Byl jsem před jedenácti lety u toho, když se připravoval první zákon o vysílání, přijatý 30.10.1991 pod číslem 468/91. Když ho srovnávám s textem návrhu nového zákona, který Poslanecká sněmovna posílá tento týden do druhého čtení, napadá mne:
Návrh zákona z roku 2001 je evidentně kvalitnějším a vyzrálejším právnickým textem než zákon z roku 1991. Ten byl poněkud amatérský a někde i naivní. Promítal se do něj entuziasmus tehdejší doby, důvěra v to, že lidé využijí nově vytvořený prostor jenom v tom pozitivním smyslu, a představa o tom, že když ty věci fungují na Západ od našich hranic (například racionálně jednající, ale také nezávislý a neodvolatelný regulační orgán), budou stejně fungovat také u nás.
Současný návrh zákona je pokročilejší v tom smyslu, že jsou do něj promítnuty některé zkušenosti minulých let, že dosti podrobně implementuje evropskou audiovizuální legislativu. Účast profesionálních právníků je znát na lepších definicích, na logické provázanosti jednotlivých ustanovení zákona. Jenom ten entuziasmus věci zlepšovat a posunovat kvalitu naší vysílací scény dále k lepšímu jakoby se někam vytratil.
- netransparentnost vlastníků s možností skrytým způsobem monopolně ovládnout trh i názorové klima.
Po podrobnějším přečtení poslední verze v tom druhém bodě svoji kritiku poněkud reviduji, i když mi v textu zákona stále chybí požadavek čestného prohlášení žadatele, že není ovládanou osobou a že nejedná ve shodě s jinou osobou. Nicméně, je tu přece jen znát určitý pokrok proti zákonu 468/91, který umožňoval, že se držitelé licencí mohli Radě vysmívat, když od nich chtěla některé podrobnější informace (Rada např.měla právo vědět a schvalovat změny obchodních podílů, ale nemohla kontrolovat hlasovací práva apod.).
Vazalský vztah Rady směrem ke Sněmovně, daný jednokomorovou volbou a snadností odvolávání Rady jako celku, zde zůstává a já pořád nechápu, proč tuto časovanou bombu Sněmovna v návrhu zákona ponechává. Jakoby nedávná krize v ČT neukázala, že pokud se nezmění současná jednokomorová volba a hromadné odvolávání, bude vždy na mediálních radách ležet stín podezření, že jsou nástrojem politických stran na ovládnutí médií, i když to fakticky vůbec nemusí být pravda. Rovněž nerozumím tomu, proč se do textu zákona nedostala postupná obměna členů Rady ve dvouletém intervalu tak, jak se to podařilo vtělit do novely zákona o České televizi 39/2001.
Dnes vidím, že z hlediska budoucnosti elektronických médií jsem v předchozích hodnoceních podcenil způsob zavedení institutu prodlužování licencí. Dnes si dokonce myslím, že v návrhu zákona je to ta největší hrozba zdravému vývoji našich elektronických médií, protože pokud parlament současné znění schválí, můžeme se rozloučit s jakoukoli programovou i technologickou kultivací terestrické televize na příštích deset let. Nechci opakovat to, co jsem už napsal v předchozích Loučích, mám na mysli materiály Tři důvody, proč je třeba změnit návrh zákona ve věci prodlužování licencí, Proč jdou poslanci na ruku televizním magnátům? Jak se TV Nova zbavila licenčních podmínek nebo Jak se v zahraničí prodlužují licence.
Proto uvedu jenom ty články návrhu zákona, které v jinak proevropském zákonu nás vrhají kamsi na Východ, na klientelský Balkán, a přičiňuji k nim vysvětlivky jejich zhoubnosti.
paragraf 6 - Povinnosti Rady
(3) Poslanecká sněmovna může předsedovi vlády navrhnout odvolání Rady, neplní-li Rada opakovaně závažným způsobem povinnosti uvedené v par.5 a v odstavcích 1 a 2, nebo pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu.
(vysvětlivka: když bude člen Rady vědět, že může být odvolán v podstatě kdykoli, když se vytvoří v jedné komoře parlamentu dostatečná většina hlasů pro dvojí odmítnutí výroční zprávy, pak se bude vždy ohlížet na to, zda jeho rozhodování neohrozí jeho další existenci v Radě - viz mobilně telefonické konzultace jiné mediální rady s politickými stranami před nedávnou volbou ředitele ČT; dosavadní znění návrh zákona vylepšuje jenom tím, že pro odvolávání přidává slova "pro závažné nedostatky", ale mění tato formulace něco na podstatě ustanovení?)
paragraf 7 - Členství v Radě
(1) Radu tvoří 13 členů, které jmenuje a odvolává předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny a to neprodleně po obdržení návrhu.
(vysvětlivka: tento způsob je prosazován z toho důvodu, že z jedné komory parlamentu se Rada snadněji ovládá; názor, že kritika současného způsobu volby je vyjádřením nedůvěry v principy reprezentativní demokracie, je pokrytecký; vždyť i v Senátu jsou volení zástupci lidu, ty však Sněmovna k rozhodování připustit nechce)
paragraf 12 - Licence
(8) Na žádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti prodlouží. Dobu platnosti licence lze prodloužit jedenkrát, a to u rozhlasového vysílání na dobu 8 let a u televizního vysílání na dobu 12 let.
10) Provozovatel může písemně požádat Radu o prodloužení platnosti licence, na základě které vysílá. Tato žádost musí být Radě doručena
a) u celoplošného rozhlasového vysílání v období od počátku 36. do konce 30. měsíce před pozbytím platnosti stávající licence,
b) u celoplošného televizního vysílání v období od počátku 48. do konce 42. měsíce před pozbytím platnosti stávající licence,
c) u místního rozhlasového nebo televizního vysílání v období od počátku 36. do konce 30. měsíce před pozbytím platnosti stávající licence.
(vysvětlivka: důvodem odmítnutí prodloužit licenci podle nového zákona je pouze závažné porušování některých povinností - násilí, rasová nenávist, ohrožování dětí, převod licence; jinak tu neexistuje žádný nástroj, který by mohla Rada využít k tomu, aby přehodnotila podmínky licence, tj. některé zrušila, případně jiné uložila; lhůty jsou stanoveny tak, aby celoplošné rozhlasové i televizní stanice mohly požádat o prodloužení licencí ještě před příštími volbami, tedy ještě před tím, než by výsledek voleb mohl ovlivnit současné politicky zvolené složení Rady RTV; stanicím Impuls a Frekvence 1 končí licence 9.6.2004, mínus tři roky = 9.6.2001; FTV Premiéra končí licence 20.6.2005, mínus čtyři roky = 20.6.2001; CET 21 končí licence 4.2.2006, mínus čtyři roky = 4.2.2002; v zahraničí jsou obvyklé tyto lhůty: 12 měsíců u rozhlasového a 18 měsíců u televizního vysílání)