tomu tento smysl mohl uniknout, čehož Zeman okamžitě využil. Problém byl skutečně ve formulacích paní Válové, která svůj příspěvek evidentně recitovala z psaného textu. A jak známo, mluvený projev nemá rád složitá a dlouhá souvětí, v nichž sdělovaná myšlenka někdy může zabloudit.

xxx

Ve čtvrtek 31.srpna rozptýlila moji nejistotu co do přítomnosti Pokemonů (viz Louč č.3) v naší televizi informace Mirky Spáčilové v MF Dnes (Hit jménem Pokémon míří i k zdejším dětem). Pokemoni jsou už nadabovaní a brzy se objeví na Nově. Tímto zároveň upřesňuji svoji informaci z minulého týdne. Na trhu na Havelském náměstí jsem neviděl Pokemona, ale byl to Pikaču, jakýsi dobrý talisman a přítel, který dětské postavičky v animovaném seriálu provází.

K tématu Pokémonů jsem dostal tento mail: Muj desetilety syn je v londynske mezinarodni skole plne pod vlivem pokemonoveho silenstvi. Stejne jako jeho spoluzaci z Bruneje, Italie, Ciny, Australie, Ukrajiny, Omanu aj. zna vsechny ty bestie nazpamet a denne ve skole vymenuje karty. Nechali jsme se se zenou zmamit a svolili jsme k teto karetni hre. A verte nebo ne, je to docela zajimave. Myslime si, ze principem hry, ke kteremu deti nakonec museji chte nechte dospet, totiz je: Kdyz si vsichni mezi sebou Pokemony (a jejich energie) podle svych potreb vymeni, Pokemoni nemuseji mezi sebou vubec bojovat.

xxx

xxx

Problémem rozvoje kabelové televize u nás je nízká kupní síla obyvatelstva. Aby si někdo předplatil placené prémiové programy, buď se musí pohybovat v příjmové skupině, ve které 500 Kč měsíčně není tak velkou rozpočtovou položkou, nebo ty programy musí být pro toho dotyčného tak důležité a významné, že se rozhodne "utrhnout si u huby" jinde, aby si je předplatil.

(Klasickým příkladem redistribuce rodinných rozpočtů jsou mobilní telefony. Protože se staly - ať už objektivně nebo subjektivně - nepostradatelnými, dostaly přednost před jinými rodinnými výdaji. I v tom bohatém Finsku jsem pozoroval, že nižší příjmové skupiny se oblékají skromněji než dříve. Mají v rodině několik mobilů a pak musí ušetřit na odívání.)

Filmovému kanálu HBO, který začínal na 150 Kč měsíčně a dnes se za něj platí 220-234 Kč, pomohl vzestup vstupného do kina, kde lístek za 100 Kč není dnes ničím vyjímečným, v Praze je to spíše průměr. Jinak se ovšem placené televizi v ČR příliš nevede. Je tu začarovaný kruh. Protože ČR má relativně i absolutně (z hlediska velikosti jednojazyčného trhu) malý počet kabelových přípojek (penetrace sotva 20 procent), programy jsou drahé, a protože jsou drahé, málo lidí se připojuje.

Jedinou výjimkou v minulosti byla satelitní nabídka firmy Multichoice, která rovněž nebyla laciná, stála asi 450 Kč plus náklady na přijímač a dekódér. Ta nabídka měla 6 programů - česky titulkovaný filmový program Filmnet, hudební programy MTV a Country Music Channel a k tomu dokumentární Discovery Channel a dva erotické kanály Adult Channel a Eurotica. Česky promlouval k divákovi v podstatě jen Filmnet, přesto počet zákazníků Multichoice šel do desetitisíců. Podle mne důvod byl jasný - kupovali si ho lidé, kteří se styděli chodit si pro pornokazety do sex-shopů.

Multichoice skončil v březnu 1997 v okamžiku, kdy její majitel nizozemský Nethold byl zakoupen novým vlastníkem a pohlcen evropským gigantem placené televize Canal Plus. Ten ztrátovou operaci v Česku zastavil, i když v Polsku, které nabízí větší trh, jeho placené služby pokračovaly..

Sex jako marketingový nástroj se v minulosti již vícekrát osvědčil. Říká se, že pomohl nastartovat "economy of scale" u home video (šance půjčovat si pornokazety), které v polovině 70 let bylo v USA dosti drahé a teprve masová výroba je dokázala zlevnit. Je tu i příklad z historie německé komerční televize, kde dva soupeři na stejné startovní čáře v roce 1984 zvolili rozdílnou programovou image - SAT-1 to zkusila s detektivkami a napětím, RTL+ vsadil na sex (pamětníci si snad ještě vzpomenou na Tutti Frutti). Vyhrála to RTL plus.

UPC si zřejmě z toho vzala poučení, dnes nabízí dva nové vlastní placené programy: Sport1 a erotický Private Gold. Hudební a dokumentární kanály tolik netáhnou, filmový kanál obsadila v Česku HBO, i se sportem to možná nebude slavné, vždyť je tu česky lokalizovaný Eurosport, takže vzhůru na erotiku.

Víme však, co Sport1 a Private Gold bude zákazníka stát. Sport1 - 269 Kč měsíčně, Private Gold - 211 Kč měsíčně (pro srovnání HBO - 234 Kč). A když si zákazník objedná všechno, co UPC na sítích bývalého Kabelu plus nabízí, dostane slevu 100 Kč a zaplatí "jenom" 947 Kč měsíčně.

Bylo-nebylo, ale spíše bylo. Před rokem 1989 v bývalém Československu neexistovala kabelová televize. V době, kdy už se vědělo, že kabelová komunikace je perspektivním oborem s dobrou zákaznickou perspektivou, kdy kabelová televize se začala rozvíjet i u našich "socialistických" sousedů (např. Maďarsko), panoval na československé scéně mrtvolný klid.

Federální ministerstvo spojů tvrdilo: to není naše věc, ať se stará Ministerstvo místního hospodářství, jehož podnik Kovoslužba opatruje společné antény (STA). Národní ministerstva místního hospodářství oprávněně argumentovala: společné antény (STA) nejsou televizním kabelovým rozvodem (TKR), čímž se TKR staly sirotkem, kterého nikdo nechtěl vychovávat. V pozadí této nečinnosti byl i strach státostrany před vpádem laviny zahraničních televizních programů, jejichž příjem se lidem občas toleroval ve svépomocně rozšířených vylepšených společných anténách s kapacitou 6-8 TV programů.

A tak vlastně jediným skutečným kabelovým systémem v republice byla experimentální kabelová síť na sídlišti v Bánské Bystrici, kde kromě několika satelitů a spřátelených a přeshraničních televizí bylo možné podívat se prostřednictvím fixní kamery na tabuli zdejší samoobsluhy, zda už přivezli banány či pomeranče.

Dobyvatelé a zlatokopové

Po revoluci se na pole neorané TV kabelu vrhla smečka dobyvatelů a zlatokopů. Někteří začali obcházet národní výbory, později obecní úřady, a snažili se získat exkluzivní povolení pro výstavbu kabelovek v dané lokalitě (s nadějí, že tyto "licence" pak výhodně prodají zájemcům ze zahraničí). Jiní se chtěli zmocnit dosavadních STA a provozovat je jako kabelové systémy (samozřejmě za patřičně zvýšenou cenu - tady je třeba připomenout, že údržba STA také něco stála a platila se Kovoslužbě, aniž to nájemník vůbec věděl, neboť ten poplatek činil 1 Kčs měsíčně).

A byli tu samozřejmě i podnikatelé, kteří to s kabelovou TV mysleli vážně a kteří nejen převzali existující STA, ale pracně a nákladně začali instalovat širokopásmové kabely s adresovatelnými zásuvkami (u společných antén s paralelními rozvody zásuvky adresovat nešlo, to, co se do antény "nakrmilo", měli všichni, i ti, co nezaplatili). Při tomto úsilí museli překonávat nejednu překážku, přičemž ta finanční nebyla jediná.

K vybudování sítě kabelové televize bylo totiž třeba trojí povolení: a) oprávnění ministerstva spojů (dnes ministerstva dopravy a spojů) ke zřizování a provozování TKR, b) licenci Rady ČR pro R a TV vysílání (neboť i na retranslaci cizích programů zákon nahlížel a nahlíží jako na "vysílání", od roku 1996 se však už nežádá licence, ale registrace), c) stavební povolení vydané místním úřadem v dané lokalitě. A právě u bodu c) docházelo k největším machinacím a politikaření, jehož výsledkem bylo, že každá obec, každý městský obvod si zvolil nějakého jiného favorita, kterému to povolení dal.

Těch uplynulých deset v české kabelové televizi by vydalo na tlustou knihu plnou dramatických zápletek. Po období, kdy kabelovou televizi chtěl provozovat kdejaký živnostník, který si myslel, že vydělá na tom, když do STA zapojí pár satelitů a program s pirátskými videokazetami, došlo zákonitě k etapě, kdy slabí odpadli a zůstali jen profesionálové a ti velcí a silní.

V Česku UPC ke svému KabelNetu přikoupila vloni v září od jiného amerického vlastníka MediaOne (dříve US West) největšího českého "kabeláře" Kabel Plus s více než 300 000 připojenými domácnostmi. Již předtím MediaOne zařídil pro Kabel plus zeštíhlovací kůru, zrušil výrobu vlastního programu Kabel Plus Film, nahradil ho levnějším Hallmarkem, zcentralizoval holding do jediné akciovky apod.

Jak je vidět, "dráty" se opět ukázaly být důležitější než nějaké "obrázky". Základnou pro východoevropské operace je pro UPC dnes Polsko, kde UPC provozuje nejen kabelovou, ale také satelitní distribuci televizních programů, přičemž programová strategie (nabídka nových placených programů) je jednotná pro všechny čtyři země regionu - Polsko, ČR, Slovensko, Maďarsko. O nových programech viz UPC vsadila na sex.

Se zahraničními investory mám jako spotřebitel dvě nedávné a rozdílné zkušenosti. Když Erste Bank převzala kormidlo v České spořitelně, zaregistroval jsem to okamžitě, neboť moje pobočka ČS na Senovážném náměstí rozšířila úřední hodiny - vypustila polední pauzy a zrušila dny, kdy odpoledne bylo zavřeno.

Aniž bych z těchto partikulárních zkušeností činil širší závěry, přesto mě inspirovaly k jedné obecnější úvaze.

Ten zahraniční investor sem obvykle přichází a setkává se se strukturou daného podniku, která se tu mezitím vytvořila, včetně příslušné místní podnikové a podnikatelské kultury. Navíc ten zahraniční investor musí jednat a pracovat s lidmi, kteří jsou v místě k dispozici.

A podle mého názoru má takový investor dvě možnosti:

a) buď se ten český podnik a jeho podnikovou kulturu bude snažit přizpůsobit k obrazu svému, u seriozního podnikatele tedy ke standardům fungujícího tržního hospodářství (případ Škoda Mladá Boleslav);

b) nebo podlehne danému prostředí, přizpůsobí se a toleruje všechny nectnosti, kterými naše společnost nestandardního klientského kapitalismu oplývá, a naopak se snaží nedokonalostí místního systému využít ve svůj vlastní prospěch (případ Lauderovy CME a TV NOVA).

Problém je v tom, že ta první cesta je pracnější, plná konfliktů a nabízí spíše dlouhodobější než krátkodobější zisky. Ta druhá cesta je sice snadnější - zvláště když vlastníci za oceánem chtějí od manažerů jenom čísla o obratech, o zisku, přičemž je jim jedno, co se za nimi skrývá a jak se jich dosáhlo a zda jsou vůbec reálná.

Nicméně z dlouhodobého hlediska je cesta tolerování nestandardních postupů české podnikatelské kultury riskantní, neboť český partner nakonec takového investora buď může oblafnout (viz případ TV NOVA, ale i dalších investorů, kteří zde byli "oholeni"), nebo v lepším případě se takový investor dostane do vleku místního českého personálu a kvalitní prosperující firmu se mu nikdy vytvořit nepodaří, čímž objektivně přispívá k pokračování zdejšího socialistického šlendriánu (sem by možná spadal i případ IPB).

Jak praví klasik, personál každého podniku přestavuje geologický řez vrstvami, které se zde za minulých šéfů nahromadily. Když je šéf kvalitní, i ty vrstvy mají obvykle lepší úroveň.

Nechci kabelovému byznysu ublížit, ale mám pocit, že v minulosti se zde vyskytovalo až příliš nestandardních postupů při získávání licencí, bylo zde až příliš velkých slov a nesplněných slibů, včetně drobných podvodů a triků, kterými se bojovalo o místo na slunci.

Vycházím jednak ze zkušenosti popsané v podkapitole Dobyvatelé a zlatokopové a jednak z řady doložitelných faktů. Tím jedním je například strukturování nabídky. Na západ od našich hranic bývá základní nabídka (basic) skutečně tou základní, od které se startuje a k níž se přidávají další placené programy. Ne tak u nás, kde kabelovky tvrdí, že základní nabídkou je už ta placená s více programy, zatímco "basic" podle západních standardů se u nás nazývá nabídkou "redukovanou" nebo nabídkou s názvem "mini". Z hlediska provozovatele kabelu to má své důvody.

Tak například francouzský program TV5 sponzorovaný státem má následující obchodní politiku: je-li umístěn do "basic" kabelu, nemusí se za něj platit nic, je-li ovšem v nabídce "pay-cable", žádá se poplatek za jeho šíření. Naše kabelovky ho mají zadarmo.

Tvrzením, že "redukovaná" a "mini" nabídka není základní "basic" službou, se dá vyhnout i tzv. must-carry rule, tj pravidlu, že kabelovka musí povinně zapojit do nabídky všechny terestrické programy, které jsou v daném místě k dispozici. Takhle některé kabelovky lavírovaly s Primou, za kterou chtěly peníze, i když byla v místě na frekvencích. A takhle donedávna fungovala i Galaxie, dnes TV3, která je na frekvencích - pravda - jen v Hradci Králové a v Praze, ale rovněž až donedávna byla výhradně v placené nabídce. (V rámci spravedlnosti je třeba dodat, že TV3 se mezitím přestěhovala do skutečné základní, tj. nejmenší nabídky u všech velkých společností s výjimkou KabelNetu.)

Na jedné straně UPC fandím, chci aby také ke mně dokráčel internet na kabelu, za který jsem ochoten zaplatit příslušnou a přiměřenou cenu. Na straně druhé cítím určitou nedůvěru, když na jedné straně slyším velká slova o grandiozních plánech a stále se zlepšujících službách a poměřuji je s realitou.

Také proto si zatím ponechávám odstup a rezervu ve věci hodnocení zahraničního investora UPC v České republice. Myslím, že také on je postaven na rozcestí - buď prosadí ve zdejším prostředí pravidla, podle něhož podniky existují proto, aby dobře fungovaly a poskytovaly kvalitní služby zákazníkům, nebo podlehne místnímu českému obyčeji, podle něhož podniky a firmy jsou tu od toho, aby přinášely co nejpohodlnější obživu jejich personálu, kamarádům tohoto personálu a spřáteleným firmám, monopolně ovládly trh a pak toho využívaly na úkor zákazníků.

Zpráva ČTK ze 6.září 2000:

Brno (ČTK) Antimonopolní úřad v současné době prošetřuje kabelové televize kvůli jejich poplatkům. "Šetření souvisí s opakovanými stížnostmi na jejich výši," řekl mluvčí úřadu Kristián Chalupa. Jedním z možných výsledků může být požadavek úřadu na věcnou regulaci cen za služby kabelové televize či iniciativa na změnu legislativy v oblasti telekomunikací.